6. 10. 2021

Přehlížený symbol dávné civilizace 2



Názory na to, co je znázorněno na ilustracích Augsburské knihy zázraků, se různí: někdo věří, že jde o klamné vize konce světa, a někdo je považuje za důkaz globální planetární katastrofy, která je zmíněna v legendách a písmech z celého světa. Osobně se přikláním k druhé možnosti a pokusím se vás o tom také přesvědčit.

Kniha obsahuje mnoho zvláštních ilustrací, z nichž každá je svým způsobem zajímavá. Zde jsou příklady některých z nich:



Téměř všechny ilustrace v knize ukazují nějaký druh kataklyzma, doprovázený pádem nebeských těles, ničením měst, přítomností neobvyklých tvorů a dalšími zvláštnostmi. Ale teď vám ukážu jeden, který z řady ostatních trochu vyčnívá:


Známé symboly, že? Je tu jasně zachycen nějaký druh bitvy mezi dvěma stranami/frakcemi. Kniha ale vůbec není o válce, ale o planetární katastrofě. Nebo to snad všechno přímo souvisí a během této katastrofy byl předurčen výsledek všech dalších událostí? Podívejme se na jiné ilustrace z knihy:



Kromě zjevné konfrontace nějakých dvou stran v průběhu tohoto kataklyzmatu je nám jednoznačně naznačeno, že se to vše stalo jak na pevnině, tak i na obloze. Ale co především konkrétně upoutalo mou pozornost, byla na řadě ilustrací přítomnost tří jasných nebeských těles:


Zatímco tyto nebeské objekty mohou být zpočátku mylně považovány za slunce, ze zřejmých důvodů víme, že nejsou. V naší sluneční soustavě je jen jedna hvězda a další dvě se z ničeho nic nemohly zhmotnit. Dalším předpokladem by mohlo být to, že ilustrace znázorňují výbuchy nějakých nábojů/granátů (podobných jaderným) v atmosféře. To zní mnohem věrohodněji, protože ty by vyzařovaly stejně jasné světlo jako slunce (a možná ještě silnější). A i když nepochybuji, že některé ilustrace skutečně zobrazují nějaké shluky energie, stále se přikláním k názoru, že tam, kde vidíme společný obraz tří sférických nebeských objektů, je myšleno něco jiného. Tohle je totiž podle mě obraz tří měsíců. Právě ty tři měsíce, o kterých jste mohli opakovaně slyšet z různých starověkých legend. Proč jsem si tak jistý, že to jsou měsíce? Protože obrázky se třemi měsíci jsem už viděl i jinde:



Toto všechno jsou nejstarší erby. Přítomnost tří půlměsíců / koulí / měsíců na tak velkém počtu erbů přece nemůže být pouhou náhodou. Pokud ale stále máte pochybnosti, zda se na oběžné dráze Země skutečně nacházely tři měsíce, podívejte se na následující obrázky, převzaté z knihy ze 14. století. „Benoît de Sainte-Maure, Roman de Troie“:



Symboly na zvýrazněných štítech velmi připomínají dráhy nebeských objektů. Není těžké porovnat všechny informace a pochopit, že na těchto oběžných drahách se nacházely právě tyto měsíce.

Pokud jste ještě nepřestali věřit na náhodu, nyní je čas s tím přestat.

A mezitím vám ukážu další podivný symbol nebo předmět, který najdete jak v Augsburské knize zázraků, tak ve staré heraldice (a ve skutečnosti ještě na mnoha dalších místech):



Pokud se obrátíte o pomoc na internet, pravděpodobně narazíte na zmínku o starozákonním proroku Ezekielovi, který je známý tím, že popisuje neobvyklou (božskou) vizi zvanou termínem „merkaba (merkabah)“. Je zajímavé, že z hebrejštiny je slovo „merkaba“ přeloženo jako „kočár“ (hebrejsky מֶרְכָּבָה = kočár). Přestože je asociace tohoto symbolu s kolem (například téhož kočáru) pevně zakořeněná v naší mysli, domnívám se, že zpočátku to mělo širší význam. Následující obrázky nám možná napoví, co by to ve skutečnosti mohlo být:

Francouzská mince 17. století (nápis - OPPORTUNUS ADEST)

Francouzská mince 17. století (nápis - RESISTIT PAVCIS OBRVITVR PLURIBUS)

Freska ze 17. století v neidentifikované stavbě ve městě Sighisoara, Rumunsko

Vypadá dost divně, že? Nevím, co na těchto obrázcích vidíte vy, ale já osobně vidím nějaký létající aparát. Pokud vezmete v úvahu všechny ty podivné nebeské jevy v ilustracích Augsburské knihy, pak se přítomnost high-tech létajcích strojů zase nezdá tak nemožná.

A co jiné zdroje? Nelze vyvodit jednoznačné závěry z jedné jediné knihy (o autentičnosti jejíhož obsahu navíc mnozí pochybují). Naštěstí však pro nás existují další zdroje popisující podobné jevy.

Nejprve se podívejme na knihu ze 16. století s názvem „Kometenbuch:


Kniha vypráví o údajně obyčejných kometách. A zpočátku to vypadá, že to tak i je. Čím dále se však do knihy noříme, tím jsou obrázky divnější:


Opět vidíme zjevení tří svítících sfér jako v Augsburské knize zázraků. Kromě toho je na obrázku vlevo letící předmět osazen mečem (což zjevně symbolizuje jeho vojenské využití) a napravo z nějakého důvodu hoří celé město (očividně již bylo zničeno jednou z těchto „neškodných komet“). Podívejme se dále:


První dvě ilustrace ukazují buď výbuch, nebo jednu ze sfér/měsíců obklopenou nějakou energií. A na druhém je podivný předmět, který není podobný ničemu jinému. Není to na nakonec raketa? Třetí ilustrace si však zaslouží zvláštní pozornost. Říci, že se jedná o „meteorický roj“, je zcela mimo. Kruhový předmět je zjevně nějakým létajícím strojem. Možná je to právě ona „merkaba“ v akci? Bližší pohled na tuto ilustraci však odhaluje některé zajímavé detaily:


V mracích jsou zobrazeni jezdci a nesymbolizují nic jiného než bitvu v oblacích. V předchozí knize bylo něco velmi podobného:


Autoři pravděpodobně museli předložit informace v mírně zahalené podobě, aby se vyhnuli potenciální cenzuře. Zajímalo by mě však, proč jsou jezdci z Kometenbuchu tak vybledlí – je to kvůli zchátralosti knihy nebo proto, že někdo záměrně ilustraci poničil?

V knize jsou ještě další dvě pozoruhodné ilustrace:


Nepochybuji, že ilustrace vlevo ukazuje jeden z měsíců. Ale co se s ním děje? Koncentruje se kolem něj nějaké energetické pole? Ilustraci vpravo však stojí za to věnovat ještě větší pozornost. Většina lidí si s největší pravděpodobností bude myslet, že se jedná o další létající/padající předmět/projektil. Ale co když je toto také jeden z měsíců, zachycený ve chvíli, kdy na něj střílí z nějaké superzbraně, nebo ve chvíli, kdy tak činí on?


Prozatím to nechme jako předpoklad a pokusme se prostudovat tu věc podobnou raketě, kterou jsme viděli již dříve. Pravděpodobně vás zajímá, zda existují další podobné objekty zobrazené na ilustracích. Ano, jsou a jsou také k nalezení v různých zdrojích. Jeden z nich lze vidět mezi obrázky v již zmíněné Augsburské knize zázraků:


Zvláštní ilustrace, nápadně podobné startu rakety, najdete v knize Physica sacra od Scheuchzera, Johanna Jakoba (1731):


Další knihou vrhající světlo na obě rakety a další fenomény, o nichž jsme hovořili dříve, je Prodigiorum ac ostentorum chronicon od Conrada Lycosthenese (Conrad Wolffhart) (1557):


Opět obrázky tří stejných měsíců, dvou soupeřících stran a jakéhosi kataklyzma. Ale tady můžete lépe vidět právě ty rakety. Co tu máme dál:

Vidíme, že z nějakého důvodu je na jednom z měsíců křížová značka. Je to cíl (což jsme již viděli na jedné z ilustrací Augsburské knihy zázraků)? Předposlední ilustrace ukazuje, jak měsíc vystřeluje nějaký projektil a oheň, a poslední ukazuje, jak dva projektily neznámého typu přilétají k měsíci ze dvou stran. Vypadá to, že čekali na tuto ránu a zapnuli nějaké silové pole, aby je odráželo. Něco podobného, ale pravděpodobně zahalenějšího, je v Augsburské knize zázraků:


Není náhodou, že je tam namalován meč přímo pod obkroužením a měsíc je obklopený nějakými vícebarevnými obaly. Je totiž možné, že toto silové pole sloužilo jak k obraně, tak i k útoku.

V této fázi je třeba upozornit na jeden detail týkající se textů pod ilustracemi. Ačkoli nemám možnost je plně přeložit, nabyl jsem dojmu, že většinou nemají nic společného s tím, co je na ilustracích. Totéž platí i pro data uvedená v těchto knihách. Pokud tedy ovládáte jazyky použité v citovaných zdrojích a vidíte nějaký rozpor, nenechte se překvapit. Málokdo by dovolil, aby byly takové obrázky volně dostupné, pokud by byly doprovázeny pravdivými komentáři k tomu, co se děje. Pokud se vám však přesto podařilo najít v těchto textech nějaké stopy nebo náznaky podobné pravdě, podělte se o ně v diskuzi s ostatními.

Dále budeme pokračovat ve studiu ilustrací z jiných zdrojů. Naše další zaměření bude na knihu s názvem «Des prodiges et Polydore Vergile» od Julia Obsequense:



Je třeba poznamenat, že tři měsíce mohly být na oběžné dráze Země delší dobu a nemusely se nutně objevit náhle v okamžiku dotyčné katastrofy. Kromě toho se katastrofy s použitím neznámých zbraní mohou stát více než jednou a v různých časech lze dobře popsat různé katastrofy. Rovněž nemůžeme s jistotou vědět, jak dlouho tento rozsáhlý konflikt trval (mohl to být několik let, ale také jediný den). Měli bychom však vzít v úvahu skutečnost, že po poslední katastrofě (která se s největší pravděpodobností stala před několika staletími) byla historie zcela zkreslena. A pokud se k nám dostaly nějaké polopravdivé popisy minulosti, pak byly s největší pravděpodobností všechny vytvořeny přibližně ve stejném období jako poslední katastrofa. Tento předpoklad je také podpořen podezřelou podobností mezi všemi uvedenými ilustracemi.

Ať je to jakkoli, potřebujeme analyzovat jiný, poslední zdroj informací o této katastrofě. Jedná se o knihu s názvem „Illustrations de Die Wunder Gottes in der Natur, ben Erscheinung der Cometen“ (1518 - 1561). Ve skutečnosti je tato kniha prakticky stejná jako dříve analyzovaná „Prodigiorum ac ostentorum chronicon“, protože obě byly napsány stejným autorem - Conradem Lycosthenesem (Wolffhart) a obsahují přibližně stejné ilustrace. Pouze v té, kterou nyní zvážíme, existuje řada obrázků, které jsme dosud neviděli (nebo nebyly nakresleny tak jasně jako zde):


Mezi novými detaily je podivná plochá (?) obdélníková deska, která létá na obloze (netuším, co to je), a také malá kresba eliptické oběžné dráhy nějakého nebeského objektu (odhaduji, že jeden ze dvou neznámých měsíců):


Je nepravděpodobné, že by nakreslili oběžnou dráhu tohoto objektu, kdyby to byla jen „kometa“. I když si vzhledem k zahalenosti, s jakou byl materiál předložen, nemyslím, že bychom se měli zaměřit na tento konkrétní problém (je příliš málo informací na vyvození jednoznačného závěru). Podívejme se dále:


Kromě velké rakety (kterou jsme dosud neviděli) jsou ilustrace pozoruhodné zobrazením samotné energie vycházející ze sfér ve formě mečů. Dříve jsme tyto jevy viděli samostatně (buď jen energii, která se mohla zdát jako stopa létajícího předmětu, nebo jen meč vedle objektu bez zobrazení plné trajektorie). Nyní však vidíme, že koule je zdrojem energie a tuto energii usměrňuje ve formě meče (evidentně jej používá jako zbraň). Potvrzení toho je na následujících ilustracích (některé z nich již byly ukázány dříve v jiném obrázku):


Opět rakety, drak, měsíce, které střílí energii a brání se před ní. A poslední ilustrace vypadá vůbec velmi zvláštně. Teoreticky jsou to úplně stejné měsíce, ale co znamenají ony podivné kresby/vzory na jejich povrchu? Doufám, že někteří ze čtenářů uvidí, čeho jsem si nevšiml, a na tuto otázku odpoví.

Ale co se stalo s těmi měsíci? Nyní přece máme jen jeden měsíc, kam zmizely další dva? Jediný závěr, který mohu vyvodit z těchto obrázků a informací, jež se mi během mého výzkumu podařilo objevit, je, že byly zničeny. Nebo jeden byl zničen a druhý odletěl neznámým směrem (kdy přesně se to všechno stalo a v jakém pořadí, je velmi těžké říci).

Pokud jste ještě nepochopili, k čemu se přikláním, nebo si netroufáte takovou myšlenku připustit, pak to vyslovím hned teď. Náš Měsíc, který zůstává na oběžné dráze Země, stejně jako další dva, které na ní kdysi také byly, jsou obrovské vesmírné stanice. Tyto stanice mají zjevně komplexní a širokou funkčnost, a není pochyb o tom, že je lze použít i pro bojové účely. Ano, stejně jako Hvězdu smrti z filmové ságy Hvězdné války:

Koncep-art na základě filmové ságy „Hvězdné války“ (duševní vlastnictví společností Lucasfilm Ltd. a The Walt Disney Studios)

Samozřejmě se někomu nemusí moje teze líbit, ale upřímně nevím, jaké další závěry lze vyvodit při pohledu na výše uvedené ilustrace. Pokud se ale pokusíme tuto myšlenku rozvinout, nevyhnutelně dojdeme k závěru, že do tohoto globálního konfliktu se jasně zapojili nejen smrtelní lidé. Technologie jako rakety a jakési létající stroje se badatelům s alternativním pohledem na události z minulosti nezdají tak nemožné. Ale obrovská nebeská tělesa jako měsíc střílející proudy energie zjevně nemohla být ovládána lidskou civilizací. Není proto pochyb o tom, že tyto objekty jsou pod jurisdikcí vyšších mocností. Koho vy osobně považujete za tyto síly – je vaše věc. Ale zjevně existuje jen málo možností. Buď jsou to naši tvůrci (kteří jsou na naší straně), nebo nějaká mimozemská frakce, která zde má své vlastní zájmy. A protože se konfliktu účastnily nejméně dvě strany (a lidská civilizace stále není z povrchu Země vymazána), můžeme usoudit, že s největší pravděpodobností tam byli jedni i druzí. Pokud vás zajímá můj názor na to, které straně zbývající měsíc patří, pak vám mohu říci, že s největší pravděpodobností Tvůrcům (těm, kteří by měli být na naší straně). Proč to tak je, zatím vysvětlovat nechci. Především proto, že je to velmi složité téma a zdaleka ne všichni jsou ochotni přijmout i tento materiál, který popisuje události do okamžiku s "Hvězdou smrti".

Jak již bylo v tomto článku opakovaně řečeno, cílem bylo především analyzovat symboly, i když jsem šel analýzou některých ilustrací a objektů na nich zobrazených trochu dále. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem a závěrům tedy není těžké pochopit, proč byl symbol měsíce pro tuto civilizaci tak významný. Měsíc pro ně byl mnohem víc než jen kamenný blok pohybující se po obloze. Přestože jsme zvážili pouze aspekt bojového využití těchto stanic, sami snadno odvodíte, jaké další funkce může takový objekt na oběžné dráze naší planety plnit.


Ať už je to, jak chce, stále existuje spousta otázek, které nebyly zodpovězeny. Doufám, že vám tento článek bude užitečný a bude vás tlačit k dalšímu pátrání v tomto směru.


autor: Antique Lighthouse
zdroj: https://www.tart-aria.info/upushhennyj-simvol-byloj-civilizacii/
překlad: Vlabi


poznámka Vlabi:
Některé obrázky lze dle mého názoru vysvětlit takzvanými halovými jevy:


zdroje fotografií:
https://www.meteopress.cz/vysvetleni/novy-halovy-jev/
https://www.astro.cz/clanky/ukazy/pozoruhodne-atmosfericke-ukazy-v-breznu-a-vyhled-na-duben.html


15 komentářů:

  1. Dekuji, super clanek. To ze mesic je umely, orbitalni stanice, velice dobre doklada David Icke. Podle neho ho vlastni ti spatni. Osobne bych se tez priklanel k te moznosti. Ale samozrejme dal sbiram informace. Jeste jednou dekuji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, mohu poprosit o zdroj? Rád bych si něco načetl. Díky

      Vymazat
  2. podle některých starých spisů (možná z dob platona) je uváděno, že země nemá žádný měsíc na oběžné dráze, tento měsíc je prý umělého původu
    a/ buď sem byl dotažen mimozemskou lodí
    b/ měsíc je mimozemské plavidlo

    jirik

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych klidně přidal za c/ pozemské plavidlo
      protože teoreticky mohl být vybudován z materiálu ze Země(na mnoha místech vybagrované Země) a teoreticky i někým narozeným na Zemi (ale klidně mimozemskou technologií).
      nenimito

      Vymazat
  3. Keď dobre pamätám, tak Kniha Svetla spísaná zo staro-slovanských zdrojov opisuje tri obežnice a boje ktoré na nich prebiehali. Obe boli zničené jediným výstrelom. Ale dátovanie je do ďalekej minulosti, keď pri zničení prvej z nich jej úlomky zničili Hyperboreu a druhá spôsobila potopu pred 13 000 rokmi.

    So spoľahlivosťou týchto zdrojov je to ale, najmä po posledných sériach hysterického pálenia kníh, otázne.

    P.S.: Ani táto časť článku úplne nevylučuje Saturniansky mýtus, konkrétne havok ktorý musela spôsobiť kolízia Saturnianskeho systému so Slnečnou sústavou. Možno v tých kresbách nie je medziplanetárna bitka, ale kolízie celestiálnych telies a úkazy ktoré to vyvolalo na oblohe.

    s0lar

    OdpovědětVymazat
  4. Základná logika hovorí, že mesiac je umelé teleso, aspoň mne, neštudovanému.
    Hmotnosť zeme neustále rastie, či už je to meteorit, alebo len neutrína ktoré chytajú. Preto sa musí zvyšovať gravitačná tiaž na mesiac. Ale ten sa vzďaľuje. Náhodička.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonym

      Když jste zmínil gravitaci. Celá gravitační teorie je výmysl vědců, kteří za granty překroutí co se dá. Čím šílenější teorie, tím více grantů!

      Gravitony nebyli dosud detekovány, ani jakkoli dokázány. Přesto působí přitažlivou silou proti směru svého pohybu. Je to logické asi tak, jak kdyby klacek hozený do řeky plaval proti proudu.

      Že nebeská tělesa zvyšují svou hmotnost příjmem neutrin a jejich fúzí v prvky dokazuje kniha Energetický blud https://www.kosmas.cz/knihy/163367/energeticky-blud/

      Indicií jsou obrovští dinosauři (kolem 100 tun - slon 10 tun), kteří by se při dnešní gravitaci neunesli a také by pošli hladem. Slon se krmí až 16 hodin denně. Pokud si srovnáme poměr velikosti hlavy slona k tělu a hlavičky s krčkem dinosaura, je jasné že by se dinosaurus dnes neuživil. Jediný řešením této rovnice je, že dinosaurus měl ve své době menší energetický výdej kvůli nižší gravitaci.

      Gravitace je ve skutečnosti přítlak neutrin, kterých na Zemi projde jedním cm2 kolem 60 miliard.

      MUDrland Wenca

      Vymazat
    2. "Preto sa musí zvyšovať gravitačná tiaž na mesiac. Ale ten sa vzďaľuje. Náhodička."

      Dobrý postreh. Klasická mejnstrímová odpoveď je, že Mesiac urýchľujú prílivové/odlivové oceánske masy urýchľované rotáciou Zeme. Hmm, možno, ale to je iba malá časť pravdy.

      V skutočnosti každé teleso vo Ves-Mire za normálnych okolností sa vzďaľuje od svojho materského telesa, lebo každé teleso vo Ves-Mire (za normálnych okolností) rastie a naberá energiu/zvyšuje svoj energetický stav z neutrín. Už v roku 1935 Nikola Tesla povedal: "Condensation of the primary substance is going on continuously, this being in a measure proved, for I have established by experiments which admit of no doubt that the sun and other celestial bodies steadily increase in mass and energy and ultimately must explode, reverting to the primary substance."

      Čiže podobne ako aj biologické entity, tu platí doslova, ako v nebi tak i na Zemi (alebo opačne).

      Aby sme pochopili fyzikálny princíp celestiálnej mechaniky, najprv si musíme uvedomiť, že Ves-Mir je elektrický, resp. elektromagnetický. To je jediná sila, jediné pole. Nie je žiadna gravitácia, nie je žiadna silná a slabá interakcia a žiadna medzikvarková farebná sila (to už sa tam niekto fakt zhulil, že to nazval farebná sila). Všetko sú to prejavy elektromagnetického poľa. Jediné čo stačí spraviť je opraviť Maxwellové rovnice do podoby, ktorú mali pred úpravou do "modernej" vektorovej formy. A všetko do seba zapadne (pozri publikácie prof.K.Meyl, napr. Neutrino Power, alebo Potential Vortex 3).

      V skratke, elektrické a magnetické pole má dva prejavy, resp. dva druhy siločiar. Otvorené a uzavreté. Čiste uzavreté siločiary majú navonok neutrálne častice, ako napr. neutrón. Čiste otvorené siločiary napr. osamotený elektrón (čo sa samozrejme nikdy nestane, to by musel byť sám v celom Ves-Mire). Gravitácia je pôsobenie uzavretých elektromagnetických siločiar. V Maxwellovej teórii akonáhle sú siločiary uzavreté, tak sa zanedbávajú, pretože len otvorené siločiary môžu interagovať s okolím, alebo aspoň toľko o nich hovorí mejnstrím. Rovnice ktoré máme na výpočet "gravitácie" sú správne, ibaže pôvod je pomýlený. A preto mejnstrímová fyzika nikdy nemôže uspieť vo svojom hľadaní "zjednocujúcej teórie gravitácie a kvantového poľa". Pretože nie je čo zjednocovať, pôvodca je len jeden - elektromagnetické pole.

      Silná interakcia - neexistuje. Silnú interakciu "objavil" mejnstrím preto, lebo nevie vysvetliť fakt, že dva protóny držia pokope, napriek tomu že sú oba elektropozitívne. Mejnstrím by ale najprv musel poznať zloženie protónu a fakt, že ide o zlepenec dvoch pozitrónov v elektrónovom obale. Naša "silná" interakcia potom nie je nič iné ako toto: https://www.youtube.com/watch?v=LyvfDzRLsiU

      Slabá interakcia - neexistuje. Čo teda spôsobuje rádioaktívny rozpad častíc? Najprv musíme pochopiť čo je to neutríno. Alebo aspoň interakciu neutrína s okolím. Neutríno je oscilujúca častica, ktorá má navonok raz kladný, raz záporný náboj. Vo výsledku nula. Ale je to asi taká nula ako striedavé napätie vo vašej zásuvke. Meracím prístrojom na jednosmerné napätie v zásuvke nameráte nulu. Ale ak sa tej nuly chytíte, zistíte že to nula nie je. Neutríno mení svoj náboj s obrovskou frekvenciou, ktorá závisí od jeho energetického stavu. Má otvorený stred a teda nemá lokalizáciu, vyzerá ako rotujúci prstenec dymu. Tým že má otvorený stred môže prenikať voľne hmotou. Ale jeho oscilácia môže vypudiť elektrón z neutrónu a tým spôsobiť jeho rozpad. Zo Slnka k nám prúdi asi 66 mld neutrín za sekundu na 1cm2. Ak by prúd neutrín ustal, neexistovala by rádioaktivita. Toto je tá slabá interakcia - sekundárny prejav oscilujúcej elektromagnetickej interakcie.

      s0lar

      Vymazat
    3. Vnútorné jadro Zeme neutrína pohlcuje a zhmotňuje na elektrón alebo pozitrón. Vnútorné jadro Zeme, ale aj Slnka má teplotu absolútnej nuly, čiže -273,16 celziových stupňov. Skladá sa z kovového vodíka a je supravodivé. Nemôže mať vyššiu teplotu, pretože pri tomto nahustení nie je možná tepelná vibrácia častíc. Prelietajúce neutríno spôsobí svojou osciláciou vibráciu a pomocou rezonancie je zachytené a materializované (uzavrie sa stred rotujúceho prstenca). Vo vonkajšom jadre potom prebieha studená fúzia prvkov a v plášti chemické reakcie. Tvorí sa tu voda, ale aj ropa, zemný plyn, zlato a vôbec všetky suroviny, ktoré sú následne vyplavované smerom k povrchu...

      Na rastúcej Zemi sa "gravitácia" zväčšuje a jej rotácia sa tým spomaľuje. Dinosaury naozaj mohli žiť len pred 60 a viac miliónmi rokov, kedy gravitácia bola o 50% slabšia. Dnes by sa im polámali kosti.

      s0lar

      Vymazat
    4. Velmi odborne vysvetlene. Děkuji. I já se přikláním k elektromagnetické mu vesmíru. Kamila

      Vymazat
    5. Často mi při čtení takových popisů vyskočí ve fantazii, jak by bylo teoreticky v podstatě jednoduché vyrobit plavidlo s "antigravitačním pohonem" s elektronovým obalem a se změnou nabití obalu na různých místech docílit jakkoliv rychlého pohybu v prostoru, a vlastně s podobným obalem uvnitř docílit umělou "gravitaci", i vlastně ochranu před nechtěným čímkoliv z venčí. A to i před odstředivou silou při změně směru pohybu.
      Kdysi jsem vždycky nechápal, jak by mohly ty malé "skleněné zářivé koule" vytvořit kruhy v obilí, ale s tímhle principem na tom nemusí být vůbec nic mimozemského.
      Vysoké náboje jsou všude kolem nás, ale všímáme si jen proudů, ty způsobují ty průšvihy. Třeba chůze po vlněném koberci vytváří i 15tis. Voltů, ale vybije se sáhnutím na kliku malým štípnutím. Kožený hnací řemen na hnacích hřídelích parních strojů vytvářel i 80tis.Voltů, ale na ten si za chodu jen tak nikdo nesáhl. Ze stejného důvodu jsou gumy u aut nacpaný uhlíkem...
      Náboje jsou všude kolem, jen je umět zneužít:-)
      nenimito

      Vymazat
  5. ahoj zrovna jsem prave ted nahodou narazila na symbol slunce a mesice, kdyz jsem si do guglu zadala - zoroartrismus .. pry jde o stare nabozenstvi ve starovekem iranu, tedy jde o nabozenstvi árjů a vlastne o tom jeste vubec nic nevim, takze du teprv studovati,
    https://www.qwant.com/?q=zoroastrismu&client=brz-brave&t=images

    OdpovědětVymazat
  6. Super článek . Jen malá poznámka -Jezdci v oblacích - můžou být "Divoký hon" https://cs.wikipedia.org/wiki/Divok%C3%A1_honba
    Bitvy v oblacích,rakety.... atd. to je všechno také v Mábharátě.Pochybuji ,že by z ní autoři těch vámi zmiňovaných obrazů čerpali

    OdpovědětVymazat
  7. Doporučuji tuto knihu "Who built the moon" Christopher Knight & Alan Butler

    OdpovědětVymazat
  8. Dnešní sloni mají největší váhu okolo 7 tun. V třetihorách však existovali savci jako Indricotherium, které mohlo vážit až 20 tun https://i.redd.it/rcl0rl334xl31.jpg
    Kromě tohoto bezrohého nosorožce existoval i zástupce slonovitých Deinotherium giganteum, které vážil do 13 tun https://external-content.duckduckgo.com/iu/?u=https%3A%2F%2Fprehistoric-fauna.com%2Fimage%2Fcache%2Fdata%2Fsize%2FDeinotherium-all-738x591.jpg&f=1&nofb=1
    O nejtěžšího slona pravěku aspiruje Palaeoloxodon namadicus z Asie, který mohl mít až 22 tun...https://img.cncenter.cz/foto/slon-pravek/Zml0LWluLzk5OXg5OTkvZmlsdGVyczpxdWFsaXR5KDg1KTpub191cHNjYWxlKCkvaW1n/7269641.jpg?v=0&st=Mpt0kc_tBMxK1C1bejyWPDsd4QtMkBFsOUGxCHC_kmI&ts=1600812000&e=0 Pravěcí sloni (zleva): Moeritherium, Deinotherium, Gomphotherium, Mastodont, Platybelodon, Anancus, Loxodonta adaurora a Paleoloxodon namadicus
    Některá tyhle zvířata se pohybovala po místech, kde jsou dnes Himálaje, asi těžko zdolávala velehory.
    Vědci zjistili, že planeta Země byla po dobu 1 miliardy let spíše plochá, bažinatá, bez velkých hor a kopců. To je oficiální prohlášení z roku 2020. Jak na to přišli a jak to datovali, sami asi netuší – ale asi tuší, že něco není v tom datování v pořádku. Tohle je odtud http://www.wmmagazin.cz/megaliticky-kalendar-v-beskydech/
    Těžko říci, zda to tak bylo. Dík za zajímavý článek. Eva

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů