24. 9. 2017

Kurz tartarologie (Základy vědy o Tartárii) 1

Jednou z velkých falzifikací dějin je zatajování a zkreslování informací o Tartárii. Nejrůznější zmínky o ní vyplouvají na povrch stále častěji až v posledních dvaceti letech. Někdy se blíží skutečnosti, někdy jsou spíš matoucí a někdy bohužel úplně zmatečné. Ruský spisovatel, historik a právník Andrej Golubjev píšící pod nickem „kadykčanskij“ se na pátrání po této říši vydal přes nezpochybnitelné historické doklady. Myslím, že po všech těch mlhavých vzpomínkách, dohadech a někdy bohužel i zle míněných smyšlenkách už nastala ta správná doba se věcí zabývat právě tímto způsobem, tedy seriozněji – o což se Golubjev v sérii článků, které vám postupně nabídneme, svým osobitým a silně vlasteneckým stylem rozhodně snaží. Tedy odložme růžové brýle a pusťme se do kurzu tartarologie.


Insinuace
Historii, jak známo, píší vítězové. A správnost tohoto tvrzení si lze snadno ověřit i na příkladu našich vlastních zkušeností. Země, která se jmenovala SSSR, tu byla docela nedávno. Od jejího zmizení z politické mapy světa se vystřídala jen jedna generace, a co vidíme? Jak často se tento název objeví v současných médiích? A pokud se tak stane, pak nejčastěji v negativním světle. Každý rok jsou zmínky o tématu Sovětského svazu stále řidší a řidší. Může se stát, že ještě za života naší generace se i vyslovení názvu země, v níž jsme se narodili, stane nejen projevem špatného vkusu, ale nevylučují ani pravděpodobnost toho, že to nebude bezpečné. Příkladů toho v sousedních republikách vidíme již docela dost.
A podobně tomu asi bylo i s historií Velké Tartárie. Tato forma společenského uspořádání, jedna z nejdokonalejších za celou historii lidstva, se stala nepříjemnou kostí v krku nacionalistům, imperialistům a kapitalistům. Velká Tartárie samotnou svou existencí v minulosti položila tak mohutný a neotřesitelný základ pro naše současné Rusko, že i přes zapomnění skutečné historie se samotnou Tartárii nikomu zničit nepodařilo. Název země, formy státního zřízení a formy vlády se mohou měnit libovolně, ale základ zůstává stejný. Tartárie, Ruské imperium, Sovětský svaz, Ruská federace, to všechno jsou různé názvy jedné a téže země.
Ano, i ta se mění, viditelně se mění, někdy je silnější, někdy slabší, ale ve skutečnosti je nesmrtelná, na rozdíl od všech těch římských a čínských impérií, o nichž si nejsme ani jisti, zda vůbec existovaly v podobě, v jaké nám je představují moderní historici. Ale s Tartárií je situace zcela jiná. V muzeích, knihovnách a soukromých sbírkách západních zemí je zachováno neuvěřitelné množství dokumentů, které umožňují do detailu obnovit nejen některé historické události, ale i detaily života v této zemi, podrobnosti umožňující soudit o zvycích, životním stylu a technologiích, které byly běžné mezi národy a kmeny, sjednocenými v tomto obrovském protostátu.
Skeptici tvrdí, že je to všechno falešné a záměrný informační „vbros“, který je vytvořen nevýznamnými pseudovědci a nepřáteli Ruska, jejichž cílem je... zní to neuvěřitelně, ale skeptici tvrdí, že tímto způsobem se nepřátelé snaží očernit „světlou minulost velkého Ruska“, pomluvit zásluhy Rusů, přepsat historii ve prospěch "velkých kazaňských Tatarů" a "volžských Bulharů". Najít logiku v těchto slovech "vysoce vzdělaných" a nezlomných "vlastenců" se mi zatím nepodařilo. Vždyť vše je přesně naopak! Pravda o tartarijské minulosti Rusi nejen že v žádném případě nesnižuje důstojnost našich předků, ale naopak všemožně podporuje posílení celistvosti, jednoty a nezávislosti naší země.
