4. 1. 2024

Rusko nepotřebovalo rychlé vítězství


 

Výpovědi vězňů ze „Storm Z“ o skrytých významech SVO 

Kněz z Leningradské oblasti, otec Sergius Oržachovsky, spolupracuje s oddíly Storm, ve kterých bojují bývalí vězni. Měl možnost navštívit zónu SVO na podzim roku 2022. Nálady lidí, řekl, byly v té době „jen odsloužit si svoje“. Stačí si vzpomenout, co se v té době dělo – ústupy na frontě, zmatky s mobilizovanými... A pak se kněz rozhodl jít do SVO – posílit lidi. Nyní se stará o jednotky jedné z divizí. A nálada v jednotkách se podle něj úplně změnila.
Po návratu z bojové mise míří mnoho vojáků ke knězi, do táborové kaple. Všichni jsou emotivní. Zapalují svíčky, někdo nemůže zadržet slzy.

"Jsem také plný emocí. Poslouchám jejich příběhy. Mnohé svědčí o zázracích,"  říká otec Sergius.

Vedle vojáka například vybuchla mina, myslel si, že zemře, ale nebyl ani zraněn. Některým lidem zas uvízl šrapnel v neprůstřelné vestě, jiným proletěl těsně kolem uší. Každý ze stormtrooperů má takový případ. Každý ho má! Otec od nich často slyší:

"Bůh mě zachránil. Protože neexistuje žádné logické vysvětlení toho, co se mi stalo."



 

Nejednoznačný postoj

Ale v případě vězňů, kteří tvoří páteř "Stormu", jsou hlavním zázrakem tito lidé sami. Postoj k takovým dobrovolníkům ve společnosti je nejednoznačný. Nejednoznačné to bylo i mezi vojáky. Otec Sergius však sledoval, jak se tento postoj mění. Zpočátku byli dobrovolníci z trestaneckých kolonií přijímáni opatrně, nevědělo se, co od nich čekat. Nyní se k nim ale jejich okolí, včetně velitelů, chová s velkým respektem.

"Mezi těmito lidmi jsou vězni s vysokými tresty - deset let, měli ještě dlouhou dobu na odpykání. Jsou tu však i tací, kterým do propuštění zbývaly pouhé dva měsíce. A stejně šli do stormtrooperů, přestože věděli, že "Storm" je často jednosměrná cesta," říká otec Sergius.

Během šesti měsíců zůstane v takových odděleních ve službě jen deset až dvacet procent původního personálu. A vězni to vědí.

"Ale pro tyto lidi, kteří si už téměř odpykali trest, nebylo důležité se osvobodit, ale jít bojovat za svou vlast. A v SVO také viděli šťastnou příležitost rozloučit se s minulostí. Od mnoha jsem slyšel: "Chci změnit svůj život."

 

Stejný motiv žene nejen vězně, ale i lidi na svobodě do volné přírody. Mnozí nejsou spokojeni s tím, jak se jejich život vyvinul. Knězi se přiznali, že se cítí v „civilním životě“ zbyteční a nebýt války, zemřeli by někde na vodku a nezájem o cokoliv. SVO jim dala šanci udělat něco důležitého. Pro některé možnost – „položit život za své přátele“.
A otec Sergius nepochybuje: za to je Bůh v nebi v plné výši odměnil. Na SVO probíhá překování charakterů. Vojáci knězi přiznávají, že na frontě se na mnohé začali dívat jinak, začali si vážit toho, čeho si dříve nevážili - svých blízkých, svých životů. SVO lze nazvat i očistcem.

"Podívejte se, kolik toho bylo odhaleno. Samozřejmě jsme tušili, že mezi našimi občany je mnoho „neobčanů“. Ale oni nevěděli, že jsou tak zlí. A zde to vyšlo najevo. A také v nás samotných. To je dobré," říká otec Sergij.

Otec věří: „Je dobře, že Bůh nám nedal rychlé vítězství“. A jeho svěřenci ze „Stormu“ s ním souhlasí: kdyby vše skončilo vloni na jaře, nic by se u nás nezměnilo.

"Navenek by se všechno lesklo. Byly by skvělé zprávy o ekonomice, ve všem. Ale teď se ukázalo, že máme všude mnoho nedostatků. Nyní jsou rychle napravovány. Díky bohu za to! Ale oběti, ty oběti... Bohužel, to, co se děje v nouzi, vždy vyžaduje stres a oběti."

 

Všichni nejsou hrdinové

V SVO nejsou všichni vyznamenaní hrdinové, ale je tam spousta hrdinských chlapů bez medailí. Vše závisí na situacích, na velitelích jednotek, na velení vyšší úrovně.

"Existují nesvatí svatí. Po své služební cestě do SVO jsem přišel s vlastní definicí – „nehrdinští hrdinové“. Osobně bych se sklonil k nohám obyčejných ruských mužů – Tambov, Voroněž, Lipeck, Orjol, Kursk. Klukům mechanikům. Jsou solí země. Hodně na nich spočívá. I na frontě.


"Neměl bys reptat"

Za téměř rok svého pobytu v zóně SVO otec Sergius neviděl rozhněvané lidi. Je tu únava, to ano, ale není nenávist. Obecná nálada je „tolerovat, každý jsme zodpovědný za svou vlastní oblast“. Unaveni byli především mobilizovaní. Mnozí z nich nepotřebují ocenění ani peníze – jen aby šli domů.

"Lidé už nejsou unavení jen fyzicky, ale také psychicky. Protože je to každý den to samé."

Ale podle pozorování otce Sergia se vojáci po dovolené vracejí na frontu bez lítosti. Sám tím prošel. Přiznává, že když se po pěti měsících neustále „na čáře“ ocitl ve městě, bylo to, jako by vyšel z lesa. On i kluci, se kterými jel na dovolenou, vypadali „jako divoši“, zírali na lidi, na auta, na fungující semafory. Ale „kulturní šok“ rychle pominul. A pak ho to znovu přitáhlo zpět do SVO.

"Přitahovali mě lidé, kteří tam zůstali, s nimiž se směješ naplno. Neříkám, že jsou to jen skuteční přátelé, ale stali se tak drahými, že je prostě nemůžete opustit.

Zkušenost v první linii podle otce Sergia učí člověka být vděčný. Za to, co v životě má. Učí vás nešílet kvůli nejrůznějším maličkostem, které jsou opravdu maličkostmi ve srovnání s tím, čím si procházejí lidé v zóně SVO.

"Vděčnost je nejlepším prostředkem pro prosperující život a mír se sebou samým. Každý z nás má mnoho, za co musíme děkovat Bohu. Jsem proti reptání, nespokojenosti s nadřízenými a hledání viníků. Dělej, co musíš dělat na svém místě, a pak se život zlepší," říká otec Sergius.

To nejsou vlastenecká hesla, ale křesťanská pravidla – dělej, pracuj, nestěžuj si.

"Nemělo by se reptat. Osobně věřím našemu nejvyššímu veliteli. Ne vše je zde dokonalé. Ale to neznamená, že to, co jsme začali, by mělo být opuštěno. To, co se stalo, bylo nevyhnutelné a je s podivem, že se to nestalo dříve...

 

autor: Vladlen Čertinov
zdroj

17 komentářů:

  1. Pokud člověk při předčtení tohoto článku zaplače,to neplače člověk, to duše pláče.

    OdpovědětVymazat
  2. Kazdy dostava na Zemi svoje lekce a kdyz je nesplni, muze si je chtonik zarytec opakovat i 300 zivotu, nez se probudi a ve skole postoupi. Ted se tu potlouka spousta narozenych nacistu z 2 svetove valky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nerozumím podstatě spravedlnosti v konceptu reinkarnace.
      Alchy

      Vymazat
    2. Alchy,
      dovolím si svůj pohled na věc. Už použití slova "spravedlnost" v konceptu reinkarnace, je nesprávné. Spravedlnost hledáme coby jednotlivá vtělení. Tedy konkrétně třeba vy jako Alchy nebo já jako MichalB. A to proto, že žijeme v tom, co někdo nazývá dualitou. Prožijeme spoustu věcí a situací, které nám jsou nepříjemné, bolí, jsme z nich smutní, nešťastní, zrady, atd. Potom hledáme (přejeme si) nějakou kompenzaci, kterou má být ona spravedlnost.

