Vzpomenout si či si nevzpomenout?

Až do nedávna jsem zastával názor, že důvod, proč si nepamatujeme své předchozí inkarnace a prožitky z nich, je ten, abychom jimi nebyli ovlivněni a mohli své nynější testíky plnit bez předsudků.

Čistě hypotetický příklad:

Ve středověku bych byl dejme tomu v čele nějaké skupiny lidí, kteří by měli svojí vlastní víru, jež by nebyla v souladu s tím, co kázala církev, a proto se scházeli na odlehlejších místech a tam se věnovali svým záležitostem jako hledání léčivých pramenů, odhalování energetických proudů z vnitra planety, studování zákonitostí Přírody apod. Pochopitelně v případě odhalení by členové takové skupiny byli označeni za kacíře, čaroděje a spřažence s ďáblem a podle toho by s nimi bylo nakládáno. Moje tehdejší závistivá sousedka by jednoho dne vyzradila toto moje tajemství a hned nato bych byl zatčen, vyslýchán, mučen a upálen. V  současné inkarnaci by tato zlomyslná sousedka, odpovědná za moje upálení, klidně mohla být například... mým otcem.

Tak a co teď s tím? Při variantě, kterou zná asi většina z nás, bych se já celý život pravděpodobně podivoval, proč si se svým tátou až příliš nerozumím a zbytečně nevyhledávám kontakt s ním. Stejně tak táta by se mohl nevědomky cítit provinile. Zároveň by to mohlo často mezi námi jiskřit jako tehdy, když jsme byli sami pro sebe nepříjemnými sousedy. Celý život by to i při naší snaze nemuselo být takové, jak by se od vztahu rodič - potomek očekávalo.

Každý z vás si určitě umí představit stovky situací a nálad, které by díky takovému nevědomému dávnému vzájemnému propojení mohly vznikat a přitom by k nim z pohledu současného života nebylo důvodů. Ani ta nejlepší freudovská analýza by se nemohla dobrat správné příčiny, i kdyby do poslední minuty rozebrala celé dětství potomka i celého života jeho rodiče.

Je tu několik obecně vnímaných názorů, které tu zkusím rozebrat.

Co se tzv. karmy týče, panují dva odlišné názory. Jeden říká, že vše, co vyšleme, se nám VŽDY nakonec vrátí (dokonce znásobeno), abychom tzv. okusili ovoce svého konání a tím došli pochopení (přísloví Kdo seje vítr, sklízí vichřici ad.). Je tu však velké "ale". Onen pomyslný bumerang našich činů se nám může, ale taky nemusí vrátit ihned. Dokonce ani za týden, měsíc či deset let, nýbrž až v nějaké následné inkarnaci. Ale vždy nakonec k vyrovnání dojde.

Jak bych se ale v takovém případě mohl vyvíjet a hlavně pochopit význam toho, že například sousedovi "náhodou" ujede poblázněná sekačka a uřízne mi nohu, když bych nevěděl, že jsem mu já před staletími uřízl prst, kterým na mě dělal dlouhý nos? Vždyť se na to nepamatuji! Jaké ponaučení by z toho pro mě i pro souseda vyplynulo? (Samozřejmě krom pochopitelné nenávisti a touhy uříznout sousedovi obě nohy a ještě k tomu obě ruce naprogramovanou motorovou pilou.)

Nebo jiný příklad: Ze žárlivosti zmlátíte vašeho pošťáka-proutníka. Jenže co čert nechce, chvíli na to doma zakopnete v kuchyni o záchodovou štětku (karma?), plácnete hlavou o ztvrdlý chleba a získáte na události z toho dne doživotní amnézii. Vůbec si nebudete vědomi toho, že jste se ten den potkali s pošťákem a že jste s ním "hodili řeč". Po zbytek života se budete divit, proč má křivý, patrně zlomený nos, proč se k vám chová tak divně a dost možná se jednou budete divit, proč vám dal z ničehož nic ránu pěstí se slovy: "To máš za to, ty zmetku!".

Máte takto šanci si vzít z činů, o nichž nemáte ani páru, že jste je spáchali, správné poučení?

Druhým názorem je možnost přerušení karmického řetězce a vyvázání se z něj. Tím je asi myšleno, že mým správným chováním může dojít k tomu, že sousedova sekačka už nemusí probourat plot a uříznout mi nohu, jestliže jsme já i soused dospěli do takového stádia vývoje, kdy již nebudeme konat a myslet tak, aby k tomu muselo (patrně mechanismem osudu) dojít. Tady ale opět vidím problém v náhodnosti a neefektivnosti vývoje jedince. Ten se totiž nepamatuje, že uřízl sousedovi před několika inkarnacemi prst, ani že pošťákovi zlomil nos, a vyvíjí se na této okolnosti nezávisle.

Vím, že vůbec nezáleží na tom co se mi líbí nebo ne a co mi přijde správnější a efektivnější, ale i tak si dovolím svůj názor. Z mého osobního pohledu by totiž bylo efektivnější, kdyby si každý jedinec ve vhodný okamžik vzpomněl (bylo mu to umožněno?) na své minulé životy, své prohřešky i životní výhry, na všechny potřebné vědomosti a prožitky, kterými se vybavil po celou svoji inkarnační linii, a na základě tohoto poznání měl možnost pochopit příčiny dějů a situací, které k němu přicházejí nyní a i v budoucnu přicházet budou. V tomto případě by si oba sousedi byli vědomi situace před mnoha staletími, která je spojila a pojí do dnešního dne, a teprve teď by mohla nastoupit plnohodnotná výuka ruku v ruce se svobodou vůlí i karmickými zákony. Mohli by se svobodně (tentokrát již opravdu svobodně, na základě poznatků) rozhodnout, zda se poučí, nebo budou minulost opakovat a patrně i s tím, že děj bude eskalovat. Vlastně je to totéž, o čem jsem psal v článku o možných příčinách nemocí.

Tak abych se vrátil k hypotetickému příkladu z úvodu článku. V případě, že ani já ani můj táta nebudeme mít nikdy možnost se rozvzpomenout na události, které nás v tomto životě svedly dohromady, bude jen dílem náhody a zcela určitě to bude trvat velmi, velmi dlouho (možná i několik dalších životů), než se vzájemné vztahy urovnají, a i tak se nikdy nedozvíme příčinu disharmonie. V případě, že by měl člověk po dovršení zralosti (odhaduji, že by mohlo jít o pubertu, kdy se člověk zřejmě stává zodpovědným za své chování - nikoliv z pohledu světských zákonů) možnost si vzpomínat na příčiny dějů a situací, jež se mu momentálně v současnosti odehrávají, měl by možnost plně pochopit, proč se tak děje, a tím se učit. A právě ono pochopení by mohlo být tím, co zruší případné karmické závazky, protože v případě, že by se podle tohoto pochopení začal i chovat, by již nebylo potřeba žádného "božího" trestu. Místo pravděpodobných několika dalších inkarnací by při správném pochopení již známé vlastní minulosti, mohly přijít na řadu jiné, další zkušenosti.

Michal @ Vlabi

(©)2014 myslenkyocemkoli.blogspot.com

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.