PETER RUNZEL 12. kapitola

- předchozí část -

Po zveřejnění zprávy cítíme potřebu, aby nám někdo řekl, co dál, jaké úkoly čekají na jednotlivé bohy. Co uděláme s kooperujícími antickými bohy? Jako na zavolanou se objevuje mezi námi král Darej s doprovodem. 

Učiní krok k Elovi a osloví jej: „Musím říct, že jsi mne překvapil, jak jsi šel do sebe. Asi ještě nejsi ztracený. Vykonal jsi mnoho zlého proti lidstvu. A chci ti říct, že velkou část tvých hříchů můžeš napravit.“

El povstane ze svého trůnu, chvíli přemýšlí a po zjevně těžkém rozhodnutí klesne po rytířském způsobu na jedno koleno. Nemůžeme uvěřit svým očím: veliký, obávaný a krutý El pokleká před Darejem!

„Králi, vyhrál jsi. A nebýt tvých lidí, už bych nežil a smažil bych se v tom nejtemnějším pekle. Mimochodem jsem zrovna toto hnusné místo pojmenoval Tartaros po vaší Tartárii, abych na tento název přitáhnul negativní pocity.“

Darej zachovává vážný výraz a nechává odrodilce v pokleku. „Samozřejmě jsme tvé záměry rozpoznali a vrátili jsme ti to. Tvou Heladu jsme proměnili v peklo dvojnásobně – jednou v angličtině a podruhé v ruském jazyce – ad. Bohužel se nám to nepodařilo vtisknout lidem tak silně do paměti jako tobě. Byl jsi silným a nebezpečným protivníkem. Dlouho jsi nás tlačil do kouta, ale teď se karta obrací. Jsi dobrý stratég a předvídáš výsledek. Zapoj tedy své nejlepší schopnosti, abys co nejvíc zmírnil dopady svých minulých skutků. Každý uchráněný lidský život se počítá – i do tvé karmy. Očekávám od tebe, že zapůsobíš na muslimské věřící, aby zanechali útočných ambicí. Stejně tak na nejbohatší tohoto světa, kteří se tvé nepřízně bojí ze všeho nejvíce.“

„Šlechetný králi, velmi si vážím tvé velkorysosti a budu se snažit ze všech sil, abych ze sebe smyl všechno špatné. K muslimům bych rád promluvil pomocí chronovize, aby k mé řeči měli přístup všichni. S jejich náboženskými vůdci promluvím osobně, musím na ně trochu zapůsobit, aby mou výzvu podpořili. Stejně jako hlavy nejbohatších rodin, kromě těch, které se napojily na Šalamouna.“

Darej přikývne a pokyne Elovi, aby povstal. Nechce příliš přepínat jeho ego. „Dobrá, Ele, učiň tak neodkladně. Se Šalamonem si promluvíme sami. Ještě bys mohl odvolat své výzvy tajným službám ohledně našich bohů. Ale nerozpouštěj je, aby si nezačali hledat práci u našich zbývajících nepřátel. Jejich činnost je i tak chronovizí ochromena. Pak bys mohl lidstvu poskytnout klíč k výrobě ámrty – sómy, abychom jim mohli smysluplně prodloužit život.“ Poté král mizí.

El usedá zpět na svůj trůn a cítí, jakoby mu ze srdce spadl obrovský balvan. Nosil jej v sobě již dlouho, ale nechtěl si jeho existenci připouštět. Vytušil už dávno, že dny jeho vlády jsou sečteny. Pokoušel se zoufale vymyslet způsob záchrany, ale vývoj šel svou vlastní dynamikou. Darej se svými bohy již jen tyto nové tendence potvrzoval a vyvolával v jeho bozích i v něm samotném změny myšlení.

Bál se tvrdého trestu za své podvratné působení, ale přišlo zcela pragmatické jednání bez osobních mstivých pohnutek. Dárej mu svými úkoly dává vlastně naději a budoucnost. Ještě není vše ztraceno, může své činy napravit. El se rozhoduje, že bude pracovat jako divý, aby vítězům pomohl. Nařizuje svému elektronickému asistentovi, aby připravil videonahrávání. Ze stropu vyjíždí malá kamera a zaměřuje postavu zadavatele.

Ten si chvíli tvoří v hlavě koncept své řeči. Pak se napřímí a spustí: „Mí drazí věřící, zjevuji se nyní všem lidem bez rozdílu, chronovize ruší rozdělení informací na tajné a veřejné. Všichni se dozví vše – přímo od zdroje. Já jsem Alláh, bůh, který se zjevil Mohamedovi, aby vytvořil novou mocnou sílu, která dobude celý svět. Ten se mezitím radikálně změnil a nastávající změny budou ještě mnohem výraznější. Nastává čas, abychom upustili od násilného šíření islámu. Nikdo již nesmí použít mé jméno k provedení jakéhokoliv násilí. Kdo tento zákaz poruší, musí očekávat můj nejpřísnější trest. Každý člověk je zodpovědný za své činy. Na základě nových okolností se vytváří nová společnost, která bude žít na základě zcela nových zásad. Jakákoliv nespravedlnost je okamžitě prokazatelná a může být ihned potrestána. Já osobně vám kladu na srdce, abyste udržovali své mysli a duše čisté, přistupovali ke všem lidem bez rozdílu bez nenávisti a snažili se být sami co největším přínosem pro společnost. Pokud by se vás někdo snažil zotročit, ublížit vám nebo vašim blízkým, braňte se se vší rozhodností. Ale již žádné džihády, fatvy. Uplatňování starého práva šaría, které mělo svůj význam v dobách minulých, se také pozastavuje. Jsem stručný, ale věřím, že můj proslov chápete. Pokud bude nutné, abych se objevil znovu, učiním tak. Mám zájem na tom, aby se z celého světa stal ráj pro všechny spravedlivé. Násilí, válek a neštěstí už bylo dost. Mír vám všem!“

El dává asistentovi pokyn k ukončení nahrávky. Je spokojen, ale moc nevěří účinkům proslovu. Mnoho primitivních lidí neuvěří jeho poselství a militantní vrstvy je v těch pochybách budou jen utvrzovat. Bude muset proti odbojným skupinám se vší rozhodností zasáhnout, aby si další možní odpůrci rozmysleli, zda se podrobí jeho nařízením. Taky ještě navštíví hlavní islámské duchovní vůdce osobně a požádá je, aby jej podpořili. Ale pro začátek to stačí na to, aby se vyvolaly debaty.

Teď se obrátí na nejbohatší tohoto světa. Přemýšlí, koho navštívit jako prvního a po chvilce musí konstatovat, že toto pole ovládli Šalamon s Davidem. Nenápadně přesměrovali tok bohatství směrem ke svým lidem. Dokonce i v Rusku je většina oligarchů židovského původu. A všichni ostatní jsou pod vlivem těch nejbohatších, kterým se neodporuje.

Hořce se usměje – jak to, že si toho nevšiml už dřív? Odpověď je jednoduchá: odklon nastával velmi poznenáhlu, nenápadně. A El si židů moc nevšímal, nechtěl mít problémy. Napadá jej ještě Vatikán, ale  ten je pod vlivem Pána, kterého vlastně nikdo nezná. El si náhle připadá, jako by mu spadly šupiny z očí.  Vzpomíná na výrok Kristose  – Tarcha vůči židovským duchovním, který bůhvíproč nebyl z textů odstraněn: „Vaším bohem je ďábel.“ Myslel, že se jedná o fiktivní postavu, ale náhle se mu tají dech. Žádná vymyšlená bytost, je to ten starý egyptský Amon a žije v postavě Šalamona. Že jej to nenapadlo dřív, Amon Šálivý – Šalamon! Ten darebák! Dosáhl toho, že všichni věřící křesťané, židé i jeho muslimové přesměrovávali své modlitby k Pánovi skrytému a zlému slovem amen. Jeho egregor se upřímnou oddanou energií miliónů věřících plnil tisíce let až k prasknutí. Proto má ten syčák takovou sílu!

Elovi se vzrušením zvedá tep. Je rozzloben sám na sebe, že nebyl obezřetnější a nezakázal používání tohoto slova alespoň muslimům. Myslel si, že vládne světu a byl přitom jen směšnou loutkou v rukách daleko prohnanějšího! Jak se ten darebák vetřel mezi židy? Musel přece zanechat stopu! Prastaré zákony nepřipouštějí změnu identity – nomen is omen. Ani El to nesměl udělat. Musel prosadit ve staré řečtině změnu písmene D na Z. Kvůli lepšímu zametení stop po staroslověnštině v Řecku. Z Deus El se pak stal Zeus El. Pak už se jen přestalo používat jeho jména a zůstal jen titul. 

Tak kde je tedy osoba, která se pod nepatrně změněným jménem mohla vetřít k Hebrejcům – musela požívat patřičné vážnosti. Nejvýznamnější osobou se stal Mojžíš. Ale ten v Sinajské poušti židy opustil. Kdo zůstal jako nejvyšší osoba pro náboženství? Velekněz Áron! Ta podobnost s Amonem je zarážející. Kdo jiný mohl svou autoritou prosadit Amonovo jméno na zakončení modlitby? Nebylo pochyb, že jedině takto mohl ďábel Amon na Hebrejce uplatňovat svůj bezprostřední vliv.

Musí tuto informaci urychleně sdělit Dárejovi, chystá se navštívit hebrejské krále. Musí vědět, že proti němu stojí ta nejprotřelejší bytost této planety, aby se nestal sám jeho obětí. Ale do Šambaly se nedostane, nemá nacvičenou schopnost této zvláštní teleportace. Navštíví tedy Peruna a jeho přátele.

Pamatuje si místo jejich pobytu v Rusku a přemístí se. V místnosti je plno, tlačí se tam i Apollón s Artemis a Poseidonem, kterého léčí Olchar s Mokošou z následků jeho zranění. Trpce se usměje, nikdo nepřišel za ním, aby pomohl jako dřív. Ucítili nový vítr a přeorientovali se. Anebo jej nechtěli rušit, cítili, že má svých starostí víc než dost. Je na sebe hrdý, že ho napadá i pozitivnější varianta. Ještě dnes ráno byl mnohem podezíravější. Toužil po tom, aby se slovanští bohové připojili k němu a teď nastala situace úplně opačná. Ale nelituje, lepší je být součástí tohoto čistého uskupení, než být neustále ve střehu vůči drakům a židům.

