Častěji je tento fenomén uváděn pod názvem "lucid dreams", čiže lucidní snění. Ale já, pokud to jde a pokud mi to nechtěně neulítne, raději používám naše krásná česká slovíčka.
Vědomé snění je stav, kdy si ve snu plně uvědomujete, že sníte. V tu chvíli si vaši mysl bere pod kontrolu ta část vědomí, která je aktivní během dne, kdy jste vzhůru. Ale, a to je důležité, ve stavu vědomého snění zůstáváte ve spánku.
Možná to pro mnohé bude nošení dříví do lesa, ale třeba pro mne jde o čerstvou osobní zkušenost. O této schopnosti člověka vím již delší dobu a již několik let se snažím tímto zážitkem projít, ale až nyní se mi to podařilo. Tohoto zvláštního stavu spojení snové a bdělé mysli je schopný naprosto každý člověk. Jak to vím? Protože když jsem to dokázal já, pak každý :-) Většině lidí na to stačí doba čítající několik málo dní, respektive nocí, ale najdou se i taková polena, jako jsem já, a těm to trvá déle.
A co že je na tomto stavu vědomí tak zvláštní, že i já se o něm zmiňuji? Kdo zná, ten prostě ví. Kdo nezná, tomu se to dá jen těžko a v neúplné podobě v hrubých obrysech popsat. Alenka v říši divů - to je příběh, který může hodně napovědět. Znám i filmy, které se dostaly ještě blíže, ale dokud člověk nemá alespoň základní povědomí o tom, co to vědomé snění je, tomu přijdou jako zcela mimo mísu, nepochopitelné, ujeté, prostě odpad. Pro mě byla nejvíce zvláštní ta reálnost, která je plně srovnatelná s bdělým vnímáním jak svého okolí, tak sebe sama, ale ještě to nabírá další abstraktní, a tudíž těžko popsatelný rozměr. I když jsem věděl, že sním, tak po pár okamžicích jsem byl natolik na vážkách, zda to nakonec není skutečnost (slovo skutečnost má pak pro člověka takový zvláštní nádech), že jsem se o tom musel ubezpečit. Z načtených informací jsem věděl, jak takový test může vypadat. Já si tím zároveň splnil jedno ze svých nejtajnějších přání - létat.
Dále to nebudu rozebírat, neboť moje zkušenosti jsou zatím velmi povrchní. Snad, pokud bude zájem v případné diskuzi, mohu zkusit popsat kroky, které mě s největší pravděpodobností tímto zážitkem obdarovaly. Ale dle mého názoru, co člověk, to jiný postup, jiné metody.
Právě ta moje načtenost obrovského kvanta informací o tomto fenoménu a následné jejich třídění a zpracování mě v některých ohledech vedly špatným směrem. Kupříkladu jsem si myslel, že paměť, do které se zapisují sny, je zcela odlišného charakteru, než paměť, do níž se ukládají vzpomínky z vědomého snění. Že zkrátka vzpomínky na vědomý sen musí být mnohem jasnější a zapamatovatelnější, než vzpomínky na sen "obyčejný". V mém případě to není pravda. Vědomý sen je sice lépe zapamatovatelný, ale nějaký rapidnější rozdíl jsem neviděl. Jasnost je v mém případě asi dána nevšedností. Ta se pamatuje lépe :-)
Svůj první zážitek tohoto typu jsem překvapivě využil k jiným záměrům, než bych si myslel. Žádné skotačení v oblacích, žádné tvoření reality ani výlety, kamkoli jen představivost dovolí. Hned od prvního okamžiku jsem začal sledovat svoje vlastní myšlenkové pochody, rozlišovat vnímání reality a hlavně sebe sama ve vědomém snění oproti vnímání téhož v obyčejném snu a v bdělém stavu. Bohužel pozorování bylo natolik abstraktního charakteru, že nejsem schopný to důvěryhodně popsat.
