28. 10. 2015

Ještě jednou karma

I když na toto téma tu již článek tuším je, nedalo mi to a sesmolil jsem tuto krátkou a doufám, že srozumitelnou úvahu.
Nedávno jsem na Svobodném vysílači zaznamenal pořad týkající se karmy. Vše znělo tak rozumně a logicky až do chvíle, kdy jsem si položil následující otázku:
Jak se tzv. karmické kolo zastaví?

 
V pořadu - a v ezoterických kruzích je tomu stejně - zaznělo, že každým špatným skutkem (rozumějme zlem) se pro zlotřilce roztáčí karmické kolo. Aneb, co kdo zasel, toho sklidí minimálně dvakrát tolik. A ještě jinými slovy, co komu učiníš, to bude učiněno tobě, a pokud možno zesíleně, aby sis to vychutnal na vlastní kůži a zapamatoval si to. Vše prý v zájmu vývoje každého jedince.
A tak si říkám, vždyť takovýto systém nemůže mít konce. Jde tu o princip řetězové reakce, kterou nelze zastavit. Naopak se musí roztáčet více a více. Pokud totiž někdo udělá někomu druhému něco zlého, de facto skrze zákony karmy tím donutí Vesmír k tomu, aby v budoucnu existoval jiný člověk nebo vícero lidí, kteří viníkovi udělají totéž. Tím ale nutně vznikne karmické zatížení pro další lidi, kteří by podle karmického zákona měli být zase potrestáni stejným prohřeškem od dalších a dalších lidí. A tak se to celé musí exponenciálně nabalovat bez možnosti zvratu.
Jinak řečeno - prvním prohřeškem prvního člověka by v případě karmy po dosažení určité doby museli být zatíženi všichni lidé.

Někdo tvrdí, a zdálo se mi to na první pohled i logické (příjemné), že řešením by mohlo být vyrušení zlých činů činy dobrými. Aneb - pokud moje dobré konání bude můj život dostatečně hojně prostupovat, může dojít k vyrušení případného špatného činu, za který bych byl karmicky potrestán.
Jenže takto se na věc může dívat člověk ze svého úhlu vnímání. Jak by se určovalo, kolik dobra vyváže konkrétní zlo? A co by mě zajímalo ještě víc - jak určit, co je dobro a co zlo? Je zabití člověka vždycky zlem? Je dobro konané za účelem osobního zisku stále dobrem? Je karma, pokud by bylo takto na ni pohlíženo, opravdu přirozenou vesmírnou zákonitostí, nebo jen jakýmsi konstruktem nutícím člověka se stále dokola inkarnovat, aby splatil všechny svoje "dluhy", a který takto do svých mlýnských kamenů nabírá stále větší počet hříšníků? K čemu by takový konstrukt mohl sloužit a čeho by mohl být nevyčerpatelným a zvětšujícím se zdrojem, je na jinou úvahu.




(©)2015 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

4 komentáře:

  1. Michale,
    možná se do toho... jak je mým zvykem zamotám, ale karma je velmi vyvážený proces. Všechny energie a informace, které se v něm potkávají mají tendenci balanc. Rovnováha udržující vesmír.
    My zde nesplácíme žádné dluhy, provinění a nedorazy z našich životů. Tohle není postaveno na principu odměna, trest, cukr a bič. Což z karmy zůstalo po zásahu Systému.
    Naopak, lze to vyložit jako fyzikální proces. Bereme a vracíme úroveň toho, jak jsme naložili se svým zadáním, s nímž jsme do jednotlivých životů vstoupili. To zadání totiž není trestem, či odměnou, ale svobodným aktem duše, která ve vybraných tělech musí odehrát všechny "možné i nemožné" role. Tudíž vstupuje do procesu s potenciálem závazku a vystupuje a odevzdává vždy potenciál naplnění. Jednoduše to lze říci asi takhle. Jednou vstoupíme jako ne-lida s nějakou úrovní mínus , jíž dle svých schopností duše během života realizuje. A potenciál realizace do procesu ne-lida opět odevzdá. Podruhé je její zadání lida v plus. A opět úroveň realizaci lida vrací. Duše i fyzika jsou jedno.
    Z karmy jako ze všeho udělal systém bič na poddané. Omlouvám se za případnou nesrozumitelnost. Jsem přeci Popleta. Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji,
      dík za komentář. Raději hned opět zdůrazním, že v článku jsem nepsal, co karma je či není, ani to, zda existuje. Stejně jako ve všech článcích na tomto blogu. Jsou pouze tuším dva nebo tři články, kde jsem něco oznamoval coby osobní poznání. Jinak to tu jsou jen úvahy, myšlenkové pochody zaznamenané na "papír" :-)
      A teď k reakci. Píšeš o rovnováze. Tady mi to krapet skřípe. Vyznívá to, jakoby platilo rovnováha za každou cenu. Ale položme si otázku - je vždy nutné, aby člověk, jež spáchal nějké to diskutabilní zlo, vyrovnal ho tím, že stejné zlo i okusí? Je nutné, aby k pochopení důsledků svých činů, ať jsou jakékoli, tedy ke svému vývoji, musel těchto důsledků dostát na vlastní kůži? A nemluvím teď o trestu, nýbrž o výukovém principu, který jsi naznačil.
      Můj názor je, že nikoli. Určitě jsou případy, kdy člověk dojde pochopení ještě před tím, než by mu Vesmír z důvodu zachování rovnováhy zaťal do zad "plody jeho činů". Bylo by to v takových případech to nejlepší řešení, jež by podporovalo vývoj daného jedince a tím vývoj Vesmíru samotného? Opět si myslím, že nikoli. A pokud by hypoteticky takové případy existovaly, vzniká tu jakési šedé místo, kdy by rovnováha stála proti dopřednému vývoji. Co by to mohlo znamenat?