Panuje zde činorodý vzruch. Každou chvíli se někdo objevuje a sděluje nejnovější události ve světě. Bohové i veduni a vedmy mezi sebou komunikují, rozdělují si úkoly. El se obrací na Peruna, který se chystá na přemístění do Německa. Informuje jej o svých zjištěních. Perun volá Tarcha a Svantovíta a myšlenkově s nimi sdílí novinky. El se ptá na Svantovíta, proč to pro něj je zajímavé. Tarch vysvětluje, že byl již kdysi vyslán do Egypta, aby pod jménem Aton proti ďábelskému bohu bojoval. Bohužel byli jeho lidé po dlouhých bojích poraženi. Amonovi kněží k tomu použili všech možných prostředků, aby soupeře porazili. Vrhali tisíce Amonovou šalbou zfanatizovaných věřících proti faraónovým vojákům, rozdmychávali stále nová ohniska vzpoury, až nakonec vyhráli. Celý Egypt byl touto válkou natolik zbídačen, že přišel o svůj vliv na mezinárodní scéně. To Amonovi již nevadilo, vyhrál a Hebrejce poslal do země zaslíbené. Jeho plánu na dobytí světa již nic nestálo v cestě.

Perun naléhavě přivolává Dáreje, který se okamžitě objevuje. Všichni spolu přemýšlejí nad dalším postupem. Amonova obrovská síla může být velmi nebezpečná, proti energii z tak silného egregoru se těžko bojuje i společným silám všech slovanských bohů. Při jednání by mohl celou skupinu vyjednávačů lehce zničit. Perun nesouhlasně pokývá hlavou: „Kdyby takovou moc měl, proč ji nepoužil už při dnešní vzpouře Elových bohů? Mohl nás všechny zničit jednou ranou na jednom místě. Myslím, že jeho možnosti přeceňujeme.“

Svantovít souhlasí: „Nezapomeňme, že tato bytost bude neustále šířit klamné informace a obrazy. Jen aby nás znejistila a obelhala.“

Tarch se připojuje: „Myslím, že tu energii neschraňoval, ale průběžně používal pro své kořistnické cíle. Musíme být obezřetní, ale nesmíme se nechat svázat neopodstatněnými obavami.“

El se zamyslí: „Vyvíjel jsem zbraně proti vám, jak jste si všimli, jsou docela účinné. Tyto zbraně mohou teď posloužit pro vaši ochranu. Mám je všechny ve svém švýcarském sídle.“

Dárej rozhoduje: „Perun, Veleš, Svantovít a Semargl půjdou s Elem a přinesou použitelné předměty sem. A měli byste jít okamžitě, než na stejný nápad přijde Šalamon s Davidem.“

To je správná připomínka. Co brání ďáblu Amonovi, aby se Elova vlastnictví zmocnil sám? Z Ela se stal přece nepřítel. Na nic nečekáme a teleportujeme se do Švýcarska. A opravdu - panství krále antických bohů se hemží podezřelými lidmi, kteří tam nemají co dělat. El se rozzuří: „Jak mohli tak rychle překonat všechny bariéry, jsou deklarované jako nedobytné?!“

Veleš sarkasticky podotkne, že pro specialisty z Mosadu takové slovo neexistuje. El se s námi přemisťuje do utajených místností, kde jsou schovány jeho největší poklady. Zde ještě nikdo není, ale to je jen otázkou času. Po stěnách visí různé válečné trofeje a ukradené vynálezy, které nebyly určeny veřejnosti. El popadne plány na výrobu sómy a ukáže na řadu kopí podobných tomu, ze kterého dnes vystřeloval svoje smrtící střely Hermés.

Zmocňujeme se jich, ale v okamžiku, kdy se chceme vrátit, na nás dolehne neskutečná tíha ještě silnější než v pyramidě po útoku Elových jednotek. Jsme dokonale překvapeni a ochromeni. V pasti, neschopni obrany.

Najednou se mezi námi objeví král David. Na něj past zjevně nepůsobí. Malá štíhlá postava zahalená v královském plášti volně stojí mezi uzemněnými bohy. Jeho snědou, hladce oholenou tvář lemují dlouhé temně černé vlasy. Na hlavě má zlatou čelenku, na ní je v místě třetího oka připevněn veliký briliant. Posměšně se rozhlédne po našich neveselých tvářích, až spočine u Ela. „Děkuji ti, bývalý příteli, doufal jsem, že si pro věci přijdeš a ukážeš mi, kde jsou ukryty. Ušetřil jsi mi hodně času.“ Jeho hlas zní trochu mečivě.

