10. 4. 2018

Divná místa 4

Česká Kanada 2

Chorche nás v předchozí části zavedl z Českého Rudolce až k prvnímu významnému objektu na Skalce u Zvůle – k Ďáblovu chlebu: seskupení tří obrovských balvanů tvořících průchod z naprosto rovně vytvarovaných stěn. Zkrátka přirozený přírodní útvar jak vyšitý.



Ale to je jen začátek toho, co nám tato vyvýšenina nad Zvůlí nabídne. Ďáblův chléb může být při troše fantazie jakousi vstupní bránou k mohutným ruinám něčeho, co klidně kdysi mohlo být hradbou táhnoucí se severozápadním směrem k druhému vrcholu kopce Skalka, kde najdeme další a další podivné kamenné pozůstatky. Na leteckém snímku je patrné, že balvany rozmetané z vrcholu podlouhlé vyvýšeniny původně stály v jedné linii a po nějakém ataku padaly dolů na obě strany. Ty největší zůstaly ležet poblíž, drobnější můžeme najít na svazích i v okolním lese.





Část fundamentu pomyslné hradby zůstala na místě...


...bloky ležící na něm jsou však různě posunuty a vychýleny z vodorovné polohy...


… a kamenné bloky v horních patrech už obrovské síly neustály a zřítily se dolů. I kdyby tyto balvany byly pozůstatkem nějakých přírodních procesů (vývěrů magmatického bahna skrze zlomy v zemské kůře), anebo pozůstatky dávné těžby, kdy byla hlušina v pastózním stavu vylévána ve vrstvách na haldy, i tak potom musely přijít jiné procesy nepředstavitelné síly, které si s těmito zkamenělými pozůstatky pohrávaly jako s kamínky na pískovišti:


A doklady toho, že to kamení nejsou žádné drobečky, najdeme všude kolem:


Při bližším pohledu však můžeme objevit i jiné zajímavosti. Kameny z landštejnské žuly nejsou zcela jednolité a místy jsou do původní horniny jakoby nataveny materiály zcela odlišného charakteru:


Je až s podivem, že některé bloky rovnováhu ustály jen díky malým podpěrám (nepřipomíná vám to seidy na karelské hoře Vottovaara?)



Celý tento areál rozhodně stojí za prozkoumání, protože tu najdete mnoho dalších podivností, které vám nasadí nejednoho brouka do hlavy. A doporučuju, abyste si s tím pospíšili, protože z jakéhosi mně neznámého důvodu tu existuje tendence „divná místa“ schovávat do lesů. 

Pokud totiž někdy narazíte na historické obrázky těchto míst, vždy jsou tyto objekty na holém místě, z dálky dobře viditelné. A dnes? Šup s nimi do lesa, ať je není moc vidět a lidi tak zbytečně nenapadají divné myšlenky. Prostor kolem Ďáblova chleba byl před několika lety vykácen a šutromilovníci se zaradovali, že místo konečně uvidí v plné majestátní kráse. Ale než stačily vyhnít staré pařezy, už se tu vinou úhledné řádky rašících smrčků. A ty rostou a rostou… Za deset let už tu zase nic neuvidíte.



Asi tak jako to, co už jen čistě náhodou můžete objevit zarostlé v lese při cestě dolů ke Zvůli. Krásné kousky, co?



Ale popojedeme.
Vydáme se nyní severním směrem přes vesničku Mosty k Suchdolu. Podél cesty každou chvíli zahlédnete další kamenné podivnosti: tu kámen, tu dva, tam celá skulptura. Díky tomu, že se povalují na rozlehlých pastvinách obehnaných elektrickými ohradníky, nejsou zarostlé smrčinou, o což se zodpovědně stará pasoucí se dobytek. A tentýž dobytek se postará i o to, abyste se k nim nedostali. Tak alespoň z dálky:


Nad samotným Suchdolem však v době mého výletu býci nebyli v dohledu, a tak jsem se odvážila. Tohle jsou Dračí kameny:


Já nevím jak vám, ale jako u dračí sluje si tu rozhodně nepřipadám. Spíš to vypadá, jako by se tu v poledním slunci v pohodičce válely maxikrávy světlého plemene. Tak jsou ty kameny oblé a hřejivé a pokojné. Prostě je tu tak nějak nedrakovsky vlídno.


Přitom to ale rozhodně ani zde nejsou žádní drobečkové: 


A až budete odtud zrelaxovaní odcházet, pozdraví vás tohle:




Je to kamenná koule…, není to kamenná koule…
Má něco kolem půldruhého metru v průměru a docela pravidelný tvar. Tedy když opomineme, že na jedné straně je poškozená a vypadá, jako by k poškozenému místu někdo chtěl něco „přilepit“. 





A ještě něco: kromě umě vyrytého letopočtu, který na ní zanechal někdo, kdo cítil nutkání se za každou cenu podepsat, najdeme na odvrácené straně něco zcela odlišného. Že by runa?









Ale teď už honem pryč. Kravičky se vracejí a vypadají poněkud neurvale zvědavé.

V Suchdolu se vydávám polní cestou směrem na západ k nedalekému nenápadnému vršku. Proč?
Někde tam prý je jeden z největších českých viklanů - Trkal. Samozřejmě zase pečlivě ukrytý v lese a značení - nic moc. 
Místo, na rozdíl od Skalky u Zvůle, tentokrát není nijak monumentální. Naopak, je to zapomenutý tichý kout jak vystřižený ze strašidelné pohádky…


V nejvyšším místě lesa, ukryté za stěnou křovin, na kamenné základně z poměrně pravidelných kvádrů…


... a z druhé strany z „palačinek“…



... spočívá kamenné „něco“, co vám nejspíš připomene dílo postmoderního sochaře, "vkusně" instalované uprostřed sídliště, a co velmi kontrastuje s čímkoli v okolí - podkladová plošina viklanu s miskami:



Samotný viklan (kámen spočívající jen nepatrnou plochou na svém podloží, který je možné snadno rozpohybovat)… sice patří ke čtyřem největším u nás, ale už více jak sto let se bohužel neviklá. Tento téměř třicetitunový balvan se tu viklal po tisíce let, až někdy v roce 1910 prý sem na školní výlet dorazila třída našich rozjívených prapradědečků. Ti dokázali to, co se žádné z prehistorických katastrof nepodařilo: rozhýbali kámen natolik, že ze svého těžiště spadl:


Zvláštní je, že ta malinká ploška, na níž spočívalo tohle třicetitunové těleso, je viditelně z jiného materiálu, než samotný kolos:


A když už jsme u těch detailů – zvláštní je i to, že jak na samotném viklanu, tak i na oněch „palačinkách“ jsou patrné olupující se vrstvy. Jak cibule. Nebo ještě spíš - olupující se omítka. Divná to žula…
Ale to berte jen tak mimochodem jako poznámku člověka, který o horninách ví jen to, co se mu ještě nevykouřilo z hlavy od školních let.


To, co je však na tomto viklanu i jeho podstavci zvláštní, se i po pádu zachovalo. Je to celkem třináct misek, v nichž se po většinu roku zadržuje voda. Prý zázračná: v některých živá a v jiných mrtvá. Nemohu potvrdit, ani vyvrátit, protože jak je z fotografií zřejmé, v době mé návštěvy byl zrovna suchý rok, a tak se kouzlům zrovna moc nedařilo.
Někdo říká, že misky jsou věštecké, ale já spíš věřím místní pověsti. Vyseděli je totiž prý čerti! Sněmovali tu tak dlouho a tak vášnivě se přeli, že do landštejnské žuly důlky vyseděli svými rozpálenými pekelnými zadky.


Přitom některé z důlků vypadají, jako by byly používané dodnes. Pokud si jejich anatomii nezkoušejí turisté (anebo tu netrénují poslanci), pak tu snad někde musí ještě nějaký zapomenutý čert být. Budete-li tu sami, pak totiž zcela určitě ucítíte v zádech pátravý pohled a při závanu lesního vánku i lehké mrazení...


On tu opravdu je. Ale nebojte se, je to sympaťák. Pokud se tam budete někdy nacházet, a uzná-li vás hodné toho, aby se vám ukázal, pozdravujte ho.



16 komentářů:

  1. Těch misek jsem potkal po republice od Hnanic po Bublavu a od Pohoří na Šumavě po Vidnavu nespočet. Podle mne Živá voda je ta čerstvá z hlubin, co stéká z kopců ve vyšších nadmořských výškách. V miskách se zadržuje dešťová Mrtvá voda, co léčí záněty, popř. řezné rány.
    Ale někde jsem četl, že jsou prý vytvořeny nějakými dopadajícími "sirnými nebo kyselými náboji", bo co:-) Kdo ví....
    nenimito

    OdpovědětVymazat
  2. Nádhernej úlovek Vlabi :-) Sem znepokojen, že do těch míst jezdim a nevěděl sem o tom. Takže námět na výlet. Mrtvost/živost vody na místě změřim měřákem ph pakliže tam nebude sucho jako na fotkách.
    Chorche

    OdpovědětVymazat
  3. WhitelikesnowandcoldlikeWinter10. dubna 2018 v 19:27

    Ten čert je vtipný....
    :-)
    Díky za tip na výlet.

    OdpovědětVymazat
  4. S čertem je to tak, jak sem psal v minulym díle seriálu... Kam církev nechtěla aby lidi zbytečně lozili, tam udělala bububu s čertem.
    Chorche

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čerti (i andělé) existovali dááávno před církví. Ta ty významy jen do lidí od nejmenšího věku povinně ve školách a kázáních poněkud více překroutila.
      Kaleidoskopické vidění má jednu obrovskou výhodu. Dokážeme přijmout jiný názor, aniž bychom v něj slepě věřili nebo slepě věřili nějakému úplně jinému, a díky tomu o nich přemýšlet i povídat. Osobně tu nevím o nikom, kdo by tu bral něco za svatý nebo sviaty. Neplesnivý nám pak taláry, narozdíl od tunelovitého vidění světa, kde pak jednotlivec vidí jen ten svůj svatý vymyšlený tunel, ať už někým v talárech nebo si ho vymyslel sám. Není pak schopen uznat jiné názory, natož se o nich vůbec bavit:-)
      nenimito

      Vymazat
    2. Aby nedošlo k nedorozumění, nenimito, já tu o tunelovým vidění nikdy nemluvil, poněvač podle mě neexistuje. Z dlouhodobýho hlediska. Ten koho by šlo s trochou zamhouřenejch vočí nazvat tunelovim koukačem je defakto ve finále taky jen pozorovatel kalejdoskopu. Poněvač tunelovej koukač nehledá řešení, ale jen si na nějakou dobu vybral z kalejdoskopu jeden vobrázek, kerej ale když se promění, promění se i názor koukače. Já rozlišuju lidi na ty co pozorujou kalejdoskop a na ty co vytvářej mozajku. Bez špetky pokory se řadim k těm mozajkystum :-) Mozajkysta dokáže poslouchat a vnímat cizí názory a analyzovat je a případně zařazovat na příslušný prázdný políčka mozajky. Proto sem tu i psal, že je dobře, že se tu vobjevuje směsice teorií a názorů, kerý si naprosto protiřečej (na první pohled). Jelikož ty co tahaj za provázky pravdu zahalili do změti polopravd. A v každý polopravdě je nějakej zlomek pravdy. Teď de jenom vo to ho z ní vyšťárat a použít... :-)

      Čerti a andělé sou mi celkem ukradený, hážu je na jednu hromadu POTENCIÁLNÍCH vobyvatel nějakýho parelelního vesmíru. Čili pakliže vůbec existujou, ať si tam zůstanou a bubákujou si tam navzájem a nevoxidujou tady a církev ať si táhne za nima do jejich horoucích pekel ;-) Mimochodem čet si Asfalt od Kopřivy ? :-D
      Chorche

      Vymazat
    3. Jen malinký kamínek do mozajky. Zaznamenal jsem někde dřív takový nápad: Slovo čert by se mohlo prý odvozovat od praslovanského „čertat“ - tedy psát, mohli to být ti, kteří zapisovali - čertali - například důležité výsledky kopných sněmů. Dnes je to písař, dřív to mohl být čertar, čert...

      Vymazat
  5. Církev necírkev, ten čert na posledním obrázku opravdu je ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Má pravdu, předsedo :-)

      Vymazat
    2. A já si říkal proč je ten poslední obr gif, a on to animační gif, a ještě se zpožděním:-)
      nenimito

      Vymazat
  6. Díky za další super článek! :)
    Nedávno jsem byl na posvátné hoře Blaník a laicky čučel kolem sebe. Cítil jsem tam klid a majestátnost velkých stromů, hlavě buků, ale i modřínů, smrků a jedlí. A co se kamenů týče, tak jako naprostého geologického analfabeta, mě překvapilo množství kamenů různých velikostí rozesetých od vrcholu až po úpatí hory plus některé objekty (skály), které byly jakoby z jiného materiálu (betonu) než okolní "poházené" kameny. Informační tabule, která obsáhle referovala o geologickém původu Blaníku, mohla být napsána klidně v japonštině, protože pro negeologa je tato "geologština" naprosto nesrozumitelná ;)Udělal jsem pár fotek, ale nevím, kam s nima. Tak aspoň odkaz na toto zajímavé místo: https://mapy.cz/zakladni?x=14.8727194&y=49.6414278&z=16&source=base&id=2026285&q=velk%C3%BD%20blan%C3%ADk

    Člověk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blaníky jsou celkem zvláštní i proto, že se mezi nimi nachází údajně geologický zlom. http://blanik.ochranaprirody.cz/res/archive/101/014230.jpg?seek=1372860261
      A kde je zlom, tam není o paranormální jevy nouze:-)
      Zde se údajně objevují časové anomálie, posuny času, spíše okolo Malého.
      Také je odtud mnoho pověstí od "ztracených" na i pár let, kdežto oni prožili uvnitř jen pár dní. "Den uvnitř kopce je venku rok"
      http://www.sokujiciplaneta.cz/tipy-na-vylet/sub-verejova-skala-na-blaniku
      Jinde se třeba bloudí v kruzích, třeba v Brdech.
      Podobný je i Untersberg:
      http://www.magazin2000.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=675:untersberg&catid=64:islo-102013&Itemid=17
      http://petr-chobot.eu/cs/untersberg-65/a/
      O Babí hoře se tu už také psalo, podle mne to vše souvisí s "tunely"
      http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2016/05/mezikontinentalni-podzemni-tunely-1.html
      nenimito

      Vymazat
    2. Když už jsi zmínil ty paranormální jevy ve zlomových oblastech - je možné, že s tím zřejmě souvisí i záhada kolem tzv. Voynichova rukopisu. Věřím tomu, že jde o přírodní (asi dočasné) portály.

      Vymazat
    3. Předpokládám, že myslíš tohle
      https://brbl-zoom.library.yale.edu/viewer/1006231
      Už jsem taky nad tím jednou bádal. Přemýšlel, jestli to písmo není prostě "normální" písmo z předkatolické éry....?
      Jinak mi vždy rozesměje ta C14 s min. přesností +- 1500let:-)
      Někdo plácne "bylo radiokarbonovou metodou" a všichni to maj za modlu.
      nenimito

      Vymazat
    4. KinoSvet dokument.....? :-)
      https://ulozto.cz/!vovqa65ug/arnost-vasicek-tajemstvi-voynichova-rukopisu-2015-by-mirek0077-mkv
      nenimito

      Vymazat
  7. Ahoj.doporučuji si projít medvědí stezku.jinak na šumavě je plno zajímavých míst, třeba obří hrad,nebo Plechý s jezerem.oficiálně se o vyhloubení postaral svahový ledovec,ale vypadá to jako by někdo kus kopce ustřelil.jaký na to máte názor ?
    Zdeněk

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů