9. 10. 2014

Zase jsme o něco zbohatli

Změna výpočtu ukazatele hrubého domácího produktu byla u nás doprovázena určitým údivem. Některým lidem se nezdá, že do našeho bohatství jsou nově započítávány kupříkladu služby lehkých děv a provozování vykřičených domů. 
Nechtějí pochopit, že ukazatel typu HDP funguje podobně jako rychloměr. Ukazuje rychlost jízdy, nikoliv její směr.
Ideálem tržní ekonomiky je zpoplatnit veškeré služby, které si lidé poskytují. Pouze v případě, že každý člověk musí za všechno platit, společnost jako celek bohatne.
Vezměme banální příklad. Pokud manželé žijí spokojeně a vzorně se starají o své děti a rodiče, hrubý domácí produkt to nezaregistruje. Jestliže navíc ještě konzumují ovoce a zeleniny z vlastní zahrádky a léto tráví na dece u blízké říčky, naše bohatství nijak nevzroste.


Když se však rozvedou, zahrádku prodají, stravují se každý sám v bufetu, rodiče pošlou do domova důchodců a jejich problémové dítě pravidelně navštěvuje pedagogicko-psychologickou poradnu, hrubý domácí produkt vesele poskočí. Zase jsme o něco bohatší.
Ideální je, dojde-li ještě ke znečištění říčky, u které trávili letní prázdniny. Zbývá pak možnost vycestovat do méně znečištěné země, či za poplatek navštěvovat plovárnu s chemicky ošetřenou vodou. Turistický průmysl vzkvétá a my bohatneme inteligentním způsobem.
Nejedná se přitom o nikterak malá čísla. Jen díky rozvodům a nákladům s nimi souvisejícím vykazuje ekonomika Spojených států ročně vyšší přírůstek, nežli je celkový hrubý domácí produkt Haiti.
Proto je jen správné, že se obrat z prostituce započítává už i oficiálně do bilancí naší ekonomické úspěšnosti. Romantická láska žádný měřitelný profit nepřináší, je tedy ekonomicky neracionální. Provoz vykřičených domů, je-li poctivě zdaněn, posunuje naši tržní ekonomiku kupředu. Je-li naší hlavní prioritou růst, neměli bychom se nepatřičně šťourat v položkách, které tak utěšeně narůstají. 
Za suchými ekonomickými čísly je třeba vidět zdravou dynamiku vývoje společnosti, která dobře ví, v čem jsou její komparativní výhody.

prof. Jan Keller
(sociolog, filozof, publicista, environmentalista, poslanec Evropského parlamentu)

zdroj: PRÁVO, 7. 10. 2014                                       

1 komentář:

  1. A co by jste chtěli?
    To je přeci smysluplně a v kostce vyjádřenej náš "lidsto a planetu milující" ekonomickej model neustálýho růstu spotřeby, kterej tak vášnivě, a dokonce i každej sám na sobě, dle svého příjmu ... nadšeně uplatňujeme! Hm? A k čemu jinýmu by pak bylo nějaký Haiti, nebo Česko? Jsou to sice v malým, ale přesto plniči systémních norem, ne? M

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.