Pravda o Tartárii, kterou tak pilně a vytrvale vymazávali z historie rusofobové vládnoucí Rusku posledních dvě stě let, je schopna natrvalo a nezvratně dokázat, že cesta vybraná našimi předky jako cesta rovnoprávného soužití různých kmenů a klanů pod zastřešením jednotné organizace byla jedině správná, spravedlivá a životaschopná. To dokládá sám fakt, že Rusko je tu stále. A skutečnost, že pravda o Tartárii prorazila ven až v posledních dvou desetiletích, je způsobena vývojem informačních technologií dovolujících digitalizovat obrovské množství dokumentů, dosud nepožadovaných, a poskytnout tak otevřený přístup k nim širokému spektru zúčastněných.
Uměle zařídit "vbros" v takovém měřítku, není schopen žádný stát a žádná tajná služba. Tím spíš, že přehodnocení některých momentů, o nichž jsem se zmínil výše, umožňuje podívat se novým pohledem i na ty dokumenty, které zatím nikdo neschovával u nás. Při bližším zkoumání v domácích knihovnách se dohledalo prostě neuvěřitelné množství písemných pramenů, svědectví o skutečné historii Velké Tartárie. Nejčastěji stačí vzít jakékoli vydání z osmnáctého nebo devatenáctého století a zavést pořádek do terminologie. Pokud čteme "Tartaři" místo "Tataři", všechno skryté jakoby odhrnuje závoj, oči se otevírají a čtenář nakonec pochopí skutečný význam napsaného.
Ale předložená fakta ovšem neznamenají, že ti, kdo na šíření pravdy o Tartárii nemají zájem, budou se stávajícím stavem dobrovolně souhlasit, ponechají vše náhodě a umožní masám začít pochybovat o pravdivosti tvrzení, že kapitalistická společnost je nejdokonalejší. Případ se zapomenutím úspěchů SSSR dokazuje platnost tohoto závěru. Parazitickému systému, v němž vládne kapitál, nevyhnutelně přijde konec, jakmile se masy dozvědí pravdu o tom, že stát může mít skutečně zájem na tom, aby jeho občané žili komfortně a svobodně. Protože pro kapitalistu je výhodné, aby lid byl špatně vzdělaný, byl nemocný a zabýval se pouze otrockou prací pro obohacení zaměstnavatele. V přestávkách mezi robotou by se měl jen bavit, aniž by o čemkoli přemýšlel a přebýval ve věčné iluzi svého blahobytu.
Přemýšlející občané se však nevyhnutelně začnou nad takovým stavem rozhořčovat a oznámí svým otrokářům: V SSSR přece bylo vzdělání všeobecné a bezplatné, zdravotní péče všeobecná a zdarma; nezaměstnanost neexistovala a – hrůza pomyslet! – dokonce i bydlení bylo občanům SSSR poskytováno zdarma! A žádné půjčky a hypotéky! Samozřejmě ti, kdo vládnou světu, nemají zájem na tom, aby masy přijaly myšlenku, že existence spravedlivého státu svobodných občanů není utopie, ale úplně běžný jev. Neboť tím by ztratili moc nad davem a skončilo by jejich parazitování využíváním otrocké práce.
Právě proto se carové z dynastie Romanovců tolik snažili udělat vše pro to, aby lid zapomněl, že je možné být svobodný, žít bez pánů, šlechty a kněží. Stejný motiv měli i ti, kdo se rozhodli vzít řízení do svých rukou, sociál-revolucionáři a sociál-demokrati, kteří po příchodu k moci začali ničit vše, co by lidu připomínalo, jak žil za "nenáviděného carismu". A současně tak byly bohužel zničeny i všechny dokumenty, které přinášely pravdu o tom, jaká byla země před příchodem k moci třídy vykořisťovatelů monarchistů.

