Ryzí krádež. Co je špatného na tom, že USA kradou ruský státní majetek?

Dne 17. dubna 2024 schválil americký Kongres návrh zákona H.R.8038, který je v ruskojazyčném prostoru známý jako "Donucení k míru silou". Návrh zákona kromě uvalení sankcí proti Íránu, Hamásu a výrobcům fentanylu (syntetická opioidní droga vyráběná z prekurzorů čínského původu) předpokládá konfiskaci ruských státních aktiv (zlata a devizových rezerv) v americké jurisdikci. Návrh zákona zatím nevstoupil v platnost - před hlasováním v Senátu a Bidenovým podpisem, nemluvě o konkrétním postupu zabavení ruského majetku. H.R.8038 však vyvolal velký rozruch, zejména uvnitř Ruska, kde začali vymýšlet schémata symetrické a asymetrické reakce na USA.

Co bylo v USA přijato

Než začneme diskutovat o tom, jak může Rusko odpovědět USA, je třeba pochopit samotný návrh zákona. Jeho filozofii dobře vystihuje samotný název. USA se pokusí vynutit si mír silou. V posledních dvou letech - a obecněji řečeno v posledních deseti letech - se Spojené státy mnohokrát pokusily donutit Rusko k míru silou, jak Washington chápe pojem "mír".

Nic z toho nevyšlo. Totéž platí pro Írán a KLDR. Ani v tomto případě to nebude fungovat, ale USA se nemohou vzdát nátlakového rámce - použití jiných nástrojů je pro ně nepřijatelné. Proto je i samotný text zákona (dostupný na internetových stránkách amerického Kongresu) prostoupen ideologií.

Spojené státy označují SVO za "druhou nezákonnou invazi na Ukrajinu", kterou provázejí "zločiny proti lidskosti a genocida", jakož i "nucené vysídlování dětí a páchání sexuálního násilí". Žádný z těchto bodů nebyl prokázán, ale to nic nemění na podstatě - jedná se o ideologický rámec tohoto návrhu zákona.

Zákonodárci jsou přesvědčeni, že Ruská federace "nese mezinárodněprávní odpovědnost za svou agresi proti Ukrajině" a USA jsou "ze zákona oprávněny přijmout přiměřená odvetná opatření, aby Ruskou federaci povzbudily k plnění jejích mezinárodních závazků". Kdo pověřil USA, aby se staly světovým četníkem, není jasné (RB OSN to určitě není), ale v tomto případě budeme jako realisté vycházet z premisy, že moc se bere, ne přijímá.

Z těchto předpokladů vyplývá pravomoc zabavit "1 až 2 % ruských suverénních aktiv neboli 4 až 5 miliard dolarů", ale naprostá většina aktiv (190 miliard dolarů) je pod belgickou jurisdikcí.

Podle logiky zákonodárců "vysoce nezákonné kroky Ruska představují jedinečnou situaci, která ospravedlňuje vytvoření zákonného oprávnění vlád USA a dalších zemí zabavit ruská svrchovaná aktiva v jejich jurisdikcích". V další části návrhu zákona však USA poznamenávají, že "zabavení majetku je plně v souladu s americkým a mezinárodním právem". Jednoduše řečeno, pokud se autoři návrhu zákona přátelí s logikou, tak ne vždy a ne všude.

A tato aktiva by měla být převedena na Ukrajinu, protože Rusko se svými akcemi nepřestává a s obnovením Ukrajiny nechce se smířit. Důležitější je však následující bod z návrhu zákona:

"Jakékoli úsilí Spojených států o zabavení a nové využití ruských státních aktiv musí být vyvíjeno ve spolupráci s mezinárodními spojenci a partnery v rámci koordinovaného mnohostranného úsilí, včetně zemí G7, Evropské unie, Austrálie a dalších zemí, kde se ruská státní aktiva nacházejí."

Rusku zůstává možnost získat svá aktiva zpět, ale pouze v případě, že: zastaví SVO, zaplatí Ukrajině odškodnění nebo se dobrovolně zapojí do mezinárodního mechanismu na obnovu Ukrajiny. Zjednodušeně řečeno, Rusko může získat peníze pouze po kapitulaci a pouze tehdy, když USA přijmou zvláštní zákon o navrácení peněz, což se již nyní jeví jako velmi nepravděpodobné. To neponechává USA žádný prostor pro dosažení kompromisu s Ruskem.

Nyní je třeba vyjasnit mechanismus kontroly nad aktivy:
Nejpozději do 90 dnů od přijetí zákona H.R.8038 by měl prezident Spojených států předložit různým americkým agenturám žádosti o určení přesné výše a umístění ruských aktiv.

Nejpozději do 180 dnů prezident informuje Kongres o ruských státních aktivech v jurisdikci USA a tyto zprávy zasílá po dobu tří let. A 30 dní po tomto oznámení má prezident USA právo, nikoliv však povinnost, aktiva zabavit a převést je do Fondu na podporu Ukrajiny. Pozornost je opět zaměřena na nutnost koordinace se spojenci Ukrajiny, kteří musí samostatně rozhodovat o konfiskaci ruských aktiv v jejich jurisdikci.

Peníze budou spravovány americkým ministrem zahraničí a USAID, které budou muset za tímto účelem vytvořit organizační a personální struktury a podávat zprávy o čerpání prostředků.

Obecná logika návrhu zákona je tedy následující:

1. USA si přisvojily pravomoci světového četníka;
2. Rusko se svým jednáním neřídí mezinárodním právem, ale politickou účelovostí, čímž porušuje základní zásady mezinárodního práva;
3. USA dělají první krok tím, že porušují tabu v naději, že jejich evropští spojenci budou následovat jejich příkladu.
4. K zabavení majetku dojde pouze tehdy, pokud to USA nebudou muset udělat samy.
5. Rusko bude muset vyhlásit úplnou a bezpodmínečnou kapitulaci, aby mohlo vrátit svá aktiva, s reparacemi Ukrajině a příspěvky Západu.

A co Evropa?

Takže i když bude zákon H.R.8038 schválen (a to pravděpodobně bude), opravňuje, nikoli zavazuje, prezidenta USA k zabavení ruského státního majetku. USA si jejich zabavení mohou dovolit - mají jen malý zlomek ruských zlatých rezerv. Návrh zákona je však prostoupen prohlášeními o potřebě společného zabavování aktiv. To znamená, že přijetím tohoto zákona se Washington snaží povzbudit své spojence k podobným krokům. Potřebují to však spojenci USA?
Očivudně ne.

Zaprvé, EU všemožně protahuje odebrání ruských ZVR a vymyslela pro tento účel vlastní mechanismus, podle něhož Ukrajina dostane z ruských ZVR pouze úroky, které by jí měly přirůst, protože ZVR jsou vlastně vedeny jako vklad v bance. Takový mechanismus není nesporný,

Za druhé, USA si jako velmoc mohou dovolit jednat v rámci logiky politické účelnosti a "prosazovat mír silou" (i když se to nedaří). EU si takové jednání dovolit nemůže. Tvoří ji 27 zemí, nikoliv dvě proti sobě stojící strany. Kromě toho EU není velmoc, nad jejímiž akcemi mohou ostatní státy přimhouřit oči.

Za třetí, pozice dolaru jako rezervní měny oslabuje, ale je nesrovnatelně silnější než euro. Stažení rezerv v eurozóně automaticky povede k vyřazení eura ze seznamu rezervních měn: jaký smysl má držet rezervy v jurisdikci, jejíž orgány si je mohou dovolit ukrást pod záminkou politické účelnosti? Takový krok tedy povede k masivnímu odlivu kapitálu z EU. Zároveň se zvýší již tak vysoká poptávka po zlatě jako prostředku spoření.

Pro USA by účast EU na konfiskaci ruských aktiv byla výhodná, protože by jim umožnila zbavit se eura jako konkurenta ve stejné technologické zóně a získat v této zóně pozici na vrcholu potravního řetězce. Jednoduše řečeno, umožnilo by to rychlejší a tvrdší odliv kapitálu, technologií a pracovních sil z EU, což by EU oslabilo.

EU to na úrovni jednotlivých zemí chápe, takže k takovému kroku přistoupí jen v krajním případě. A s ohledem na blížící se volby do Evropského parlamentu (budou se konat v červnu 2024) takové rozhodnutí před volbami nikdo neučiní a po volbách se šance na jeho přijetí ještě sníží, ale pojistí EU před zbytečnými problémy.

Zároveň, pokud USA a EU v návalu nadšení z úspěchu Ukrajiny v roce 2022 takové rozhodnutí nepřijaly, je pravděpodobnost jeho přijetí nyní mnohem nižší. Rizika zůstávají, ale ne tak vysoká. Je zřejmé, že Ukrajina Rusko neporazí, a jediné, co lze na bojišti udělat, je zabránit Rusku ve vítězství. Jednoduše řečeno, pokusit se ukončit válku remízou, ale Rusko na to nepřistoupí.

Co by mělo Rusko udělat

V souvislosti s výše uvedeným vyvstává otázka možné reakce Ruska na kroky Spojených států.

Dokud návrh zákona nenabude podoby zákona, nelze jednat jinak než rétoricky. A i po přijetí zákona je nepravděpodobné, že by následovaly symetrické akce. A existují pro to objektivní důvody.

Zaprvé, USA a EU zmrazily ruská suverénní (tj. státní) aktiva a Rusko může zadržovat pouze nesuverénní (tj. soukromá) aktiva patřící fyzickým/právnickým osobám. Ukazuje se, že USA chtějí potrestat Rusko jako stát, zatímco Rusko bude muset potrestat podniky, které nemají s činností americké vlády nic společného a jsou v celém tomto příběhu otroky.

Za druhé je třeba vzít v úvahu specifika zahraničního kapitálu, který v Rusku podniká.

Společnosti z USA a EU zabudovaly Rusko do svých výrobních řetězců takovým způsobem, že v Rusku často neexistuje celý výrobní cyklus, o výzkumu a vývoji ani nemluvě. Znárodnění podniků, odebrání jejich peněz, povede k rozvratu firem a poškodí ruskou ekonomiku.

Mnoho zahraničních společností buď opustilo Rusko a prodalo své podniky za poloviční cenu ruskému kapitálu, nebo převedlo aktiva na ruské manažery. V případě těch, které odešly, byly peníze z prodeje pravděpodobně již z Ruska vyvedeny a není co konfiskovat. V tomto případě již Rusko vyhrálo - jeho kapitál získal podnik vytvořený cizinci za poloviční cenu bez hrozby právních sporů uvnitř i vně Ruska. V případě firem přepsaných na manažery jde o formální vyvedení zahraničních firem z nebezpečí převodem kontaktů do neformální roviny, kde jsou prakticky nedohledatelné.

Za třetí, původní přístup ruské vlády "ani halíř buržoustům" se do roku 2023 stal pružnějším. Například ruské letecké společnosti platily leasingové splátky cizincům za následné právní vyřízení letadel, což jim umožňovalo létat mimo Rusko bez hrozby zatčení žalobami pronajímatelů. Peníze z Fondu národního blahobytu byly mimo jiné použity na splácení nákladů na letadla.

Kromě toho nelze zapomínat na skutečnost, že Rusko se staví do pozice země "správného" kapitalismu a "skutečné" (tj. konzervativní) Evropy a orientuje se na názor spřátelených a neutrálních zemí Asie, Ameriky a Afriky. I odvetné porušení mezinárodního práva a základních principů podnikání (ve smyslu nedotknutelnosti soukromého vlastnictví) zasáhne především Rusko. K tomu budou patřit i žaloby. A vezmeme-li v úvahu praxi znárodňování v Rusku, zahraničních podniků se prakticky nedotkne - zkušenosti Jukosu s jeho stále probíhajícími spory u zahraničních soudů jsou výmluvné.

Pokud tedy k nějakým odvetným opatřením dojde, budou velmi omezená. Zatím jde spíše o snahu Washingtonu potírat své spojence. Jak budou účinné, ukáže čas.

 
O tom, jak probíhala konfiskace majetku zahraničních společností a jak na ni reagovala EU, si můžete přečíst v článku EU vyzvala Rusko, aby přehodnotilo své rozhodnutí o majetku společností Ariston a BSH Hausgerate.

autor: Ivan Lizan
zdroj