Dalším mým postřehem je, že i přes to, že údajně má být naše bdělé vědomí během vědomého snění v aktivním stavu, tak to není zcela přesné. Bdělé vědomí, tedy alespoň to, co za něj považuji a jak ho například v tento okamžik vnímám, se patrně skládá z několika částí a ve vědomém snění v mém případě nebylo přítomno v celém svém složení. Schopnost uvažovat a přemýšlet mi při srovnání s bdělým stavem přišla mnohem efektivnější, jasnější a důmyslnější. Bylo to patrně tím, že jsem musel postrádat, mít potlačenou nebo nějakým způsobem pozměněnou schopnost vnímat a vytvářet emoce. Celá ta léta jsem byl totiž přesvědčený, že pokud mi tohoto zážitku bude dopřáno, tak se radostí zblázním a budu juchat tak, až se patrně z toho probudím. Skutečnost však byla jiná. Zjištění, že mé vědomí je bdělé a zároveň spím, zjištění, že se mi konečně podařilo vědomě snít, mě sice lehce překvapilo a pravda, měl jsem z toho i trochu radost, ale ty emoce byly úplně minimální. Jsem zato moc rád, protože přespřílišné a těžko kontrolovatelné emoce by určitě snížily možnosti, které tento stav mysli nabízí. A že jich je!!!
Celkově mohu říci, že ani nejpreciznější vyhledání a zpracování informací o tomto jevu (ale zcela nepochybně to platí o všem) nemůže nabídnout to nejdůležitější - vlastní zkušenost. Pomohou k ní, ale nezaručí. Ve hře jsou podle mne ještě další faktory, ale o nich až někdy jindy.
(©)2014 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.
Tak blahopřeju k velkýmu milníku... u mě je to jako na houpačce, někdy se daří víc než bych chtěl a jindy zase naopak :)
OdpovědětVymazatAle aspoň mám díky tvýmu úspěchu další motivaci a navíc musím vyzkoušet tu dobře zapomenutou metodu, která ... no ale zase to tady všecko nevyžvaním, že? :D
Vidíš, a děti to maj naprosto přirozené, jako skoro všechno :-) Zrovna včera mi šestiletý synek pravil: "Tati, měl jsem zajímavý sen, v tom snu jsem věděl, že je to jenom sen, že spím, ale líbilo se mi to, i když jsem věděl, že se pak musím probudit..." Dodnes si vzpomínám, že jsem měl jako dítě taky tyhle "sny" a někdy mne to potká i dnes, občas si v tom snu dokonce užívám vědomého lítání, což je skvělý zážitek... Vidíš, a nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel, bral jsem to jako normální jev :-)
OdpovědětVymazatJá si nevybavuji, že bych jako dítě měl takové sny. Asi jsem generální poleno už od narození :-) Ale že děti mají všelijaké neuvěřitelné schopnosti, které jim dospěláci nakonec vymluví z hlavy, o tom nepochybuji.
OdpovědětVymazatAno to létání je nepochybně obrovské lákadlo, nicméně já ve vědomém snění vidím potenciál něčeho mnohem důležitějšího, než jsou kratochvíle :-) (i když i ty je třeba si užívat) Pokud budu mít možnost si tuto možnost ověřit, určitě si to nenechám pro sebe.