Král zbrunátní a vybuchuje vztekem: „Nikdy bych ti ta místa neukázal, jak jsi mě tady našel?“

David se povýšeně usměje: „Vždyť i ty používáš metodu značkování nepřátel, abys neztrácel přehled o tom, kde jsou a co dělají. A já si takto značkuji i své spojence, protože nikdy nevím, jestli zůstanou spřáteleni i v budoucnu. A u tebe se mi to jen potvrdilo.“

Svantovít ztěžka procedí mezi zuby: „Lumpe, ty víš, že tvé i Amonovy časy zde skončily. Už vám nic nepomůže. Na vašem místě bych vzal nohy na ramena a zmizel z tohoto světa co nejdál.“

„Ale, ale, náš Svantovít se už vzpamatoval z těžké porážky a bude teď radit vítězům? Vy si opravdu myslíte, že už nic nezmůžeme? Máme takové prostředky na zničení celé té vaší lidské populace, o kterých se vám ani nesnilo. Chemické, biologické i elektronické zbraně hromadného ničení jsou v našich rukách. V genetice máme tisíciletý náskok. A kdyby to jinak nešlo, k mnoha atomovým raketám máme přístup a můžeme s nimi nakládat podle své vůle.“

Zatraceně, pomyslím si naštvaně. Tenhleten tvor už v sobě nemá ani kousek svědomí, který by se dal probudit, jako u Ela. Nepochybuji o tom, že se v mých myšlenkách orientuje naprosto bezpečně, musím zase přepnout na zdvojený režim. Spojit se s našimi nemůžeme, žádná myšlenka tuto místnost neopustí. Z jeho řečí soudím, že se taky rád chlubí, to nám může posloužit k získání času. Jen ho správně podpořit, aby nám prozradil ještě víc ze svých nekonečných možností. A brát v potaz, že je prolhaný stejně jako Amón a umí skvěle vytvářet iluzorní konstrukce. Jako v šachové partii zhodnocuji jeho šance na vítězství v tomto novém měnícím se světě. Může operovat již jen silou, lži mu jsou už houby platné. Je jen otázkou času, než na ně někdo s pomocí chronovize vyhrabe z jejich minulosti nějaké jejich slabiny. Chvástají se, že dokáží zničit celé lidstvo. Kdyby chtěli, už by to přece udělali a nebažili by ještě po Elových zbraních. David buď hodně nadsazuje, anebo si je vědom karmických následků za takový čin. Proto vlastně i s Šalamounem pracovali vždy přes nepřímé ovlivňování jiných osob, které skrz jejich vlastní hamižnost nadchnuli pro vykonání věcí, které přesně odpovídaly jejich záměrům. Trochu složitá metoda, ale jinak to ani nejde. Židovský král má zjevně nějaké schopnosti nebo technické prostředky, které mu umožňují volný pohyb v energetické pasti, která nás paralyzuje. 

Ptám se jej: „Jste i se svým synem mocnější, než jsme vás odhadli. Podcenili jsme vás. Proč jste tedy Elovi nechali takovou moc?“

„Jeho moc nás nemohla ohrozit, to jsme přesně věděli. A vykonal spoustu špinavé práce za nás, dobře nám sloužil. Dostal za to koneckonců královsky zaplaceno nápojem nesmrtelnosti. Stejně jako celá jeho z velké části povalečská parta. Jen kvůli ztrátě produktivity bychom je stejně brzy zašlápli, začínali být nepotřebnými.“

El těžko potlačuje projevy vzteku. Nejhorší je, že David měl v této věci pravdu. Jen proto chtěl získat pracovité slovanské bohy pro spolupráci.

„Dobrá, Davide, to chápu. Ale sám víš, že když lidstvo zničíte, nic tím nezískáte. Chronovizi už ze světa nevymýtíte a jen násilím se dlouho vládnout nedá. Budete jen ničit a zabíjet a větev si pod sebou podřežete sami. Naše část vesmíru se dostala pod ochranu našich hvězdných předků, kteří ještě nepoužili sílu jen kvůli zabránění obrovskému krveprolití.“

David se zašklebí, zná naši slabou stránku, příliš si ceníme lidského života a na tom nás bude vydírat.

„Perune, vidím, že dokážeš odhadnout pozici protivníka. Ano, tady už pro nás moc místa není a otevřený boj nemilujeme. Raději pracujeme rozumem. Víme o místech ve vesmíru, kde muži jako my mají dost prostoru pro rozvoj. Ale určitě pochopíte, že tam nemůžeme odejít jen tak s prázdnýma rukama. Chceme si vzít svůj majetek s sebou Pak jsme ochotni uvažovat o tom, že bychom Zemi opustili bez násilí.“

Semargl se neudrží a vybuchne: „To by se ti tak hodilo, ty grázle. Všechno co máte, jste získali nepoctivě. Jsi hnusný parazit a budeš....“ Jeho hlas utichne a zarudlý Ir se zoufale snaží dokončit své názory. Ani hláska však jeho rty neopustí.

Pospíším si se svou verzí: „Davide, já souhlasím se Semarglem. Ale jsem pragmatik a chci vědět, o jaké jmění se vůbec jedná. Nemůžeme si nechat vydrancovat ekonomiku, musíme uživit sedm a půl miliardy lidí.“

„Tak samozřejmě, že nemovitosti vám tady necháme. I spoustu movitých věcí. Ale je dost předmětů, které nám jaksi přirostly k srdci. A pak budeme potřebovat ty nejcennější pozemské ingredience, se kterými se dá slušně začít i v jiných částech vesmíru.“ V mé hlavě se ocitá seznam těchto položek. Jsou tam prvky jako kalifornium, tritium, plutonium. Ale je tam i LSD a kokain. Zlato mezi nimi kupodivu není. „Příliš neskladné pro převoz v kosmickém prostoru,“ usměje se lišácky David.

„Převoz? Vy se nebudete přemisťovat?“

„Víš ty vůbec, kolik energie se spotřebuje na rozložení a znovusložení takového nákladu na takovou dálku? To jsou astronomická čísla. Je mnohem jednodušší všechno naložit do kosmické lodi s dostatečnou rychlostí a nechat to převézt do cílové destinace klasicky. Kontejnery taky raději přepravujete lodí než letadlem.“

„Dobrá, dal jsi mi nějaký seznam, ale chybí tam přesnější údaje a množství,“ pokračuji po jeho vysvětlení. „S tímhletím nemůžu před naši duchovní radu předstoupit.“

„Tak klid, nikdo z vás nebude nikam předstupovat,“ šklebí se David. Jako rukojmí jste pro nás cennější než jako prostředníci obchodu. Postačí, když pošlu kopii našeho rozhovoru s kompletním seznamem na správná místa. Chci být pojištěn ze všech stran. Cítím se pak bezpečněji.“

Z dálky pocítím známý záchvěv Slavomilova ducha. Nedostane se k nám, ale to je dobře, jinak by jej vycítil a zneškodnil náš nepřítel. Vím, že se chystá vypnout energetická zařízení udržující naši věznici v chodu. Moment překvapení tedy může být na naší straně. Odhaduji vzdálenost k nejbližší Elově energetické holi, abych se jí dokázal co nejrychleji zmocnit. 

Těžko skrývám své bojové vzrušení, a král to cítí. Je udiven, nezná důvod a přičítá to mému nedostatečnému sebeovládání. Když konečně tíže opadává, vyskakuji jako pardál dlouhým skokem po zbrani, kterou ihned namířím na Davidovu hruď a vystřelím. Světelná koule se však roztříští o do té doby neviditelný energetický obal, který zřejmě odclonil i Elovu past. Po mně se chopí dalších holí i ostatní bohové a střílejí jako diví. Štít se pod zběsilým náporem energetických střel rozžhaví a začíná slábnout. Král nám však mizí před očima a uniká z našeho dosahu.

Vstupní dveře náhle vybuchují. Namíříme proti vzniklému otvoru naše zbraně a několika výstřely získáváme čas. Máme, co jsme potřebovali, přemísťujeme se nazpět.

Voláme ihned k poradě Dáreje, jeho radu a Nikolu Teslu, který by mohl pomoct s účinnějšími zbraněmi proti nepřátelům. Dostáváme však od našeho krále pokyn k přemístění do atomové elektrárny v blízkosti Moskvy. Měníme tedy naši destinaci. Bez Ela, který by jen přiváděl na naši stopu Amonovy agenty. Ten se tedy pouští do osobního dohledu nad znejistělými muslimskými věřícími. Je potřeba důrazně zasahovat proti militantnějším horkokrevným mohamedánům, kteří výzvy k mírovému jednání neakceptují. El dostává pro jistotu vojenskou ochranu.

Ocitáme se ve velkém velíně, kde jsou shromážděni zaměstnanci zvědaví na příchod bohů. Ozývá se potlesk a pochvalné skandování. Ilja je již připravil na naši návštěvu. Jak se mu to mohlo v tak krátké době podařit? Asi měl své věrné na různých místech i pracovištích. Lidé se taky okamžitě chopili příležitostí, které jim poskytuje chronovize pro získání pravdivých informací. Nápor novinek zvládají celkem rychle, zpráva o naší přítomnosti je doslova nadchla. 

Ilja vysvětluje, že část vedení policie i vojska byla již na nasazení chronovizoru tajně připravována, aby mohla ihned při začátku akce provést okamžité zatčení zrádců ve vlastních řadách. Poté se obě složky neprodleně pustily do zatýkání špiček mafií a nejnebezpečnějších zrádců, kteří by rádi co nejrychleji Rusko opustili i s nakradeným majetkem.  Bankám bylo okamžitě znemožněno převádění peněz do zahraničí.  Média přerušila svou běžnou práci a informují o nejnovějším vývoji. Po zatčení zrádců zde velení převzali schopní řídící pracovníci, které si navrhli sami zaměstnanci. Veduni jim poskytli klíčové nahrávky z chronovizí, které byly pořízeny již v předstihu před spuštěním akce. Tyto se těší masové sledovanosti. Obyvatelé se chtějí v překotných změnách co nejrychleji zorientovat, aby nepodnikali žádná ukvapená rozhodnutí.

Asi ne ve všech zemích to probíhá tak připraveně a organizovaně. Celkem lituji občany jiných zemích, jejichž organizační a řídící složky byly naprosto nepřipravené a jsou odkázány na improvizaci. Servery jejich alternativních médií jsou beznadějně přetíženy. V USA to stihli jen tak tak, ale přesto je tam spousta lidí špatně informovaných a dochází ke zmatkům a rabování, které ozbrojené složky zvládají jen s největším vypětím sil. Jsou zde hlášeny stovky mrtvých, ale situace se postupně uklidňuje. 

Čína zareagovala poměrně zvláštně. Vláda uvalila embargo na všechny novinky, zastavila provoz internetu a vyzvala občany pod hrozbou nejpřísnějších trestů k odevzdání všech chronovizí. Ulicemi projíždějí speciální měřící vozy schopné detekovat jakoukoliv elektronickou komunikaci. Jako odůvodnění svých nepopulárních opatření uvádějí státem kontrolovaná média dokumenty ze zemí, ve kterých jsou informace necenzurované. Podobně se zachovaly, jak jinak, Severní Korea a poněkud překvapivě i Japonsko a Jižní Korea. Rezervovaný postoj zaujaly Thajsko, Vietnam, Kambodža, Laos. Internetovou síť nezastavily, ale na informace uvalily cenzuru.

Generelně jsou větší nepokoje v zemích s vysokou mírou korupce, kde se najednou všechny úplatky potvrdily. V některých případech dočasně převzala kontrolu armáda. Zajímáme se o Izrael, hlavní Amonovu základnu. Silná armáda má zde vše pod kontrolou. Okolní arabské národy mají co dělat se zvládnutím svých problému a pro Izrael nepředstavují žádnou hrozbu. Očekává se ale drastické omezení finanční podpory židovského státu z USA a západní Evropy. Počítáme však, že finance Amonovi chybět nebudou. Zůstává tak dobře ozbrojeným a organizovaným státem, ze kterého bůh Amon může ohrožovat svět.

Docházíme k názoru, že musíme tohoto vůdce zlikvidovat osobně. Tesla již s chronovizí analyzuje povahu Davidova energetického štítu. Jeho funkci i zdroj energie. Prozkoumává i Elovy hole a konzultuje s elektrárenským technikem, který je nadšený, že může spolupracovat s takovou legendou, jakým způsobem se dají nabít. Po naší kanonádě jsou už skoro prázdné. Tesla sám je nadšený z technického řešení, které umožňuje uchování tak velkého množství energie v tak malém objemu. Energetická hustota je zde nepředstavitelná. Nikola vyjadřuje přesvědčení, že taková baterie posune lidstvo o velký kus cesty. 

Z filmového záznamu z chronovize, kde jsou natočeny výboje odrážené štítem, lze odvodit, na jaké bázi ochranná clona pracuje. Tesla oceňuje genia, který takovou věc vymyslel. Zjišťuje však, že tento tvůrce již nežije. Amón jej po uvedení vynálezu do chodu nechal zabít. Chronovizor však nachází místa a čas, kdy vynález vznikal a na jeho základě pak Tesla navrhuje vylepšenou verzi, která nepřátelské střely neutralizuje s velmi nízkou spotřebou. Zdroj energie je stejný, jako u Elových holí. Zřejmě pochází ze stejného vynálezu. Baterie, kterými by mohl štít zásobovat, by tak rychle nevyrobil. Ale obětuje dvě hole na baterie pro ochranné štíty. 

Když vše vymyslí, odejde s technikem do dílen, aby z dostupného materiálu vyrobili požadovaná zařízení. 

Teď už zbývá najít Amónovu skrýš. Jakým způsobem by se jej dalo vystopovat? Mágové používali nějaké pomůcky, které se chovaly jako nějaký energetický virus, který na místě, ze kterého se sledovaný teleportoval, zanechal informaci o cílových souřadnicích. I Amón použil tento trik vůči Elovi. Ale Helfaistos tenkrát použil na Semargla jiný princip. Napojil se na jeho mysl. Ale to s ním byl v kontaktu. A Amon by určitě poznal a nepřipustil nějaký takový pokus na sobě. Ne, musí to být způsob, který by ani tak zkušený ďábel nedokázal odhalit. Mara přece má receptory, které jí prozradí, kdy někdo z nás je ve smrtelných problémech. Spojuji se s ní. 

„ Maro, jak vycítíš, když je někdo v průšvihu, a ty jsi ve zlomku vteřiny u něj, jak jej dokážeš tak rychle najít?“

„Duše mi vyšle signál, ona už ten konec předvídá. Ale o těch souřadnicích vůbec nepřemýšlím, ani na to není čas. Zkrátka jsem tam, kde mám být.“

Jak to jen může fungovat? Musí to znamenat, že jsme od samotného stvoření nějak propojeni, jsme součástí jednoho celku, jedné mysli, která nás vytvořila... 

Najednou se mi v hlavě vše propojí. Když používám aikido, napojuji se na soupeře, abych s ním vytvořil jeden celek, jednu bytost. Pak dokážu poznat, jaká akce přijde ještě v okamžiku jejího zrodu. Nic mě pak nepřekvapí, naposledy jsem to přece použil při boji s Áresem!

Sedám si do kouta, a pomocí staré hypnotické techniky provádím na sobě regresi, abych se vrátil k okamžiku mého setkání s Davidem. Vypouštím ze svého zážitku všechny rušivé vjemy a soustředím se na techniku napojení. Vnímám jeho tělesné pachy, jeho pohyby i emoce a snažím se o jednotu s touto nepříjemnou bytostí. Musím se oprostit od všech svých pocitů, abych překonal svůj odpor vůči němu. Začínám se napojovat na jeho duši. Je to dost deprimující, ta temnota a bezútěšnost. Jak může taková bytost vůbec fungovat?

Objevuji zdroj jeho síly. Vnitřek duše žhne červeným světlem. Cítím se k němu magicky přitahován. Neodolatelně, jako můra ke světlu. Zničehonic se vedla mne objeví Mara. Bleskově se zorientuje a přinutí mne nedívat se. Můj autohypnutický stav se přerušuje, ale napojení na Davida naštěstí zůstává. Bohyně smrti mi jen tak mimochodem sdělí, že jsem se nacházel milimetr od smrti. Proto se objevila. Má vůle nemohla vábení smrtelného světla odolat, hypnózou jsem ji oslabil. Ještě že zde máme naši zachránkyni!

Pokračuji dál, když už jsem se dostal tak daleko. Necouvnu těsně před cílem. Jsem napojený na jeho zdroj energie, není už těžké vypátrat, kde se král nachází. Spojuji se ještě se Slavomilem, aby mi prozradil, jak se jako duše ukryl v pyramidě před našimi smysly. Není to moc těžké, pokud se to umí. Chvilku mi to trvá, než je Slavomilův duch spokojen. Ještě rozdvojuji svou duši a můžu se podívat do jámy lvové.

Lépe řečeno do jámy hadí, protože jej objevuji hluboko v podzemí. Probírá tam s Amónem a nějakou dračí kreaturou další postup.

„Malcóne, na Zemi panuje chaos. Ne ten, který nám vyhovuje a který umíme tak dobře řídit. Je to jiné. Lidé se posunují ve svém uvědomění výš a nedají se tak dobře davově strhnout, i když se o to můj otec David urputně snaží. Policii a vojsko v USA jsme ztratili, naši pomahači byli internováni.“

„Amóne, příteli můj. Čínskou armádu ještě použít můžeme, stejně jako ostatní země, kde nás draky uctívají. Máme tam tisícileté vazby, které se jen tak nezpřetrhají. Ty máš pod svou kontrolou Izrael, a pokud jim dáme naše, jim neznámé, zbraně, budou nepřátelé hodně překvapeni. Můžeme je porazit. A kdyby ne, ztratí na obou stranách tolik lidí, že je to hodně oslabí a my budeme mít na chvíli čas na vymyšlení nového plánu.“

Naslouchám jejich nekalým záměrům se zatajeným dechem. Volám k sobě ostatní bohy, aby také poslouchali. Veleš bere do ruky chronovizi a napojuje přístroj na mnou objevené souřadnice. Dobrý nápad, budeme mít všechno zdokumentované. 

Amón nesouhlasí s návrhem. „Když se pustíme do takové války, riskujeme zásah hvězdných lidí, které odrazoval od invaze právě strach z krveprolití. A když nám prokážou naši vinu, naše propojení na pozemské armády, mohou nás pro porušení mírových dohod vystěhovat. Dračí aliance je dnes již v této části vesmíru slabá a nebude riskovat vyčerpávající válku kvůli našim porušením smluv. Chce se ti hledat nový domov pro milión obyvatel podzemní říše?“

Malcón se rozhlédne kolem sebe a smutně povzdechne: „Máš pravdu, po takovém úsilí se nám zde podařilo vytvořit pravý dračí ráj. Příjemná teplota, dostatek světla i potravy. Ale když nám pozemšťané přestanou dodávat ty věci, které nám umožňovaly božský luxus? Pokud je neporazíme, oni se o nás brzy dozvědí a budou na nás dost naštvaní. Budeme se třást strachy, kdy se nám budou chtít pomstít.“

„Musíme s nimi rychle udělat takové smlouvy, které pak již nebudou moct porušit. Pak by nám dračí aliance musela přijít na pomoc. Než se pořádně zorientují, navštívím je a vytvořím dohodu, která nás ochrání. Už teď se mne bojí. Vědí, že máme v rukou dost sil, abychom jim mohli zatopit. Musíme využít jejich strachu z velké války. Až jim pak jednou dojde, že jsme blufovali, bude pozdě. Smlouva se dodržet musí, ne?“ Amón se vychytrale zašklebí.

„Příteli, jak je dobře, že tě máme. Obětoval jsi pro nás všechno. Tvá učitelka Lilith bude na tebe hrdá, ona vždycky měla raději nás než ty zatracené humanoidy.“

„Taky ji vděčím za všechno, co umím,“ usměje se ďábel polichoceně. „Myslím, že toho málo nebylo.“

Najednou se v místnosti zjevuje rudé světlo podobné tomu, co jsem viděl u Amóna, ze kterého vystupuje černovlasá žena démonického vzhledu v přiléhavém oděvu z hadí kůže.

„Cítila jsem, že o mně mluvíte v dobrém, tak bych se ráda připojila. Jak se vyvíjí situace nahoře? Půjdeme bojovat?“   

„Amón je proti, chce využít svého diplomatického umu, aby zabránil naší genocidě.“

„To je škoda, už dlouho jsem si neužila pořádného adrenalínu. A ten strach ze smrti, který z nich jen proudí, to je přece pochoutka. Když se nebojuje, je to nekonečná nuda. S Adamem jsem taky už nemohla vydržet. Jakmile jsem ho vychovala, zmizela jsem od něj co nejdál. Je tam pořád ještě takový krásný chaos? To si nikdo nevšimne, když si tam trochu zařádím. Co říkáte? Aspoň někam do Afriky.“

„Ale jo, jdi si. Jinak to tady s tebou nevydržíme,“ pozdechne si Malcón. „Amónovi to jistě vadit nebude, co říkáš?“

„Jo, hlavně ať tě nikdo nechytí, to by byl průšvih.“

„Prosím tě, kdo by ji tam tak chytal? Ti budou prchat jak králíci. Dobrá bratře, souhlasím s tvým návrhem. Pořádně je zpracuj, aby byli ještě rádi, že jim tu smlouvu nabídneš.“

Vidím, že debata končí a Lilith se už taky podezíravě rozhlíží, možná mou přítomnost taky cítí. Mizím odsud, celý šťastný, že to mám za sebou. Teď už Amóna mohu vysledovat kdekoliv.

V elektrárně jsou již všichni natlačeni kolem chronovize a užasle sledují, co ti zlosynové zamýšlejí. Dárej rozhoduje, že obsah nezveřejníme před schůzkou s Amónem. „Musí být hodně překvapený, abychom jej přemohli a zajali. Takovou zrůdu nemůžeme nechat běhat po zemi, je příliš nebezpečný. Vzal životy již mnoha lidem.“

Nikola, který se již vrátil z dílny s hotovou ochranou, požádal o nahrávku, aby mohl udělat rozbor červeného světla, které mě málem zabilo. „Musím se podívat, jak tohleto funguje, s něčím podobným jsem se zatím nesetkal. Nemůžeme si dovolit konfrontaci s něčím, co neznáme a nevíme, jak se proti tomu chránit.“

Povídám mu o egregoru nabitém tisíciletou energií věřících. Ví, o co se jedná. Ale ještě nikdy neměl možnost tuto prastarou energii studovat. Vysílám dotaz všem svým propojeným druhům. Mokoša nám vysvětluje, že na tento fenomén jsme všichni krátcí, není v naší kompetenci. Můžeme se z jeho vlivu vlastní vůlí a porozuměním osvobozovat, ale bojovat proti němu nedokážeme. Předneseme problém Dárejovi.

Ten se po krátké úvaze napojí na samotného Svaroga, je potřeba jeho pomoci, abychom mohli ďábla oslabit, vzít mu jeho zdroj, kterého využívá i vražedná Lilith pro své sadistické chutě. 

Po krátké chvilce se v našich myslích objevují mohutné vibrace, s nimiž do nás vstupují Svarogovy informace. Je to nepřehlédnutelný rozdíl oproti jiným zdrojům. Necvičený jedinec by mohl ztratit vědomí.

„Děti moje, mám z vás radost, děláte dobrou práci! Musím vás ale zklamat, nemohu vám pomoct. Energie, z níž vzniká egeregor, je prvopočáteční energií Všehomíru. Je tvárná, tvořivá, může být i inteligentní a má napomáhat vývoji. Temné síly dokázaly jejích vlastností zneužít k destrukci. Jako každá energie může pomáhat i ničit. Někteří psychopati posedlí touhou po nekonečné moci jí dokázali nashromáždit velké množství. Jako právě Amon. Pomocí různých machinací se vypracoval až na egyptského boha vzduchu. Uměl vždy velmi hodnověrně šálit lidi, aby mu pomáhali při jeho nekalých záměrech. Postupně si přisvojoval energii jiných bohů, které porážel nečestnými způsoby. Velkého skoku dosáhl porážkou Svantovíta Atona. Získal jeho obrovskou sílu a rázem byl z něj i bůh Slunce – Amun Re. Mohutnou sílu nashromáždila i Mara, která byla uctívána v mnoha zemích. Díky vítězství křesťanství převzal i tuto energii. Oloupil vás všechny. Jinak byste byli mnohem silnější, než jste. A zase jen vy si ji můžete vzít nazpět. Problém je, že on je silnější než vy všichni dohromady. Disponuje silou všech lidí, kteří zakončují své modlitby jeho jménem. Pokud dosáhnete toho, aby jej všichni tito lidé začali upřímně proklínat, oslabí jej to. Pak na něj zkuste zaútočit všichni společně. Učiníte před bojem obřad, při kterém se celá vaše mysl a duše stane magnetem pro vaši ukradenou sílu. Nemusím připomínat, že při tomto boji nesmíte vyvíjet žádné negativní emoce jako nenávist, zlost, pomstychtivost. Tím byste se oslabili ještě víc a jeho by to zase posílilo. Je mistrem šalby, bude v každém z vás cíleně tyto pocity vyvolávat. A vy všichni musíte odolat. Proto vám nemohou pomoct ani řečtí bohové. Nejsou dostatečně pevní. Je to váš boj. Pokud vyhrajete, zachráníte svět. Pokud ne, bude téct hodně nevinné krve. Amon nemá slitování. Dejte ze sebe všechno, co máte. A možná ještě víc. Děti moje, budu s vámi.“

Zůstáváme zamyšlení. Čeká na nás nejtěžší úkol, jaký jsme kdy plnili. Nikdo z nás nesmí zklamat, jinak to odnesou i ostatní. 

- pokračování -

autor: Vihaj