(silvestrovský fejeton o nás konspirátoristech)
I. homo probuzený
Přemýšleli jste někdy, kde se bere "homo
probuzený"?
To máte tak. Jednou zákonitě přijde chvíle, kdy vás totálně
vytočí čtrnáctá reklama v půlhodinovém filmu nebo výhodná akce na bůček za
99,90. A když vám váš čiperný venkovský synek přinese už osmnáctou poznámku
znění „Je neklidný“ (= Lítá po chodbě jak utržený ze řetězu), konečně vám
v hlavě zahlodá červík, že něco v tom našem světě asi nebude tak
úplně OK.
Někdo si rezignovaně
během patnácté reklamy dojde na WC a pak, aniž se dočká konce filmu, zcela
vycucnutý usne mezi rozsypanými chipsy. Jiný jde do hospody a svou bezradnost
vymlátí do ksichtu stejně bezradnému sousedovi u stolu.
To všechno je
vpodstatě klid před bouří. Protože to, co přijde pak… Náhodně zachycená věta
nebo omylem otevřená internetová stránka spustí - Příběh:
Cože? Kafe že je
fuj? Hmmm… Jdeme na bylinky – a suší, popíjí, inhaluje, potírá se. A když už je
skoro zelený a za ušima mu raší smetánka lékařská, nazná, že to chce proložit
pohybem. Ale žádné fitko! Ne ne! Něco duchovnějšího. Určitě jógu. Nebo ne,
lepší je tai-či. Jo, to je vono! A cvičí a vlní se, v útrobách mu
žbluňkají litry vody (protože už dávno zjistil, že ne čaj, ale čistá pramenitá
voda je to pravé ořechové)…
Pak unaven a
zdravě vysílen přemýšlí… co by kde slupnul.
Jó, třeba
bifteček… mňam… , vzdychne a zasní se.
Proboha, NEE! Jak
by k tomu přišel ten roztomilý tvoreček s buličíma očima! Brrr!!
Dobře, dám si
biftek, ale sójový. Tak! …
Cože to tu píšou?
Sója že je GMO. Co to proboha zas je? Že by opět nějaký americký brouk? Abych
si nezaneřádil klystýry vymydlená střeva! Dalo to takovou práci!
A pro jistotu
hledá: GMO, GMO, …nee, to že je fakt?!?! Že by byli ti vědci takoví hlupáci,
aby z nevědomosti ublížili spotřebitelům? Ne, tomu nevěřím! To by přece
bylo v televizi. Nebo aspoň u nás ve vývěsce... To je prostě kec.
…Nojo, ale co když
na tom něco bude? Oni fakt ty Američani, co se pořád cpou hambáčema, koblihama
a všelijakým müsli (né, i müsli, který jsem naučil celou rodinu denně
s nábožnou úctou pojídat zalité zdravým kravským mlékem!) ty Američani
teda nevypadaj zrovna dvakrát zdraví. A štíhlí už vůbec ne…
…Jenže proč by
nějaké to Mon… Monte… jo, Mon-san-to ubližovalo VLASTNÍM lidem??? To přece
nedává smysl! To by bylo v novinách! A demonstrovalo by se! To by si přece
nikdo nedovolil!!!
Ne? A už jsi něco
slyšel o depopulaci?
Tak začíná další
kolo: ilumináti, banksteři, protokoly sionských mudrců, Rotschildi a
Rockefelerové, očkování, umělé viry, atd. atd. atd…
A chemtrails. To
už náš homo probuzený vyděšeně, ukryt za trojitým sklem nově předělaných oken,
sleduje zlověstné čáry na obloze. Den, dva,… Po týdnu ale už musí do práce.
Obrněn deštníkem, pršipláštěm a vysokými galošemi statečně vstupuje do slunného
dne…
A tak to jde den
ze dne. S každou přečtenou knihou, článkem na internetu, setkáním
s novým člověkem se obraz zostřuje, další a další pixílky upřesňují to, co
původně vůbec nebylo vidět. Odtud už pro našeho homíka není návratu. Ne ne.
Slupnul červenou
pilulku i s chlupama, ani si nevšiml.
V příštích časech ho budete často nacházet v pozici Rodinova Myslitele. Nemluví, přestane se holit/líčit a žákovskou s devatenáctou poznámkou podepíše mlčky, nepřítomně - k údivu nejen celé rodiny, ale především drobné třídní učitelky s tikem a pisklavým hláskem.
Nastala totiž úžasná doba, kdy po nocích zcela konsternován a s vyvalenými zraky louská story o ufounech. Nojo, voni tu fakt JSOU!! A ty bestie iluminátský nám nic neřekly!!
I kolega v práci si všiml. S údivem zjišťuje, že náš homo hledající se přestal povzneseně, sarkasticky usmívat, když mu se zápalem líčí, jak pokračují práce na jeho vytuněném perpetum mobile. Dokonce projeví zájem, jak mu to šlape! Pak znalecky pokývá hlavou, pod bujícími vousy utrousí pár nesrozumitelných mouder, z nichž nadějný konstruktér vyrozumí něco jako „nulový bod“ nebo „Bediniho motor“. Hm, s největší pravděpodobností kouzelnické formulky. Jo jo, je to fakt asi guru!
Zvečera se pak náš homo zadumán pídí mezi plujícími oblaky (rudými, samé báryjum) po jasných známkách zákeřných mikrovln a promýšlí rafinovanou taktiku zítřejšího octoboje. Než jde spát, ještě tajně odlije pár skvostných orgonitů do setu sklenic na martini (svatební dar od strýce Pepy, NESAHAT!!!), vášnivě prodiskutuje s internetovými odpůrci, kdo tu bude dřív: Aštar, nebo Galaktická federace? a pak s včelínem místo hlavy ulehne k posilujícímu spánku (hlava k severu nohy na jih!), aby v astrálních výšinách zkonzultoval taktiku pro zítřejší boj. Druhý den slavně zvítězí nad záludnými klimouši, když se mu za přispění kanystru octa podaří zahnat ženoucí se - nabeton uměle vytvořenou - bouři a, stoje bojovně rozkročen mezi vyprahlými záhony, radostně hrozí prchajícím mračnům na rozloučenou.
To má tedy už také zvládnuto a nyní nastal ten správný čas, aby synek přinesl ze školy nedostatečnou z dějepisu; nešťastné pyramidy! A to bysme se na to, pančelko, podívali, že bysme vám nevytřeli zrak! Nás věčně balamutěj v televizi, divil bych se, kdybyste vy stejně nebalamutili děti ve škole!
A hledá…
Cože? Mladej, koukni, voni ty pyramidy vůbec nebyly hrobem pro faraona! To sou věci, co? To bude úča zírat!
A náš homo zírá taky. Tisíc let sem, tisíc tam.
A jak že to bylo s tou biblickou potopou světa? A cože,… Atlantida?? To je přece jen legenda… Nebo snad ne?... A Sumer a Lemurie a Tara, Maldek, Nibiru… Sírius, Plejády…
Milion let sem, milion tam. (Se světelnými léty nemlich tak.)
Pak synek přinese pětku z fyziky, protože si stejně jako Chuck Noris dovolil překonat nepřekonatelnou einsteinkonstantu „c“, z přírodopisu (babička sice leze po stromech, ale že by byla opice, sem si fakt nevšim´), z chemie (po vzoru svého otce pomluvil zdraví prospěšný fluorid), finanční gramotnosti (táta řikal, že bankéři jsou nejhorší šmejd pod sluncem a že s nima nemám nic mít) nebo nenapsal test z hudebních skladatelů (místo psaní si – považte - pískal!)
Konečně. Podle úctyhodné výše součtu hodnoty známek na synově vysvědčení se zdá, že homo hledající našel! Chodí teď nebojácně demonstrovat, podepisuje petice, vymetá přednášky a semináře. Píše, řeční, vysvětluje, přesvědčuje. Okouzlen mocí přítomného okamžiku vypráví zmateným posluchačům o sonických zbraních, blackautu, ovládání mysli, vatikánských satanistech nebo farmagangsterech, a když už je patřičně v ráži, pak - oděn do všeobjímající bezpodmínečné lásky - na místě zatratí do pekel všechny masožravce.
Lidé se mu smějí. Ťukaj si na čelo. Někdo mu propíchl pneumatiku. Nójo, náš homo hledající…
(Fakt to nemáme lehký!!)
Nastala totiž úžasná doba, kdy po nocích zcela konsternován a s vyvalenými zraky louská story o ufounech. Nojo, voni tu fakt JSOU!! A ty bestie iluminátský nám nic neřekly!!
I kolega v práci si všiml. S údivem zjišťuje, že náš homo hledající se přestal povzneseně, sarkasticky usmívat, když mu se zápalem líčí, jak pokračují práce na jeho vytuněném perpetum mobile. Dokonce projeví zájem, jak mu to šlape! Pak znalecky pokývá hlavou, pod bujícími vousy utrousí pár nesrozumitelných mouder, z nichž nadějný konstruktér vyrozumí něco jako „nulový bod“ nebo „Bediniho motor“. Hm, s největší pravděpodobností kouzelnické formulky. Jo jo, je to fakt asi guru!
Zvečera se pak náš homo zadumán pídí mezi plujícími oblaky (rudými, samé báryjum) po jasných známkách zákeřných mikrovln a promýšlí rafinovanou taktiku zítřejšího octoboje. Než jde spát, ještě tajně odlije pár skvostných orgonitů do setu sklenic na martini (svatební dar od strýce Pepy, NESAHAT!!!), vášnivě prodiskutuje s internetovými odpůrci, kdo tu bude dřív: Aštar, nebo Galaktická federace? a pak s včelínem místo hlavy ulehne k posilujícímu spánku (hlava k severu nohy na jih!), aby v astrálních výšinách zkonzultoval taktiku pro zítřejší boj. Druhý den slavně zvítězí nad záludnými klimouši, když se mu za přispění kanystru octa podaří zahnat ženoucí se - nabeton uměle vytvořenou - bouři a, stoje bojovně rozkročen mezi vyprahlými záhony, radostně hrozí prchajícím mračnům na rozloučenou.
To má tedy už také zvládnuto a nyní nastal ten správný čas, aby synek přinesl ze školy nedostatečnou z dějepisu; nešťastné pyramidy! A to bysme se na to, pančelko, podívali, že bysme vám nevytřeli zrak! Nás věčně balamutěj v televizi, divil bych se, kdybyste vy stejně nebalamutili děti ve škole!
A hledá…
Cože? Mladej, koukni, voni ty pyramidy vůbec nebyly hrobem pro faraona! To sou věci, co? To bude úča zírat!
A náš homo zírá taky. Tisíc let sem, tisíc tam.
A jak že to bylo s tou biblickou potopou světa? A cože,… Atlantida?? To je přece jen legenda… Nebo snad ne?... A Sumer a Lemurie a Tara, Maldek, Nibiru… Sírius, Plejády…
Milion let sem, milion tam. (Se světelnými léty nemlich tak.)
Pak synek přinese pětku z fyziky, protože si stejně jako Chuck Noris dovolil překonat nepřekonatelnou einsteinkonstantu „c“, z přírodopisu (babička sice leze po stromech, ale že by byla opice, sem si fakt nevšim´), z chemie (po vzoru svého otce pomluvil zdraví prospěšný fluorid), finanční gramotnosti (táta řikal, že bankéři jsou nejhorší šmejd pod sluncem a že s nima nemám nic mít) nebo nenapsal test z hudebních skladatelů (místo psaní si – považte - pískal!)
Konečně. Podle úctyhodné výše součtu hodnoty známek na synově vysvědčení se zdá, že homo hledající našel! Chodí teď nebojácně demonstrovat, podepisuje petice, vymetá přednášky a semináře. Píše, řeční, vysvětluje, přesvědčuje. Okouzlen mocí přítomného okamžiku vypráví zmateným posluchačům o sonických zbraních, blackautu, ovládání mysli, vatikánských satanistech nebo farmagangsterech, a když už je patřičně v ráži, pak - oděn do všeobjímající bezpodmínečné lásky - na místě zatratí do pekel všechny masožravce.
Lidé se mu smějí. Ťukaj si na čelo. Někdo mu propíchl pneumatiku. Nójo, náš homo hledající…
(Fakt to nemáme lehký!!)
III. Homo
…nemluví, jen se vlídně usměje, pak něžně pohladí kmen
jablůňky a s upřímným přáním dobrého dne pomalu odkráčí k lesu. MÁ PRÁCI.
Vlabi
(©)2013 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.
Vlabi,
OdpovědětVymazatčlověk by řekl, že jazyk český by mohl být tvým chlebem :-)
Forma fejeton (moje oblíbená) tak jak je definována, tu byla naplněna až po samotný okraj.
Skvěle jsem se pobavil, zasnil i zamyslel zároveň.
Nebýt správcem blogu, dal bych ihned googlebod. :-)
Díky.
:-) jo, souhlas, to by mohl :-) a pobavilo taky...
VymazatMirka
Krása. A já mám do nového roku jedno pozitivum. Mám práci. A mám hroznou radost. Protože mám práci mezi fajn lidma, kde přijdu na jiné myšlenky a kde budu (světe div se! ) pracovat s lidma a budu mít hroznou radost z toho, když mezi řečí utrousím nějakou tu konspiračku... začínám se navzdory všem chmurám, které mě občas přepadají, těšit... že bych se od toho dna nakonec odrazila? hm??
OdpovědětVymazatMirka
Uff, skvelé VlaBi, to si isto ešte párkrát prečítam, ****** B.
OdpovědětVymazatVýborné Vlabi! :-)
OdpovědětVymazatTrošku teď dospívám k názoru, že člověk na sebe nemůže zase - jak je naznačeno nakonec snad ve fejetonu, pokud si ho nepřeinterpretovávám - spasitelsky brát "tíhu světa", což skýtá možnost se zbláznit z přehršele informací. V závěru se člověka bezprostředně týká jen jeho každodenní život, kvůli kterému se narodil. Dějiny lidstva jsou tvořeny touto skládačkou - tím, jak každý z nás nakládáme se svým osobním každodenním životem.
Srdečně v novém roce zdravím všechny, kdo chodíte na Michalovy Myšlenky. :-) A přeju nám všem, ať nakládáme se svým osobním každodenním životem co nejobezřetněji nejen v tomto nedávno započatém novém roce. :-)
Ať se daří!
Patrik
Patriku,
Vymazatmáš naprostou pravdu. Z nekvalitních surovin taky baštu neuvaříš. :-)
Patriku,
Vymazatpíšeš: "... V závěru se člověka bezprostředně týká jen jeho každodenní život, kvůli kterému se narodil. Dějiny lidstva jsou tvořeny touto skládačkou - tím, jak každý z nás nakládáme se svým osobním každodenním životem..."
Zní to hezky, ale co když náš (u většiny lidí) osobní život už dávno není náš osobní život? Pokud (teoreticky) jedeme a ani to nevíme po falešných kolejích, přičemž je považujeme za jediné existující, lze se pak při stavění našeho života na falešných základech dostat ke správnému cíli?
Nevím, zda Vlabi měla na mysli to samé co já, ale její věta "Z nekvalitních surovin taky baštu neuvaříš" to vystihuje dokonale.
Mmmmmm....tím pádem nevím, zda Vlabi teď chápu, začínám se v tom motat. :-))
VymazatJá si myslím, že na ono pevné jádro osudu jsou malí i temnáři. Může se něco jen zbrzdit, zpozdit, zkomplikovat v zájmu prodloužení něčí emoční žranice, ale dojdeme (k cíli) všichni, tak to cítím - neberu to už ale jako utěšování sebe sama.
Patrik
No vidíš a já už si nejsem jistej ani tím pevným jádrem.
VymazatCoby kuchařka jsem to asi totálně zmastila a stolovníci teď nevědí, jestli servíruju bramborák nebo jahodový pohár. A tak raděj nakoupím u odborníka na slova, který napsal: "...bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů."
VymazatMichale, já vím, že ty už přemýšlíš někam za další roh - jestli vůbec ten náš matrix není napojen někam úplně jinam, než si myslíme - ale já budu raděj optimista a budu doufat s Patrikem, že je přece jen alespoň to základní "tak, jak má být".
."... rozpustím si vlasy a přidám se asi " , poďme lietať, krásne vyjadrené VlaBi , "tak, jak má být". B
VymazatMilá , ne milá, mne drahá Vlabi - tento článok som chcela nájsť, ani som sa neodvážila pípnuť Ti, ako sa to dá - a ejhle, sa nestačím čudovať ako mi tá 5D ide na ruku.
OdpovědětVymazatDík, opakujem sa, ale si skvelá, dávam na Fb... Bo, či Bed
Zdravím tě, Bed,
Vymazatjsem ráda, že k nám stále chodíš. Máš už domeček a psa? :-)
Vďaka VlaBi za ozvu. - Paík už dávno odišiel, i ten španielsky, domeček už není /bola zlomená ruka/, tož problém tam prežiť, veľký dom po rozvodu kooonečne predaný a dva roky som v mestečku Handlová, v byte, vlastnom. Jóoo "su zabezpečená". Slídím ještě co s načatým životem :-D. Ste tu fakt dobrí !!! Bed
Vymazat