Mám za to že je to v celku zbytočná snaha sa o tom rospisovať. Faktom je že ludia ktorý to v živote na vlastnej koži nezažili nech sa akokolvek budeš snažiť tomu veriť nebudú (patrý to medzi nezdielatelne informácia) a na druhú stranu ludia ktorý to na vlastnej koži zažili to pre istotu aby v tomto "normálnom" svete neboli za bláznov s nikým koho osobne nepoznajú to verejne otvorene rozoberať nebudú... . Jakub
OdpovědětVymazatAsi do 20 rokov som nemala žiadne epické sny - len farebné mlhoviny. Čojaviem, žila som v inej dimenzii ? Nebavili sme sa o snoch. Potom som zjistila, že hodne ľudí má čiernobiele sny, nie farebné. Výlety som v istom období mala - vedela som že sa idem vrátit.. Uvedomujem si často že snívam. Akoby som zavelila, daj už pokoj, chcem iné téma a sen skončí. Iné kafe sú prekognitívne sny, bolo ich zopár.... Osobne vidím dôležitejšie veci v živote ako snívanie :-) B
OdpovědětVymazatTyjo, dobře Ty :-) Je to opravdu skvělej pocit, to uvědomění "Jé, vždyť já vlastně spím" :D Jinak, nemyslím si, že jde o nesdělitelnou zkušenost, vůbec jsem neměl problém s pochopením toho, co to lucidní sen je, když jsem o tom četl a nikdy jsem ho nezažil. A tak, když poprvé přišel, jsem přesně věděl, do čeho jdu. Ta osobní zkušenost je ale samozřejmě milionkrát silnější než nějaké čtení o tom :-)
OdpovědětVymazatMůj první lucidní sen vypadal tak, že jsem letěl v nějaké futuristické stíhačce vskutku neuvěřitelnou rychlostí (tipuju tak 10 Machů), stíhačka neměla klasickej kokpit, ale bylo tam jen silové pole, tzn. vypadalo to, jako by přede mnou nebylo nic. No a teď si představ, že v tomhle letíš, a najednou Ti dojde, že to je sen a můžeš ho ovládat. To bylo pak lítání, hergot :D A od té doby jsem jich už několik měl ... a nebylo jich dohromady nějak extra moc. Zjišťuju, že mi občas dají normální ne-lucidní sny mnohem víc, než ty lucidní, protože se do té snové symboliky nemíchá moje bdělé vědomí, a podvědomí má tak plné pole působnosti a může mi ze 100% předat poselství, který je pro mě důležitý. Když si do toho pak začnu vědomě zasahovat, je to supr, ale slouží to zas jinýmu účelu. Takže se těším na další článek, zajímalo by mě, jak to vědomé snění využiješ.
P.S. Když moje podvědomí zjistilo, že jsou pro mě normální sny, které si pamatuju, důležitější, začalo mi "vstup" do LS pěkně ztěžovat. Když se mi něco fakt živě a barvitě zdá (a to je hodně často), tak se ten sen tváří fakt hodně věrně, že nepoznám, že jde o sen. Například teď mívám hodně snů, kde jsem v mým městě ve stejnou roční dobu, jako je teď. Nebo se tam odehrává nějaká akce, která se odehrává i v reálu. Takové ty "nereálné" věci, jakože je třeba na obloze duhová mlhovina, nebo umím lítat, ty nastoupí až později, kdy už jsem plně přesvědčenej, že to je realita a ne sen. :D
Psal jsem, že pokud budu mít nějaké info, jak vědomé snění využít, tak že se podělím. Nejde sice o moje poznání, ale mám to z osobní zkušenosti někoho, koho osobně znám. Ostatně já si tím prošel jinak, než vědomím sněním.
OdpovědětVymazatKupříkladu ve vědomém snění si lze "na nečisto" projít svojí vlastní smrtí, včetně toho, co následuje těsně po ní. To je něco, jak jistě všichni pochopí, co se v reálném životě jen tak na vlastní kůži nedozvíte. Tedy pokud si neprojdete klinickou smrtí nebo smrtí skutečnou, což je pro naše účely nepraktické :-)
Jaký to může mít dopad na život člověka, který si touto smrtí "na nečisto" prošel, je nabíledni. Takový člověk již nadobro odhodí jakékoli obavy ze smrti. Krom osobní pohody a klidu se tím může osvobodit od toho, co Systém používá jako jednu z největších pák na lidi. Může se stát nevydíratelným skrze strach o svůj život.
To je podle mne něco, co některým individuím (a jejich chlebodárcům) příliš nevoní a byli by raději, když by se takové informace nešířily a často se uchýlí k pokusům o znevěrohodnění nebo raději k zabránění šíření informací mezi lidi. Toho si lze povšimnout i ve zdejší debatě.
A napadá mě ještě kupa neméně zajímavých možností, jak vědomé snění využít. Mám totiž dojem, že právě tyto možnosti jsou vlastně důvodem, proč tento fenomén vůbec existuje. Až si to ověřím nebo budu mít informace od věrohodných lidí, určitě to sem plácnu.
Michale,
Vymazatnavnadil jsi nás, ale nedopověděl. Jaké konkrétní poznatky získal ten tvůj známý při snovém prožitku smrti?
Vlabi,
Vymazatomlouvám se, nebylo záměrem kohokoli navnadit. A konkrétní zážitky jsem taky nenapsal úmyslně. Je to z důvodu, že bych nerad ovlivnil případné úspěšné badatele na tomto poli. Jsem přesvědčen, že v okamžiku smrti bude každý člověk mít jiné emoce. A právě emoce jsou podle mne to nejdůležitější. Nikoli to, co "tam" uvidí. Tedy alespoň já jsem to tak vnímal, když jsem si okamžiky po smrti vybavil ve své paměti (či co to bylo).
Tyto emoce budou hodně ovlivněné tím, jaké představy o smrti má konkrétní člověk během života. Možná i okolnosti smrti na to budou mít vliv, ale jen do okamžiku, než si daný člověk uvědomí, že je po smrti.
Onen známý ve svém vědomém snu prožil svojí smrt (násilnou), kterou si nenaplánoval. Ta proběhla spontálně. Myslím si, že tento prožitek pro něj připravilo buď jeho nadvědomí nebo jeho Průvodce. Vizuální vjemy měl až podivuhodně podobné popisům lidí, kteří prožili klinickou smrt (odkazuji se například na knihy R. A. Moodyho). Podotýkám, že onen známý nikdy neslyšel ani nečetl o prožitcích při klinické smrti. Vizuální vjemy však nebyly to, co ho zaujalo. Byly to jeho emoce a pocity. Podle jeho slov to bylo velmi příjemné, uklidňující a krásné.
Přidám svoji zkušenost ... lucidní sny se mi taky rozběhly a můžu Ti s jistotou říct, že jakejkoliv sen nemá o nic menší platnost pro Tvou bytost než život v týhle realitě! Jinými slovy, pro tvoje já z jakékoliv jiné snové reality bude "sen" zase tahleta. Prostě žijeme xxx paralelních životů naráz (= neexistence času) a ve snech se do nich tvoje vědomí přepíná, a Ty si pamatuješ to, co jsi prožil tam - pro tvoje vědomí to má ale naprosto stejnou platnost. Toť můj poznatek a troufám si říct, že v téhle oblasti finální. :-)
VymazatClovece, Vy jste me vystrasil s myslenkou, ze sny jsou nase paralelni zivoty, o tom teda pise stejne i Vadim Zeland. Ja mam sny vetsinou negativni nebo totalne prastene. Pozitivni skoro nemam, max. neutralni. Sni hodne, az 8 snu za noc a temer vse si pamatuji. Ve snech casto prozivam, ze neco nestiham, neco mi nejde, nekdo me vrazdi nebo nekoho jineho a ja jsem svedek, casto chodim nekde, kde je propast, prekazky, nekdo me honi vrah a ja se snazim letanim utect ... Z tech prastenych se me dnes zdalo, ze sankuji a za mnou bezi ledni medved a kouse me do zad a ja si pak rozcilene stezuji u spravce te sankarske drahy .... nebo jsem na toalete, skoncim a chci splachnout a zjistim, ze na me koukaji 2 maly dinosouri, vyskoci ven a behaji mi po byte a ja bezim pro fotak a snazim se je vyfotit a oni maji radost z toho, ze mi to nejde a ze vzdy vcas utecou. No neni to des ? A to jsou moje paralelni zivoty ? No fuj. Co s tim ? Chtela bych mit krasny sny. :-) Jinak LS jsem mela spontanne 2x, ale jen kratce a pak jsem automaticky, nevim proc, prechazela do astralu. AC jsem mela moznost prozit hodnekrat, naposledy pred pul rokem, ale skoncilo to a nevim proc.
VymazatAnonyme,
Vymazatměl bych pro Vás možné vysvětlení. Budete-li mít zájem, písněte mi do mailu :-)
tak to je pecka , aj ja sa o to nejakú dobu zaujímam, ale vôbec sa mi nedarí, ako to naštartovať? Peter.
