Mezikontinentální podzemní tunely 1

V roce 2003 došlo poblíž Moskvy (u města Solněčnogorsk) k podivné události. V jezeře Bězdonnoje byla řidičem Věrešenské venkovské správy Vladimirem Sajčenko objevena záchranná vesta. To by nebylo zas až tak zvláštní, podivné však bylo, že na sobě měla nápis "US NAVY" a identifikační označení potvrzující, že patřila námořníkovi Samu Belowski z amerického torpédoborce Cole, zničeného teroristy 12. října 2000 v Adenském přístavu. Tehdy zahynulo 7 námořníků a 10 jich zmizelo. Mezi nimi byl i - Sam Belowski. Na základě dotazu položeného přímým svědkům události bylo potvrzeno, že záchranná vesta skutečně patřila uvedenému námořníkovi. 
Jak se ale mohla dostat z Indického oceánu do jezera v centrálním Rusku?
Jak mohla překonat vzdálenost čítající vzdušnou čarou téměř 5.000 km? A jakou cestou? 
Že by snad skutečně existovaly ony nám neznámé podzemní cesty, tunely, které údajně spojují části kontinentů Země? A pokud ano, kým a kdy byly vytvořeny?
A jen tak mimochodem: jezero Bězdonnoje (56.241944, 36.973475) má pro tuto oblast velmi nezvyklý, přesně kruhový tvar a v překladu jeho název zní - "Bezedné"...

Nejednou bylo různými výzkumníky na všech kontinentech zjištěno, že kromě tunelů metra, bunkrů, dolů a také různých jeskyní či jiných přírodou vytvořených útvarů, existují podzemní dutiny (možná) uměle vytvořené jinou než naší civilizací. Tyto obří podzemní prostory, jejichž stěny byly opracovány neznámými technologiemi, (i když někdy s dodatečnými stopami přírodních procesů - např. stalagmity, stalaktity nebo prasklinami), ale také nekonečné tunely byly nacházeny především od začátku XX. století stále častěji.
Identifikace starých tunelů není jednoduchá, vyžaduje rozsáhlé znalosti o technice provádění podzemních prací a samozřejmě i o mechanismech transformace zemské kůry a podzemních prostor v průběhu historického vývoje naší planety. V řadě případů však rozlišení, zda se jednalo o přirozený nebo umělý původ, nebylo obtížné, vezmeme-li v úvahu, že se mnohé tyto objekty vyznačují dokonalostí a úžasnou přesností zpracování stěn dutin (obvykle tavením) a mají ideální směr a orientaci. Od moderních staveb se pak často liší svými někdy až kyklopskými rozměry. Nedá se však tvrdit, že všechny vznikly ve stejnou dobu. Podívejme se tedy na některé zveřejněné informace o těchto podzemních prostorách.
Na Krymu je dobře známá Mramorová jeskyně nacházející se v horském masívu Čatyr-Dag v nadmořské výšce 900 m. Při vstupu se návštěvníci ocitnou ve velké prostoře tvaru potrubí o rozměru asi 20 m, v současné době zaplněné kamennými bloky pokrytými krasovými usazeninami, na nichž zanechala své stopy mnohá zemětřesení. Skrze trhliny ve stropě visí stalaktity a jim vstříc rostou stalagmity vytvářející fantastický dojem. Díky tomu si málokdo všimne, že původně měl tunel dokonale hladké stěny a táhne se hluboko do horského masívu s pozvolným sklonem směrem k moři. Stěny se dobře uchovaly a nemají stopy eroze vlivem tekoucí vody ani krasových kavern vznikajících v důsledku rozpouštění vápence. 

Pak je však před námi část tunelu vedoucí nikam a začínající ve výšce 1 kilometru nad hladinou moře! Vzhledem k tomu, že propadlina Černého moře vznikla na přelomu eocenu a oligocenu (před asi 30 miliony let) jako důsledek pádu velkého asteroidu, který odřízl a zničil hlavní hřebeny krymských hor, dá se předpokládat i ta verze, že Mramorová jeskyně představuje fragment starověkého tunelu, jehož hlavní část, ležící v horském masívu zničeném asteroidem, je stará minimálně 30 milionů let.
Jak vyplývá z posledních zpráv krymských speleologů, obrovská dutina byla také objevena pod masívem Aj-Petri, malebně se tyčícím nad Alupkou a Simeizem. Krom toho byly detekovány i tunely spojující Krym s Kavkazem.

Výzkumníci Kavkazského regionu v průběhu jedné z výprav zjistili, že pod hřebenem Uvarova naproti hoře Arus jsou tunely, z nichž jeden vede směrem ke Krymskému poloostrovu a druhý přes města Krasnodar, Ejsk a Rostov na Donu a pokračuje do Povolží. V regionu Krasnodaru byla zjištěna odbočka na Kaspik. Bohužel více podrobných informací účastníci expedice nezveřejnili.

V Povolží (Žirnovský okres Volgogradské oblasti) se pak nachází známý Medvědický hřeben dostatečně podrobně prozkoumaný expedicemi "Kosmopoisku" od roku 1997. Byla zde detekována a do map zanesena rozvětvená síť tunelů sledovaných po desítky kilometrů. Tunely mají někde kruhový, jinde oválný průřez o průměru 7 - 20 metrů. Tento rozměr se po celé jejich délce nezmenšuje a probíhají v hloubce 6 - 30 metrů pod povrchem. V blízkosti Medvědího hřebene se průměr tunelů zvětšuje na 22 - 35 metrů, dále pak na 80 metrů a pod samotným hřebenem to je 120 metrů, čímž vzniká obrovský sál. Odtud pak pod různými úhly vybíhají tři sedmimetrové tunely. Místní obyvatelé jsou přesvědčeni, že se tam nacházejí základny UFO, nebo alespoň podzemní město loupežníků, kde jsou schovány nakradené poklady.

Medvědický hřeben je mimochodem proslulý jako jedno z nejstrašidelnějších míst Ruska. Je to takový magnet na blesky: šílené kulové blesky, které prolétají nad poli, nebo obyčejné ale neuvěřitelně silné blesky, které roztínají stromy vpůli a nechávající šrámy na kamenech. To vše je pro Medvědický hřeben věcí naprosto běžnou. Kromě toho tu ze země vyvěrají divné prameny: jestli v jednom místě vyvěrá čistá voda, tak ve druhém je pramen zcela otráven. Dodáme-li k tomu otrávenou půdu, zvýšenou radiaci a periodické záhadné úhyny zvířat, tak pochopíme, proč má toto místo tak strašidelnou pověst.

Někteří výzkumníci se domnívají, že v současné době jsou tyto tunely provozuschopné a jsou používány jako dopravní tepny a základny pro UFO, i když bytosti, které je používají, patrně tvůrci těchto tunelů nebudou. 
Shrneme-li, není tedy divu, že P. Mironičenko v knize “Легенда об ЛСП” se domnívá, že celé Rusko včetně Krymu, Altaje, Uralu, Sibiře a Dálného východu je prošpikované tunely. Zbývá jen zjistit jejich polohu. A to se bohužel děje ve většině případů náhodně, jak to dokládá například zážitek obyvatele liskinské vesnice Seljavnoje ve Voroněžské oblasti, Jevgenije Česnokova, který se na louce nečekaně propadl do jakési díry. Ta se následně ukázala být vstupem do jeskyně, z níž se rozbíhaly na různé strany tunely, na jejichž stěnách byly zobrazeny neznámé symboly.

Na Kavkaze, v rokli pod Gelendžikem, je už dlouhou dobu známá vertikální šachta, přímá jako střela, mající průměr asi půl druhého metru a hluboká více než 100 metrů. Její zvláštností jsou rovné, jakoby natavené stěny. Výzkum jejich vlastností ukázal, že na tyto stěny současně působil tepelný a mechanický vliv, který v hornině vytvořil "slupku" o tloušťce 1 - 1,5 mm zcela mimořádné trvanlivosti, jakou nelze vytvořit ani při dnešním stupni vývoje techniky. Přitom natavení stěn svědčí o jejich technogenním původu. Kromě toho bylo v šachtě naměřeno intenzívní záření. Není vyloučeno, že je to jeden z vertikálních komínů vedoucích do tunelů směřujících odtud do Povolží k Medvědickému hřebeni.
V poválečných letech (50. letech) bylo vydáno tajné nařízení ministerstva vnitra SSSR o postavení tunelu pod Tatarským průlivem, aby byl Sachalin s kontinentem propojen železnicí. Postupem času bylo utajení odstraněno a doktorka fyzikálních věd L. S. Bermanová, která tam v tu dobu pracovala, v roce 1991 vyprávěla ve svých pamětech voroněžskému oddělení "Památníku", že stavitelé tehdy nejen stavěli, ale především obnovovali již existující tunel postavený někdy dříve, a to s ohledem na geologii dna velice kvalifikovaně. Zmínila i podivné nálezy v tomto tunelu - nepochopitelné mechanismy a zkamenělé ostatky zvířat. Toto všechno však záhy zmizelo v základnách tajných služeb. Dle jejího názoru není vyloučeno, že tento zmíněný tunel vede dál přes Sachalin do Japonska. 
Je tedy zřejmé, že Rusko včetně Dálného východu je tunely doslova protkáno a my se příště podíváme, jak to vypadá v Evropě. 

- pokračování - 

zdroj:

http://www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlogo/mezhkontinentalnye-podzemnye-tonneli
http://cz.sputniknews.com/czech.ruvr.ru/2013_03_07/Nejhruzostrasnejsi-mista-v-Rusku/ 


(©)2016 myslenkyocemkoli.blogspot.com

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.