Hlavní město Velké Tartárie 3

- předchozí část -

Zmizení

V jisté francouzské knize (Maneson-Malleta) z roku 1683 je jedna zajímavá zvláštnost. Autor píše, že hlavním městem Tartárie je město Chambalu (tedy Chambalyk / Chanbalyk) a říká, že Tartárie je nezávislý stát, dokonce impérium, a Velcí Chánové jsou imperátoři. Potom nám autor ukazuje portrét Velkého Chána / Cháma. Všimněte si: Velkého! Ne jako v Osmanské říši, kde se ke slovu „sultán“ neustále přidává slůvko „chán“, tedy ne velký, ale jen chán.

Ale pak je v knize jistá podivnost: píše se tu, že po celá staletí světové společenství považuje Chambalu za samostatné město, ale ve skutečnosti to tak není, protože Chambalu je - Peking! A dokonce své tvrzení doložil obrázkem - prý tady je to město Chanbalyk. Při popisu samotné Číny pak používá téměř stejný obrázek Pekingu. 

To znamená, že tento Francouz skutečně považuje Chambalu a Peking za jedno a totéž město. A to je velmi podivné, protože dřívější autoři vylíčili a popsali hlavní město Tartárie jako naprosto reálné město. A Marco Polo žil v Chanbalyku po mnoho let a popsal jej jako velmi velký. Jen veřejných institucí tu bylo na tři tisíce! A most u hlavního města se prý táhl celých 12 mil! Obvykle je jedna míle o něco více než kilometr. Pokud bychom počítali dnešní míle, pak nám vyjde, že tento most z leštěného kamene byl dlouhý jako současný krymský most!

A kam se to všechno podělo?

Hlavní město Velké Tartárie 2

- předchozí část -

Šambala

Když mi bylo jasné, že Chanbalu (Chambalyk / Chanbalyk / Cambalu) byl hlavním městem Tartárie, udeřila mě do očí (i do uší) výrazná podoba jeho názvů se jménem posvátné země Šambaly. Samozřejmě mi řeknete, že to je jen náhoda. Ale je jen náhoda, že jak Chambalyk, tak i Šambala se měly podle popisu současníků a ideologů té doby nacházet na téměř stejném místě – v sousedství pouště Gobi?

Artur

Soutěže Adventure Racing je náročný test vytrvalosti. Na mistrovství světa v Ekvádoru v roce 2014 činil zhruba 700 km, které musely čtyřčlenné týmy ujít, projet na kole nebo přeplout na kajaku. Terén byl nejrozmanitější - od horských průsmyků po neproniknutelnou džungli. Žádná vnější pomoc, žádný technický dopravní prostředek.

Pro švédský tým však mělo ekvádorské mistrovství světa poněkud výjimečný průběh. Na jedné ze zastávek k odpočívajícím přišel špinavý toulavý pes neurčité rasy. Taková pouliční směska, samé bláto a plná parazitů. Žádostivě si svačící závodníky prohlížel. Kapitán týmu Mikael Lindnord nakonec neodolal a psovi hodil kousek masa. Zvíře se na sousto hladově vrhlo a závodníci si přitom všimli hlubokých ran na jeho hřbetu.

Zastávka však byla u konce; všichni sbalili, nasadili si batohy a Mikael na rozloučenou chlupatého tuláka pohladil. Ten zjevně nikdy nezažil lidskou péči a náklonnost a první teplý projev vůči němu se stal zlomem v jeho životě.

Hlavní město Velké Tartárie 1

Už delší dobu jsme tu neměli Tartárii!
Bylo tu o ní už napsáno leccos (a dokonce se už dostala i do české Wikipedie!) a je tedy na čase mnohé upřesnit případně vyvrátit. S procesem otevírání archívů a především díky rozsáhlé digitalizaci starých map totiž vyplouvají na povrch informace, které nás posouvají dál od původních téměř mýtických vyprávění o legendární říši k reálnějším poznatkům. Přinášíme vám proto obsáhlejší materiál od ruské badatelky v oblasti alternativní historie Anastazie Kostaš, která se dlouhodobě výzkumem tohoto úseku dějin zabývá.

Chanbalyk

Mezi mnoha badateli o Velké Tartárii se opakuje jeden významný omyl. Týká se hlavního města této země. Panuje totiž názor, že hlavním městem Tartárie byl Tobolsk. Jenže to není pravda. Tobolsk byl hlavním městem Sibiře a Moskevské Tartárie jako celku a ne dlouho. Původním a skutečným hlavním městem Tartárie bylo město Chanbalyk nebo Chanbalu. O tom, co se stalo s tímto obrovským skýtským městem, bude řeč v sérii článků o hlavním městě Velké Tartárie.

Odhalený vesmír: Poselství lidstvu

(interview s Corey Goodem)

Pro ty z vás, kteří se zabývají konspiračními teoriemi, jistě nebude neznámé jméno amerického badatele a publicisty Davida Wilcocka. Tento popularizátor teorií o skutečném pozadí světového dění mnoho let sbírá informace od insiderů z tajných programů amerického vojensko-průmyslového komplexu, kteří našli tolik odvahy, aby vystoupili se svými svědectvími. Jedním z nich je i člověk vystupující pod jménem Corey Good.

Tento muž před několika lety kontaktoval Wilcocka s převratnými informacemi o tajném kosmickém programu, v němž mnoho let sám pracoval. Jeho výpovědi od té doby vycházejí v sérii rozhovorů. Nabízíme vám překlad prvního jejich dialogu z 21. července 2015 zveřejněného na oficiálním ruském sajtu Davida Wilcocka.

Kdo ovládá minulost?

A. Mucha: Slovanská epopej

Četba historických románů nebo zájem o dějiny je poměrně oblíbenou činností mnoha lidí. Uvědomujeme si ale, že dějiny psal vždy vítěz? Každý alespoň trochu gramotný vládce ví, že když chce dlouhodobě ovládat své poddané, musí mít oporu v dějinách své zájmové oblasti. Proto byl výklad historie vystavován masivní manipulaci, nelitovalo se vynaložených prostředků a námahy.

Dobře si pamatujeme na poněkud svérázně pojaté hodiny dějepisu našeho mládí. Zájem o historii zpravidla končil se začátkem dějin dělnického hnutí. 

Baruchův klan: Skuteční páni peněz jsou vždy ve stínu

Nedávno na kanále kramola.info vyšlo video o Rockefellerovi. A vzhledem k tomu, že je už shlédlo několik milionů diváků, mnozí se správně zabývali otázkou – je skutečně Rockefeller ten největší darebák planety?

Před několika lety vyplulo na veřejnost vytvoření společné mezinárodní dohody mezi Rothschildy a Rockefellery. Mnoho analytiků je touto skutečností zmateno. Celé dvacáté století přece bylo poznamenáno bojem těchto dvou rodin a teď tohle? Oficiální verze vysvětlení zní: oba klany se spojují, aby přežily ve vlnách světové hospodářské krize. Co se ve skutečnosti stalo?