Boli Mikulčice centrom Veľkej Moravy, alebo len avarským refúgiom?

Na snímke bronzové súsošie sv. Cyrila a Metoda od slovenského sochára bulharského pôvodu Emila Venkova v areáli Slovanského hradišťa v Mikulčiciach / Foto: TASR-Pavol Demeš

Pamätám si ešte veľkolepú výstavu Tisíc sté výročie Veľkej Moravy v Nitre v roku 1963, pri príležitosti tisíc stého výročia príchodu Cyrila a Metoda na naše územie. Symbolom výstavy bol meč nájdený v hrobe veľkomoravského veľmoža v Blatnici. Vtedy bola ešte Nitra považovaná za sídlo Svätopluka a centrum Veľkej Moravy. O Mikulčiciach sa hovorilo len opatrne, ako o významnom veľkomoravskom nálezisku. Postupne ale význam Mikulčíc narastal, až boli nakoniec vyhlásené za hlavné mesto ríše a sídlo panovníka. Pochybnosti prebila autorita vedcov – historikov a archeológov.

 
Vladimír Malec            
                         

Klíšťata a zuby

Píšu, pouze když mám o čem napsat. Mlácení prázdné slámy mne nebaví. V poslední době jsem nabyl dojmu, že už jsem napsal všechno. Myslel jsem, že všechno, co jsem dosud napsal, stačí, aby se člověk vyhnul nebezpečným nemocím a prožil život v uspokojivém zdraví. Všechny ty metody, o kterých jsem psal, se dají použít na většinu zdravotních problémů. Před pár dny jsem ale zjistil že i lidi, kteří praktikují moje metody, některá řešení nenapadnou.

 

 

Ženu mého kamaráda kouslo asi před dvěma měsíci klíště. Nevěnovala tomu pozornost. Pak jí začalo být blbě. Teď už leží týden na kapačkách a prý si na infekčním ještě dva týdny pobude. Podle lékařů ji kamarád dovezl za minutu dvanáct. Kamaráda totiž nenapadlo jí po vytažení klíšťáka ránu řádně vydenzifikovat.

Zamlčiavanie dejín a prekvapenie najmä pre Čechov?

Vrátil som sa zo svojej ďalšej cesty po Maďarsku. Bol som  opäť ostražitý. Rovnako, ako v Rumunsku sa tu zamlčiavajú bohaté slovanské dejiny. Nie, nepíšem štvavý článok, len výzvu k pozornosti v prezentácii ich dejín. Ale teraz som si  všímal hlavne českú históriu v Maďarsku poprelínanú s našou.

Alan Dolog

Proč je tak důležité najít své poslání?

 

Jak tvrdí zasvěcení, mnoho problémů našeho současného života souvisí s tím, že neznáme své poslání, své cíle a úkoly v tomto životě, a proto ho trávíme bezúčelnou a zbytečnou a často i škodlivou pro nás i naše okolí honbou za přeludy falešného systému hodnot, který nám vnucuje světový parazitický systém. A pro udržení tohoto systému jednotlivé jeho prvky dělají vše pro to, abychom v intenzivním rytmu každodenního života neměli ani čas zamyslet se nad tak naléhavými otázkami: proč žijeme a proč jsme tady?  Co děláme v tomto světě fyzické reality? Opravdu je  naším jediným posláním celý život dřít pro parazitický systém jen kvůli hromadě hadrů a cetek, nových aut a gadgetů,  vil a jachet? A přitom pro mnohé to i přes každodenní tvrdou práci stejně bude nad jejich síly.

Proč Vatikán upálil Jana Husa?

Jednou z nejvýraznějších kapitol násilného katolicizování Evropy je koncil v Kostnici (1414 – 1418), který se konal v době rozkolu latinské církve s cílem ukončit jej a sjednotit celou západní křesťanskou církev pod vládou jediného papeže. Právě na tomto koncilu byl zvolen papež Martin V., s nímž začalo upalování takzvaných „kacířů“, kteří neuznávali papežské reformy a samotného papeže jako „zástupce Boha na Zemi“. Mimochodem, právě tato hereze papismu nebyla nikdy uznána východní křesťanskou církví.

 

 

Léto buší na dveře

a Myšlenky... najíždějí na dovolenkový režim =

články jen někdy a takové, kvůli kterým má smysl otevřít počítač.

 

Užijte si léta

a hlavně:

buďte optimisti.

😀

Phillips Marie Atwater: Poznání „života po smrti“ mění lidi.

 

 

Ne každý se ve svém životě dostane do stavu „klinické smrti“, zvláště při zachování paměti existence ve stavu „mimo tělo“. Americká badatelka, doktorka humanitních studií Phillips Marie Atwaterová, byla ale v podobném stavu během svého života už třikrát. Ve všech třech případech si navíc uchovala vzpomínku na mimotělní cestu do jiných světů, kde ji potkali příbuzní, kteří už svůj životní cyklus v našem světě dokončili. Tato úžasná zkušenost pomohla změnit její postoj k životu a posloužila jako důvod ke studiu projevů podobného jevu u jiných lidí. 

 

Realistický umělec zobrazil skutečné technologie počátku 20. století.

 

Jedním z nejvýraznějších představitelů realistického směru v malířství byl ruský umělec, žánrový malíř Grigorij Grigorjevič Mjasoedov (1834 – 1911), který většinu svých pláten vytvořil ještě v 19. století. Od roku 1870 byl akademikem a řádným členem carské Akademie umění v Petrohradě. Vzhledem k tomu všemu nelze tohoto umělce obvinit, že by si ve svých obrazech ze života dovolil nějaké „fantazie“ a mohl namalovat věci, které ve skutečnosti neexistovaly.

Proč se egyptské ministerstvo pro památky podílí na falšování historie?

Mnoho archeologů působících v Egyptě je po desetiletí konfrontováno se zvláštní politikou úřadů tohoto státu. Získání povolení k vykopávkám tam je extrémně obtížné. Jedinou výjimku tvoří američtí archeologové, a to ani ne snad ti, kteří reprezentují oficiální vědecké instituce, ale ti, za nimiž stojí nějaké tajné struktury nebo tajné společnosti (tuším, že struktury světové "elity", které rozjely skutečný hon na artefakty starověkých civilizací po celém světě).

Starobylá ruská legenda o Arktidě-Hyperboree

mapa Hyperborey Gerharda Mercatora, 1595

Skutečné dějiny se zachovaly v eposu našeho lidu, v pověstech a legendách, dlouhá staletí a tisíciletí předávaných od úst k ústům. K takovým legendám se nemohli dostat falzifikátoři dějin, kteří jinak zničili mnoho staroruských předkřesťanských písemných pramenů a místo nich sepsali nové verze dějin, jako se to stalo po násilné christianizaci Ruska a za vlády Romanovců, kteří si k tomu přizvali německé historiky.