OdpovědětVymazatPetře,
Vymazatmohu nabídnout pouze to, co pomohlo mě. Jestli to pomůže i Vám, to nemám šajn.
Po mnoha a mnoha neúspěšných taktikách, jsem dospěl k názoru, že u mě jde o nějaký mentální blok.
Den před prvním úspěchem jsem si odpoledne dal leháro s tím, že zkusím autohypnózu s tím, že bych v ní zkusil vyhledat problém. Samozřejmě že ani po delší době se mi nepodařilo. Ale i tak jsem se v okamžiku, kdy moje uvolnění bylo na možném maximu, zkusil to, co mě zrovna napadlo. V mysli jsem se přesunul na vysněnou pláž - bílý jemný písek, palmy naklánějící se nad hladinu, azurově modré moře, jemný vánek a menší vlny olizující pláž, horké, ale ne pálivé slunce nad hlavou. Byl jsem tam sám a pozoroval moře, které se nedalo od pobřeží tříštilo o atolový pás. Procházel jsem se tam zcela sám. Prostě idylka. V mysli jsem si řekl, že pokud je něco, co mi brání v mém úsilí, tak ať se to v mé iluzi objeví. Trvalo to jen pár vteřin, když tu se stalo něco, co se mi ještě nikdy do té doby nestalo. Na mém vnitřním promítacím plátně se totiž vždy, bez výjimky vždy objevovalo jen to, co jsem si vědomě představoval. Jenže tentokrát jsem na obzoru, kde se pláž stáčela za palmový les, zahlédl něco, co jsem si vědomě nevyprojektoval. Vznášelo se to několik metrů nad terénem a přibližovalo se to ke mě. Bylo to něco jako mrak. Mělo to šedou až skoro černou barvu a mělo to tvar kvádru bez ostře ohraničených hran a obrysů.
V tu chvíli mě problesklo hlavou, že je to přece jasné! Je symbol pro můj nějaký mentální blok - proto ten kvádr/blok.
Sice jsem nevěděl, co konkrétně má symbolizovat, ale nechtěl jsem promarnit šanci a tak jsem ten blok nechal pomalu klesnout na pláž tak, aby jeho půlka ležela v moři a půlka v písku. Představoval jsem si, jak mořské vlny ten blok omílají a rozpouštějí ho jakoby byl z cukru. Pomalu, ale důkladně. Zmenšoval se, zaobloval a světlal. Po chvíli z něj nezbylo nic, jen zpěněná voda a i ta za chvíli na sobě neměla nejmenší známky, že tu něco bylo. V duchu jsem zajásal. Pak se ale na obzoru objevil další tmavý mrak ve tvaru bloku a za ním ještě celá řada. Pomalu pluly ke mě. Tu samou proceduru jsem zopakoval se všemi najednou - klesly na hranici moře a písku a postupně se rozplynuly v azurové vodě.
Byl jsem celou dobu při vědomí, nešlo o žádnou autohypnózu ani změněný stav vědomí, prostě jsem si jen tak snil, jak to dělám vždy, když zavřu oči.
Sice budu dále asi za pošahanýho magora, ale to není můj problém. Po tomto "zákroku" jsem šel ven. Nedaleko od domu mám v lese oblíbené místo - je to mohutný smrk, na jehož kořeny se dá pohodlně sednout a sledovat odpoledne slunce (pokud klimoušové tedy nějaké dovolí). Tam jsem ještě v myšlenkách vyslal prosbu, zda by mi v tomto mé záměru nemohlo být pomoženo. Poděkoval jsem a šel domů. Od této chvíle jsem se tématem již nezaobíral, prostě jsem na to zapomněl.
No a v tu noc se mi zadařilo :-)
Toť vše.
Víš, co pomohlo mně?
VymazatKdyž jsem šel spát, tak jsem si řekl, že jestli to první, co uvidím, nebude moje vstávání z postele, tak se musí nutně jednat o sen. Uviděl jsem něco jiného, uvědomil jsem si to a lup - lucidní sen byl na světě. :) ... Na co se trápit s nějakýma složitostma. :)