22. 4. 2020

Tajná zpráva odtajněna: Proč Stalin nevěřil Hitlerově smrti

Ruská vojensko-historická společnost odtajnila zprávu maršála Žukova Stalinovi o tom, jak v dobytém Berlíně hledali stopy Hitlera. A proč ho Smerš nezajal živého.

Britský polní maršál Bernard L. Montgomery zdraví maršála Georgije Žukova u Braniborské brány v Berlíně v červnu 1945. Fotografie: Jevgenij Khaldei/ Globallookpress.

Je potěšující dotknout se pravého historického dokumentu, zejména takového, který se týká všeobecně známých lidí a událostí. Jména maršála Vítězství Georgije Žukova, sovětského vůdce Josifa Stalina, jeho německého „kolegy“ Adolfa Hitlera, který byl nejen vůdcem NSDAP, ale také kancléřem nebo propagandisty Říše Josefa Goebbelse jsou známa všem. A právě tyto historické osobnosti se objevují v dokumentu ze dne 3. května 1945, nyní zveřejněném Ruskou vojenskou historickou společností (RVIO) při příležitosti 75. výročí začátku berlínské strategické útočné operace Rudé armády. Toto je zpráva velitele 1. Běloruského frontu maršála Žukova, který dobyl Berlín, svému nejvyššímu veliteli Stalinovi o okolnostech sebevraždy Hitlera a Goebbelse.

O čem psal Žukov Stalinovi?

Maršál Žukov předal svému vrchnímu veliteli údaje od orgánů vojenské kontrarozvědky Smerš 79. střeleckého sboru 3. úderné armády o osudu vůdců poražené Říše, kteří se nacházejí v jejich zajetí. Ve zprávě se uvádělo, že „Hitler se 30. dubna zastřelil, místo však neznají, a Goebels a jeho žena spáchali sebevraždu 1. května tohoto roku.“ 

Při sestupu do Goebelsova podzemí byly u vstupu do jeho kanceláře objeveny spálené mrtvoly muže a ženy, v nichž byli okamžitě identifikováni... Goebels a jeho manželka. Kromě toho byl povolán „generální tajemník běloruského výboru“ Bartkevič, který na ministerstvu propagandy čtyři roky pracoval. Také on Goebelse a jeho manželku identifikoval. U těl nebyly nalezeny žádné dokumenty, ale v Goebelsově kanceláři byly nalezeny složky s různými dokumenty, které byly zapečetěny a zabezpečeny,

– informoval Žukov.

K potvrzení těchto údajů je dále ve zprávě Stalinovi uvedeno, že ráno 3. května bylo nařízeno „ukázat mrtvoly pěti zajatým generálům, zadokumentovat jejich svědectví, mrtvoly vyfotografovat, podrobně prostudovat situaci v úkrytu a zjistit důvod jejich spálení. Poté Vám to bude dodatečně doručeno.“

Kromě toho byla podle maršála „současně přijata opatření k odhalení Hitlerova pobytu v poslední době a k provedení podrobného pátrání po všech informacích o Hitlerově sebevraždě.“
Věnujme pozornost konci textu: Žukov si tedy vůbec nebyl jistý tím, že führer skutečně spáchal sebevraždu. Goebbels, to je jiná. S ním bylo vše jasné - vyrovnal se se životem spolu s celou svou velkou rodinou, všichni byli identifikováni, vše v pořádku.

Goebbelsova rodina spáchala sebevraždu ve führerově bunkeru, o tom není pochyb, ale Hitler (se svou ženou) unikl – krasnoarmějci se tam fotografovali s jejich mrtvými dvojníky. Foto: Mary Evans Picture Library / Globallookpress

„Kde je mrtvola Hitlera?“
Tato zpráva o předpokládaném osudu Hitlera není první, kterou maršál poslal do Moskvy. Ráno 1. května 1945 byl z velitelství 1. Běloruského frontu Vrchnímu velení odeslán velmi důležitý telegramu o rozsahu čtyř stran strojopisu. V něm hlavní velitel informoval Stalina o depeši odeslané z říšského kancléřství a podepsané Bormannem a Goebbelsem, která byla předána sovětskému velení generálem Krebsem, který už před válkou dobře hovořil rusky a osobně se znal se Žukovem (s identifikací ostatků bývalého německého vojenského atašé v Moskvě, který rovněž spáchal sebevraždu, také nebyly žádné problémy).
Tehdy Stalin vyslovil svou slavnou větu: „Dohrál jsi, darebáku. Škoda, že se tě nepodařilo zajmout živého.“ Ale jen o několik sekund později generalissimo vytušil lest: A kde je mrtvola Hitlera?" Ve smrt führera nevěřil.

Maršál Žukov nikdy nepochopil Stalinův postoj ke zmizení Hitlera, ale předstíral, že tomu rozumí. Foto: Russian Look / Globallookpress

Už 2. května TASS ohledně toho oficiálně oznámil celému světu pochybnosti Sovětského svazu:

... šířením tvrzení o Hitlerově smrti němečtí fašisté zjevně doufají, že mu poskytnou příležitost opustit pódium a odejít do ilegality.

4. května - den po Žukovově nyní odtajněné zprávě - Stalin oznámil ve své kanceláři generálům Antonovovi a Štěmenko: neměli bychom zprávám o Hitlerově smrti věřit.

9. května sám Žukov přiznal:

Situace je velmi nejasná... Jednoznačně identifikovanou mrtvolu Hitlera jsme nenašli. O jeho osudu nemohu říci nic jednoznačného. V poslední chvíli mohl odletět z Berlína, protože to přistávací dráhy umožňovaly.

26. května na setkání v Moskvě se zvláštním vyslancem nového amerického prezidenta Harryho Trumana, Harrym Hopkinsnem, podle jeho informace Stalin předpokládal, že „Hitler, aby unikl odplatě, se pravděpodobně s Bormannem“ schoval na jedné ze „3 - 4 velkých ponorek“, které nacisté měli, a že nevěří, že tělo nalezené v berlínském bunkru patří Hitlerovi.

12. června noviny Pravda napsaly, že Hitler musí být hledán ve Španělsku nebo v Jižní Americe, včetně Patagonie. Takže poprvé v SSSR s odkazem na Hitlera zazněl tento zeměpisný název veřejně. Právě hlavně tam se, jak později zjistili západní badatelé, Adolf Hitler po válce skrýval.

17. července na setkání v Postupimi s novým prezidentem USA Harrym Trumanem a ministrem zahraničí Byrnesem to Stalin potvrdil: Hitler se schoval buď ve Španělsku nebo v Argentině… 

Přiznání Leonida Ivašova
Co to je, paranoia? Někdo se může domnívat, že to v případě sovětského vůdce byla ona, ale není tomu tak. Stalin byl prostě velmi dobře informován. Proto se jeho počáteční podezření nad inscenovanou sebevraždou Hitlera zaplacenou smrtí dvojníků, rychle změnilo v přesvědčení a brzy byly zjevně přidány i konkrétní informace. Ve smrt führera nevěřil ani nový britský premiér Clement Attlee, který nahradil Winstona Churchilla; ten to i otevřeně prohlásil a toho z paranoie nikdo nikdy nepodezříval.
Od těch dob čas od času unikající zprávy amerických a britských zvláštních služeb potvrzují, že to pro západní politiky nebylo tajemstvím, a tedy ani pro Stalina. A přesto se v Rusku stále oficiálně věří, že „není pochyb o Hitlerově smrti“, a dokonce se tvrdí, že v Moskvě jsou fragmenty jeho čelisti a lebky.
Ti, kdo tyto předměty znají, tomu nevěří. Zejména po přiznání generál-plukovníka Leonida Ivašova, bývalého náčelníka sekretariátu ministra obrany Dmitrije Ustinova, který ve stalinském období zastával funkci lidového komisaře. Ten na základě Ivašovova návrhu vystavit veřejně lebky Hitlera a Evy Braunové 9. května – v Den vítězství – to odmítl a důvěrně připustil, že tyto lebky nejsou pravé…
„Cargrad.TV“ už opakovaně psal o tomto příběhu, jehož součástí je nyní i odtajněná zpráva Žukova Stalinovi ze 3. května. Na internetu to všechno je.
Nyní bych rád upozornil pouze na tři body: jak a kam Hitler utekl z Berlína obklíčeného Rudou armádou, kde ho Smerš neúspěšně hledal, jak se to führerovi podařilo a proč Moskva oficiálně mlčela a dosud stále mlčí.

Jak to bylo?
Koncem dubna Hitler a jeho manželka Eva Braunová, doprovázeni několika osobami, tajně opustili führerův bunker. Jejich místo zaujali dvojníci připravení druhým mužem v říši Martinem Bormannem, kteří pak byli zabiti. Přes podzemní tunely uprchlíci dosáhli tehdy už poslední vzletové dráhy, jež zůstala pod německou kontrolou. Tam čekalo letadlo, ve kterém odletěli do malého dánského města poblíž německé hranice a odtud rovněž vzduchem do Travemunde na neobsazeném severu Německa. V dalším letadle pak proběhl dálkový let napříč Evropou - na španělskou základnu leteckých sil poblíž Barcelony. Ve španělském letadle na ostrov Fuerteventura na Kanárských ostrovech. Po krátkém odpočinku na vile „Winter“ se führer se svým doprovodem nalodil na německou ponorku do Argentiny, jejíž vláda s nacisty sympatizovala a kde žilo velké a politicky vlivné německé společenství.

Vila „Winter“ na kanárském ostrově Fuerteventura sloužila jako odrazový můstek Hitlera v Latinské Americe. Foto: Salvador Aznar/ Shutterstock.com

Po několik desetiletí Hitler žil v severní Patagonii, jejíž povaha a klima jsou velmi podobné bavorsko-rakouskému. Bydlel na břehu jezera poblíž města San Carlos de Bariloche, kde se podle románu „Pozice“ Juliana Semjonova (autor románu „17 zastavení jara“ - pozn. překl.), který znal od svých vysoce postavených přátel v KGB mnohá tajemství, v roce 1947 objevil Standartenführer Stirlitz, což je zjevně jeho prototyp. Tam také reálně pobývaly ne zcela fiktivní postavy, jejichž jména stále žijí v povědomí.
Jsou to: SS Hauptsturmführer Erich Pribke; nejvyznamenávanější eso Luftwaffe, „pilot stücků“ Oberst Hanse-Ulrich Rudela; SS Hauptsturmführer „Anděl smrti" Joseph Mengele; Obersturmbannführer SS Adolf Eichmann (byl unesen a odsouzen k smrti v Izraeli, když se přestěhoval do Buenos Aires); SS Hauptsturmführer Aribert Heim, „Doktor Smrt“ z koncentračního tábora Mauthausen. Často zde pobýval i Hitlerův zástupce strany, Martin Bormann, který údajně zemřel v Německu v posledních dnech války. Dá se říci, že führer měl „příjemnou“ společnost.
Nacistům se v Argentině dařilo až do roku 1955, dokud byl u moci prezident Juan Domingo Peron. Za něj, jak píšou ve své slavné knize „Šedý vlk. Útěk Adolfa Hitlera“ historik Simon Dunsten a novinář Gerard Williams, führer prakticky otevřeně cestoval po zemi, podepisoval knihy, byl uznáván, vítali jej i v sousedních zemích. V jedné z nich pak také zmizel. Protože od začátku roku 1962 se jeho stopy v Argentině ztrácejí. Hitler se s největší pravděpodobností přestěhoval do Paraguaye, kde byl až do roku 1989 u moci diktátor německého původu Alfredo Stroessner a kde führer žil v hluboké izolaci až do začátku 70. let. O posledních letech jeho života se toho moc neví.


Jak se führerovi podařilo stát se „rentiérem“?
Změna Hitlera na nacistického „rentiéra“ se stala možnou proto, že jeho režim, který posílal umírat miliony Němců na frontu, se vykoupil u západních „demokracií“ „Zbraní odvety“, kterou sice nacisté vytvořili, ale nestihli použít. A také převezením unikátních typů zbraní, jaderného paliva, těžké vody, průlomových technologií, patentů a tisíců odborníků v čele s SS Sturmbannführerem a budoucím „otcem“ amerického vesmírného programu - Wernerem von Braunem. A kromě toho i vydáním údajně bezcenných uměleckých děl nakradených po celé Evropě. A ještě lecčím dalším.
A tak, aby Sovětský svaz mlčel a jeho rozvědčíci netáhli Hitlera ze vzdálených míst do Moskvy v kleci, Němci se podobně rozdělili i se Sovětským svazem. Právě tato verze nejlépe vysvětluje, proč tisíce nejlepších německých vědců, z nichž mnozí měli uniformy SS, v čele s „oblíbeným fyzikem führera“, nositelem Rytířského kříže, Standartenführerem baronem von Ardenne, údajně šly do SSSR. V rekordním čase pomohli Sovětskému svazu udělat něco, co by jinak trvalo roky, které však tato země neměla.

von Ardenne: tento standartenführer a „Hitlerův oblíbený fyzik“ po válce dostal v SSSR dvě Stalinovy ceny. Foto: Scherl / Globallookpress

Podle zprávy o výsledcích práce komise NKVD na území Německa 14. května 1945, tj. prakticky v tutéž dobu, kdy Smerš horečně hledal Hitlera, místopředseda GKO SSSR, kurátor sovětského jaderného projektu Lavrentij Berija řekl Stalinovi, že „světově proslulý vědec“ baron von Ardenne, stojící v čele kompletně uchovaného soukromého institutu, vyjádřil přání „spolupracovat pouze s ruskými fyziky a dát ústav a sám sebe k dispozici sovětské vládě“. Stejně se zachovali i Gustav Hertz, Nikolaus Riel, Max Steenbeck, Karl Zimmer, Robert Doppel, Peter Thyssen a mnoho dalších významných německých vědců, kteří nikdy dříve se SSSR nesympatizovali. Přesto baron a jeho tým pracovali deset let v sanatoriu státní bezpečnosti poblíž Suchumi, což rozhodujícím způsobem přispělo ke včasné výrobě sovětské atomové bomby, která zachránila zemi a svět, a současně vědci přinesla dvě stalinské ceny.

Proto nemohl Smerš Hitlera chytit
„Garantem“ loajální spolupráce německých vědců se „spojenci“, kteří se rychle stali nepřáteli, byl v mnoha ohledech argentinský „rentiér“ a jeho bezpečnost k tomu byla klíčem. Za tím vším byla i Němcům zcela pochopitelná myšlenka, že pokud budou ve světě existovat dvě jaderné mocnosti, pak válka mezi nimi, která by nakonec mohla zničit Německo, nebo by se vedla především na jeho území, je prakticky nemožná. Můžeme se tedy divit, že v Norimberku spojenci nesoudili Hitlera ani v jeho nepřítomnosti?
Smerš a další sovětské speciální služby proto nemohly führera najít a Stalin, který odmítl sladkou pomstu ve jménu vyšších státních zájmů, nezahrnul Hitlera mezi obžalované v Norimberském procesu, protože věděl, že je naživu, znal, kde je a jak se tam dostal. Vzpomínáte si na jeho slova - Španělsko, ponorky, Argentina, Patagonie? V Norimberku nebyl souzen ani bývalý říšský vůdce SS Heinrich Himmler, který údajně za mimořádně podezřelých okolností spáchal sebevraždu bezprostředně po válce. Bohužel, historie je potvora a nemá s morálkou nic společného.


autor: Sergej Latyšev
překlad: Vlabi

poznámka: Případu "Hitler" byl na tomto webu před časem věnován i tento článek:
https://myslenkyocemkoli.blogspot.com/2018/06/hitler-prezil.html



3 komentáře:

  1. Věřit, nevěřit část 1.
    Ani se nedivím, že tu zatím po celkem dlouhé době nejsou komentáře, protože tohle je "zapeklitý" případ. Na jedné straně je Hitler na záběrech konce války, tak řekněme od r. 1943, po prohrané bitvě u Stalingradu ukazován jako čím dál tím více nemocný, resp. že používal drogy. Poslední - pokud si pamatuji správně - oficiální záběry ukazují, jak "vyprovází" do boje "jednotku" nedospělých chlapců, jako "poslední" obránce Berlína, ukazují podle všeho vyčerpaného prý třesoucího se nemocného (obvykle bych v takové konstelaci napsal slovo "člověk", ale tady se mi nechce). Na druhé žije bůhví do kolika let.
    Jestliže prakticky všechny verze o jeho smrti jsou konspirativní (to znamená utajený, spiklenecký, v zájmu utajení, konspirační), pak si dovolím předložit svou verzi.
    Hitler s největší pravděpodobností vzhledem ke stavu svého zdraví, jak nám je předkládáno, a vzhledem k nepochybným následkům toho, když se dostane živý do rukou spojenců a existenci dvojníka (nejméně jednoho) mohl se sice dostat z Berlína, ale situace nebyla tak jednoznačná, tak jako by byla řekněme o pár měsíců později, kdy západní spojenci již vyměnili větší část svého kontingentu. Tehdy byli i západní vojáci (v podstatě přecwe obyčejní a normální lidé s jejich hodnotami) hluboce otřeseni tím, co viděli za zvěrstva (proto je bylo nutno co nejdříve vyměnit), které Němci vytvářeli.
    Co se mohlo stát? Hitler mohl pravděpodobně utéci z Berlína , ale jeho zdraví, podlomené navíc definitivní porážkou nevydrželo a cestou do "bezpečí", nebo krátce po příjezdu do úkrytu, nakonec umírá "přirozenou cestou", víceméně na vyčerpání organismu. V Berlíně byl nalezen "pouze" dvojník. Je možná i "podvarianta", že byl po přicestování do úkrytu zabit "svými sponzory".

    Bedřich

    OdpovědětVymazat
  2. Věřit, nevěřit 2.

    Tato moje verze předpokládá, že zprávy o jeho zdraví a i o tom, že bral drogy jsou pravdivé. Živý Hitler také představoval obrovské nebezpečí především pro ty kruhy "západních" spojenců, kteří jej před válkou i během války podporovali. Kdyby unikla na veřejnost zpráva, že Hitler přežil a žije někde v bezpečí, s vědomím "části spojenců" a dost možná i někomu může radit, co má politicky dělat se "svou" opozicí, to by byla bomba větší síly než ty v Japonsku. To by tehdy hluboce otřáslo všemi "západními" zeměmi a mohlo by to vyvolat nejedno obrovské politické zemětřesení (mohlo by se stát, že by třeba například ve Francii "definitivně" zvítězila Francouzská komunistická strana). A nesmíme také zapomenout, že tehdy byli v USA a Velké Británii ještě velmi schopní investigativní a hlavně nezávislí novináři, kteří by si tohle nenechali utéct v žádném případě.
    Hitler tak mohl přežít svou oficiální smrt, ale ne na dlouho. Živý by byl velmi nebezpečným svědkem a důkazem činů mnoha "úctyhodných lidí" především v USA a v "západní" Evropě včetně Anglie. Tento druh lidí však nenechává příliš rád naživu "zbytečné" svědky i když by byli předtím jakkoliv velmi užiteční.

    Ještě poznámka.
    Konspirativní teorie jsou nám předkládány prakticky pouze ve smyslu jako by to bylo něco nespolehlivého, bylo to hádáním z ruky, či i prostý výmysl, ale to je nepřesné. Jestliže slovo konspirační znamená - utajený, spiklenecký, v zájmu utajení, konspirační (https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/konspiracni), pak je výzhnam nepřesný a možná i záměrně zlehčován.
    Mělo by to mnohem spíše znamenat hledání pravděpodobného průběhu nějaké události, ke které z různých důvodů nemáme dostatek "spolehlivých" informací. Protože tyto události označované jako konspirační teorie jsou právě samy většinou utajovány, jsou spikleneckým spiknutím o kterých není dostatek informací, ale nějakým způsobem nás zajímají a my chceme nebo musíme znát o nich pravdu, či se k ní co nejvíce přiblížit. Není pochyb o tom, že mnohé "konspirační teorie" jsou vypouštěny záměrně pro zmatení stavu věcí a jsou předkládány i takové, které jsou jen "pouhou" slátaninou. Tím bylo vlastně dosaženo toho, že takové teorie se pokládají v dnešním významu jako "slaboduché", "nesmyslné", "vymyšlené" a tak podobně. Nám však nezbývá zjišťovat pravdu na základě nedostatečných údajů, někdy i záměrně zkreslených. Pravé konspirační teorie však musí vycházet z těch i mála faktů, která jsou známa a musí na ně "sedět".

    Bedřich

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Podle mne ten pravý byl v Jižní Americe už od r.1943. V Berlíně zůstali dva dvojníci. Jeden mediální a druhý zalezlý záložák. Už měl vyděláno na důchod, tak proč by zůstával v Evropě. Ten úkol, za který byl dobře zaplacen, už splnil. Navíc těch atentátů bylo tolik, že dvojníků asi bylo vícero...
      Spíše než konec, by to chtělo se zajímat odkud se vyloup, spíše kdo ho vyloup do čela Národně SOCIALISTICKÉ němčourské dělnické strany.(a proč se NárodněSocialistické pak přejmenovalo na SociálněDemokratické)
      nenimito

      Vymazat

Podmínky pro publikování komentářů