24. 3. 2016

Ďáblova sonáta

Nějak mi poslední dobou nejde číst. A tak poslouchám. Třeba Tartiniho.

Giuseppe Tartini (1692 - 1770) byl barokní skladatel a houslový virtuóz. Také filozof a vědec.
Byl znám jako naprosto brilantní muzikant, ve své době se dokonce
těšil titulu "nejlepšího hudebníka světa". Byl také prvním, kdo zcela ovládl housle mistra Stradivariho.
Pro následující století se však stal známým především pro jeden svůj zvláštní sen, který na sklonku života vyprávěl svému příteli, francouzskému astronomovi Jerome Lavenderovi. V tomto snu ho prý navštívil sám ďábel a Tartini mu upsal svoji duši, pokud ho naučí virtuózní hře na housle a ovládání smyčce. V tomto snu mu prý ďábel zahrál na housle sonátu, která se potom stala nejslavnějším dílem Tartiniho. Skladatel sám o tom napsal:

"Jednou v noci jsem ve spánku uzavřel dohodou s ďáblem a upsal mu svou duši. Vše šlo, jak jsem si přál. Můj nový sluha mi slíbil splnit mé největší přání. Dal jsem mu pak housle, abych se podíval, zda je schopen na ně hrát.
K mému překvapení a nadšení jsem uslyšel sonátu zahranou tak neuvěřitelně a nádherně, s takovým umem a dokonalostí, jaké jsem dosud neslyšel. Byl jsem tak užaslý a nadšený, až jsem se z toho probudil. Okamžitě jsem vzal housle a snažil se zahrát onu melodii, kterou jsem ve snu slyšel. 
Nebylo to však ani zdaleka podobné tomu, co jsem slyšel ve snu. Tak mě to rozběsnilo, že jsem housle rozbil a přestal hudbu psát."

Později přesto na sonátě pokračoval a snažil se ji upravovat tak dlouho, až nakonec se mu ji podařilo zapsat do not. Možná ne v tak dokonalé podobě, jak to slyšel ve snu, ale docela blízko originálu, jak ji zahrál ve snu sám ďábel.
 
"Později jsem tuto sonátu přece jen zapsal a stala se tím nejlepším, co jsem kdy stvořil. Pojmenoval jsem ji Ďáblova sonáta."

Ďábelská sonáta je na provedení technicky neobyčejně obtížné dílo. Dokonce se říká, že Tartini musel mít šest prstů a k jejímu dokonalému provedení je navíc nezbytné dát také svou duši ďáblu. Taky se říká, že Bůh ji v ráji zakázal hrát...
Samo dílo se skládá ze tří oddílů místo obvyklých čtyř nebo pěti. Nejobtížnější je třetí, protože jeho značná část je hrána současně na dvou sousedních strunách, kdy jedna nese trylek a druhá melodii, to vše přerušované náhlými pauzami a změnami tempa od rychlého v pomalé, což je velmi náročné jak po technické, tak i interpretační stránce.
Není známo, kdy přesně sonáta vznikla. O svém snu se příteli její autor svěřil až o mnoho let později a výslovně si přitom nepřál, aby to bylo zveřejněno dříve jak třicet let po jeho smrti. Bál se totiž jednak výsměchu a na druhé straně i pronásledování ze strany církve.
Říká se, že sny jsou okny do duše, skrze něž může s námi hovořit, zprostředkovávat nám informace nebo dávat rady, které jsou pro nás nedostupné, když bdíme. Krom toho se nám ve snu otevírá tajemství kreativity, protože to je brána do jiných dimenzí. A tak, najdete-li pro sebe čtvrthodinku klidu, kdy vedle vás nebude řvát televize a nebudete mít zrovna rozvařený oběd, nasaďte si sluchátka, uvolněte se a pusťte si toto:

Violin Sonata in G minor "Deviĺs Trill Sonata"


Já nevím, jak vy, ale já, když tohle poslouchám, mám takovou husí kůži...


 

zdroj:
https://www.youtube.com/watch?v=z7rxl5KsPjs



(©)2016 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

14 komentářů:

  1. Za touhle hudbou nemůže být ďábel.
    Anebo ďábel není to, co si myslíme.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak tohle byl megatěžký kalibr :-)
    Pokud si dovolím vytvářet domněnky, pak v případě, že dílo vzniklo opravdu na základě, který byl zmíněn, pak onen ďábel opravdu nebyl onou entitou, nýbrž mohlo jít o snovou symboliku (překlad mozku) nějaké části skladatelovy osobnosti :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Take casto posloucham Vivaldiho, Chopina, Beethovena, Dvoraka, Smetanu a jine, nejradeji mam Haydna.
    A i Apollon byl bohem hudby:-)
    Ale abych se priznal, Tartini mi nic nerikalo.

    "S pomocí hudby zdokonalíme mysl v představivosti a vytváření barevných vnitřních obrazů, potřebných při rituálech zaměřených na splnění představ a vizí. V theurgii, čili ve vysoké magii se můžeme dozvědět, že správným způsobem vybrané tóny strunných nástrojů, jako je viola a housle, dokáží zhmotnit mágem uvolněné myšlenky a představy, nebo případně spoutat přírodní živly a astrální energie."

    nenimito

    OdpovědětVymazat
  4. V histótŕii vážnej hudby Giuseppe Tartini nieje jediným autorom s takouto muzikou. Niekde v niektoróm z archívov mám pár takých skladieb od iných autorov (zvedša klavír) a niektoré z ných su pre slapších jedincpv pri ich opakovanóm počúvaní "na gulu". K téj mágii ano súhlas, nie náhodou sa niektoré slová (každé vyslovené slovo je defacto spletou tónov) nesmú ani zo srandy nahlas vyslovovať... . Hunter

    OdpovědětVymazat
  5. No, Vlabi!
    To, že jsi se rozepsala o Tartinim mi udělalo moc velkou radost. Jen uvedu pár zajímavostí.
    On nebyl jen ůžasným houslistou a muzikantem, byl proslulý i jako mistr meče a duelant. Měl vůbec velmi dobrodružnou náturu, velmi podobnou té Puškinově. Je taky velmi zvláštní, jak si byli s Puškinem podobní i na portrétech. Byl velkým obdivovatelem žen a měl s tím mnoho problémů. No prostě živel, jako jeho muzika. Před útěkem od Minoritů v Assisi, se tam přátelil s našim slavným barokním skladatelem Černohorským.
    Tak mám pocit, že nejenom ďábel byl inspirací jeho úžasné muziky a virtuozity, ale těch vlivů, které udělali Tartiniho Tartinim bylo zřejmě mnoho. Dík za článek. Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji,
      když už jsi zmínil toho Puškina, tak abych tě potěšila ještě víc, dodám, že Tartini, navzdor svému italsky znějícímu jménu, pocházel z města Piran, což je ve Slovinsku. A v této sonátě lze zaslechnout prvky něčeho, co alespoň mně připomíná Ference Liszta, a to byl, jak víš, Slovák. Zkrátka ten slovanský jiskřivý i nesmírně romantický element se - obzvlášť v hudbě - prostě nezapře. :-)

      Vymazat
    2. Vlabi,
      nebylo by už dnes mnohem přehlednějším říkat, kdo z opravdu význačných lidí Slovanem nebyl? Matěj

      Vymazat
    3. Já si zase hned vzpomněla na Paganiniho. A to jak při pohledu, tak i popisem - spolky s ďáblem, nejlepší houslový virtuos všech dob...

      Vymazat
  6. Tak som po čase zasa v pohode , v klude vypočul krásnu klasiku, nepôsobila na mňa stiesneme, s obdivom som si predstavil ako sa niečo také krásne zrodí v človeku, neviem či v hlave alebo v srdci, možno je to dané nejakým ,,píšťalkárom´´ ako napísal Eistein :
    Všetko je určované silami,ktoré vôbec nemôžeme ovládať.Platí to pre hmyz i pre hviezdu.Ľudia,rastliny, alebo vesmírny prach-všetko a všetci tancujeme podľa nápevu od neviditelného píšťalkára. Roman z Ľubietovej

    OdpovědětVymazat
  7. V jednej poviedke Bondyho nás/ľudstvo obhajujú tí hore čo nás uznávajú, proti tým, čo nás chcú skántriť. "... za tú hudbu by sme ich mali nechať".
    Osobne, nie moja šálka kávy, nič mi nebehalo po tele. BE
    Asi by to chcelo viac "diablov" - teda orchester :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. „Nikdo o mně neví, že jsem marxist levý, ale za ještě větší zlo jsem považoval mezinárodní kapitalismus a imperialismus.“
      Klíma, pardon Mao, vlastně sorry Oskar

      Vymazat
  8. Zdravím Vás,přidám sem svůj vhled,Hudba je zajímavá z pohledu energií,zpřístupňuje vstup,vhled do nižších vibračních světů,pozoruji jak se zapojují čakry člověka se zemí a více ho ukotvují se zemí,dialog tmavého světa se světlým světem,hudba hovoří o boji, duši člověka, a jeho pádu,a zároveň ho poučuje proč se to děje,že na vině,není jen ta ona bytost,ale jen sám člověk.A že na konci pádu je naděje i to světlo.Je geniální ,jak se dostávají frekvence,tony do všech buněk a energetických těl člověka a dokáží tam zanechati svůj otisk.Aby se člověk sám nad sebou zamyslel,proč se to děje.

    Vítězslav.K

    OdpovědětVymazat
  9. Ahoj, díky za tip, hudba je lék. Taky v poslední době na web moc nepíšu, raději věnuji čas dětem, zahradě a stejně jako ty - poslechu hudby. A tak mne potěší, když moji kluci (4 a 7 let) na otázku, co chtějí pustit za cédéčko - jednohlasně vykřiknou :"Mozarta, tati!" :-) Pěkný den všem. Petr

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, Petře,
      já bych si dal Tartiniho z tohoto cd. Ale bohužel se mi nikdy nepoštěstilo, abych to doposlouchal jako celek. Vždy mi to najednou z ničeho nic přestane hrát. Musím počítač natvrdo vypnout, protože je neovladatelný. Při tom si za-kurvovat a za-prdelovat, proč se mi ten zkurvenej systém sere nejenom do Pjakina, atd., ale i do nádherný barokní muziky. To ty svatoušky štve už i umění? No, asi je nakrklo, že jejich taťka ďábel, je oproti nim minimálně hudebně gramotnej. Jinak si to fakt neumím vysvětlit. Děje se to asi v posledních třech týdnech. Máte taky takovýto problém? Matěj

      Vymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.