Supermegagiga vulkán - vysvětlení

Vážení komentující čtenáři.

Ani nevíte, jak velké jste mi včera svými příspěvky u předchozího článku nasadili dilema! Mám pocit, jako bych hodil gumovým medvídkem a ten se mi vrátil jako nabroušený bumerang.

Hned na začátek musím říci, že minulý článek vznikl ze dvou důvodů. Prvním byl pokus o vylouzení úsměvu u čtenáře, protože poslední dobou se stejně jako v jiných médiích, tak i na internetu zcela vytrácí humor. Ne že by to podle mne bylo dáno přívalem nehumorných informací, ale protože opravdu lidé postupně méně a méně věnují svůj čas i pozornost těm veselým.

Druhým důvodem byl pokus ukázat, proč jsem tak výrazně zvolnil v tvorbě článků a zároveň jsem dost omezil vyhledávání informací.

První důvod pro napsání parodie, jak je vidno, se mi nepovedlo naplnit. Přitom jsem přesvědčen o tom, že ještě před pár lety by byl takový článek samovolně rozpoznán jako sranda. Druhý důvod sice taktéž nebyl naplněn tak, jak jsem zamýšlel, zato odkryl problém o dost hlubší povahy.

Omlouvám se všem, kteří článek brali vážně a sypu si popel na hlavu. Na druhou stranu jsem ale rád za upřímný a bouřlivý smích, který vyvolal před mýma očima u jiných čtenářů. Chybu beru celou na sebe a rozhodně nechci, aby se někdo cítil jako napálený, zneužitý nebo jako oběť něčeho na způsob skryté kamery či soukromého výzkumu. Komentáře k minulému článku jsem smazal. Pouze v případě souhlasu komentujících je vrátím zpět.

Upřímně řečeno, očekával jsem, že se najde i někdo, kdo článek vezme vážně, ale doufal jsem, věřil jsem, že více bude těch, kteří pochopí jeho povahu a společně se alespoň na chvilku usmějeme. Já se tedy při psaní rozhodně bavil. Ještě se o pochopení pokusila Vlabi (aspoň tak jsem to vnímal) svým komentářem, ale její nápověda byla přehlídnuta. I proto jsem v článku použil několik vět, o kterých jsem si myslel, že ani nejdou brát jinak, než jako vtip nebo parodie.

Nedalo mi a hledal jsem toho všeho příčinu. Když přeskočím mou vlastní vinu, která je nepopiratelná, pak si myslím, že tu jde o touhu nás všech, aby se už konečně něco zásadního stalo, něco, co by mohlo způsobit, že se ledy ve společnosti dají do pohybu tím správným směrem, byť spouštěč nemusí být pro nikoho příjemný.

Člověk ve své přirozenosti touží po harmonii a mentální spokojenosti. Jsme ale programovaní k tomu, abychom přednostně přijímali určitý druh zpráv (negativní nebo ve skutečnosti nepodstatné) a tím svoji pozornost odklonili od zpráv, po kterých naše skutečné JÁ tolik prahne. Dále jsme programováni různými náboženstvími od nepaměti k tomu, abychom se spokojili s tím, že nám bude stačit VĚŘIT a nebudeme chtít VĚDĚT a následně pak vše, v co takto věříme, automaticky považovali za VĚDOMOST. Získání vědění je vždy podmíněno osobním prožitím daného vědění a nelze ho žádným způsobem předat dál jinak, než jen jako víru. A právě celkové, a buďme upřímní, zlenošení civilizace rádo slyší na cokoli, u čeho nemusí hnout zadkem a stačí si jen něco přečíst a přijmout to jako získané vědění.
Za formu náboženství můžeme dnes klidně považovat jakékoli získávání informací z vnějšího prostředí zprostředkované jiným člověkem. A je zcela jedno, zda jde o náboženství v běžném smyslu slova - televizi, internet, školu, vědu a dokonce i výchovu rodičů. Stále jde o jedno a totéž - šíření názoru od jednoho člověka k druhému. Předávání představ o světě.

Dnes se už ve společnosti skoro smazala hranice mezi VĚŘIT a VĚDĚT a v tom vidím to nedorozumění, které vzniklo v minulém článku. Dnes máme (a já nejsem výjimka) silně vyvinutou tendenci sami sebe přesvědčovat o tom, že náš světonázor je souhrn toho, co VÍME, a vše, co toto naše "vědění" jakkoli nabourává, záměrně přehlížíme, hledáme cokoli, co ho podpoří, a jsme pro to schopní i podvědomého překrucování a upravování všech informací, které k nám proudí. Vidíme flek tam, kde není, a naopak skutečné fleky záměrně nevidíme. Dospěli jsme do stavu, kdy jsme se nechali Systémem natolik ochočit, že jsme již schopní ochočovat dále sami sebe.

Proto čtenářům doporučuji, aby nejenom zde na blogu, ale naprosto vždy, když získávají informace, je podrobili alespoň základní logické i intuitivní analýze, než na nich začnou stavět své světonázory.

“Ale pokud prezident Zeman nepojídá malé děti, jaký má můj život vůbec smysl?"

(Pro ty, které by zajímaly skutečnosti z článku. Ano, stalo se - datum byl překlep, skutečnost byla 1. 5. - že veliké stádo ne příliš domestifikovaného skotu probouralo ohrady a mašírovalo si to po státovce. Ono když proti vám jde přes 200 krav se špičatými rohy o rozpětí i přes 2 metry, krav, pro které je člověk jen drobná překážka, o kterou si ušpiní paznehty, pak fotit je to poslední, co vás zajímá. Obzvlášť, když se každou chvíli zpoza zatáčky vyřítí nějaký dárce orgánů na mašině a mastí si to rozhodně rychleji než povolených max. 80 km/h.)

A právě ta jediná fotka mně vnukla nápad napsat něco na pobavení i trošičku toho poučení. Zda se mi to nakonec, byť s pomocí tohoto vysvětlení, podařilo nebo ne, již nechám na vás.

PS: V žádném případě si nedělám prdelky z Přírody. Věřím, že by nás, to jako lidstvo, dokázala spláchnout, vypálit, odfouknout a ozářit najednou a to vše, než by řekl švec prašivec. (to jen na okraj, aby někdo neměl nějaký pocit :-)  )

(©)2014 myslenkyocemkoli.blogspot.com

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.