„Apollóne! Potřebuji tě – neodkladně!"
Tento příkaz zazněl ve zlatovlasé hlavě krásného mladého muže se štíhlou sportovní postavou. Neznamenalo to nic zvláštního, podobné výzvy zaznívaly častěji. Otec se často nudil a potřeboval společnost. A nebylo radno jej nechat čekat. Vykládal si to jako znamení neúcty.
Apollón se omluvil svým přátelům, se kterými trávil příjemné chvíle po premiéře divadelního představení. Poté, co se od nich vzdálil, teleportoval se do Elova sídla.
Otec tentokrát nevypadal, že potřebuje rozptýlení. Pohlížel na holografickou projekci zeměkoule, která byla fokusována na území Ruska.
„To je dost, že jdeš," zabručel nevrle. „Mám pro tebe důležitou práci. Situace ve světě dostává větší spád a my to musíme uřídit. Naši titánští předkové usoudili, že nastala správná chvíle pro zahájení útoku na naše pozice. Podařilo se nám zajmout tři jejich smrtelné bohy, mezi nimi i Peruna. Mohli jsme jich mít víc, ale proti našim specialistům zasáhla ruská elitní jednotka a zabránila jim v převzetí větší kořisti. Mají připravený přístroj, schopný zviditelnit Akasha kroniku všem lidem. Stále věří pohádkovému vítězství pravdy. To by nám hodně zkomplikovalo naši pozici."