Skutečný Putin. ČÁST 1. Reálné možnosti prezidenta

 

 

7. ledna 2023

Připomenutí  a úvod: Tento článek je de facto přepisem videa, které bylo publikováno v roce 2019, datum přepisu je o něco málo výše nad tímto textem, proto máte možnost nejen posoudit co a jak se změnilo, ale také pochopit, že ne vše jde rychle, tak jak bychom si to – a proč to skrývat – my „gaučoví generálové“ často přáli. Mimochodem, hodně se tu píše o ruské Ústavě, zkuste pochopit naši Ústavu z téhož pohledu a neříkejte, že  ji znáte dokonale, možná budete překvapeni co tam vlastně je, či není. Pak můžete také, zpětně, lépe pochopit co se doopravdy stalo za těch 5 let od zveřejnění videa (odkaz níže v úvodu článku) a proč si také Západ tak úporně myslel, že se Rusko rozvalí samo sebou po zesílení sankcí a také proč země BRICS vytvářejí alternativní měnový systém. Bez něho nebude skutečná suverenita u nikoho, kdo bude nadále obchodovat podle notiček MMF. Ne, ani po jeho vytvoření se nemusí dolarový svět zhroutit, „jen“  přijde o značnou část svých bezpracných zisků. Všem opakuji, že osobně si myslím, že každé impérium, i to americké, se zhroutí z vnitřních problémů a že to do poslední chvíle „obyčejní lidé“ nemusí ani zaznamenat. Peter 008

Přátelé, začínám publikovat sérii článků na základě mého videa „Putin, o kterém nikdo neví“. Protože Video je velmi dlouhé, abych vás neznudil dlouhým textem, rozhodl jsem se ho rozdělit na více částí.

Pěkné čtení. Video bylo natočeno v roce 2019. Některé body už dnes nejsou tak aktuální. Proto, pokud se vám něco zdá divné, žádám vás, abyste si tuto skutečnost zapamatovali.

 

Se 100% jistotou tvrdím, že velká část ruské populace se hluboce mýlí v Putinově osobnosti a obecně v tom, co je dnešní Rusko. Nyní vám to dokáži a vše potvrdím železnými fakty. Vše je jasné a srozumitelné. Po přečtení tohoto článku změníte svůj postoj k Putinovi a zjistíte, kdo zemi skutečně řídí. Ale prosím, nedělejte závěry, dokud nedočtete článek do konce.

Takže to znamená, že všichni lidé, kteří tak či onak vyjadřují svůj názor na prezidenta Ruska – Vladimira Putina – si tento názor tvoří na základě informací prezentovaných médii. Ale v každém případě, ať posloucháte kohokoli, považujete Putina za nějakého krále, který o všem rozhoduje a který vládne Rusku. Pro někoho je Putin dobrý král, pro jiné špatný. Kriticky uvažující čtenář řekne, že není třeba spěchat do extrémů a existuje něco jako střední cesta, říká se, Putin má za co chválit a za co vyčítat. Ale i tato úvaha je nesprávná. 

Faktem je, že jsou vám předkládány dvě lži: dobrý král a špatný král.

Faktem je, že jsou vám předkládány dvě lži: dobrý král a špatný král. Tyto myšlenky jsou postaveny proti sobě, každá strana poskytuje argumenty, aby dokázala své názory. A každá má svým způsobem pravdu.

Ti, kteří jsou pro dobrého cara, mají například pravdu, že máme opravdu jinou zemi, než byla v 90. letech – Rusko zůstalo ve svých hranicích a dokonce expandovalo, a to je velmi dobře.

Ti, kteří tvrdí, že král je špatný, také poskytují fakta. Země je například nejbohatší na přírodní zdroje, ale růst HDP je poloviční oproti světovému průměru a je zde i korupce.

Obě strany poskytují argumenty na podporu svých tvrzení. A všude je zdravá logika.

Ale jak jsem řekl výše, máme na očích jen dvě lži ale pravda je takříkajíc v zákulisí.

No a teď se podívejte, jak Putin vypadá z druhé strany – ze strany pravdy. Když mluvíme o ruském prezidentovi, je spousta faktů, která se jednoduše zamlčí.

Začněme tím, že Putin je především prezidentem Ruska, jehož pravomoci jasně stanoví základní zákon – Ústava, a která boří mýtus, že Putin je car. To je právní fakt.

Nejskeptičtější čtenáři se zatím mohou držet názoru, že Putin je v rozporu s ústavou všemocný. Ale nyní dokáži, že prezident Ruska je obecně pozice, která v zemi strategicky málo rozhoduje. Představme si, že naším prezidentem teď není Putin, ale nějaká abstraktní osobnost – prostý člověk z vesnice Ivan Pupkin.

Začněme od základu – z osnovy Ústavy. 

Článek 10 uvádí, že máme pouze 3 vládní složky, které jsou nezávislé. Prezident mezi ně nepatří. Tj. ruské úřady nejsou podle Ústavy podřízeny prezidentovi.

 

 

Co to znamená? Například Státní duma je součástí legislativního odvětví. Hlasuje tedy pro zákon a náš prezident Ivan Pupkin říká, že tento zákon musí být přijat, protože podle jeho názoru zákon zlepší životy obyčejných pracovníků, lidí. Takto si představujete práci prezidenta?

A vy si myslíte, že poslanci jsou povinni realizovat rozhodnutí Ivana Pupkina? Jistě, že ne. Poslanci budou kroutit prsty na spáncích a hlasovat, jak jejich strana potřebuje. Tj. prezident de iure nemá žádný vliv na rozhodnutí Státní dumy.

Někdo řekne, že prezident má právo rozpustit Státní dumu.

Jednak k rozpuštění nedochází na prostou žádost prezidenta, protože poslanci nepřijali zákon, který chtěl, nebo se mu prostě poslanci znelíbili a tak je rozpustí. Existuje určitý postup, tzn. pravidla této akce: proč a jak by měla být rozpuštěna Státní duma. A i kdyby byla Státní duma rozpuštěna, co dál?

No a ve volbách budou zvoleny stejné strany a přibližně stejní poslanci, kteří také odmítnou vyhovět požadavkům prezidenta. Pak může být prezident sám odvolán. A Ivan Pupkin se vrátí do vesnice. Ale hlavně, pokud prezident donutí poslance, aby hlasovali tak, jak chce, tak už to bude porušení zákona. Třetí článek Ústavy říká, že: „Nikdo si nemůže přisvojit moc v Ruské federaci, federální zákon trestá převzetí moci nebo přivlastnění moci.“ Tj., náš Ivan Pupkin nebude poslán ani do vesnice, ale do míst ne tak vzdálených, do kolonie někde na Sibiři, pokud se pokusí ovládnout úřady.

V důsledku toho jsem vám nyní fakty dokázal, že prezident k výkonné moci nepatří a nemá na ni žádný vliv. Ještě jednou: prezident není součástí vlády. Pokud nerozumíte, přečtěte si to znovu.

Chápu, že většina populace má vymytý mozek a je těžké uvěřit tomu, co jsem právě řekl. A to je jen začátek. Ale pokračujme. 

Pokud zákonodárný sbor rozhodne o přijetí zákona, prezident jej nemůže vetovat.

Podívejme se, jak tento postup vypadá podle Ústavy. Například poslanci, kteří neposlouchají prezidenta, jak jsme zjistili, napsali zákon, který se Ivanu Pupkinovi z nějakého důvodu nelíbil. Například zákon o povinnosti zvýšit věk odchodu do důchodu. Zákon přichází k podpisu prezidentovi, Ivan Pupkin říká: “Odmítám ho.” Uvidíme, co přijde dál. Existují pravidla, hlavní zákon. Prezident tedy nepodepsal, tzn. vetoval, a pak se stane toto. Cituji Ústavu: „Pokud ho (zákon) prezident Ruské federace odmítne do čtrnácti dnů ode dne obdržení federálního zákona, pak Státní duma a Rada federace způsobem stanoveným Ústavou Ruské federace znovu zvažují tento zákon.”

Tj., prezident nepodepíše, uvalí tzv. veto, zákon se vrátí zpět do Státní dumy a pak následuje toto: „Pokud po přezkoumání federální zákon schválí v dříve přijatém znění zákon většinou alespoň dvou třetin hlasů z celkového počtu členů Rady federace a poslanců Státní dumy, musí být podepsán prezidentem Ruské federace do sedmi dnů a zveřejněn.“ Všechno. Pokud bude zákonodárná moc chtít přijmout zákon například o zvýšení věku odchodu do důchodu, tak to prezident neovlivní. To není v pravomoci prezidenta. Toto jsou fakta. Ještě jednou: pokud zákonodárná moc rozhodla (a opakovaně) o přijetí zákona, prezident jej nebude moci vetovat.

Prezident může zákon odmítnout, pouze pokud s tím souhlasí parlament. Tj., přátelsky si tedy řeknou: „Dobře, Ivane Pupkine, naše zájmy a blahobyt nijak neutrpí, nebudeme si s tebou lámat hlavu.“ A kdyby třeba poslanci dostali nemalý „koláč“, aby ten zákon schválili, tak tady není nic osobního, Ivane Pupkine, všichni chtějí svoje jachty.

A tady by vám mimochodem mělo být zřejmé, v čím zájmu se zákony přijímají, totiž v zájmu těch, kteří mohou poslancům a parlamentním stranám dávat nemalé peníze. V našich podmínkách se jedná buď o velký byznys, který se z 90 % nachází v zahraniční jurisdikci, tedy offshore. Buď majitelé peněz, tzn. velitelé americké centrální banky. Ale každopádně poslance financují hlavně síly, které nemají zájem o silné stabilní Rusko. A obecně je jedno, jaká to bude strana.

A ještě jedna věc: „prezident může odmítnout zákon, pokud je v rozporu s ústavou“. No, to je taky jasné. Poslanci si nemohou přijímat, co chtějí – parlament má pravomoci, stejně jako prezident, v nichž není právo veta. V zákonech není ani slovo „veto“. 

Máte stále přesvědčení o „carovi“? Pokračujme.

Někdo řekne, že zákony může psát i prezident. Ano, jako každý poslanec. Ale není v tom žádná síla. Například Ivan Pupkin napsal super-duper dobrý zákon, aby se lidem dobře žilo, a co bude potom, co myslíte? Síly, které nemají zájem na tom, aby se na Rusi žilo dobře, dají poslancům peníze a řeknou: „Ne. Dost!“. Zákon byl zamítnut. Samozřejmě, že přeháním, ale obecně to platí.

Mnoho čtenářů si položí otázku: „Proč je tedy potřeba prezidenta, když nemá žádnou moc?“ Proč je potřeba prezidenta, tzn. jeho pravomoci a povinnosti stanoví i základní zákon. Článek 11 Ústavy stanoví, že státní moc v Ruské federaci vykonává prezident Ruské federace. Zdá se, že existují rozpory s článkem 10, který specifikuje nezávislý status úřadů, ale jak jsme uvedli výše, prezident nemůže kontrolovat legislativní odvětví. Totéž platí pro výkonnou a soudní moc. To je to, co je.

Abychom vše shrnuli, funkce „prezidenta“ je role určitého dozorujícího notáře: podepisuje zákony, zastupuje zemi, stojí v čele silových ministerstev (vrchní velitel), dohlíží na dodržování ústavy (je garantem ústavy) a ladí práci mezi nezávislými složkami vlády. Něco jako lepidlo držící tuto stavovou strukturu pohromadě a udává tón. Ano, pokud vezmeme každou pozici v ruském státě zvlášť, pak je prezident stále první osobou. Dalo by se říci největší kolečko v systému. Ale není to on, kdo točí systémem.

Ano, prezident jmenuje předsedu vlády, ale opět se souhlasem Státní dumy. A obecně, pokud jde o jmenování: prezident prostě jmenuje lidi, kteří jsou primárně podřízeni systému, který vznikl v roce 1991 a který je založen na koloniální ústavě.

Někdo řekne, že prezident může vydávat dekrety a příkazy, které jsou závazné v celém Rusku. Opět to platí pouze tehdy, pokud nejsou v rozporu s ústavou a federálními zákony. Tj., dekrety a příkazy s cílem zlepšit fungování zákonů, které přijímá parlament, nikoli prezident. Systémově to nic neovlivňuje. A tady je to obecně legrační: za nedodržení dekretů prezidenta neexistuje žádný trest. Jen si to představte! Pokud se například nebudete řídit příkazy dopravního policisty, budete potrestáni, ale za nedodržení prezidentských dekretů žádné tresty nehrozí.

Jak je známo, pokyny prezidenta jsou správné, směřují k posílení státu a zlepšení života občanů, proto Putinovi příznivci dokonce ve Státní dumě vnášeli zákon o stanovení trestní odpovědnosti za nevykonání nebo nesprávné provedení dekretů, příkazů a pokynů prezidenta Ruské federace. Ale ani Jednotné Rusko ani jiné strany tento zákon nepřijaly. Co? Neříkají to v televizi? Co říká naše „opozice“? K tomu se ale vrátíme později.

Takže stojí za to pochopit, že vyhlášky a příkazy jsou taktickým řízením. Existují například strategická rozhodnutí – kterou cestičkou jdeme, a také taktická rozhodnutí – jakou cestou, stezkou. A prezident, jak chápete, volí cesty, hladší a bezpečnější silnici. Současný systém, který vychází z Ústavy, je navržen tak, že v zemi nemůže být jediné mocenské centrum – to je fakt.

No a teď zapomeňme na Ivana Pupkina a vraťme se k Putinovi.

Skeptický čtenář řekne, že na Ústavu se nikdo neohlíží – Putin a jeho příznivci vše převzali. Putin měl ve výkonné moci Medveděva, nyní Mišustina, a Jednotné Rusko ve Státní dumě, takže Putin je carem a tečka.

No nebudu nikoho o ničem přesvědčovat. Jen fakta. 

To nejdůležitější, co zaznívá od prezidenta, je Poslání k Federálnímu shromáždění

To je to nejdůležitější, co přichází od prezidenta, je Projev k Federálnímu shromáždění – to je jeho strategie. Jedná se o programový politický a právní dokument vyjadřující prezidentovu vizi strategických směrů rozvoje Ruska v blízké budoucnosti. Všem úředníkům oznamuje, co se od nich požaduje a očekává.

A takto to vypadá podle zákona z právního hlediska: „Komory se mohou sejít, aby si vyslechly vzkazy prezidenta Ruské federace.“ Všechno. Tj., tyto zprávy, které sledujete v televizi, jsou pouze myšlenky a přání prezidenta, které se uskutečňují pouze podle vůle či neochoty úředníků. Ale přesto prezident dokonce vydává pokyny k uskutečnění svého poselství. Správně řečeno přesvědčuje úředníky.

Existují ještě pochybnosti, že Putin není car? Pokračujme.

Rok 2012. Projev k Federálnímu shromáždění. Toto poselství vyjadřovalo hlavní směry toho, o co musí země usilovat. Zde je důležitý bod:

Putin: „My potřebujeme levné a „dlouhé“ peníze pro kreditování ekonomiky, další snížení inflace, konkurenční bankovní úroky. Prosím Vládu a Centrální banku zamyslet se nad řešením takových úkolů … v Fedu USA, v Evropské centrální bance, v několika dalších centrálních bankách je přímo v jejich stanovách psáno – přemýšlet o pracovních místech a o zabezpečení trvalého růstu ekonomiky.“ (V zákoně o centrální ruské bance nic takového není, je tam jen „stasbilita“ rublu a úroveň inflace)

Reakce úřadů: od 14. 9. 2012 do 31. 12. 2015 se sazba refinancování 8,25 % nijak nezměnila. Správnější je počítat do 13. září 2013, kdy byla zavedena klíčová úroková sazba Centrální banky nahrazující sazbu refinanční. To znamená, že žádný z těchto pokynů nebyl vyplněn.

Co znamenají tato Putinova slova? Levné půjčky do ekonomiky jsou klíčovým bodem, bez kterého se země nemůže rozvíjet. Peníze jsou jako krev v těle, kterou nyní centrální banka blokuje vysokou úrokovou sazbou. Mělo by to být nula procent! Nulová úroková míra je právo národa mít své vlastní peníze. Nyní Rusko takové právo nemá. Takže zajděte za bílým gentlemanem do Washingtonu nebo Bruselu, pokloňte se a požádejte o levné půjčky. A když jim slíbíte, že uděláte, co potřebují, splní to. Putin dává pokyny ke snížení úrokové sazby, aby byly půjčky poskytovány s nízkou úrokovou sazbou a aby se ruská ekonomika rozvíjela. Řekl to mnohokrát. Reakce úřadů na to: v Rusku byla a zůstává prohibitivní úroková sazba. A v roce 2014 centrální banka zhroutila rubl. Něco podobného se děje i nyní, tzn. potvrzení, že naši úředníci se nestarali o to, co prezident požaduje, a jednali diametrálně v rozporu s jeho pokyny.

Ze stejného poselství: vytvořit 25 milionů pracovních míst do roku 2020, tzn. Ministerstvo hospodářského rozvoje má za úkol vytvářet pracovní místa, ale podle svých slov se musíme připravit na rostoucí nezaměstnanost.

Dále je tu další důležitý bod, bez kterého se Rusko nebude moci normálně rozvíjet – deoffshorizace. Offshory jsou zahraniční území, kde jsou poskytovány nízké daně pro podnikání a je zaručena důvěrnost. Tj., nebudete vědět, komu patří například nějaké letiště v Rusku. A je to realita. Vyskytl se dokonce případ, kdy Medveděv nemohl najít majitele letiště.

Všechny offshore společnosti jsou ovládány zeměmi NATO, tzn. – USA. A v Rusku se 90 % aktiv velkých podniků přesouvá do zahraničí. Všechny továrny, podniky, vlastně celé Rusko patří Západu.

Putin: „Našim podnikatelům je často vyčítáno, že nejsou vlastenečtí. O offshore povaze ruské ekonomiky se začalo mluvit ve světě. Odborníci tomuto jevu říkají útěk z jurisdikce. Podle některých odhadů devět z deseti významných transakcí uzavřených velkými ruskými společnostmi, mimochodem včetně společností se státní účastí, není regulováno tuzemskými zákony. Potřebujeme celý systém opatření k deoffshorizaci naší ekonomiky. Pověřuji vládu, aby v této věci předložila vhodné komplexní návrhy.“

To je Putin si dal za úkol vrátit Rusku jeho majetek. A co myslíte, že úřady na jeho návrh reagovaly?

Siluanov považuje za zbytečné zakazovat státním společnostem využívat offshore společnosti, nemluvě o soukromých firmách.

Pokud si někdo myslí, že Putin vyjádřil svůj záměr vrátit Rusku majetek pouze jednou, pak tomu tak není.

Poté byla reakce úřadů následující:

– O dva dny později, 3. února, ministr hospodářského rozvoje Uljukajev: “Vyzývám rakouské podniky k účasti na privatizaci v Ruské federaci.” – O dva týdny později, 13. února, prezident a předseda VTB Kostin: “Západní společnosti se budou moci podílet na privatizaci státního majetku v Rusku.”

Putinův postoj je jasný – je pro znárodnění ruského majetku. Zde vás žádám, nepleťte si to se znárodněním všeho jako dříve, hlavní je, aby majetek Ruska byl pod jurisdikcí Ruska.

Levicové síly řeknou, že vše je třeba přeměnit ve státní majetek. No, když nedokážete vytvořit ani národní elitu, tzn. ani vytvořit ruské bojary a aby bylo jasno, pro stát to bude evidentně ještě těžší ruské bojary znárodnit. Pokud někdo nerozumí, v Rusku nejsou žádní bojaři – všichni jsou to zahraniční podnikatelé.

 

Putin vyjádřil svůj záměr vrátit majetek Rusku více než jednou

Proč není možné provést deoffshorizaci? Za prvé, v Rusku je zakázáno mít národní měnu kvůli vysoké úrokové sazbě, kterou určuje ústavně nezávislá Centrální banka Ruska. A k rozvoji podnikání si musíte vzít půjčky v Evropě. Zároveň, abyste dostali peníze, musíte potěšit západní bankéře. Jednou z podmínek pro to je možná to, že vaše aktiva jsou offshore. Za druhé, deoffshorizace se nekoná, protože offshore elita má na háku americké zpravodajské služby, protože to byly Spojené státy, které prostřednictvím svých zpravodajských služeb určily, kdo získá majetek SSSR. O tom velmi podrobně hovoří ve svých rozhovorech bývalý vicepremiér Vladimir Polevanov.

Skutečnost, že privatizací, tzn. zahraniční zpravodajské služby byly zapojeny do rozdělování majetku SSSR, řekl sám Putin.

Putin: V okruhu kolem Čubajse v 90. letech pracovaly spolupracovníci CIA.

Jak jste pochopili, Putinova rétorika je konstruktivní, správná a zaměřená na posílení Ruska. Chci, abyste to pochopili. Dalším důležitým bodem je jednotná učebnice dějepisu. Toto je ideologická složka: kdo jsme, co jsme, jak naši předkové bránili svou vlast – to je důležité vědět! V Rusku se spousta učebnic píše s pomocí západních nadací, jako je například Sorosova nadace. Je jasné, že jsou zaměřeny na oklamání mladých lidí. To je to, co vidíme.

Putin se jasně vyslovil pro výuku v Rusku pomocí jediné učebnice. No, jak chápete, pro úřady je to, co Putin řekl, jen horký vzduch. Ministerstvo školství a vědy upustilo od myšlenky zavedení jednotné učebnice dějepisu. 

A kamkoli se podíváte, Putin dává důležité strategické pokyny, ale úřady je prostě neplní. Putin říká, že se musíme odklonit od zahraničních platebních systémů, ale naši ministři říkají a dělají opak. Putin říká, že nezvyšovat daně. Ale ruští ministři říkají a jednají jinak. A takových momentů je velmi mnoho.

Od nejnovějších: Putin ve svém projevu k Federálnímu shromáždění 15. ledna (2019) řekl, že peníze z Fondu národního blahobytu by měly být poslány na výstavbu silnic, což povede k růstu drobného podnikání, cestovního ruchu a společenské aktivity.

Co naše vláda udělá dál? Tyto peníze odešle na nákup Sberbanky. Nebudu se o tom rozepisovat. Dovolte mi krátce říci: koupě Sberbank je jednoduše převod peněz z jedné kapsy do druhé se ztrátou peněz pro rozpočet. Všechno. Jednoduše, miliardy dolarů se posílají do Centrální banky, která je rozdělí oligarchům a bankéřům. Sberbank vždy posílala své zisky do rozpočtu, i když byla vlastněna Centrální bankou, takže je to všechno v neprospěch země.

Ve stejném poselství Putin znovu vyzval Centrální banku, aby kreditovala ekonomiku.

 Reakce ze strany úřadů – žádná. Je ještě dobře, že nezvýšili úrokovou sazbu. 

S pravomocemi prezidenta souvisí zajímavý případ. Olga Li, bývalá zástupkyně Kurské regionální dumy, napsala prezidentu Putinovi se stížností, že generální prokuratura údajně dělá něco špatného a prezident do toho nezasahuje. Odpověď z prezidentské administrativy. V podstatě říká totéž, o čem tady teď mluvím: že Ústava nedává prezidentovi právo zasahovat do činnosti zákonodárných, výkonných a soudních orgánů. Toto je oficiální odpověď.

Putinova strategie se nerealizuje, protože slouží pouze pro informaci. Jako, tohle říká respektovaný, chytrý muž, pro kterého lidé hlasovali. Úřady rozhodnou, zda se podřídí nebo ne. Mnoho čtenářů má pravděpodobně názor, že máme dobrého Putina a špatné úřady. Ne. Všechno je mnohem zajímavější: úřady nevyhovují ne proto, že by škodily, ale proto, že ze zákona potřebují jít jiným směrem.

Úřady neplní požadavky ne proto, že by škodily, ale proto, že ze zákona potřebují jít jiným směrem

 

O něco později vše podrobně vysvětlím, ale nyní chci, abyste pochopili, co je prezident Ruska. A jak se říká, všechno se učí srovnáním. Srovnejme pravomoci prezidenta Ruska a pravomoci vůdců SSSR. Srovnejme s generálním sekretářem a předsedou prezidia: 

Dekrety může vydávat kdokoli , ale jak jsme zjistili, Putinovy ​​dekrety jsou ve výkladu ruských zákonů, za jejich nedodržení však neexistuje žádný trest.

Ale vykládat zákony prezident Ruska nemůže.

Odmítnout podepsat zákon, jak jsme to rozebrali, prezident také nemůže. Ano, vůdci SSSR měli také povinnost podepisovat zákony, ale tehdy byla moc i uvnitř země. Teď je to naopak. V SSSR existovaly národně smýšlející úřady s určitou ideologií, které rozhodovaly o všem, a tón udával generální tajemník.

Zde se dostáváme k hlavní otázce: pokud Putin není car nebo dokonce generální tajemník, ale něco jako předseda prezidia, ale nemá nic společného se zákonodárnou mocí, kdo pak velí v zemi ? Kdo určuje strategii? A kdo je vlastně Putin? Žádal jsem vás, abyste nedělali závěry, dokud nedočtete do konce (celý cyklus!).

Řeknu vám více o Putinovi, ale nyní přejdeme k moci (ve druhé části).

– pokračování následuje –

https://dzen.ru/a/Y7WM6YOKTEwFqj4v
převzato z: https://www.pokec24.cz/blog/skutecny-putin-cast-1-realne-moznosti-prezidenta/
Překlad Peter 008