Nyní, když pravdu již nelze utajit, mají ti, kdo vládnou světu pomocí úrokové sazby a konzumu, pouze jeden nástroj k boji s pravdou o Velké Tartárii – diskreditaci zevnitř. Aby se informace přestala šířit, je třeba ji zesměšnit, a tento postup je velmi účinný, jak všichni dobře víme. Nikdo přece nechce v očích ostatních vypadat směšně. A právě tato lidská slabost dovoluje manipulovat s vědomím nás, obyčejných zdola.
Jak to tedy bylo provedeno? 
Velmi jednoduše. Jeden obyčejný sovětský inženýr odešel hned po rozpadu SSSR do Spojených států. Tam se několik let protloukal v chudobě, protože řadové inženýry v Americe nikdo nepotřebuje. Pracoval jako obyčejný taxikář, až najednou... Najednou se změnil ve vědce, fyzika, spisovatele, a dokonce i akademika. Tento titul mu ani jedna z akademií nepřiznala, proto si pro sebe vytvořil akademii svou a ta mu potřebné tituly udělila.
Pak se úspěšný taxikář objevil v Rusku, kde rozvinul velmi horečnou činnost, o které s nevídaným úsilím referovala neoficiální média. A právě tato podpora jednoznačně poukazuje na naplánovanou provokaci. Obrovské množství lidí se v Rusku dozvědělo o tom, že žijí na území Velké Tartárie, a to právě z úst nově se objevivšího "akademika". Ale nemohli vědět, že spolu s autentickými fakty poslouchají i do očí bijící lži a výmysly, nepotvrzená a nepodložená tvrzení svého guru. A tak velmi pomalu, ale jistě byl vytvořen obraz "bláznivého šarlatána, věřícího nesmyslům".
Jenže to už občané sami vlastníma rukama začali šířit jako zhoubný virus informace, které současně získávaly status úplného blábolu, zrozeného díky pološílenému představiteli sekty. Brzy hovořit o Tartárii ve slušné společnosti se stalo už prostě ostudou. Na člověka, který se dostal pod vliv členů sekty, se lidé začali dívat úkosem, dokonce i ti, kteří jinak tajně sami hledali střípky informací o historii Velké Tartárie. 
Úkol byl splněn. Dvakrát vstoupit do stejné řeky nelze a dvakrát uvěřit jedné a téže skutečnosti poté, co se naplnila pochybnostmi o její pravdivosti, je také nemožné. Miliony lidí si uvědomily, že četly knihy a poslouchaly přednášky podvodníka, který, jak se později ukázalo, byl jedním z emisarů samotného Rockefellera staršího. Stalo se očividným, že se jedná o projekt svobodných zednářů, a činnost, "akademika" byla od začátku plánována jako informační virus. Po celou dobu byl řízen a financován zpoza oceánu. Všichni oklamaní automaticky přenesli všechny své poznatky o Tartárii, získané od "příručního zvířátka" Rockefellerů, do říše pohádek. A to špatných.

Nevím, kdo vytvořil mýtus o tom, že informace o Tartárii byly do společnosti zaneseny proto, aby Rusko rozdělily na části, a jeho logiku jaksi nechápu. Jak může být jedno v souladu s druhým? Nicméně máme to, co máme. Všichni vědí o tom, že UFO existují, ale všichni, když už se o nich mluví, se jen záhadně usmívají a pronesou nějaký ten vtípek na adresu "praštěných ufologů". Jinak to přece nejde. Jinak by se totiž okolí mohlo domnívat, že snad o UFO mluví vážným tónem, že snad on sám věří na létající talíře! Ani četné zprávy o neidentifikovaných objektech, světelných koulích, létajících pyramidách a trojúhelníkových plavidlech uznané opravdovými odborníky za skutečné, situaci nejsou schopny změnit.
Ale téma anomálních jevů v atmosféře není pro mě osobně tak důležité, protože to nemá vliv na náš život v tomto konkrétním okamžiku. Už proto, že nemáme dostatečný nástroj pro výzkum v této oblasti a ani databázi. Ale když s pomocí přepisování historie nás mění v poslušné bezbranné stádo, to už se dotýká mých nejvnitřnějších citů! Pokládám konání falzifikátorů za zločin proti lidstvu. A dokazovat věrnost tohoto tvrzení není třeba. My všichni jsme oběťmi tohoto jevu. Zničení SSSR se stalo největší tragédií pro náš národ. Jeho důsledky jsou mnohem horší než I. první světová válka, revoluce, občanská válka a Velká vlastenecká dohromady.
A podle mého názoru, by nic z toho nebylo, kdybychom měli autentické informace o naší minulosti. Člověka, který ví, jak to bylo ve skutečnosti, není možné přesvědčit k následování vnucené cizí ideologie. Není možné ho poplést a učinit ho svým nástrojem, kolečkem stroje, který porobuje obrovské masy lidí neznámému jedinci nebo skupině pastýřů. Slušný člověk nikdy nebude usilovat o podřízení si dalších lidi. A nečestný, který se snaží vštípit lidem nepravdivé údaje o jeho historii, kultuře, místě a roli jeho předků v dějinách světa, je bezmocný před těmi, kterými se snaží manipulovat. To je to, proč při snaze pochopit historii potřebujete být nestranní a objektivní.
Učit se ji je nemožné. V lepším případě je člověk odsouzen ukládat si do paměti data a interpretace jiných lidí, která nemusí být pravdivá. Ale pokud zná principy, na nichž je založen systém řízení mas, dokáže snadno rekonstruovat jakoukoli událost, aniž by se uchyloval k interpretacím a prokazováním historiků. V autentické historii jsou zdlouhavá vysvětlování k ničemu, ba často spíš škodlivá. Ve skutečnosti jsou všechny sociální procesy ve společnosti podřízeny neotřesitelným zákonům logiky.
Tak to přece nemůže být, aby divoký a barbarský a nepočetný národ žil po dlouhou dobu na území od Dunaje až k Aljašce, zatímco by se vzdělaný, kulturní národ s tradicemi několikatisícileté historie krčil na malém poloostrově zvaném Evropa! Velmi se chci zeptat západních historiků, proč - pokud jste takoví skvělí a moudří - proč jste za všechna ta tisíciletí prosperity nebyli schopni osídlit pustá území fantasticky bohatá na zdroje, území obydlená jen hrstkou nevzdělaných barbarů, kteří se tu objevili v desátém století, když vylezli z nějaké díry? To je přece v rozporu s jakoukoli logikou, jak východní, tak i západní.
Pokud by na území současného Ruska dříve nic neexistovalo, jak tvrdí kritikové Velké Tartárie, pak by na této zemi měla existovat civilizace velkých starověkých Řeků, Římanů, nebo alespoň Sumerů nebo Peršanů. Ale ono ne. Ne, nic takového! Existují tu však spolehlivé informace o tom, jak v prvním století Rusové porazili legie císaře Trajana. Taky je známo, že Konstantinopole platila Rusku daně. Ví se o tom, jak skyfský král Ariant rozdrtil vojsko perského krále Kýrose. A Daria hnali, a Vídeň i Budapešť útokem brali, a Řím knížeti Attilovi daň platil!
Pochopením historických motivů a nástrojů nenechává kámen na kameni v mýtu o věčné ruské agresi. Propánakrále, co bychom hledali v Evropě, která ve srovnání s Velkou Tartárií byla jen trpaslíkem? Máme své země dostatek. A do Evropy jsme pokaždé vyšli jen z jediného důvodu: když jsme byli nuceni hnát a dorážet v jeho doupěti nepřítele, který se snažil získat naši zem. Naopak to byla Evropa, která po celou dobu snila o tom, že Rusko obere o vše, co má. A to zcela potvrdily úplně všechny události devatenáctého a dvacátého století. Tak to bylo vždy a tento stav věcí existuje dodnes. Evropa stále nemá nic a stále jen sní, že se zmocní zdrojů Ruska.
A to je důvod, proč pokládám za svůj dluh nastínit svou vizi historie Velké Tartárie zformovanou v průběhu mnohaletého shromažďování materiálů, kousek po kousku, a studiem informací obsažených v různých izolovaných zdrojích. To, o čem budu hovořit, není ani v nejmenším spojeno s výmysly různých lektorů a veškerých jasnovidců. Vše, o čem píšu v "Kurzu tartarologie", se tak či onak odráží v písemných pramenech, v mapách a v albech se středověkými rytinami.



překlad: Vlabi


©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

17 komentářů:

  1. Asi každý jedinec ľudského druhu prechádza "cestou" verím čo je v novinách, až po hľadanie "alternatívnych" zdrojov. Je v tom všetkom veľký (slušne napísané) zmätok. Ja som sa akosi po článkoch "o čem mlčí ruiny..." prehupol do polohy je mi to jedno (jemito)... Viac a viac obraciam pozornosť do "vlastného" vnútra. A začínam si naplno uvedomovať vetu "ži naplno, tu a teraz" T.j. neobracaj sa zbytočne do minulosti a nehlad príliš daleko do budúcnosti... Netvrdím, že môj postoj je správny a už vôbec si nemyslím, že je len tento spôsob "prijímania reality". Sám som zvedavý, aká bude dalšia moja "zastávka"...
    Miki

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miki takto to nefunguje ani v prírode. Aj tam je celkom prirodzené že ten ktorý zabudol nato čo zažil (npr. pojedol tie sladké bobulky, stretol sa s tým malým zvieratkom atď.) v minulosti, dnes to už zo zdravou kožou prežiť nemusí... hunter

      Vymazat
    2. Miki,
      mám to stejně a plně s tebou souhlasím. S Hunterem tentokrát nesouhlasím, protože podle mě míchá jablka s hruškami. Člověk a příroda není podle mě ve vývoji tak úplně jedno a to samé (hodně stručně řečeno). Člověk toho má v pomyslném "návodu k použití" poněkud více. Na rozdíl třeba od žížaly se musí řídit vícero "zákonitostmi" (jako jsou třeba místní zvyky apod. - ono ve městě je prostě jiný život, nežli třeba stromech (není myšleno ironicky).
      Je třeba vycházet z toho, co je, nikoli z toho, co by být mělo nebo co by bylo správné, kdyby... (nebo protože....)

      Myslím si, že hlavním důvodem je - svobodná volba. Tu, narozdíl od té žížaly, člověk může uplatňovat.

      Vymazat
    3. Michale aj žížali (dažďovky) tak ako ktorýkolvek iný život v prírode majú svoju slobodnú volbu a to dokonca aj tie ktore su chovane v zajatí. Líška v klepci si neodkusne nohu preto že je v klepci ale preto že je to jej slobodná volba, rovnako slobodne sa može rozhodnúť počkať si v ňom aj na lovca... hunter

      Vymazat
    4. Huntere,
      to je naštěstí věc osobního pohledu. Pokud tedy nechceš tvrdit, že tvůj pohled je ten jediný správný :-)
      Ono i o té nohu si ukousnuvší lišce bychom mohli polemizovat, zda opravdu jde o svobodnou volbu, instinkt, pud sebezáchovy nebo něco jiného. Protože pak bychom i nutně museli zabřednout do úvah, zda ta moje žížala má taky takový typ vědomí, které by použití oné svobodné volby umožňovalo jako u té tvojí lišky. Kde bychom skončili? Mají i prvoci svobodnou volbu si taky "ukousnout" brvy na základě rozhodování? Protože právě schopnost vědomě se rozhodovat, je dle mě podmínkou svobodné volby. Motám se kolem zvířat celý život a jsem přesvědčen o tom, že různé druhy zvířat mají různý stupeň schopnosti se vědomě rozhodovat. Avšak žádné nemá takový, jako člověk. Neříkám, že je člověk vyloženě lepší, než třeba delfín, jen si myslím, že lidské vědomí je oproti zvířecímu prostě odlišné a má svá specifika, která umožňují s přírodním řádem klidně i "vydrbávat". To žádný jiný živý organismus neudělá.

      Vymazat
    5. Michale píšeš "to je naštěstí věc osobního pohledu." Poznáš to "Šťastie praje pripraveným!"? Prezradím ti, byť priprabveným znamená mať poznanie (nemýliť si to s "mať vedomosť"), mať poznanie znamená vychádzať z poznaného, vychádzať z poznaného znamená vychádzať z toho čo sa reálne stalo a to čo sa reálne stalo nie je nič iné len reálná minulosť. Tý čo zažili reálnu vojnu sú iný ako tý čo o vojne len niečo počuli, viď aj tu preberaná zmanipulovaná historia kol Velkéj Tartárie. Ak sa chceš o živote naozaj niečo dozvedieť, "neškatulkuj" ("zda opravdu jde o svobodnou volbu, instinkt, pud sebezáchovy nebo něco jiného") ho. Je len celkom prirodzené že každá životná forma v prírode vníma svoju slobodnú volbu ináč...

      Vymazat
  2. Když jsem si kdysi poprvé přečetl první texty od Levašova, tak jsem si říkal, komu asi tak tenhle "akademik" slouží, a to tu z něj všichni konspirátoři byli úplně vedle:-) Prostě polopravdy a překrucování... Ono takových "spirituálních patriarchů", co mezi řádky navádí k nenávisti je na východě poměrně dost. Později i Hox pochopil, podobně jako Miki, i on si tu "houpačku" musí užít celou se správným(svým) Časem v přítomném okamžiku, jako každý, kdo chce jen věřit nebo pochopit(nejprve sebe):-)
    http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2015/08/vi-nevi-resi-neresi.html?showComment=1438458153727#c7385730483311709722

    VlaBi děkuji za překlad i za pokračování, ačkoliv mám z textu pocit, že autor je trochu více zatížen vnitřním pocitem převlastenectví, jsem zvědavý na ta fakta. Nemělo by tam být Insinuace? :-)
    nenimito

    OdpovědětVymazat
  3. Autor uz v uvode poukazuje na jednu zasadnu vec a to na priklad takmer uz zabudnutej SSSR. Kazdy kto si kladie otazku ako mohlo poznanie o davnych civilizaciach sa takto zasadne stratit, je to dobry argument. Nebyt internetu a digitalizacie, myslim, ze vacsina ludi by mala problem najst nejaku mapu SSSR verejne dostupnu. Taktiez informacii "fyzickych" je coraz menej. Este ziju pamatnici tej doby a rezimu. Naprikald zajdite do kniznice, budete prekvapeny kolko malo knih z tej doby o filozofii a politike marxismu lenizmu, atlasov a roznych materialov sa tam nachadza. Jedna knihovnicka mi vravela, ze to postupne vyraduju,pochopitelne, zaberaju miesto, ze to bude urcite v narodnej kniznici ulozene,to co je potrebne a ma "istu hodnotu". Je mozne, ze za par desiatok rokov nebude uz mozno fyzicky vacsina veci dostupna. Zatial co sa taky politiky, kultury, umenia a zivota tej doby su materialy dostupne aspon na nete. Koniec koncov ako pise autor za nejaku dobu mozno bude asolutne nevhodne co len spomenut tu dobu. Zatial sluzi ako nastroj roznym politicky skupinam, pre rozne ucely vyvolania roznych nalad v spolocnosti. Uz teraz mame rozne verzie historickych udalosti. A zial z nie tak davnej doby... Odporucam vybornu knihu, iste ocenia vsetci milovnici historie. Vnesie troska svetla do poznania historie ktoru pisu vitazi... https://www.databazeknih.cz/knihy/obecne-dejiny-niceni-knih-143209

    OdpovědětVymazat
  4. Vla Bi, včera som ešte zabudol na malú pripomienku k menu kadykchanskij. V azbuke sa píše кадыкчанский - vo fonetickom prepise kadykčanskij. On to síce má na svojej stránke s "ch", ale to bude pre tie krajiny, kde nemajú krásne písmeno "č"...
    Pekný deň všetkým
    Miki

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miki,
      máš naprostou pravdu. Golubjev se narodil ve dnes už opuštěném městě Kadykčan (Magadanská oblast). Opravila jsem. :-)

      Vymazat
  5. http://www.zvedavec.org/klasika2009/01/2979-o-slovanech-uplne-jinak.htm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je rozebrána, ke stažení zde. Tu druhou lze koupit.
      Antonín Horák: O Slovanech úplně jinak (1991)
      https://www.uloz.to/hledej?q=o+slovanech+uplne+jinak

      Oskár Cvengrosch: Tajné dejiny Slovenska, Slovenov a Sloveniek (2014)

      Vymazat
  6. Вы не могли-бы связаться со мной? Я администратор tart-aria.info
    administrator@tart-aria.info
    Мы бы у себя на сайте хотели запустить версию на польском. Как уже есть на немецком. С сылками на ваш блог как на источник перевода и рекламмой вас как переводчика если хотите. Но, нужно перевести несколько элементов интерфейса сайта и иметь хотя бы 5 переведенных (на ваш выбор) статей. Могу предоставить вам права администратора польской версии сайта тартария если захотите, будете сами всем руководить

    как вам?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ой, извините. чешский а не польский. простите. Так как вам идея?

      Vymazat
  7. Díky za překlad.
    Malá korektura:
    V závěru třetího odstavce od konce je překlep ve větě:
    Ví se o tom, jak skyfský král Ariant rozdrtil vojsko perského krále Kýrose.
    Správně má být skytský = "t" namísto "f".
    Vašek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vašku,
      jsi pozorný čtenář! :-)
      V ruštině se používají obě varianty, jelikož jsem se však nedopátrala, zda jsou volně zaměnitelné, respektovala jsem originál, kde je "скифский Царь Ариант".

      Vymazat

Podmínky pro publikování komentářů