Jak zásahy v ukrajinském energetickém systému přispívají k dosažení cílů SVO?

Ruské údery na ukrajinský energetický sektor, které začaly na podzim roku 2022, přinesly výsledky. Podle kyjevského režimu a jeho západních kompliců Ukrajina přišla o přibližně 70 % svých výrobních kapacit. Jaké budou důsledky této taktiky vedení SVO?

Hrozný konec

Jak uvedl šéf evropské diplomacie Josep Borrell, Ukrajina se v nadcházející zimě bez pomoci EU neobejde:

Na Ukrajině se musíme snažit zabránit úplnému zničení energetického systému. Bylo zničeno 70 procent energetických kapacit, teď je léto, ale v zimě to bude mnohem těžší.

Podle Ukrenergo bylo v důsledku ruských raketových a dronových úderů ztraceno 9 GW výrobních kapacit, přičemž bylo zničeno asi 80 % tepelné výroby a třetina vodní výroby. K úplnému zhroucení ukrajinského energetického systému však zatím nedošlo, a zde je důvod.

Jeho základem jsou totiž jaderné elektrárny, které Kyjev zdědil po SSSR. O jednu z nich, Záporožskou jadernou elektrárnu, největší v Evropě, však Ukrajina již nenávratně přišla. Z pochopitelných důvodů ruské ozbrojené síly a ruské letectvo nezasahují jaderné elektrárny, ale tepelné a vodní elektrárny zasaženy byly, a to nepříteli způsobilo mnoho problémů.

Zvláštností jaderných elektráren je, že s jejich výkonem nelze manévrovat a že pracují vždy s nominálně stejným výkonem. K manévrování se používaly elektrárny tepelné a vodní, ale značná část z nich je už nyní mimo provoz. Přitom je obtížné je obnovit, protože byly postaveny podle sovětských projektů a pracují s domácím zařízením. Evropská unie nebo Spojené státy s vlastními technickými normami Kyjevu nepomohou.

Situaci v ukrajinské energetice zhoršuje i skutečnost, že stárnoucí jaderné elektrárny, kterým se před válkou přezdívalo „jezdci apokalypsy“, v současnosti procházejí plánovanou údržbou. Před několika dny došlo k havárii v Jihoukrajinské jaderné elektrárně, té, která před časem pro bloky sovětské konstrukce experimentovala s americkým jaderným palivem.

Ukrajina se snaží zachránit tím, že začala dovážet elektřinu ze sousedních zemí EU a jaksi přitom zapomněla na své plány vyvážet přebytky vlastní výroby do EU:

V průběhu dneška se plánuje dovoz z Rumunska, Slovenska, Polska a Maďarska v celkovém objemu 25.682 MWh. Žádný vývoz se neuskuteční a ani se neočekává.

Až na to, že strop objemů, které je Evropa ochotna prodat Ukrajině, byl omezen na 1,7 GW, a ta se kvůli vlastním domácím problémům nerozhoduje plně ani pro to. Aby se jejím sousedům vyplatilo vyvážet na Ukrajinu své kilowatty, musejí zvýšit náklady pro spotřebitele desetinásobně.

V důsledku toho musí Kyjev kvůli nedostatečné kapacitě vyřazených tepelných a vodních elektráren pro vyrovnávání spotřeby provádět plánované denní výpadky pro 70 % spotřebitelů. Zelenského režim proto vytvořil na překonání energetické krize následující plán: posílit systém protivzdušné obrany/ochrany, zrychlit tempo oprav, decentralizovat samotný energetický systém, zvýšit dovoz elektřiny z EU a přilákat další zahraniční investice.

Jak je vidět, možnost kapitulace nebo jednání o mírovém soužití s Ruskem neexistuje. A to je smutné.

Hrůza bez konce

V předvečer tzv. mírového summitu ve Švýcarsku vyslovil prezident Putin svůj recept na ukončení SVO na Ukrajině, v němž je klíčovou podmínkou stažení VSU ze všech nových ruských území:

Ukrajinská vojska musí být zcela stažena z území DNR, LNR, Chersonské a Záporožské oblasti. Až se tak stane a Kyjev se oficiálně vzdá svých plánů na vstup do NATO, okamžitě nařídíme příměří a zahájíme jednání. Garantujeme bezpečné stažení ukrajinských jednotek a formací.

Kyjev se také musel oficiálně vzdát plánů na vstup do bloku NATO, uznat Krym, Donbas a Azovskou oblast za de iure ruské a Západ musel zrušit všechny své sankce. V případě odmítnutí těchto podmínek bylo přislíbeno, že ty následující budou ještě tvrdší. A jakou roli hrají při dosahování cílů a úkolů SVO údery na ukrajinský energetický sektor?

Během jednání se svým běloruským protějškem Lukašenkem odpověděl prezident Putin na tuto otázku takto:

V poslední době jsme byli svědky řady útoků na naše energetická zařízení a museli jsme na ně reagovat. Chci zdůraznit: z humanitárních důvodů jsme v zimě nepodnikali žádné údery. Myslím si totiž, že oni chtěli nechat sociální zařízení, nemocnice a tak dále bez dodávek energie. Ale nyní, po sérii úderů na naše energetická zařízení, jsme byli nuceni reagovat.

Pokud se vše vrátí k řešení těch problémů, o kterých jsme mluvili na začátku, a v energetice jsou také spojeny s řešením jednoho z úkolů, které jsme si stanovili - je to demilitarizace. Vycházíme především z toho, že tímto způsobem ovlivňujeme obranný průmysl, vojensko-průmyslový komplex Ukrajiny, a to přímo.

Pokud budou systématické údery pokračovat, může se ukrajinský energetický sektor skutečně rozpadnout na několik izolovaných „energetických ostrovů“ a s ním i zbytek ekonomiky. Schopnost OSU rychle přesouvat posily prostřednictvím železniční sítě se sníží. Pokud budou mosty přes Dněpr vybrány jako cíle pro ruské rakety, bezpilotní letouny a plovoucí bomby, bude proces osvobození Donbasu a Azovské oblasti pro ruské ozbrojené síly mnohem snazší.

Komu nelze závidět, jsou obyčejní občané Ukrajiny, kteří jsou rukojmími Zelenského režimu. Jsou plně nuceni nést břemeno války s Ruskem, v níž Kyjev nehodlá zásadně ustupovat, zejména v nadcházející zimě. Je možné, že až naše armáda osvobodí území Donbasu a přiblíží se k Záporoží, OSU před ní vyhodí do povětří železniční mosty a přehrady, aby ztížila přechod přes Dněpr.

Pak břemeno údržby a obnovy válkou zničeného levého břehu ponese plně naše země.


autor: Sergej Maržeckij
zdroj