Když pár dní neprší...

...krajina začne vyprávět:

21. 9. 2020

Vystoupení Vladimira Putina na diskusním klubu "Valdaj". (plný text)

foto

Vážení účastníci XVII. plenárního zasedání klubu "Valdaj"! Dámy a pánové!

Vítám vás na našem tradičním výročním setkání. Tentokrát se koná v neobvyklém formátu, v režimu videokonference. Ale vidím že v hale jsou lidé. V sále jich však není tolik jako obvykle, a zjevně proběhla přímá diskuse, která mě může jen potěšit.

Obecně samozřejmě chápeme, že to vidíme, že epidemie koronaviru vážně změnila veřejný, obchodní i mezinárodní život. Řeknu více – i každodenní, běžný život každého člověka.

Prakticky ve všech zemích existují některá vynucená omezení, hromadné akce byly zpravidla zrušeny. Tento rok byl pro váš klub také náročný. Ale co je nejdůležitější, nadále aktivně pracujete. S pomocí moderních distančních technologií vedete ostré, smysluplné diskuse, argumentujete, získáváte nové odborníky, kteří sdílejí svá hodnocení, prezentují zajímavé, nestandardní, někdy přímo opačné názory na to, co se děje. Takový rozhovor je samozřejmě nyní nesmírně důležitý a užitečný, když je na světě tolik obtížných otázek, které vyžadují odpověď.

Oddělení 9900: izraelská armáda verbuje autisty

V roce 2012 spustili tři bývalí agenti MOSSADu v izraelské armádě pilotní program náboru mladých lidí s poruchami autistického spektra. Podle vyjádření jednoho z vojáků věřili v jejich jedinečné schopnosti - „superschopnosti“. V překladu z hebrejštiny se projekt jmenuje „Pohled do budoucnosti“. A tato budoucnost přinese neurodiverzitu nejen do armády, ale také do civilního pracovního prostředí.

Tajemství Džusinského pyrit-polymetalického naleziště

zdroj

Oslovil mě kolega výzkumník s prosbou, zda bych zjistil, co se skrývá za řadou podivných objektů ve tvaru hvězdy, které objevil na mapách Google. Přestože jsem zrovna neměl moc času, rozhodl jsem se na jeden z nich blíže podívat. Na základě zjištění tedy budu nyní pokračovat v sérii geologicko-historických příběhů o naší neznámé minulosti, o místě a roli těžby v ní a pokusím se potvrdit platnost zjištění, ke kterým jsem dospěl již dříve (Pevnosti-hvězdy a jejich orientace podle lineárních anomálií BGF a která jasně naznačují starobylost tohoto objektu a jeho příslušnost ke klasickým pevnostním hvězdám. Faktem totiž je, že z nějakého důvodu si už od nejranějšího starověku lidé z neznámého důvodu pro své stavby vybírali místa, která měla určitou strukturu anomálií nad tektonickými poruchami. Přitom však zhruba od poloviny 19. století se už při stavbách těmito anomáliemi nikdo neřídil. Psal jsem o tom již v článcích: Chrámy stojí na křížích 1 a jsou zde opět pyramidy v Gíze (Egypt) Chrámy stojí na křížích 2.

Za severním větrem

Kdysi jsem napsal knihu. Je to taková dlouhá pohádka, avšak slovem pohádka nechci říct, že by to bylo čtení pouze pro děti. Do příběhu je vpleteno mnoho myšlenek o… čemkoli, co nás zvídavé lidi zajímá. Je to příběh o dávných dobách, o cestě po bájných místech, o horách a tajemstvích. O hrdinství. Zkrátka o tom, co se ze světa už jaksi vytrácí. Je mi líto nechat ten příběh nadále v šuplíku a zároveň i to, že dnešní svět by takové vyprávění jistě neocenil. Proto ho chci říct nejprve vám, zvídavým lidem v tomto zapadlém koutě internetu. 

Autor

...............................................................................................................................................

Kapitola druhá

Průvodce z nebe

„Hoď klubko před sebe, kam se pokutálí, tam také jdi.“

Z pohádek

Nad korunami stromů na nás shlížel Urman. I když padla černá noc, jeho bílé vrchy jako by samy byly zdrojem světla. Plamínek plál a Bajkůn na své balalajce jezdil prsty bezcílně ze struny na strunu, přesto však zněly líbivé tóny.

Hlavou mi bloudilo mnoho otázek, jedna se však vracela stále dokola.

„Krodo, když jsi mi na Uru vyprávěl o Kryšeni a jeho velikém daru, co jsi myslel tou skulinou mezi dvěma světy? Bránou, kterou nemůže nikdo jiný projít? Kde ji najdeme?“

„Kde jsou Brány mezisvětí, víš,“ pravil Šedovousý sedící na druhé straně ohniště a skrz plameny si mě prohlédl. Vzpomněl jsem opět na vyprávění starého Vytky. 

„V Daarii, tam žijí ti, kteří se dokážou o Brány mezisvětí správně postarat. Žreci, ochránci cest…“ 

„To vím,“ odpověděl jsem, „ale Kryšeň se přeci nevydal ke hvězdám, vydal se až někam za ně, tam, kam nelze dohlédnout.“

„Průchody do jiných vrstev bytí jsou smyslům obyčejných lidí skryty. Cesty to jsou klikaté a dá se na nich lehce ztratit. Jen Kryšeň dokáže po těchto stezkách chodit, aniž by zabloudil.“

„To i tam nahoře jde zabloudit?“ podivil se Mep a hleděl na hvězdy, které se mísily s jiskrami z plamene.

„Všechny cesty jsou stejné,“ odvětil Krodo a též obrátil oči vzhůru, „podobně jako na naší zemi. I tam jsou zapadlé kraje a křivolaké stezky vedoucí do osamělých končin kdesi za hvězdami.“

„A jsou tam nahoře dlouhé cesty?“

„Co je to dlouhá cesta, Nurbrne? Mravenec se vydal za hory… a půjde dlouho. My jsme je přešli za čtyři dny. A ptáci? Ti teď táhnou na kraj světa, ale ke hvězdám nikdy nedoletí.“

„Čas určuje vzdálenost míst,“ zabručel Deratan.

„Stejná cesta, ale jejím prachem se dá plahočit různě dlouho. Když poutník vsadí nohu do třmene, svět je rázem menší. Prostory dálek se přiblíží, cesty se zkrátí. Věz, Nurbrne, že pro některé bytosti je celá země jen klubko vlny. A tam nahoře? Čas určuje vzdálenost míst, ale místa určují tok času a ten v těch výškách neplyne tak jako tady na hroudě světa.“

Hvězdy-pevnosti a jejich orientace podle lineárních anomálií BGF

Jméno Nikolaje Andrejeva nemusíme už představovat, protože na tomto blogu si můžete přečíst hned několik jeho článků. Připomeňme jen, že tento geofyzik za pomoci BGF (biogeofyzikální) metody průzkumu terénu zjišťuje linie anomálií nad trhlinami v zemské kůře, nad jejichž křižovatkami dochází k v dnešní době málo doceňovaným fyzikálním jevům; znali je a respektovali naši dávní předkové, současnou vědou však jsou přehlíženy. Což může mít a někdy také má dalekosáhlé důsledky.

Autor však jde dál a díky svému vzácnému daru zjišťuje u zkoumaných objektů i další, pro nás někdy velmi překvapující historické informace...

Co dělali s čarodějnicemi v Rusku

Hrůzy inkvizice, která fungovala několik století v Evropě a Americe, jsou nám všem dobře známy už od školních let. Ale o lovu na ruské čarodějnice nevíme téměř nic. Byly vůbec v Rusku čarodějnice, a pokud ano, jak žily tam, kde nebyl katolický církevní soud s mučením a ohněm?