Zrovínka jsem měl včera ještě před upozorněním na tento článek sen, kdy dohled a manipulace s občany dosáhla takových rozměrů, že Orwelův román 1984 byl slabým dětským čajíčkem. Pocity prožívané ve snu byly .... skličující. Anarchista či rebel jako jsem já, byl ovládán skrze jeho rodinu a blízké. Nebylo žádného východiska. Fyzická likvidace byl pro občana dar, kterým mocipáni šetřili. Promyšleně bestiální psychický nátlak byl alfou a omegou všeho. Každého bylo možno takto ovládat. Hodně nepříjemný sen.
MichalB
Kdybych (jak už se koneckonců dlouho chystám) opět re-re-emigroval z
české neutěšenosti do německé perfektnosti (teď už nejen že tam mají
například mnohem kvalitnější potraviny v supermarketech, ale i
levnější), tak bych ve svých seminářích je, Němce, učil přecházet na
červenou. Ve věčném boji mezi entropií a uspořádáním v Německu (potažmo v
Evropě) definitivně vítězí řád, což je pouze zdánlivě k užitku
společnosti. Ve skutečnosti se od jisté hranice právě přílišným řádem
dostává přirozená kreativita lidí, cosi jako jejich animalita, do krize.
Pokusme se to trochu rozvést.
Každá lidská společnost je založena a udržována především z důvodu zvýšení komfortu a bezpečí ji tvořících jedinců. Vytvoření po-řád-ku, ustanovení zákonů, pravidel a norem soužití jsou tedy chápány jako život usnadňující činnost. Řád vymezuje hodnoty, podle nichž se společnost řídí a ustanovuje hranice, nejen našeho jednání, ale koneckonců i ty geografické. V průběhu existence společnosti ovšem různých nařízení, omezení a bezpečnostních opatření stále přibývá, neboť panuje všeobecné přesvědčení, že je to ku prospěchu všech. Posléze se v zemích, kde žijí lidé, vyznačující se vysokou mírou uznávání autorit (např. Němci), stává existence „hlídačů“ pravidel, tedy například policie, dokonce téměř zbytečnou. Lidé se v zájmu dobrého soužití hlídají sami.*
Přibývání struktur (což je vlastně synonymum pro řád) vede samozřejmě od jisté míry k zbrzdění nejen výše zmíněné kreativity, ale také de-animalizuje celou společnost. Co to znamená? Pojem animální, tedy zvířecí, je paradoxně odvozen od latinského „anima“, duše, tedy přesně od toho, co my, pyšní Homo sapiens, zvířatům upíráme. Duši můžeme ovšem chápat i jako opak ducha, ve smyslu, že duch je světlý, sídlí kdesi nahoře, je spojen s mužským principem a vládne všem (je tedy hierarchický), zatímco duše je schovaná kdesi „dole“ v těle či temném podvědomí, ve snech a pocitech (ne-li pudech), je ženského rodu a především je striktně individualistická, téměř bychom mohli říci anarchistická.
V dřívějších epochách následovaly po období růstu struktur vždy války či jiné katastrofy (z řeckého katá a stréfein, tedy obrat směrem dolů). Brzdicí struktury byly rozmetány a začínalo se znovu, byť na vyšší úrovni vědomí, pokud poválečná společnost měla krapet štěstí. Jenže války v Evropě „chybí“ už téměř sedmdesát let. Což je zcela jistě přínosné pro mnoho kritérií komfortu, týkajících se společnosti i v ní žijících jedinců. Pouze – s válkou zmizel i korektiv přílišného řádu. Ve jménu jistoty, bezpečnosti, ve jménu údajného komfortu nás všech se zprvu užitečný řád nafoukl do téměř totální kontroly všeho a všech. Žijeme ve společnosti, která tvrdí, že nás čím dál více chrání. Ve skutečnosti nás ale stále víc isoluje od naší vlastní animality, temnoty, nepředvídatelnosti, chaosu a zároveň nám namlouvá, že všechny tyto „entropie“ jsou negativní, a že ve jménu dobra je nutno se jich vyvarovat.
Především pro člověka, který se posledních patnáct let zabývá pohledem na celek a na zákonitosti jeho fungování je jasné, že tomu tak není. Ke dni patří noc (a to i tehdy, když onen celek, 24 hodin, pak příznačně nazýváme „dnem“), k duchu duše, animus nemůže žít bez animy a život by byl bez stáří a smrti zrovna tak příšerný, jako rok bez podzimu a zimy. Pokud odpadne ve společnosti korektiv přílišné strukturovanosti, pokud není nesmyslná a vše umrtvující bezpečnost opravena menší nepředvídatelností a komorním chaosem, máme na velkou katastrofu zaděláno. Bohužel – společenský diskurs na toto téma téměř neexistuje.
1976, když jsem coby jedenadvacetiletý emigrant přišel do Německa, panoval tam vyvážený stav mezi řádem a společenskou akceptací jeho občasného porušování, stav, který dovoloval – aspoň z mého pohledu – kreativní svobodu v rámci fungujícího společenství. Nejlépe bych to mohl popsat na chování chodců na přechodu. Pokud nikde nic nejelo, přecházelo se přirozeně na červenou. Později jsem dostal obrovskou pokutu, když jsem přejel na bicyklu křižovatku, kde jezdily tramvaje (samozřejmě s dodatkem, že jsme tím ohrozil sám sebe) a dnes, když přejdu auto-prázdnou silnici na červenou, cítím v zádech pohledy „spořádaných“, vinících mě, že dávám špatný příklad dětem. Tomuto vývoji v Německu nasadila Evropská Unie s jejími myriádami předpisů a směrnic korunu. A nyní se tato vlna šíří z „fungující“ poloviny Evropy (té severozápadní) do té „nefungující“ (jihovýchodní), kde se dovezené direktivy mísí s místními mafiánskými strukturami, které je dovedně využívají k individuálnímu prospěchu.**
A tak se asi vydám do mé druhé vlasti a budu ostentativně chodit na červenou. A vysvětlovat maminkám v úděsu, že to dělám pro jejich děti. Neboť nepochopíme-li sami nutnost vyváženosti mezi chaosem a řádem, pořádkem a anarchií, udělá to nějakou velikou vlnou tsunami za nás Matka příroda a nastolí opět rovnováhu mezi animem a animou. A když něco takového obstarává Gaia a Kósmos, tak je to obyčejně mazec.
Každá lidská společnost je založena a udržována především z důvodu zvýšení komfortu a bezpečí ji tvořících jedinců. Vytvoření po-řád-ku, ustanovení zákonů, pravidel a norem soužití jsou tedy chápány jako život usnadňující činnost. Řád vymezuje hodnoty, podle nichž se společnost řídí a ustanovuje hranice, nejen našeho jednání, ale koneckonců i ty geografické. V průběhu existence společnosti ovšem různých nařízení, omezení a bezpečnostních opatření stále přibývá, neboť panuje všeobecné přesvědčení, že je to ku prospěchu všech. Posléze se v zemích, kde žijí lidé, vyznačující se vysokou mírou uznávání autorit (např. Němci), stává existence „hlídačů“ pravidel, tedy například policie, dokonce téměř zbytečnou. Lidé se v zájmu dobrého soužití hlídají sami.*
Přibývání struktur (což je vlastně synonymum pro řád) vede samozřejmě od jisté míry k zbrzdění nejen výše zmíněné kreativity, ale také de-animalizuje celou společnost. Co to znamená? Pojem animální, tedy zvířecí, je paradoxně odvozen od latinského „anima“, duše, tedy přesně od toho, co my, pyšní Homo sapiens, zvířatům upíráme. Duši můžeme ovšem chápat i jako opak ducha, ve smyslu, že duch je světlý, sídlí kdesi nahoře, je spojen s mužským principem a vládne všem (je tedy hierarchický), zatímco duše je schovaná kdesi „dole“ v těle či temném podvědomí, ve snech a pocitech (ne-li pudech), je ženského rodu a především je striktně individualistická, téměř bychom mohli říci anarchistická.
V dřívějších epochách následovaly po období růstu struktur vždy války či jiné katastrofy (z řeckého katá a stréfein, tedy obrat směrem dolů). Brzdicí struktury byly rozmetány a začínalo se znovu, byť na vyšší úrovni vědomí, pokud poválečná společnost měla krapet štěstí. Jenže války v Evropě „chybí“ už téměř sedmdesát let. Což je zcela jistě přínosné pro mnoho kritérií komfortu, týkajících se společnosti i v ní žijících jedinců. Pouze – s válkou zmizel i korektiv přílišného řádu. Ve jménu jistoty, bezpečnosti, ve jménu údajného komfortu nás všech se zprvu užitečný řád nafoukl do téměř totální kontroly všeho a všech. Žijeme ve společnosti, která tvrdí, že nás čím dál více chrání. Ve skutečnosti nás ale stále víc isoluje od naší vlastní animality, temnoty, nepředvídatelnosti, chaosu a zároveň nám namlouvá, že všechny tyto „entropie“ jsou negativní, a že ve jménu dobra je nutno se jich vyvarovat.
Především pro člověka, který se posledních patnáct let zabývá pohledem na celek a na zákonitosti jeho fungování je jasné, že tomu tak není. Ke dni patří noc (a to i tehdy, když onen celek, 24 hodin, pak příznačně nazýváme „dnem“), k duchu duše, animus nemůže žít bez animy a život by byl bez stáří a smrti zrovna tak příšerný, jako rok bez podzimu a zimy. Pokud odpadne ve společnosti korektiv přílišné strukturovanosti, pokud není nesmyslná a vše umrtvující bezpečnost opravena menší nepředvídatelností a komorním chaosem, máme na velkou katastrofu zaděláno. Bohužel – společenský diskurs na toto téma téměř neexistuje.
1976, když jsem coby jedenadvacetiletý emigrant přišel do Německa, panoval tam vyvážený stav mezi řádem a společenskou akceptací jeho občasného porušování, stav, který dovoloval – aspoň z mého pohledu – kreativní svobodu v rámci fungujícího společenství. Nejlépe bych to mohl popsat na chování chodců na přechodu. Pokud nikde nic nejelo, přecházelo se přirozeně na červenou. Později jsem dostal obrovskou pokutu, když jsem přejel na bicyklu křižovatku, kde jezdily tramvaje (samozřejmě s dodatkem, že jsme tím ohrozil sám sebe) a dnes, když přejdu auto-prázdnou silnici na červenou, cítím v zádech pohledy „spořádaných“, vinících mě, že dávám špatný příklad dětem. Tomuto vývoji v Německu nasadila Evropská Unie s jejími myriádami předpisů a směrnic korunu. A nyní se tato vlna šíří z „fungující“ poloviny Evropy (té severozápadní) do té „nefungující“ (jihovýchodní), kde se dovezené direktivy mísí s místními mafiánskými strukturami, které je dovedně využívají k individuálnímu prospěchu.**
A tak se asi vydám do mé druhé vlasti a budu ostentativně chodit na červenou. A vysvětlovat maminkám v úděsu, že to dělám pro jejich děti. Neboť nepochopíme-li sami nutnost vyváženosti mezi chaosem a řádem, pořádkem a anarchií, udělá to nějakou velikou vlnou tsunami za nás Matka příroda a nastolí opět rovnováhu mezi animem a animou. A když něco takového obstarává Gaia a Kósmos, tak je to obyčejně mazec.
Hezké dny přeje
Jan
-------
* To má své výhody. Tak napoříklad česká vesnická realita, že totiž jeden vesničan zamořuje svým špatně spalujícím kotlem nejen celou vesnici, ale i okolní lesy luhy a háje, by v Německu byla nemyslitelná.
** Tento článek a v něm obsažené rady k „vědomému“ chaosu přirozeně neplatí tak úplně pro společnost, která je dominována a) mafiánskými strukturami (to jsou totiž také struktury, jen jinak postavené) a b) přirozeným odporem ke všem autoritám. Tedy například pro Česko.
Jan
-------
* To má své výhody. Tak napoříklad česká vesnická realita, že totiž jeden vesničan zamořuje svým špatně spalujícím kotlem nejen celou vesnici, ale i okolní lesy luhy a háje, by v Německu byla nemyslitelná.
** Tento článek a v něm obsažené rady k „vědomému“ chaosu přirozeně neplatí tak úplně pro společnost, která je dominována a) mafiánskými strukturami (to jsou totiž také struktury, jen jinak postavené) a b) přirozeným odporem ke všem autoritám. Tedy například pro Česko.
zdroj: janbily.blogspot.cz
Michale, to máš fakt takéto sny ? Hm, to sa ti ťažko žije.... :-/ B
OdpovědětVymazatBed,
Vymazatv tomto konkrétně jsi podle mne zcela mimo. Zkus si pročíst úvahu:
http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2013/04/na-koho-to-mluvis-sne_5817.html
případně tuto (ale v tomto konkrétním tématu mám již zpětně viděno nějaké názorové odchylky. Nicméně, základ zůstává):
http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2013/05/protichudne-pravdy_3370.html
a v neposlední řadě tento původně Spiiiidyho text:
http://srdcenoveenergie.blogspot.cz/2013/11/spiiidy-o-nasi-temne-strance.html
Ja som sa pýtala a ty si neodpovedal. Druhá veta je môj názor.
VymazatNechcela by som mať takéto a podobné sny, nemám ich, žijem inde ???
B
Bed,
Vymazatnač jsem měl odpovědět? Jestli mám někdy takový sen? První věta v článku začínala "Zrovínka včera jsem měl sen...", tudíž jsem nepovažoval za důležité odpovídat, neboť odpověď je zřejmá :-)
Co se týče tvého názoru, ten ti neberu. Jen si myslím, že přece jen (třeba se pletu) o tom, jak se mi žije, budu mít přece jen více z první ruky, nežli kdokoliv jiný. :-)
No a v neposlední řadě nestojím o žádné růžové brýle. Už několikrát jsem tu psal, že nejsem svatoušek a ani o takový život nestojím. To bych asi nebyl na Zemi, že? :-) Takže pokud šlo o sdělení (a já tuším o jaké), šlo o sdělení mě osobně.
Jak je to podle mne s výklady symbolik jsem napsal v odkazech, které jsem uvedl v předchozím komentu. Dal jsem je tam proto, abych tu nemusel znovu psát, jak může být zavádějící aplikovat tentýž výklad stejné symboliky plošně na všechny. Dobrou zprávu lze i předat obecně negativně vnímanými symboly stejně tak dobře, jako špatné sdělení obecně kladně vnímaným způsobem.
Představ dvě si ve skutečnosti významově naprosto odlišné věty. Jedna zní:
Tak ti děkuju!
a druhá:
Tak ti děkuju!
Nejde o obraz, zvuk, scénu, apod., nýbrž o informaci.
Symbolika jsou něco jako šifra a u té je základním principem to, že klíč k jejímu přečtení má její autor a její příjemce. Pokud by klíč měl každý, pak by nešlo o šifru. :-)
Doufám, že už je jasnější, co jsem ti chtěl říci.
Tak ti teda pěkně děkuju, Michale! :-) A v dobrým. Protože ten článek je bomba a ten sen k tomu je další.. na chvíli se mi zastavil dech a pak to přišlo :-)
VymazatA ráda bych napsala něco, aby to bylo k něčemu ostatním, ale nějak to nejdeeee.
Tak snad jen... zkusme letět o něco výš... páč lítat nízko a pomalu je dost blbej nápad ;-)
Mirko,
Vymazata já ti jako na potvoru zrovínka dneska v posledním snu před ránem létal pomalu a nízko :-) Sice v nějakém vrtulníku což byla postel s vrtulí (motor jsem nikde neviděl), v které chvíli před tím u našeho domu havaroval cizí znuděný dobrodruh, ale i tak šlo o let.
Přemohl jsem svojí těžko zvladatelnou lenost a nedávno znovuoprášil snový deník. Hned první den to přineslo sladké ovoce. :-)
Mám dream, v ňom nelietam :
OdpovědětVymazathttp://www.youtube.com/watch?v=vr3x_RRJdd4
B