      "Problém" je v tom, že nám chybí nadhled. Tedy pohled té naší dočasně nevědomé části obecně nazyvané Duše. Ta všechny prožité životy (jednotlivé inkarnace) vnímá jako celý film (a to i tehdy, když my žijeme současný život někde uprostřed toho filmu - těžko se to chápe kvůli lineárnímu vnímání času).
      Možná než film by bylo lepší použít slovo výuku či komplexní zkušenost. My (Alchy, MichalB,..) vnímáme pouze jedno jediné políčko z tohoto filmu, jednu jedinou zkušenost bez hlavy a paty.

      Zjednodušeně řečeno - to co si přeje prožít (naučit se, pochopit) Duše, není vždy to, co si přeje její zrovna inkarnovaná část (já, vy,..).

      Často čtu či slýchám pojem Boží záměr. Vždy mě udiví, skoro vykouzlí úsměv, že daný člověk si je jist tím, co Bůh(Vesmír, Univerzum, ...) chce, co plánuje. Protože se danému člověku něco nelíbí, že to vnímá jako nespravedlnost, podle mě vůbec neznamená, že to není v onom Božím plánu zahrnuto.
      Proč? Protože si myslím, že právě bytí v oné dualitě (dobro-zlo, příjěmné-nepříjemné, veselé-smutné) je obrovským akcelerátorem zkušeností. Žít v nebi na Zemi by sice bylo přijemné pro nás jednotlivé inkarnace, ale pro Duše (nedílné součásti Boha) by šlo o přešlapování na místě, o existenci bez nových zkušeností, bez možnosti se posouvat vpřed.

      Ale už dost plkání, jdu předělat koupelnu :-)

      Vymazat
    3. člověk sám, tak celá lidská společnost si svoji budoucnost buduje karmou,
      tím, za čím jde, vlastní prací, vlastním úsilím

      Vymazat
    4. Michal, najzrozumiteľnejšie vyjadrenie vzťahu medzi Božou spravodlivosťou, reinkarnáciou a ľudským nešťastím. "Neverím" v reinkarnáciu na 100%, ale môj celoživotný vývoj a poznanie ju považuje za najlogickejšie , najspravodlivejšie a "najbožskejšie" usporiadanie sveta. Ale stále som ju neprijala úplne, stále je tam nejaký červíček pochybnosti o tom, že možno "realita" je ešte iná, taká, ktorú svojím obmedzenýcm ľudským poznaním nie sme schopní ani vymyslieť, ani pochopiť. V každom prípade , smrťou sa nič nekončí.

      Vymazat
  3. To je prosté, Alchy. Reinkarnace je mýtus.

    A spravedlnost ? Ano, existuje, ale teď jen zčásti, jen někdy a jindy vůbec. K naprosté spravedlnosti dojde až po Božím soudu světa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je dost důkazů tvrdících, že reinkarnace je skutečná. To, že takové důkazy (kdo chce, najde) přehlížíte, je sice z mého pohledu poněkud nešťastné (zřejmě kvůli víře v něco jiného), nicméně je to vaše volba.
      Osobně vím (nikoli věřím), že znovuvtělení je skutečné.

      PS: Už před 15 roky mě bylo řečeno, že značná část z nechvalně proslulých německých oddílů SS je tu znovu a jsou soustředěny na jednom místě. Můžete hádat kde.

      Vymazat
    2. Védský termín „karman“ je od „kr“, „karoti“ – „činit“ a znamená, že to, co sami činíme, na čem pracujeme, co pěstujeme, tak právě jenom to nám roste do krásy a velikosti, to znamená, že za jakým cílem jsme se sami rozhodli, že jdeme, tak k tomu cíli se také blížíme a při tom tento cíl sami zvětšujeme, posilujeme.


      slovo karman. „Karmanový zákon“ o příčině a následku.

      Vymazat
    3. Védánta vidí celý svět jako odplatu či pykání neboli důsledek předchozích činů. To je svět. A my si v tomto karmicky rozvinutém světě můžeme jako svobodní právě vybrat, volit, od toho je ten „var“, a „pán volby“ – „varuna“, my právě permanentně každý okamžik volíme, my si pořád vybíráme, ta naše cesta je tisíceronásobná volba, kdy si stále vybíráme, a tak to má být, to je právě lidský život. To je ta autenticita, ke které právě ti indičtí mudrci dospěli, a je to opravdu něco krásného.
      - karman není, jak by se mohlo zdát, „osudovost“ v tom fatálním slova smyslu, jak se to dneska chápe, ale karman je důsledek nasměřování lidské duše.

      Vymazat
    4. Podľa mňa väčšina SSákov (ak vôbec) sa reinkarnovala ako hyeny. Inkarnácia v človeku s jeho energeticko-informačnými kanálmi je výsada, ktorú stratili za svoje hrozné činy. Putovať sa dá aj smerom dole. To že vidíme veľmi podobné tendencie vo svete ako v 30tych rokoch minulého storočia je dané tým, že autori tohto scenára na pozadí nikdy neboli potrestaní a teraz sú pri vesle ich deti, vnuci. Norimberský proces mal uspokojiť rozzúrený dav. Obetovali v ňom nižší ešelon a nepohodlných ktorí vedeli príliš veľa...

      s0lar

      Vymazat
    5. s0lare,

      hyeny jsou nedílnou a nepostradatelnou součástí přírody a koloběhů v ní. Přisuzovat těmto (ale i jakýmkoliv jiným) zvířatům negativní vlastnosti člověka mi přijde nesprávné.
      To jen jako pokus o obranu tvorů, kteří za nic, co člověk páchá, nemohou.

      Vymazat
    6. Zvieratá majú tiež rôzne povahy a návyky. Podľa toho ktorá duša sa v ňom inkarnuje. Netreba z nich robiť svätých. Vidíme to na našich domácich miláčikoch. Ak by zlý pes dostal moc a schopnosti človeka, ktovie čo by napáchal.

      s0lar

      Vymazat
    7. Také vím, nikoli si myslím, že reinkarnace existuje.
      Člověk se velmi pravděpodobně jako hyena neikarnuje, protože by si nemohl odžít - odčinit to, co v lidském těle ,,napáchal", ať už dobrého, nebo zlého.
      I když literatura říká, že jeden mudrc se inkarnoval do jelínka na kterém si vytvořil závislost. Také ve velmi řídkých případech dochází k inkarnaci jiných než humanoidních entit do lidských těl.
      A já říkám: Buď vůle tvá - Tvořiteli - nikoli má.
      Mě dej jen pochopení a poučení, proč se to, či ono děje.
      Jan z Helvajzu.

      Vymazat
  4. uff, to sou názory ! Inkarnovať sa do zvieraťa ? Sme individuálne duše, a takú máme aj svoju karmu. Nie kolektívnu ako zvieratá. - Nuž chcela som o inom , o tom bohu, čo sa o ňom debatí a nik nevie nič. Trochu osvety podľa MUDr. Novotného, kniha "Búh skrytý v Genomu." Bo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže chápu to správně, že protože jste četla trochu osvěty od MUDr. Novotného, máte oprávnění hodnotit názory druhých?
      Kde berete jistotu o individuálnosti Duše a karmy?

      Berte to jen jako řečnické otázky k osobnímu zamyšlení. Nemusím na ně znát odpověď. (sama jste poznamenala, že nikdo neví nic).

      Vymazat
    2. Tak ako iní,mám právo hodnotiť názory druhých. Veď to robít aj vy. Njn, lenže vy ste majiteľ tejto stránky, že ? Vy môžete . - Ja som nečítala osvetu pána Novotného, iba jednu jeho knihu, súhlasím s ním takže som sem hodila. No a - v rozšírenom stave vedomia som získala nadhľad a keďže nie som "vykreovaná" tu na zemi, nie som z opice, vidím to inak ako opica. Bo - nech sa vám darí tešiť sa z vašej pozície... :-D

      Vymazat

Podmínky pro publikování komentářů