      Vymazat
  2. Michale,
    máš v mnohém pravdu. Ale naše dva texty se v tom zásadním nepotkávají. A tím zásadním jsou v tomhle článku Tvoje a moje představy o konstrukci KARMY.
    Moji představu jsem vložil do více-významové slova Balanc. Což v obecné řeči znamená spíše houpání, výkyv, atd.. Tedy z mé strany to není žádná ve slovnících uvedená rovnováha. Kdybych hovořil o takovémto stavu, tak bych musel předpokládat obrovský nesmysl, tedy současnou neexistenci vesmíru. Neboť ona absolutní rovnováha se i mezi vědci vyjadřují hlavně emotivním a zneužívaným slovem smrt. Což je konec funkce tělesných, vegetativních a primárních procesů u bytostí, rostlin a nerostů
    Proces Karmy, tedy život zde je pouze realizací naplánované v jiné vyšší dimenzionální úrovni Života. Nepovažuji to za výuku /výchovu/, ale je to pouze zcela konkrétně řešené zadání. V Životě jde o vytvoření programu. A v tom druhém životě o jeho naplnění.
    Z konstrukce Karmy jsem naprosto vyřadil i roli trestu. Neboť se jedná o vyšší řád individuálního procesu v němž jsme každý pouze a jen za sebe. Tedy je tu evidentní nepřítomnost soudce i trestajícího! A protože to je spíše duchovní záležitost, tak jsme pouze a jen sami sobě povinováni možností podílet se svobodně na tomto vesmírném procesu. Nic není zakázáno. A vše je dovoleno! Ovšem je tu Balanc v němž je připuštěn potenciál růstu i zničení.
    Michale, tvůj ideální příklad s pochopením na-poprvé v procesu karmy není možné realizovat. Důvodem je opět Balanc. Ovšem je možné realizovat hned na poprvé jev kompletního zániku těla i duše jedince, který žije v naprostému nesouladu se sebou a světem, nemajíce vůli a ani základní energeticko-informační potenciál pohybu a vývoje.
    V karmě nepředpokládám to, čemu říkáš šedé místo. Je tu pouze vir energií, informací a vůle. Který může ztrácet hybnost, čímž by mohlo dojít nejen ke smrti fyzické, duchovní, ale i vesmírné. Nebo přesněji k nicotě o které vědci i mystici říkají, že je matičkou Chaosu. A z Chaosu teprve může, a "možná" dokonce musí vzniknout nové... cosi.
    Měl bych taky připomenout, že Karma je vesmírný proces. Zahrnující vše a taky i vše propojující. Nebuďme proto tak hrdí a pyšní na formu óóóó ČLOVĚK. Neboť na onom Balanc se podílí nejenom všechny tři pozemské triády, ale naprosto vše ostatní, což chápeme, či spíš NE-chápeme pod slovem Vesmír. Dá se tedy lakonicky říct, že procentuální podíl ČLOVĚKA na karmickém procesu vyjadřují pouze nepatrná procentíčka z daleko menších částí, než jsou promile. Protože to, co Vesmír a Karma znamená, to člověk zatím naprosto nechápe. A proto i Popleta může vytvářet konstrukce něčeho, co možná ani není. Matěj
    .

    OdpovědětVymazat
  3. Karma ktora je dolezita aby sme ju pochopili je hlavne ta cast ktora je vlastne akcia a spetna reakcia z nasldkom pochopenia ci prezitia. Ak sa pochopenie ci prezitie udeje skor , tak reakcia v negativnom zmysle nepride(najme ak z pochopenia urobime opravny skutok ci aspon myslienku odpustenia v pripade negativnej karmy) alebo nam uz z dovodu pochopenia neublizi.Preto sa da na karmu vztahovat takmer vsetko no pre rozumneho cloveka je to len slovo ktore vyjadruje sposob ucenia sa.Ucenia sa v stupnoch dolezitosti smerom k vzostupu v zmysle ak pochopis pridam a ideme dalej..ak nepochopis poucim a ukazem ti co robis zle.Pre toho kto je schopny pochopit prichadzaju poucenia skoro ci viacnasobne zhorsujuc sa-akoze konecne budicek.Pre toho kto je celkom mimo kludne az v dasom zivote,a pre toho kto este vobec nechape je karma aspon dobra vyhovorka:-)

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů