28. 9. 2019

Z HISTORIE EVROPY 9


Doba antiky je často vnímána jako čas Řeků, Etrusků a Římanů. Jakoby tu před nimi nikdo nebyl a všechno to úžasné, o čem vyprávějí encyklopedie i učebnice, bylo jen jejich dílem. Kdo však tato území obýval před jejich vpádem, kdo tu byl původním obyvatelstvem, z koho si noví páni učinili své otroky, z jejichž práce, talentů a znalostí pak žili? 
Podívejme se tedy, z jakého podhoubí vyrostla kultura, která se, jak se obvykle traduje, stala základem evropské civilizace.

Antická Itálie - co prozradilo písmo

Hudebníci - detail fresky z etruské Hrobky s leopardy, Monterozzi u Tarquinií, zdroj 


Apeninský poloostrov byl kontinuálně osídlený už v paleolitu, neolitu i v době bronzové celou řadou kmenů, které sem přišly z východní Evropy buď o desítky tisíc let dříve, v době ledové, nebo později v rámci migračních vln.
Jako na zformování řecké antické civilizace měli vliv Heléni, tak v případě římské civilizace to byli Italikové - kmeny a kmenová uskupení, která v druhé polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem přicházely od středního Dunaje. Následovali je Veneti (Videlici, Venoni, Venoťané, Venetulanové,… - vzpomínkou na ně je jméno Benátek / Venecie), severozápad osídlili Ligurové. Všechny tyto názvy nám jasně signalizují, že se jedná stále o tentýž slovanský lid. Byli to zemědělci a pastevci, na italské území však s nimi přišla i znalost výroby železa. Směrem k jihu to byli jim příbuzní Umbrijci a Sabinové. Dále na jih pak sídlil skýtský kmen Jazygů a na přilehlých ostrovech starší a původnější Sardové, Korsové a Sikové, zřetelně promíšení s kmeny ze severní Afriky. Jižní pobřeží postupně osídlili řečtí kolonisté.
Encyklopedie of Indo-European culture to potvrzuje:

…okolo roku 1400 před Kr. začaly poloostrov obsazovat indoevropské kmeny Italiků, kteří už okolo roku 2000 př. n. l. přišli do Pádské nížiny (ale pravděpodobně dříve). Byli to pastýři a zemědělci. Okolo roku 1200 př. Kr. přišli též Veneti a ostatní…

Villanovská kultura
Tyto kmeny přicházely z karpatské oblasti, z území, kde se po tisíciletí rozvíjely první evropské civilizace, kde se hovořilo příbuznými jazyky, vyznávala se podobná mytologie a... kde existovalo vinčanské písmo. Na italském území vytvořily několik charakteristických kultur, z nichž nejvýznamnější byly kultury protovillanovská (jejími nositeli byly kmeny Umbrů, Sabinů a Peucenů) a později villanovská, jejíž nositelé přišli z nadalpské středodunajské oblasti (Morava, Dolní Rakousko, jižní Slovensko). A tak jste o nich patrně neslyšeli... 
Lid villanovské kultury, jejíž stopy byly poprvé nalezeny na konci 19. století u Boloně v osadě Villa Nova, dosahoval vysoké hmotné úrovně; věnoval se nejen zemědělství, ale vyspělé tu byly i kovovýroba a řemesla. Jejich úspěšný rozvoj podpořily příhodné přírodní podmínky a také geografická poloha napomáhající širokým kontaktům z okolního světa. 

Původní villanovské obyvatelstvo svobodně rozvíjelo svou vlastní všestrannou kulturu dávno před vpádem Etrusků. Při zajištěné obživě zemědělstvím se zde explozivně množilo, celou Itálii zabydlelo, obdělalo a vybudovalo. Když už úrodná údolí řek a nížiny při hustém osídlení nestačily, byly osídlovány méně úrodné kopce a pohoří, kde obživu poskytoval chov dobytka a ovcí, zpracování vlny vedlo k rozvoji tkalcovství, ze zemin byla vyráběna keramika, z vápencových Apenin páleno vápno pro stavebnictví, z lesů vyráběno dřevo na nábytek a stavbu lodí, ze sopečných rud taveny kovy a vyráběny kovové výrobky. S narůstající hustotou obyvatelstva docházelo ke specializaci na řemeslníky a výrobce nejrůznějšího zboží od rolníků až po keramiky a kovohutníky, což vedlo k rozvoji obchodu a vývozu do cizích zemí. Kromě námořního obchodu po celém Středozemním moři byly villanovské keramické výrobky a dokonalé bronzové mísy a vázy vyváženy do celé Evropy, několik jich vlastní i pražské Národní muzeum. (A. Horák, O Slovanech úplně jinak)

Z časů villanovské kultury se zachovalo jen několik nápisů na keramice, rytých do kovových předmětů a tesaných do kamene. Použité písmo prozrazuje blízkou příbuznost s písmem vycházejícím z vinčanského a používaným tehdy v malých obměnách v celé egejské oblasti. 
Jeden příklad za všechny: V těsném sousedství italského Orvieta byla archeology odkryta původní villanovská nekropole s kamennými hrobkami pravděpodobně představitelů majetnější městské vrstvy. Nad vstupy do jednotlivých hrobek se uchovaly krátké nápisy, které nám jasně dokumentují, jakého písma používalo a jakým jazykem hovořilo toto předřímské a předetruské obyvatelstvo. 


Co je vytesáno nad vstupem do této hrobky? Nejsme lingvisté a přesto mu rozumíme! Nápis je třeba číst zprava doleva. Použijeme-li tabulku písma uvedenou ve 4. části tohoto seriálu a text rozdělíme na jednotlivá slova, pak by přepsán do naší dnešní latinky zněl:

MI      V      Ě      L-ŽÁĚ      SLÁDČĚ
my     v    nich    ležíce       sladce

Myslím, že mi dáte zapravdu, že i po více jak dvou tisíciletích k nám tento nápis promlouvá zcela srozumitelně!

Etruskové
Mezi tyto pokojné kmeny, dlouhodobě obývající italské území, v „temné době“ na počátku 1. tisíciletí př. n. l. vpadli od jihu a jihozápadu Etruskové a do 6. stol. př. n. l. postupně ovládli většinu severní poloviny poloostrova. O těch už jste jistě – na rozdíl od Villanovců  slyšeli. Takže kdo to byl? 
Rozsáhlá populačně-genetické studie univerzit ve Ferraře a Florencii podporovaná italským ministerstvem univerzit (2004) konstatuje, že Etruskové (haploskupina JT) vykazují užší vztahy k severoafričanům a k Turkům než k jakékoli jiné současné populaci. Zejména turecká složka v jejich genovém fondu je třikrát větší než v jiných populacích. Nicméně jejich přesný původ byl a na půdě oficiální historie stále ještě je opředen tajemstvím. 
Stejně jako ve své době vypukla „keltománie“, něco podobného se událo i s Etrusky. Dodnes tedy není zcela jasné, kam tyto kmeny zařadit, je však vysoce pravděpodobné, že to byl jeden z militantních „mořských národů“ první vlny velkého stěhování národů bronzové doby, který si po porážce invaze do Egypta hledal nové území a našel je v prostoru na jih od Pádské nížiny podél západního pobřeží až k budoucímu Římu. Byli to obyčejní dobyvatelé, kteří si silou podmanili místní obyvatelstvo. Samozřejmě - i s jeho civilizační úrovní. Před příchodem na italské území provozovali pirátské řemeslo v západní polovině Středozemního moře. Řekové jim říkali Tyrhénoi (od toho – Tyrhénské moře), což bychom mohli chápat ve významu „tyrani, piráti“. Pozdější Římané je nazývali „Tusky“ od slova tusculum = hrobka, protože si nechávali stavět honosné hrobky. Domácí Italikové je měli za „pohany“, tedy „Turchči“. Oni sami si pak říkali Rasena, což některé badatele svádí k myšlence o jejich blízké příbuznosti s Rusy. To však jasně vyloučila zmíněná italská genetická studie. Etruskové naopak udržovali přátelské styky s africkým pobřežím, s Kartáginci, o čemž svědčí společná mytologie i pohřební rituály. 

Na italské půdě se zviditelnili někdy v 8. století př. n. l., kdy si v místech pozdějšího Říma nechali zotročenými místními Italiky postavit pevnost, z níž pak podnikali loupeživé výpady především na jih, do dnešní Kampánie. Stále více však naráželi na odpor domácího obyvatelstva, a kdyby se na jejich stranu nepostavili řečtí kolonisté obývající jižní pobřeží, patrně by se tím jejich stopa v historii zase ztratila. Místo toho však došlo k účelovému spojení těchto dvou skupin – Etrusků a řeckých kolonistů - proti domácím Italikům, v němž pak postupem času nabyli vrchu Řekové, kteří se díky nenápadné likvidaci etruských náčelníků nakonec zmocnili i jejich výše zmíněné pevnosti na řece Rúma. Od té doby si nechali říkat „Romani“ a my máme na světě nesmělé počátky slavné Římské říše. Etruskové, kteří byli vyhlášeni svou krutostí a lidskými oběťmi svým božstvům, se však nevzdali, a když jim v polovině 7. století př. n. l. přišlo z Kartága na pomoc obrovské vojsko, růžky vystrkující Římany zatlačili zpět dolu na pobřeží. Následně pak postupně obsadili obrovské území, jehož jádrem bylo dnešní Toskánsko, a k němu přilehlé části na sever, východ i jih. Tentokrát se už vyhnat nedali a pro příštích pět set let se stali vládnoucí vrstvou obyvatelstva na většině dnešního italského území.
Patrně díky nejasnostem kolem tohoto národa vzniklo obrovské množství smyšlenek. Ale nejen proto. Z doby vlády Etrusků se totiž zachovalo velké množství památek, především výstavných hrobek, výstavnějších, než byly ty villanovské, ale také drobné keramiky a užitných předmětů. 

etruský náhrobek, zdroj 

etruský náhrobek mladé ženy z Chiusi kolem roku 200 př. n. l., zdroj
interiér etruské hrobky s leopardy, Monterozzi u Tarquinií

Etruskové však nositeli této rozvinuté kultury, která je jim dnes přičítána, nebyli. Nebyli "kulturním zázrakem přinášejícím světlo vzdělanosti na evropské území", jak je dnes ještě mnozí chápou, ale krutými dobyvateli, kteří svou říši postavili na krvi domorodého osídlení. To, co dnes pokládáme za etruské umění, jsou ve skutečnosti díla bezejmenných původních obyvatel a také vzdělaných slovanských umělců-otroků z Balkánu, které si etruští patriciové kupovali od Řeků. Toužili se totiž také pyšnit uměleckými díly, jimiž byli Řekové vyhlášeni. 
Je vysoce pravděpodobné, že Etruskové neznali písmo, o to větší však k němu měli úctu, a proto si na své stavby i drobné artefakty nechávali od otroků-umělců psát různé texty, kterým sice nerozuměli, ale které podle jejich zakázky měly oslavovat různá božstva a samozřejmě i je samé. 
Asi by se však divili, kdyby si přečetli, co jim tam vlastně někteří písmaznalí otroci psali. Antotnín Horák uvádí celou řadu překladů různých textů z etruských památek, které svědčí o negramotnosti etruských pánů a bídě, ale i smyslu pro humor jejich otroků. 
Alespoň jeden příklad za mnohé nabízí tzv. Novilarská stéla.
Autorem této stély je umělec-otrok žijící pod vládou Etrusků. O svých pánech zde však podává naprosto odlišné svědectví, než jaké se traduje v současných historických pramenech. Těžko říci, kdo byl zadavatelem tohoto díla, ale vzhledem k oficiálnímu vzhledu to pravděpodobně byl někdo z vládnoucí třídy a zároveň někdo, kdo vzhledem ke své negramotnosti věřil, že se jedná o oslavný nebo náboženský text.
V horní části vidíme symboly umělcova etnika - něco jako podpis: kolo od pluhu jako symbol práce a obživy, trojúhelník stálosti a kříž jako symbol života a smrti. Okraje textu pak vyzdobil ornamenty. 

zdroj
zadní stěna Novilarské stély, zdroj




Stéla promlouvá až dodnes, po půltřetím tisíciletí:

my jim nic nevěříc – co pán jest to já jsem
bojem oslabena čaroděj tě zbídačí
veřejně věštec a skrytě zloděj.
Zmučeni ztrácíme krve
i věštíc nás trápí, věštěním, bojem,
lítou věštící saní. Věštec věští on vůl
těšící se ubíjením lidí! Aj tatam je úroda
součty měr skrývají špinavě.
Ničící vilnost jako ten (jejich) pan-
ující (bůh) Bál jest, tě začínající po-
jídat jak zvíře obětní, jak tele, to zvíře 
němé. Veřejně ti vezmou vše. Věru chci (raději) zdechnout!

Etruskové se nad domácí poddané nadřazovali jako „bohové“ a proti tomu pisatel protestuje hned první větou „My jim nic nevěříme, co pán jest, to jsem i já.“ Podle něj tito věštci a kněží byli jen obyčejní zloději a lidojedi, divoši z pralesa. Nejenže domácím Italikům brali z jejich úrody to poslední, ale navíc je krvavě obětovali svému panujícímu bohu Baalovi, což byl bůh sexu v podobě mužského údu. Proto je na rubu stély zobrazil jako nahé divochy z pralesa, kde v dolní části usmrcují kopími divoké kance a býky, v horní části také lidi, kteří tu leží v krvi na zemi.
Je to zcela jiný obraz Etrusků, než jak je líčí Werner Keller, podle nějž Etruskové proměnili italskou divočinu v kulturní zemi a v této zemi temna „rozžehli světlo vzdělanosti a pokroku“. (A. Horák, O Slovanech úplně jinak)

Podivné věci nám tu tedy sděluje takzvané „etruské“ písmo! Neznalého až napadá, že právě v tom tkví příčina, proč raději dodnes údajně nebylo rozluštěno. Tolik by se toho totiž muselo revidovat...
Přitom mnozí odborníci se o to i snažili. Vycházeli však ze zásadně mylného předpokladu, že toto písmo muselo mít původ v řečtině. Uvážíme-li však, že jím psané nejstarší villanovské texty pocházejí z první poloviny 2. tisíciletí př. n. l. a nejstarší řecké texty Homérových děl z doby o téměř tisíc let pozdější, je jasné, že villanovské nápisy jsou podstatně starší než řečtina a nelze je tedy číst za pomoci řecké abecedy. Teprve s pochopením toho, kdo byli Villanovci a odkud i se svým písmem přišli, začnou tyto nápisy promlouvat.
Nápadná podobnost "etruského" písma s písmem vinčanským nezvratně dokazuje, že se jedná o písmo vycházející z těchže praslovanských kořenů a vypovídá i o tom, kdo byli původnější obyvatelé dnešního italského území a kdo byli tvůrci vychvalovaného „etruského“ umění, na němž se objevují mnohé nápisy v takzvané „etruštině“. 
Neomezená vláda Etrusků končí v polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem, kdy začala jejich postupná asimilace vzmáhajícím se Římem. Začal boj Římanů o ovládnutí nejen území Etrusků, ale celého poloostrova. Ale o tom příště.


zdroje:
V. Timura: Dávnoveká Európa
A. Horák: O Slovanech úplně jinak


13 komentářů:

  1. vždy zaujímavé články, ktoré si s radosťou prečítam....jedna jediná vec, ako vysvetlíte tie dokonalé sochy na etruských sarkofágoch a tie dosť jednoducheé a neforemné texty a hlavne kresby na tej kamennej doske?
    v´daka, Váš stály čitateľ Fero

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ...a nejenom to...dotedka jsem cetl (mozna vedy.sk nebo podobne), ze Etruskove byli Slovane s tim, ze uz jejich nazev se zakladem "Rus" to potvrzuje,...stejne jako udajne u Prusu...

      Vymazat
    2. Fero,
      nenapadá mě nic jiného, než že autor to asi lépe neuměl. :-) Jako ve všem i zde nejspíš platilo, že byli umělci šikovní (viz fotografie náhrobků výše) a méně šikovní. Když se totiž poohlédneš po internetu, zjistíš, že těch dokonalých náhrobků není zase až tak moc, ale protože se často reprodukují, nastavují vysokou laťku, jakou ale většina další produkce nedosahuje.

      Vymazat
    3. Anonyme (nezaškodilo by se podepsat!),
      jak uvádím výše, genetická studie Etrusků potvrdila zcela odlišný haplotyp.

      Vymazat
    4. Prodáme zcela novou nepoužitou, dlouhodobě skladovanou, knihu autora Antonína Horáka O Slovanech úplně jinak, která je v článku zmíněna.
      Jedná se o rozprodej soukromé sbírky části nákladu tohoto titulu.
      K dispozici více kusů. Knihu zasíláme českou poštou. Pro více info pište na tisnavy@seznam.cz

      Vymazat
    5. A nebo úplně zdarma zde: https://uloz.to/file/qv8qGgBpc/o-slovanech-uplne-jinak-antonin-horak-1991-pdf

      Vymazat
  2. Pan Horák, budiž mu země lehká, měl sice dobrý nápad porovnat texty se slovansko-arijskou kulturou, ale podle mne naprosto nerespektoval v textu "tečky" coby oddělovače slovních spojení. Pokud vezmu jeho klíč a budu se snažit oddělovat slovní spojení, tak z toho může vniknout něco trochu jiného, myslím.
    MĚ IMĚNIŠČE . ĚRUT . ČAAR ĚŠČE TAJA ĚŠČE
    ROTNĚMĚ . UVLIN . CARTĚN . UŠČE
    COLĚMĚ . IŠČEAIRON . TĚT
    MUT . TRATNĚMI . KRUVĚ
    TĚNAČ . TRUT . ICIĚMĚ . ROTNĚM
    LUTUIŠČE . CHALU . IŠČECERIOM . VUL
    TĚŠČE . ROTĚMĚ . TĚU . AITĚN . TAMUR
    ŠČOTĚR . MĚRCON . KALATNĚ
    NIŠČE . VILATOŠČE . CATĚN . ARN
    UIŠČE . BALĚŠČETĚNAČ . ANJAŠČE . ĚT
    MUT . IAKUT . TRĚTĚN . TĚLĚTAU
    NĚMĚ . COLĚMĚ . TIMU . ŠČOTRIŠČE . ĚUŠČE
    Jen první slova mi přijdou něco jako: "Jmenuji se Erut..."
    Asi nechám na každém, ať si zkusí přeložit po svém. Uvidíme, jestli se trefí, do toho, co pan Horák. Každý, kdo psal nějakou tu hisTorii, nebyl nezaujatý...

    Výraz Turrhēnoi, Tursēnoi, Tursānoi používali řečtí autoři pro označení neřeckého obyvatelstva na řečském území nebo jeho okolí. Typickými Tursēnoi byli třeba Féničané. A určitě nepatřili mezi semitské národy, jak jsem občas někde četl. Naopak, byli to blonďáci, i když z dnešního Turecka;-)
    A že je řečští označovali jako piráty? Kdo pro ty nej nej nejkulturnější a nejcivilizovanější řečské autory nebyl pirátem nebo barbarem?
    Nám taky ve škole vyprávěli o bojovnících za svobodu a partizánech, a najednou jsou z nich teroristi a tyranové:-)
    Tím nechci nijak popírat, co je v článku, že na Apeninách byly dříve Slovansko-Arijské kmeny, než etruskové a pak řečtí, co spolu posléze bojovali o nadvládu, a nejen nad Apeninami, ale i nad celou Evropou.
    Jen se mi prostě nelíbí ta "slovansko-arijská" nadřazená zaujatost obou bezchybných autorů, taky proto jsem jich knihy zasunul hluboko do knihovny už dávno.
    nenimito



    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nenimito,
      co se týče překladu, pak verze p. Horáka (str. 150 - 151) je podrobně zdokladovaná a nesrovnatelně fundovanější, než jakou (bez jakéhokoliv zdůvodnění, odhadem?) navrhuje Metelice.
      PS:
      A v textu je někde něco "Slovansko-Arijského"? To mi teda prosím nepodsouvej :-)

      Vymazat
    2. Vlabi,
      jestli sis všimla, na stejné straně p. Horák ztotožňuje Baala s Velesem, zřejmě také věděl něco o pověstech použitých ve Velesově knize od Alexandra Igoreviče Asova, která je popisována jako Svaté písmo Slovanů údajně sepsané v okupovaném Novgorodu Varjagy.
      O lidských obětech píší jen jezuitské texty, navíc si pletou Baala s Molochem. Jak se píše i ve Velesově knize: "Takto každý, kdo naslouchá Řekům, bude o nás říkat, že jsme lidojedi. Ale to jsou lživé řeči, protože tak tomu skutečně není! Naše obyčeje bývaly jiné. Ale ten, kdo chce zvítězit nad druhými, hovoří o nich špatně, a ten, kdo se proti tomu nebrání, je hlupák, protože pak to začnou říkat i jiní."
      Pan Horák, stejně jako mnoho dalších historiků používal výtahy ze všech možných dostupných textů, ale uváděl jen ty, které se mu hodily do krámu. O pověstech, bájích a mýtech ví něco velmi okrajového, rozhodně bych netvrdil, že fundovaného. Pokud ano, věděl by, že stejní etruskové, co si sami údajně říkali Rasenna, založili nejen Kartágo, ale i Londýn, nebo že byli zakladateli Merovejské dynastie. Anebo to věděl, ale nehodilo se mu do jeho textů. Proč třeba neupřesní, že stejné písmo na podobné stéle bylo nalezeno v Lídii nebo ostrovech Lemnos nebo Lesbos. Navíc od 70-90let se toho mnoho změnilo, myslím.
      Netvrdím, že Metelice uvádí fundovaný překlad. Jen jsem chtěl poukázat, že by si měl zkusit každý sám přelouskat a přeložit. To, že se ty texty dají přeložit úplně jinak, je očividné a každý překladatel v zatuchlém taláru si je rád poupraví k obrazu svému. Navíc fundovaný pan Horák byl profesně fotograf a kameraman trikových filmů ve Zlíně.

      Omlouvám se, nebudu nic podsouvat:-)
      Jen ten text(ostatně jako kdysi skoro celá kniha od pana Horáka) mi připomenul vedy.sk. A možná nejsem jediný, kdo si všiml podprahových podobností s knihou Potvrdenie knihy svetla(a následné celé série), na které byl "postaven" web vedy.sk a navazující tartaria.sk, který administruje člověk vychovaný v silně katolické rodině. A dokonce jsem někde i našel, že byl údajně kdysi i duchovním katolické církve.
      nenimito

      Vymazat
    3. „Kritizovat znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl.“ (Karel Čapek)

      Vymazat
    4. Nenimito,
      už delší dobu nějak nechápu tvoje angažmá ve zdejších diskuzích. Pod čtyřmi články z pěti, které tu Vlabi s nemalým překladatelským a dalším úsilím čtenářům předkládá jako další varianty k posouzení, komentuješ, že autor článků se mýlí, je šlendrián, případně vědomky či nevědomky je zmanipulován nějakými trendy, loutkovodiči apod. Celé to zastřešuješ svým osobním světonázorem, který často podpíráš kvantem odkazů na stejně věrohodné zdroje, jako jsou ty, které zrovna kritizuješ.

      Z mého úhlu pohledu je dosti vypovídající, když jeden člověk o druhém, s kterým se nikdy třeba ani nepotkal napíše například (beru jen z výše uvedeného komentáře, ale podobné lze dohledat v mnoha jiných):
      "O pověstech, bájích a mýtech ví něco velmi okrajového, rozhodně bych netvrdil, že fundovaného".
      Toto je podle mne ukázkový příklad, diplomaticky řečeno, velmi vysokého osobního sebehodnocení a naopak nedocenění případně neochoty pochopit práci, zkušenosti a vědomosti druhých. A to jen proto, že jsou jiné, nežli tvé.

      Máš-li nějakou neodolatelnou potřebu svět se svými osobními světonázory seznamovat (třeba jako my s Vlabi), asi více čtenářů oslovíš, pokud si dáš práci s vytvořením vlastních stránek. Možná pak pochopíš, jak "motivující" mohou být komentáře pod většinou tvých článků, neúnavně kritizující autora textů a zdroje, z kterých čerpáš.

      Vymazat
    5. Michale nesnažím se někoho kritizovat, jen mi často přijde, že je těch uváděných informací málo na to, aby čtenář získal nějaký konkrétnější obraz.
      Zde konkrétně shrnout tvorbu úsilí několikasettisícového národa, který se vepsal přes 500let do dějin Apenin(a nejen tam), do jedné stély s překladem, který lze přeložit všelijak, nebo do nějaké softwarem vypočítané studie z 27 žen, které navíc mohou být odkudkoliv, mi přijde dost nefér, spíše velmi zaujaté až povýšené.
      Ale pokud to vyznívá, jak píšeš, tak máš určitě pravdu. Tedy krom té neochoty pochopit...
      nenimito

      Vymazat
  3. Již od dětství, kdy jsem chodil s dědečkem Pražským Prokopským údolím, hledali jsme trilobity a vyprávěl mi o dějinách země, a pak ve škole kdy jsme se o dějinách, tedy spíše o histórii, učili, jsem obdivoval všechny historiky. Jak dokázali barvitě vyprávět příběhy o dřívějších událostech a to jen z kousků střepů a vykopávek náhodně objevených, jak jim to krásně pasovalo jak se ty různé kmeny střídaly měnily a nahrazovaly jeden druhým, a říkal jsem si jaká to musí být opravdu těžká práce se ve všem vyznat, dát do souvislostí, jak musí vlastně všechno neustále sledovat co se kde nového najde (a to byly časy kdy se nám o internetu ještě nezdálo ani v nejdivočejších snech), vskutku jsem je obdivoval a zároveň mi to nějak nešlo do hlavy jak mohou ty události tak krásně zařadit a určit. Tak jsem si vzal velkou 5l láhev nasypal do ní různé vrstvy, hlínu, písek, štěrk, listí... a pak s ní trochu zatřásl. Vrstvy se docela promíchaly a já ještě víc začal obdivovat ty hledače historie, jak se v těch pomíchaných vrstvách Země dokáží tak přesně orientovat. Nejen že jsou pomíchané a někde prý dokonce starší vrstvy jsou nad mladšími... Ale to je jen jeden pohled na věc. Pak později jsem si začal uvědomovat že na různé události, se různí lidé dívají a popisují různě a dokonce i zcela protichůdně. A o to více mě historici fascinují, že se v tom všem chaosu vyznají. Nechtěl bych to dělat, mám rád pořádek, jednoznačnost a průhlednost. A takové asi dějiny naší Země nebudou. Došel jsem k poznání, že vlastně čím víc víme a objevujeme, tím víme méně, tedy alespoň ti, kteří si to dokáží přiznat. A o to více mne udivují ti, kteří jsou schopni se za svou „pravdu“ (nebo snad dogma?), prát do roztrhání těla. „Nepochopil“ jsem proč někteří lidé nedokáží říci slůvko nevím. Osobně si myslím, že dějiny celé naší Země jsou naprosto ale NAPROSTO jiné než si myslíme, ale jaké..., to opravdu nevím a ani netuším. A tak se bavím pozorováním toho cvrkotu kolem.

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů