2. 9. 2019

Por-Bažin - Tuvanské Benátky


V Tuvinské republice, která se nachází nedaleko rusko-mongolské hranice, se v horách, v nadmořské výšce 1300 metrů, skrývá jezero Tere-chol. V 17. století objevil slavný tvůrce map Sibiře Semjon Remezov na ostrově uprostřed tohoto jezera ruiny monumentální pevnosti. V poznámce na své mapě k tomu pak uvedl: „Město je staré, kamenné, dvě stěny jsou neporušené, dvě se zhroutily, ale co je to za město, nevím.“ Místní obyvatelé nazývají pevnost na ostrově „Por-Bažin“ (v tuvánském jazyce „hliněný dům“).


Souřadnice jsou: 50° 36' 54.19" N 97° 23' 5.23" E). 
Znova byly rozvaliny města objeveny v roce 1891 pracovníkem Minusinského muzea Dmitrijem Alexandrovičem Klemencem. Některé zdroje uvádějí, že pevnost je orientována podle světových stran. Ale jak je z mapy vidět, není to pravda. Kratší stěny směřují na severozápad.
Pevnost má jasné vnitřní uspořádání, které zahrnuje centrální budovu a dvorní systém s malými stavbami podél vnitřního obvodu stěn. Celková rozloha pevnosti je 3,3 ha.
Pevnost je poměrně dobře zachována díky nepřístupnému umístění a odlehlosti od dopravních cest. Do této oblasti se můžete dostat pouze vzduchem nebo v období sucha terénním vozidlem.


Stavba má tvar pravidelného obdélníka a zachované části zdí na některých místech dosahují výšky až 8 metrů. Uprostřed východní stěny je vstupní brána. Vlevo a vpravo od ní stály na vnější straně opevněné věže. Délka ostrova, na kterém jsou zříceniny, je asi 240 metrů. Pevnost se táhne od západu na východ 211 metrů a ze severu na jih 158 metrů.
Přesné datum výstavby ani zániku areálu není známo.


V letech 1957 - 1963 na ostrově pracovala archeologická expedice. Bylo to poprvé, co na území pevnosti byly provedeny vykopávky. Ty potvrdily, že architekti a možná i stavitelé pocházeli z Číny. Důkazem toho jsou fragmenty střešních tašek s čínskými ornamenty a disky, které uzavíraly otvory žlabů drakem.
Když však byly důkladně prozkoumány i základy a cihly, ze kterých byly stěny postaveny, ukázalo se, že byly vyrobeny sogdiánskou technologií (Sogdiana byl starobylý stát na území dnešního Tádžikistánu a Uzbekistánu).



Vědci se okamžitě chopili ujgurské stopy. V VIII. století bylo území dnešní Tuvy součástí Ujgurského kaganátu - nejmocnější „nomádské říše“ střední Asie té doby. Por-Bažin však kupodivu není v ujgurských zdrojích nikde zmiňován.


Dlouho nebylo jasné, proč bylo nutné postavit tak masivní stavbu v prakticky neobydlené oblasti – před kým se obyvatelé pevnosti potřebovali bránit? Před medvědy snad? Ohledně verze, že pevnost byla strážním stanovištěm na Velké hedvábné cestě z Číny do Evropy, byli vědci skeptičtí; nejsevernější větve Hedvábné stezky vedly asi tisíc kilometrů jižněji. Poblíž nebyly ani žádné vojenské objekty, ložiska zlata ani zdroje potravin.


Nejvíce však archeology překvapila extrémně tenká kulturní vrstva osídlení. Na některých místech byly nalezeny jen ovčí kosti (což vyvrátilo verzi místních obyvatel, že Por-Bažin byl buddhistickým klášterem, protože buddhističtí mniši maso nejedí), dále několik ženských šperků a kovářské polotovary - to je vše, co tu zbylo po obyvatelích tohoto města za několik málo desetiletí existence osídlení pevnosti. Kromě toho v okolí Por-Bažinu byl objeven pouze jeden hrob, a v pevnosti není žádný.


Vědci dospěli k závěru, že Por-Bažin byl zřejmě letním sídlem ujgurských kaganů nebo jiných významných hodnostářů. Ale to je jen jejich verze.
Podařilo se však zjistit, proč je pevnost na ostrově. Díky výzkumu skupiny geomorfologů a vědců z Moskevské státní univerzity a Geografického ústavu Ruské akademie věd bylo dokázáno, že za celou svoji historii jezero Tere-chol několikrát téměř úplně vyschlo. Stalo se tak v důsledku toho, že zemětřesení, ke kterým v těchto místech v minulosti často docházelo, čas od času způsobila vymizení podzemních zdrojů, které tuto vodní plochu zásobují. A zdá se, že právě v jednom z těchto období „vysušení“ Tere-cholu byla pevnost postavena.
Svědčí o tom zbytky cesty a další umělé struktury objevené poblíž geology na dně jezera. Nikdo přece nestaví silnici pod vodou, takže když byla budována, jezero tu nebylo. Poté, během příštího zemětřesení se zdroje znovu „otevřely“ a jezero Tere-chol se znovu naplnilo vodou.


V srpnu 2007 navštívili Por-Bažin prezident Ruska Vladimir Vladimirovič Putin a monacký princ Albert II. Opravdu neobvyklý zájem právě těchto představitelů o starou rozpadlou pevnost! Por-Bažin se pak díky úsilí Sergeje Šojgu stal památkou federálního významu. V současné době jsou vykopávky dokončeny, konzervace však nebyla provedena a odhalené struktury intenzivně ničí eroze...

Nálezy:

Čeburaška – hračka vaňka-vstaňka

Historici tvrdí, že tato stavba je dílem Ujgurů (analogicky s budovami Sogdiana). Ale pokud se na to podíváte na základě jiných faktů...


...Kdysi jsem psal o starověkých kulturách Sibiře europoidního antropologického typuMísto, kde byla postavena tato pevnost, se nachází na území, kde kdysi po dlouhou dobu žili Árijové: kultura andronovská, afanasjevská, okunevská, tagarská a kutury následné. Jsou do jisté míry studovány, ale veřejnost o nich málo ví. Dokonce jim je připisováno vytvoření zavlažovacích kanálů. Zavlažovací kanály už v tagarské kultuře! Takže kočovníci to nejspíš vůbec nebyli.
Nemohl by tedy být Por-Bažin jedním z dochovaných nevelkých opevněných měst představitelů těchto kultur?

použité zdroje: 
https://ru.wikipedia.org/wiki/Пор-Бажын
http://www.por-bajin.com/fotogalereya/istoriya-issledovanij/
http://www.russia.ru/video/paninostrov/


autor: sibved
https://www.tart-aria.info/por-bazhin-tuvinskaya-venetsiya/
překlad: Vlabi


Žádné komentáře:

Okomentovat

Podmínky pro publikování komentářů