Co bylo příčinou zániku civilizace Nazca

Změny počasí a klimatu jsou v současnosti stále častěji na pořadu dne. Věda pro předvídání budoucího chování atmosféry potřebuje znát vzorce nízkofrekvenčních kmitů příchodu energie k Zemi při změnách intenzity kosmického záření. 

Bylo prokázáno (viz článek Alexeje Retejuma na webových stránkách REGNUM), že čas Sluneční soustavy je přísně uspořádán: jedná se o oktaedrální hierarchii chronů (geochronologických jednotek) s nižším stupněm v podobě 22letých cyklů, které tvoří při 8násobném opakování 179leté cykly, jež tvoří 1430letý cyklus – jeden z osmi elementů 11 440letého cyklu, který vstupuje do Milankovičových cyklů s trváním 91,5 tisíce let, jejichž pleistocénová série začala před 734 tisíci lety (doby kontinentálního zalednění) atd. Řada předchozích dlouhodobých cyklů (včetně holocénu) skončila v souladu s astronomickými výpočty v dubnu 1990.

A tak je zřejmé, že přírodní procesy se budou v blízké budoucnosti vyznačovat zvýšenou nestacionaritou. V důsledku toho se ve vědě o Zemi do popředí dostává zkoumání dějů na rozhraní jednotlivých výše zmíněných cyklů v nedávné (z pohledu paleogeografie) minulosti, dějů typických pro tato desetiletí:

- okolo roku 3730 př. n. l. (1990 – 1430 x 4), kdy nastalo klimatické stadium Subboreálu;

- 2300 př. n. l. (1900 – 1430 x 3);

- 870 př. n. l. (1990 – 1430 x 2) začátek klimatického období Subatlantik

- 559 n. l. (1990 – 1430).

Největší zájem je pochopitelně o poslední rozhraní – 559 n. l. – které připadá na období, jež je už poměrně dobře prostudované.

Shromážděné informace poukazují na katastrofické události té doby. Na prvním místě je to největší pandemie moru ve známých lidských dějinách, která si vyžádala více než 100 milionů životů. Zvláštní pozornost je také věnována skutečnosti, že v tu dobu zmizela civilizace Nazca. Důležitost této události je dána skutečností, že analýza podmínek existence tohoto sociálního společenství - které se zformovalo na tichomořském pobřeží v blízkosti And na území dnešního Peru, tedy v oblasti vlivu proudů El Niño a La Niña s jejich vysoce nestabilním režimem - může osvětlit dlouhodobou periodicitu v globálním geosystému.

O vysoké úrovni vývoje civilizace Nazca svědčí nejen slavné geoglyfy:

obr. 1 Pavouk v údolí Nazca

ale také podzemní hydrotechnická zařízení, která jsou dosud stále v provozu:

obr. 2 Podzemní vodovod

stejně tak umělecká keramika:

obr. 3 Polychromovaná keramika

ale i tkaniny s hustotou nití a sytostí barev, jakých jiné tehdejší kultury nedosahovaly:

obr. 4 

Přesto tato civilizace po staletích prosperity náhle zanikla v VI. století při neznámé přírodní katastrofě. Podle nejnovější verze (aktivně protlačované v tisku) bylo příčinou neúměrné kácení lesů v povodí řek, které předtím zavlažovaly pole s plodinami, jejichž stopy se nacházejí ve spektrech pylu. Přítomnost katastrofy právě v hraničních letech přelomu 179letých a 1430letých cyklů však takovou hypotézu nepochopitelného sebezničení vyspělé starověké civilizace zpochybňuje. Kromě toho zůstává nejasné, proč by vůbec za pomoci tradičních technologií a při stabilním počtu obyvatelstva bylo nutné náhle vykácet tak obrovské plochy lesa.

Zvažme tedy nejprve všeobecné energetické pozadí planety. Jak ukazují veličiny plného slunečního záření, získané z izotopu berylia (Be), v VI. - VII. století došlo k unikátnímu poklesu aktivity naší hvězdy:

obr. 5 Snížení celkového záření slunce v době hraničního předělu 1430letních cyklů. 

Zdroj: podle údajů A. I. Shapiro et al, 2011

Takové snížení množství slunečního záření se nemohlo neodrazit – ať už přímo nebo nepřímo - na biosféře planety. Ukazatelem její reakce pak může být zmenšení ročního přírůstku objemu kmenů starých sosen rostoucích v Kalifornii a samotný okamžik změny cyklů kolem roku 559 byl poznamenán silným narušením životního prostředí:

obr. 6 Přírůstek sosen v White Mountains (Kalifornie, USA). 

Zdroj: podle údajů C. W. Fergusona, E Schulmana, H, C. Frittse (The international Tree-Rong Data Bank)

Synchronní změny klimatu v podhůří And i severoamerických Kordilier, které se nacházejí na dvou kontinentech, 5 000 km od sebe, hovoří o pravděpodobné roli silných mořských proudů. Tento předpoklad také vyplývá z odkazu na dendrochronologii z Argentiny (charakterizující situaci ve vzdálenosti více než 3 000 km od místa našeho zájmu), která zachycuje změnu podmínek po roce 559:

obr. 7 Přírůstek patagonského cypřiše v Puero Café (Argentina). 

Zdroj: R. Villalba (The international Tree-Rong Data Bank)

Klimatický účinek proudů El Niño a La Niña v přelomové etapě historie potvrzují i materiály oceánografické rekonstrukce: v druhé polovině VI. století index El Niño // La Niña nabývá kladných hodnot a amplituda vibrací prudce klesá (obr. 8). Důsledkem dominance El Nino, soudě podle současných zpráv, byly silné deště a jimi způsobená půdní eroze.

Obr. 8 Změna rekonstruovaného indexu Nino-3 na časové hranici 1430letých cyklů. 

Zdroj: výpočet podle údajů M. E. Manna et al., 2009

Závěr o klimatickém i oceánologickém významu rozmezí velkých slunečních cyklů potvrzují i výsledky zpracování dlouhé řady s menším průměrováním:

obr. 9 Změna rekonstruovaného indexu Nino-3 na časové hranici 179letých cyklů v VI. - XIX. století. 

Zdroj: Ibid 

Existuje tedy vážný důvod domnívat se, že zánik civilizace Nazca byl jedním z důsledků přechodu z jednoho dlouhého slunečního cyklu do druhého, který možná dosáhl katastrofických rozměrů kvůli odlesnění říčních povodí.

Nám tento příklad signalizuje, že dnes pozorované vážné změny v biosféře jsou podobné tomu, co se dělo na Zemi před 1400 lety, a jsou víceméně generovány pohybem sluneční soustavy.

autor: A. J. Retejum, Ph.D. profesor katedry fyzikální geografie a krajinné vědy na Geografické fakultě Moskevské státní univerzity

zdroj: https://regnum.ru/news/innovatio/2630720.html

překlad: Vlabi