1. 1. 2017

Malý nápad na novoroční předsevzetí

Tak a je to tu! Rok 2017. Jsem přesvědčen, že příštích dvanáct měsíců připraví pro někoho slušnou porci překvapení, pro jiného dostatek potvrzení dílků osobní skládačky. Tak či tak, doufám, že půjde o zlomové období, kdy se začnou fyzicky a především i v marastu mediálních žump projevovat konstruktivní důsledky událostí a dějů veřejnosti dosud utajované a skryté.
První den v roce je ve zvýšené míře užíván k zahájení plnění osobních předsevzetí. Od těch hojně rozšířených, jejichž splnění neujde pozornosti okolí, až po ta, která ani po jejich naplnění nikdo nezaregistruje, což však neznamená, že jsou menší, lehčí, nedůležitá. Často právě naopak.
Možná právě ty patříš do skupiny, která si žádná předsevzetí nedává. Snad proto, že něčemu takovému nevěříš, snad proto, že tě žádné předsevzetí nenapadá. A právě pro takový případ mám jeden návrh. Návrh, který na první pohled bude asi vypadat malicherně, nesmyslně, bez užitku. I kdyby tak snad přece jen bylo, vyzkoušej ho alespoň jeden den nebo i hodinu. Jsou lidé, kteří tak žijí a můj návrh je snad i zaskočí, což by mi učinilo radost. Na druhou stranu jsou lidé, a já mezi ně patřím, kteří zjistí, že to až tak snadný úkol není.
Oč jde?
O nic většího, ale ani menšího, než naše myšlenky. Čistě hypoteticky si, vážený čtenáři, představ náš svět, naší realitu tak, jako by každá tvá myšlenka byla už v okamžiku jejího vzniku známa i někomu jinému, než tobě. Že nic, nač pomyslíš, jak o kom smýšlíš, co si představuješ, všechny tvé vize, přání, touhy, obavy, zkrátka vše, co ti probleskne hlavou, někdo v tvém okolí, ať už známý nebo neznámý, zná. Včetně emocí a pocitů, které takové myšlenkové pochody doprovázejí.
Zkus tedy, pokud to ovšem už není tvojí přirozeností, každou svoji myšlenku kontrolovat tak, aby ses za ni nemusel stydět v případě, že by byla okamžitě sdílena někým kolem tebe, nebo někým, koho se týká. Aby tě to v oné hypotetické realitě neuvádělo do rozpaků. Abys na každou svoji myšlenku byl hrdý tak, že by ti bylo jedno, že je známa i někomu jinému. Aby tvé svědomí, to opravdové nejniternější, nikoli to, které bys chtěl obhajovat před druhými, ale to, které bys obhajoval jen před sebou samým, zůstalo lehké a čisté.
Možná stejně jako já zjistíš, že to není až tak snadné. Snadné to totiž není ani v případě, když jsem osamotě, a už vůbec ne, když hovořím s lidmi, když je jen potkávám. Obzvláště těžké je to při sledování televizních programů, poslouchání rádia, čtení zpráv. A to tak, že si říkám, zda nejde o záměr.
Ta představa, že jsou (samozřejmě hypoteticky) všechny moje myšlenky, pocity a emoce veřejně přístupné, známé a třeba i posuzované, je, pravda, poněkud neobvyklá, možná i děsivá, ale když se mi daří své myšlenky kontrolovat po nějakou dobu, zjišťuji, že se jedná o velmi, ale opravdu velmi osvobozující a povznášející pocit, kdy jsem spokojený sám se sebou. Spokojený s tím, že stále více a více jsem skutečným tvůrcem svých myšlenkových pochodů. Jde o spokojenost na vyšší úrovni, než když se mi třeba daří v práci.
Za sebe mohu říci, že to určitě stojí za to. Pokud bych dokázal k tomuto "malému" experimentu přesvědčit i tebe, budu mít radost a čas strávený nad psaním tohoto miničlánku byl dobře využit.
A kdo ví, třeba zas až o tak hypotetickou realitu nakonec nejde :-)
Tak co, zkusíš to?


(©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

18 komentářů:

  1. Ahoj Michale, zdravím Tebe, ale i Vlabi, v novém roce a přeji v něm hlavně pevné zdraví.

    Nápad je to skvělý. Musím přiznat, že jsem toto již vícekrát zkoušela, ale stačí opravdu maličkost, třeba jen že musím začít řešit něco nečekaného, a už jsem na to zapomněla. Myslím, že tohle je ta nejtěžší práce na sobě sama. Je to o dost těžší, než si sednou při meditaci a třeba hodinu v meditaci kontrolovat své myšlenky. Tohle musí člověk zvládat právě při tom všem běžném po celý den.

    Ale zkusím to znovu. Moc se mi líbí právě "vysvětlení" (které u všech podobných návodů chybí a proto je to pak i hůře představitelné, čeho vlastně máme být schopni dosáhnout) - představit si, že naše myšlenky a emoce s tím spojené, jsou okamžitě sdíleny.

    Myslím, že toto by mohlo zabrat na hodně lidí, protože hodně lidí právě dává pozor na to, jak vypadá před ostatními.

    Ještě jednou děkuji za inspiraci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alexandrie,
      psala jsi "když musím začít řešit něco nečekaného, a už jsem na to zapomněla..." Tohle už je vyšší level. Teprve začínám a spokojím se s tím, že kontroluji myšlenky tak, abych se necítil jakkoli nepříjemně při představě, pokud by je znal kdokoli jiný. Zjednodušeně - co na srdci, to na jazyku.
      To, co jsi popisovala znamená v každý okamžik se 100% soustředit na to, co dělám. Takže, když bych například kopal díru v zemi, tak bych se na plno soustředil jen to a neválel se v myšlenkách někde na pláži ve Francouzské Polynésii :-) To znamená soustředit se plně na ono "tady a teď". Tam ještě nejsem :-)

      Vymazat
    2. Mně se to občas podařilo. Když jsem pak přemýšlela, čím to bylo, tak jsem vždy byla v pohodě, v plné síle, nebyly žádné velké starosti. Ale třeba stačila jen únava a myšlenky si lítaly, kde chtěly. Právě při takových těch fyzických pracech jako je úklid, žehlení..., to jsem ani to žehlení neviděla, byla jsem úplně někde jinde.
      Jsem taky začátečník, největší úspěch bylo asi 20 minut 100% kontroly. Já budu považovat za úspěch to, když se podaří pět minut KAŽDÝ den.

      Při komunikaci s lidmi mi to jde asi nejlépe, protože se soustředím na obsah sdělení.
      A "co na srdci, to na jazyku" je můj celoživotní problém :-). Kolikrát se mi stane, že něco říkám a jakoby se zároveň poslouchám. Jakoby se to dělo mimo mě. Bohužel to ani jinak nejde, mám tak rychlé myšlenky, že ještě štěstí, že je pusa dokáže stíhat interpretovat :-DDDDDDDDDDDD

      Vymazat
    3. Alexandrie,
      neměl jsem vůbec na mysli plnou kontrolu mysli, popisovanou snad ve všech meditačních naukách. V článku jsem se zabýval spíše, honem nevím, jak to nazvat ... mentální hygienou.
      Pokusím se o příklad, přičemž doufám, že to jako obvykle zase nezamotám.
      Jdu takhle po ulici a potkám člověka, dejme tomu na první pohled nepříjemného, přiožralého, poblitého s hodně nechutnými průpovídkami na kolemjdoucí a třeba i na mě. Dříve bych si pomyslel něco na způsob: "No ty seš ale pořádný hovado, ještě se z toho pos.. a bude to kompletní." Plus bych to ještě v hlavě pár chvil okořeňoval a případně i vizualizoval. Dnes, pokud bych si to uhlídal, bych se jakékohokoli hodnocení snažil vyhnout. Možná bych si řekl, že nemám dost informací o tom, co ho do tohoto stavu dostalo.
      Zkrátka snažím se do hlavy nepouštět myšlenky, které by moje osobní svědomí bralo jako nemorální, nedůstojné, nemístné,... a to i v případě, že se je nikdo nedozví, protože to jsou jen myšlenky, které bych v praxi stejně za nic na světě nepřevedl v realitu. Navíc vždycky je někdo, kdo mé myšlenky zná - já.
      Dříve jsem si ono nemorální, nedůstojné, nemístné,... často přehrával v hlavě, abych si třeba ulevil od vzteku, nenávisti, nesnášenlivosti a tím se alespoň takto virtuálně "vybil", protože reálně by mi to moje svědomí nedovolilo. Mysl v mé představivosti však ano. Dnes se snažím už v samotném zárodku tyto myšlenky eliminovat a tím vlastně ony negativní emoce nepodporuju a ony buď vůbec nevzniknou nebo jen ve velmi malém měřítku a rychle samy vyprchají, protože v tu chvíli už stejně myslím na něco jiného a neživím je. Nejde o pomyslné strkání hlavy do písku, ale o zvýšenou kontrolu nad mojí myslí a paradoxně i fyzickým tělem. A věřím tomu, že tím pádem i o zvýšenou míru mého vědomějšího působení nad tím, co se mi děje a dít bude. Snaha udržet si mentální hygienu je podle mne velkým pomocníkem v cestě být vědomým tvůrcem své přítomnosti.

      Vymazat
    4. Michale, asi dvě hodiny jsem o tom, co jsi napsal, přemýšlela a myslím, že rozumím. Jen jsem to asi vzala vše dohromady. Tedy, když kontroluji svou mysl, zároveň se vyhýbám těmto "hodnotícím myšlenkám".

      Na druhou stranu je fakt, že pouze těmto hodnotícím myšlenkám jsem se záměrně nikdy nevěnovala. Nechci, aby to znělo namyšleně, ale v život se mi většinou stalo to, že jsem nechápala, jak někdo neustále něco posuzuje, hodnotí. Vždy jsem z toho byla zklamaná (třeba i proto, že jsem očekávala, že si pěkně popovídám a pak jsem místo toho byla svědkem výčtu toho, co ten či onen dělá blbě a jak blbě vypadá a proč. Nebo proto, že než jsem si stihla o něčem udělat svůj názor, už jsem měla názor někoho jiného). Takže pokud to není nějaký extrém, jaký třeba popisuješ Ty, nebo to není zrovna něco, co se mě osobně týká, co mě přímo ovlivňuje a já to tak nechci, tak se tím ani nezabývám, natož aby si o tom tvořila nějaké myšlenky.
      A teď teda bude zajímavé se sledovat, jestli je to přesně tak, jak jsem právě napsala výše, nebo tam přeci něco v té mojí hlavě je a já si jen nepamatuju, že bych to dělala :-)))

      Na druhou stranu, při tom dvouhodinovém přemýšlení mi velmi rychle vyskočila na mysl provokující myšlenka, že bych i chtěla, aby lidi mohli sdílet myšlenky těch druhých. Omlouvám se kuřákům, ale tohle je třeba názor, který říkám i nahlas: ničej si zdraví své, ale i těch ve svém okolí a ještě obtěžují smradem. Bylo by docela zajímavé, kolikrát za den by takový kuřák nasdílel myšlenku, že někomu smrdí, že důvod, proč jsem si odsedla, byl právě ten, že jsem to nemohla vydržet (mám extrémně citlivý nos. I na parfémy). Kolikrát za jediný den by nasdílel šéf myšlenku svých podřízených, že fakt toto či ono je štve, že je to nepraktické, zbytečné, odvádějící od skutečné práce. Utopie celé této myšlenky je, že bysme se k sobě začali chovat upřímně, pravdivě, bez postranních úmyslů...


      Tak snad jsem to tentokrát pochopila opravdu tak, jak jsi to myslel :-)

      Vymazat
    5. Alexandrie,
      ony "hodnotící" myšlenky je jen jedna část z mnoha. Vidím, že příklad nebyl ideální.
      Fakt už nevím, jak to napsat, což je moje chyba.
      Tak zkusím naposledy.
      Začít se učit vybírat si jen takové myšlenky, které jsou v souladu s vnitřním přesvědčením o tom, co je správné a morální.
      Jedna věc je snažit se morálně a správně chovat, protože svým způsobem je to v běžných podmínkách snazší, poněvadž jsme pod dohledem okolí, které nás k tomu vede formou, zákonů, pravidel, nařízení, zvyků. Tudíž se tak (nadneseně řečeno) může chovat i v jádru nemorální člověk, jenže obecně většině záleží na tom, jak je vnímán okolím.
      Jiná věc je být morální a správný i ve své hlavě, protože do ní vidět není a není tudíž ani onen tlak okolí. Jediný tlak je naše svědomí a vůle být "čístý" i uvnitř.
      Podotýkám, že mluvím sám o sobě. Sám jsem si musel přiznat, že uvnitř v hlavě jsem "nečistý", byť navenek jsem se vždy snažil konat správně a morálně dle svého přesvědčení. Měl jsem zato, že svět uvnitř mé hlavy nepodléhá žádným "zákonům", tudíž jsem v něm byl schopný všeho, což jsem v představách často dělával (a i stále ještě dělám). Došel jsem však k závěru (poznání), i právě ona "čistota" myšlenek je stejně důležitá, jako čistota konání.

      Vymazat
    6. Michale, ten poslední odstavec je přesný.
      Myslím, že fakt chápu, co myslíš.
      Ale spíš jsem psala o svých zkušenostech. A mě osobně to splývá - být správný a morální i ve své hlavě + nedělat si myšlenky žádné, být tzv. neutrální.

      Vymazat
  2. Srdečne zdravím Matej Vás a všetkých členov "vášho klubu" spriaznených duší!
    Pravidelne sa teším nielen na Vaše príspevky, ale hlavne na Vaše spoločné ľudské diskusie.
    Vašu stránku som otvorila len nedávno (škoda, že až teraz a zároveň našťastie že
    predsa len) a užívam si každé slovo srdcom aj dušou.
    Posielam do Vašej pozornosti príbeh na pokračovanie Až se vzbudí Atlanťané....(YouTube) možno už sú vo vašej pozornosti...a možno nie...mňa nesmierne ohromili hlavne tak ZREJMÉ FAKTY - o ktorých (mnohých) píšete aj vo Vašich článkoch až sa mi zdá že spím a snívam a nechápem ako môže svet a všetko okolo mňa fungovať ďalej tak, ako predtým! Teším sa na Vaše komentáre a ďakujem za ochotu deliť sa z Vašimi skúsenosťami a poznaním.
    Iveta

    OdpovědětVymazat
  3. Prepáčte za oslovenie MichaleB a samozrejme VlaBi ušli mi tam trochu iní písmenká:) s láskavým preklepom sa ospravedlňujem...inde som preklepky nenašla:)
    Iveta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Iveto,
      my tu na písmenka a oslovování až tak nehrajeme. Jak jste to myslela, bylo jasné, omluvy nebylo třeba.
      Děkuji za komentář a těším se na další :-)

      Vymazat
    2. Ivet, je to poněkud špatně přeloženo, mělo by tam být "Až se vzbudí ti, co přežili Atlantidu", což je trochu rozdíl.
      Některé věci tam celkem sedí, některé jsou opět polopravdy, ale to je skoro ve všech dokumentech od "hledačů" :-)
      Jinak tady je toho trochu povícero:
      https://uloz.to/hledej?q=OMF-AR

      nenimito

      Vymazat
  4. Trochu jste tou úvahou negoval vlastní titul "Myslenkyocemkoli" :)) Ale vážně.
    Velice hezká a správná úvaha. Chovat se tak, jak mluvím, to je jistě to pravé, protože jedině to vede k naprostému vyrovnání se s čímkoli, odstranění strachu a nemocí. Je moc dobře, že to bylo napsáno, takže díky. Nakonec se tak musí zachovat každý člověk, ale až poté, co k tomu každý bude donucen okolnostmi. Říkávali jsme tomu Poslední soud. A ten už začal, oddělování zrna od plev sledujeme online, pravda se dere ven.
    A ještě malou poznámku. Mysl člověka musí být ovládána tím člověkem, jinak se takovému otroku cizích myšlenkových mraků říká kleštěnec. Člověk se musí doslova ovládnout či přijít k sobě. Jedná se o niternou práci na sobě samém a s takovou prací se člověk nerad chlubí, protože očišťování mysli je doprovázeno značnými životními těžkostmi, ponížením a dokonce svedením bitvy se smrtí (údolí jejího stínu). Není divu. Nepracujete s něčím odděleným, ale s vlastním vědomím.
    Každého takového poctivce bych ale rád povzbudil. Mysl je jako pasáž, průchozí dům. Může do ní jakákoli myšlenka, včetně těch nejstrašnějších, ale nesmí se tam zabydlet. Myšlenky na hrůzu můžeme brát na vědomí a dokonce se jim ani bránit nemáme. Moudří na toto konto říkají, jdi a sáhni si na to. Je to fakt - i smrt je iluze.
    Z praktického hlediska lze říci, že kdo není zkorumpován penězi, kariérou, vlivem či jinými zákulisními tahy a snahou klamat, má většinu cesty za sebou. Takže ono to křesťanství přece jen nelhalo. Lžou jen otroci, a to ještě pro někoho jiného.
    K úspěchu jsme doslova odsouzeni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiří,
      moc děkuju za Váš komentář! Jen mám drobnou výtku. Jak já k tomu přijdu, že obsáhnete více obsahu méně slovy? A ještě k tomu srozumitelněji? :-)

      Vymazat
    2. Děkuji za reakci, Michale. Limitně jsme se všichni přiblížili k bodu, v němž nezůstane jediná otázka bez odpovědi.
      Jestliže jste mi porozuměl, máte otevřenou mysl, která již leccos zažila a nebojí se. Lidé se ve skutečnosti nejvíce bojí právě sebe sama. Není divu, když člověk sám sobě zpravidla reálně bývá tím největším nepřítelem. A to právě tehdy, když dělá něco jiného, než si žádá jeho vnitřní hlas, přehlušený "tímto světem", tedy světem peněz, bydlení, dovolené, kariéry, apod. Ale nedělo se to jen tak, "tento svět" bude na prach a my tu pořád budeme :)
      Mnoho zdaru

      Vymazat
  5. vše nejlepší v Novém roce.Všem.
    Pro jistotu jsem nečetla komentáře.
    Jsme v Evropě roku 2017.A učíme se být průhlední.V povaze,charakteru,akcích,
    reakcích,jedinci,společnosti,životním prostředí,které ovlivňuje naše okolí,
    na něž my reagujeme.Toto vše je článek.Toto vše je spokojený Michal.
    A není toto návrat k původnímu chování,tedy myšlení,života přirozeně se chovajících komunit?neVím proč mám před očima obraz čehokoliv z přírodního života,jakmile mi naskočí obraz kamenných a dále obydlí,obraz souladu myšlenky,emoce,činu,již nefunguje...
    to co funguje,je omezení ifnormací,patřím do skupiny "pouhého" internetu.
    Musím přiznat,že si nejsem jista,zda jsem Michalův proces od motivace k výsledku pochopila správně a úplně.
    Před pár dny,doslova (no jak jinak,když je téma zde na blogu :) )
    jsem se skutečně dostala k afirmaci,vyslovení přání v pozitivním,prostě slova bez Ne.
    Lidičky,ono to funguje :)
    jen znova musím konstatovat opakovanou životní zkušenost:člověk nedostane to,co si myslí že chce,ale to co má dostat,resp.si zaslouží.Objektivně.
    Ono je to logické.Jakmile si vezme to,co si nezaslouží,vytvoří negaci a už to jede :)
    teď jdu číst vaše myšlenky.
    nashle.Michaela.


    OdpovědětVymazat
  6. No tak vše,co mne napadlo,je v souladu s vašimi komentáři.
    Přesně dnes jsem "si vyřešila" nejhorší situaci,kterou jsem zažila za posledních 15 let v pracovním prostředí.Setkání s agresorem,spolčeným s nevýkonným vysoce postaveným egem.Neoprávněný postup,úplatky.
    Přesně to,kvůli čemu raději "válím sudy" i bez podpory CIA :)
    pojmenovala jsem si proces,viníky,zvážila pro a proti a?
    vzdala boj.s čistým svědomím.jsem v klidu.
    ze všech zúčastněných není nikdo čistý,všichni máslo na hlavě,za "smrt"nestojí.Bojovat s nimi,musím použít lest,lež,podvod.Hodně riskovat.
    Nechám to být.
    A nechám zlo se šířit dál.
    Takže se mi to časem vrátí a vymstí.
    A za mnohem delší čas se zlo a dobro zase obrátí.
    znáte,ne?89...M.





    OdpovědětVymazat
  7. Michale, tak jsem tomu dala čas a měsíc jsem zkoušela sledovat sebe sama, jestli opravdu dělám věci, které jsou dle mého morální, jestli bych je dělala/myslela si je, i kdyby je někdo jiný viděl/slyšel. A popisuji svou zkušenost, jak jsem to pobrala a uchopila já: no nikdy bych nevěřila, jak něco takového může být náročné. Chvílemi mi z toho hrabalo :-) Měla jsem občas i problém rozlišit, jestli to ještě beru přes svou morálku nebo tu společenskou. Občas jsem se přistihla při tom, že mě to až stresuje a v porovnání s tímto mi to, co jsem dělala do teď a myslela si, že to nezvládám (nehodnotit, nevytvářet si na situace a dětí nějaký pevný názor, soudit to...), přišlo jako pohoda a zmáknutá "metoda".
    A dokonce jsem došla k tomu, že jsem asi asociál :-), že mám "posunutou" morálku, protože některé věci bych i ráda, kdyby slyšeli ti, co se jich to týká. Neb jsem srab jim to doopravdy říct :-).
    Ale protože se ted snažím dočíst celý leden a únor, a samozřejmě začínám od konce, a přečetla jsem si Tvůj článek o "vzteku" - možná je to u mě stejné, jen nejde o výbuchy vzteku, ale o peprné myšlenky. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alexandrie,
      osobně zjišťuju, že pokud udržím svoji vůli pokračovat v "experimentu", tak po určité době je to pro mozek méně a méně obtížné. Pravděpodobně jde o nějakou (z vnějšího světa implantovanou) vadu v myšlení (automatické přesměrovávání pozornosti), kterou lze dostatečným počtem opakování oslabit a kdo ví, třeba i trvale vymýtit :-)

      Vymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.