Jevy pozorované sovětskými kosmonauty na stanici Saljut-7
Sovětská stanice Saljut-7 vstoupila na oběžnou dráhu 19. dubna 1982. Poslední a modifikovanější z řady Saljut navazovala na práci svých předchůdkyň: prováděla vědecký, technologický, biologický a lékařský výzkum. Podle plánů konstruktérů měla sloužit pět let. O dva roky později však Saljut-7 zasáhl déšť meteoritů a začal se vzdalovat od oběžné dráhy Země. V roce 1985 bylo spojení s ním přerušeno. Proběhly pokusy o záchranu "mrtvé" stanice - obnovit její napájení a připojit ji na solární baterie. V roce 1986 se však uskutečnila pro Sojuz-7 poslední expedice.
Tehdy posádka sovětských kosmonautů poprvé na světě přeletěla z jedné stanice na druhou. Odebrali vzorky, Saljut-7 zakonzervovali a vrátili se na stanici Mir. V důsledku vysoké sluneční aktivity v roce 1990 však začal orbitální komplex nekontrolovaně klesat. V únoru 91 vstoupil do atmosféry a většina jeho neshořelých částí spadla do vod Atlantského oceánu.
Tehdy posádka sovětských kosmonautů poprvé na světě přeletěla z jedné stanice na druhou. Odebrali vzorky, Saljut-7 zakonzervovali a vrátili se na stanici Mir. V důsledku vysoké sluneční aktivity v roce 1990 však začal orbitální komplex nekontrolovaně klesat. V únoru 91 vstoupil do atmosféry a většina jeho neshořelých částí spadla do vod Atlantského oceánu.
Během provozu Sojuzu-7 se uskutečnilo šest hlavních a pět návštěvních expedic. Jedna z misí šokovala kosmonauty natolik, že nedokázali popsat, s čím se vlastně setkali. Museli však o tomto "úkazu" mlčet, ačkoli ho viděli i američtí kosmonauti. Podrobnosti najdete v tomto článku.
V únoru 1984 se kosmická loď Sojuz-10 spojila s orbitální stanicí Saljut-7. Na palubě bylo šest lidí: vedoucí mise Leonid Kizim, průzkumník Oleg Atkov, letový inženýr Vladimir Solovjov a kosmonauti Vladimir Džanibekov, Igor Volkov a Světlana Savická. Tato posádka nejenže poprvé během jednoho letu uskutečnila šest výstupů do kosmu a stanovila rekord letu v délce 237 dní, ale byla také svědkem úžasné události, která byla utajena.
V 155. den letu Leonid Kizim vyslal na Zemi zprávu, která se stala nejzáhadnější v historii výzkumu vesmíru. Oznámil řídicímu středisku, že na své cestě vidí nezřetelný oranžový oblak. Když do něj stanice vstoupila, pronikla do ní oslnivá záře, která obklopila posádku a na okamžik ji oslepila. Když však astronauti s mrkáním otevřeli oči, nic nenašli. Nahlédli i do průzorů, aby zjistili, co to bylo. A venku, ve vesmíru spatřili sedm obrovských humanoidních kolosů!
První, co velitele napadlo, bylo, že to jsou andělé. Jejich zářivé tváře se usmívaly, jako by byly prodchnuty radostí a potěšením. Kosmonauti nenacházeli slova, kterými by popsali jejich zvláštnost. Všichni se shodli, že takovou oduševnělost by člověk nedokázal vyjádřit pouhým pohybem rtů. Oranžový oblak s anděly nezmizel z dohledu ani po deseti minutách. Když se pak přece jen rozplynul, lékař očité svědky vyšetřil, ale nezaznamenal žádnou změnu stavu ani abnormality.
Zpráva o "zázraku" však byla na Zemi přijata se znepokojením. Okamžitě byla označena za "Tajnou" a posádce bylo zakázáno podrývat autoritu sovětské kosmonautiky náboženskými historkami. Navzdory skepsi vědců se však kosmonauti i později opakovaně stávali svědky nevysvětlitelných jevů. Tak například Vladislav Volkov slyšel štěkot Lajky, která dávno předtím zemřela na oběžné dráze, a také hlasy a pláč dítěte. Georgij Grečko pociťoval trvalý tlak iracionální úzkosti, když přelétal nad mysem Horn, který je známý velkým počtem vraků lodí. Jurij Gagarin zachytil zvuky podobné elektronické hudbě. Zkušební kosmonaut Sergej Kričevskij všechny tyto jevy nazval "efekty Solaris".
"Solaris efekty" zažívají téměř všichni astronauti. Vědci se je snaží racionálně zdůvodnit. Některým se je podaří odepsat jako tlak nebo halucinace. Popsané záblesky v očích kosmonauta Valentina Lebeděva odborníci vysvětlili tak, že oční bulvou prolétly vysokoenergetické vesmírné částice. Ať už jsou důvody záhadných jevů jakékoli, jedno zůstává jisté - vesmír skrývá obrovské množství záhad, které jsou stále mimo lidské chápání.
zdroj
"Solaris efekty" zažívají téměř všichni astronauti. Vědci se je snaží racionálně zdůvodnit. Některým se je podaří odepsat jako tlak nebo halucinace. Popsané záblesky v očích kosmonauta Valentina Lebeděva odborníci vysvětlili tak, že oční bulvou prolétly vysokoenergetické vesmírné částice. Ať už jsou důvody záhadných jevů jakékoli, jedno zůstává jisté - vesmír skrývá obrovské množství záhad, které jsou stále mimo lidské chápání.
zdroj
Halucinace. Kdyby neco takoveho existovalo, tak znici vsechno organizovane zlo na svete i jeho planovace.
OdpovědětVymazatNa palube je vse jine jak na zemi a to vse vede k vnimani nadprirozenych jevu a zjevu.
Ze skutecne existuji o tom nemam pochyby.
"Kdyby neco takoveho existovalo,"
Vymazat"Ze skutecne existuji o tom nemam pochyby."
trochu rozporuplné, ne? :-)
"Kdyby neco takoveho existovalo, tak znici vsechno organizovane zlo na svete i jeho planovace."
Proč? Podle mne by to ukončilo "hru", tak jaký by to mělo smysl. Že by lidstvo někdo zachránil a lidi by si mohli dál "užívat" bez pochopení podstaty a příčin zla? Bez osobní mravní volby?
Alchy
Zadne rozpory, uvazujte.
VymazatK tomu, aby ovcani s vymytymi mozky neco pochopily a natoz sly to toho a bojovaly za sebe a sve blizni uz nebudou mit prilezitost. Vsechno pujde rychle. Zadne Aha ani obraceni lidi a jejich vedomi se konat nebude.
Vase videni sveta je naivni, idealisticke.
To je tedy úcta k mateřskému jazyku!
VymazatZveřejňuji pouze jako odstrašující příklad.
Najdi 35 rozdílů:
(výmluvu na psaní z mobilu neberu)
Zadne rozpory, uvazujte.
K tomu, aby ovcani s vymytymi mozky neco pochopily a natoz sly to toho a bojovaly za sebe a sve blizni uz nebudou mit prilezitost. Vsechno pujde rychle. Zadne Aha ani obraceni lidi a jejich vedomi se konat nebude.
Vase videni sveta je naivni, idealisticke.
Žádné rozpory, uvažujte.
K tomu, aby ovčané s vymytými mozky něco pochopili a natož šli do toho a bojovali za sebe a své bližní, už nebudou mít příležitost. Všechno půjde rychle. Žádné: „Aha!" ani obracení lidí a jejich vědomí se konat nebude.
Vaše vidění světa je naivni, idealistické.
Zdravím Ťa, MichalB, vystupujem ako anonym, ale môžem sa predstaviť ako MichalŠ. Presne s takýmto problémom sa stretáva, aj ja v slovenskom jazyku - presnejšie s jeho použíbaním v mobiloch a počítačoch. Pisatelia, nedodržiavajúc pravopis, si ani neuvedomujú ako si škodia. Náš materinský jazyk je náš nástroj a pomocou neho si navzájim posiepame obrazy. My, Slovania myslime v obrazoch a keď pokrývime napísané slovo, vytvárame úplne iné obrazy, darmo sme ich my v mysli vyslovili správne, ale čitateľ už vidí v našom slove ( ktoré je deformované ) už iný obraz. Navzájom sa klameme. Deformovanie jazyka a písma má ďalekosiahlé dôsledky aj na našom vedomí a genetike, ale to tu nechcem rozvádzať. Jazyk slovenský a jazyk český sú najzložitejšie jazyky na svete a preto naše národy sú najvyspelejšie. A tak ďalej .... končím.
Vymazat19:20 Takže tú istú halucináciu mali všetci????
VymazatV jaké výšce se toto odehrálo? Nikde se to nepíše. NASA a i jiné zdroje mnohokrát uvedli, že výše jak na nižším orbitu nikdo nikdy nebyl (samozřejmě kromě misí Apolla, o kterých víme, že jsou podvod). A rok 1991? To snad už Rusové měli jiné problémy, než cpáp ruble do pohádek. Vesmírné programy jsou lži-divadlo GP pro široké masy, které má za úkol tahat z lidí ve velkém jejich peníze, vyvíjet tajné projekty a lhát o základních vlastnostech našeho světa. Ale třeba Vladimír Laubert taky vypráví o zajímavých nadpřirozenostech. Čauky mňauky.
OdpovědětVymazatMuzeme si to jen precist a myslet si o tom sve. Nebyli jsme u toho.
VymazatI o pristani Americanu v Holywoodu, dutem dreve.
Nemohu vědět,.samozřejmě, co to bylo, ale vím, že občas se stává něco co nedokážeme žádným způsobem vysvětlit.
OdpovědětVymazatMně se kdysi - ještě před maturitou zdál několik dní za sebou stejný sen. Viděl jsem prostředí, viděl jsem všechny lidi, co seděli kolem mne za stolem, pamatoval si jejich ŕozmístění. Co bylo na stole, to zase ne. Viděl jsem pohled z okna na řeku a most. Je nutno dodat, že ani jednoho člověka jsem v té době snů neznal, stejně tak jsem, jak jsem zjistil později, nikdy nebyl na tom místě a už vůbec ne v té restauraci a ten most jsem tehdy také neznal, což byla shoda okolností.
No a pak na podnikovém soustředění před maturitou u známého hradu nad velmi známou řekou jsme seděli takhle jednou u stolu u oběda a mne polil pot. Lidi, co tu seděli byli ti z toho snu, podíval jsem se z okna, ten samý most, ta samá hloubka kde dole protékala slavná řeka a já sedím a čumím a marně jsem přemýšlel, co se děje.
No, jestli poctivě, pak následky byly takové: maturitu jsem za nějakou tu dobu udělal, ale domů jsme se vraceli, aniž jsme to v tu chvíli věděli, skoro všichni s osypkami ... tak nevím, co ten sen měl za smysl. Že by varoval před osypkami? Nebo že udělám maturitu "levou zadní"?
Takže prostě vím, že NĚCO je nepochopitelné pro nás, či "jen" naši dobu, úroveň znalostí.
Ne, nepropadl jsem ani astrologii, ani okultismu, ani pověrám, ani různým teoriím o všelijakých spiknutích, či mimozemšťanech. Ty poslední dvě jsou dosud plně vysvětlitelné i lidskými "zdroji" a neznalostí svědků.
Takže klidně tam mohli kosmonauti něco vidět. Potíž s halucinacemi v tomto případě je ten fakt, že ty nikdy nemohou být naprosto stejné pro více lidí naráz. Lidé mohou najednou propadnout halucinacím, ale popis a představa se bude od sebe lišit i v důležitých detailech. Takže tam něco bylo.
Bedřich