27. 11. 2016

PALMÝRA 4

- předchozí část -

Na první pohled by se mohlo zdát, že džihádisté se vůči uměleckým artefaktům mnohdy nevyčíslitelné ceny chovali naprosto barbarsky; v lepším případě ukradli, co se dalo, a obratem prodávali za směšné ceny překupníkům, aby získali peníze na další boj. A co ukrást nešlo, to v horším případě bez milosti rozbíjeli.


Trosky muzea antického umění v Palmýře


Ruští archeologové však po prostudování druhu a rozsahu škod na počítačovém 3D modelu konstatovali, že drancování Palmýry probíhalo pod vedením zkušených archeologů západní školy. Nebylo to v záchvatu fanatismu pologramotných radikálů, jak se obvykle tvrdí v médiích, ale naopak je zde zřejmá vědecká přesnost - takový je závěr zástupce ředitele Odboru kulturního dědictví Ministerstva kultury z RF Dmitrije Novakova. Palmýrská nekropole byla vykrádána cílevědomě, pod jasným dohledem a zmizelo přesně to, co mělo skutečnou cenu. Podle odborníků je v konání zlodějů cítit zkušená ruka archeologů právě americké školy.
Podle dřívějších zkušeností se ukradené artefakty bohužel stěží podaří objevit a vrátit na jejich právoplatné místo, protože byly zcizeny na objednávku. S největší pravděpodobností budou prodány na neformálních aukcích a následně se octnou v uzavřených soukromých sbírkách.

Tam, kde zřejmě měli džihádisti povolení, své ničitelské dílo si s potěšením natáčeli. A právě díky těmto videím kulturní veřejnost s úžasem zjišťovala, že z rozbíjených „antických“ artefaktů vylezly na světlo boží ocelové armatury a betonové výstuže, které rozhodně nebyly dílem dávných umělců, a údajné alabastrové basreliéfy se sypaly úplně stejně jako obyčejná sádra. Což bylo neklamným svědectvím, že mnohé vystavené kusy byly s velkou pravděpodobností pouze kopiemi.


Doufejme jen, že originály alespoň těchto děl nyní necestují přes Atlantik jako kdysi v podstatě celé bagdádské muzeum, ale tiše spí ukryté někde v Damašku nebo v podzemí Palmýry.
Islamisté dokonce fungovali i jako amatérští archeologové, o čemž svědčí velké množství čerstvých jam v celém prostoru palmýrského antického areálu. A tak pravděpodobně mizela i zatím nezdokumentovaná torza soch a nádherné kamenné vlysy, to všechno do té doby zasypané pískem.


Byla však touha po zbohatnutí nebo naopak fanatická snaha zničit umělecká díla zobrazující člověka tím jediným důvodem opakovaných útoků bojovníků takzvaného Islámského státu na toto v poušti ztracené místo?
Možná vás stejně jako mě napadlo - proč zrovna o Palmýru se tolik bojovalo? A proč něco podobného, ovšem v daleko větším měřítku, probíhá nyní i v Aleppu?


Aleppo
Právě o tato dvě města se vedly a ještě vedou ty nejurputnější boje už 5 let. Jako by někomu náramně záleželo na ovládnutí právě těchto míst. Co je na nich tak lákavého, zajímavého, že se tu nehledí ani na výdaje, ani na množství trpících a zmrzačených lidí na obou (všech) stranách konfliktu a ani na nespočet ztracených lidských životů?
Přitom tato dvě města lze těžko nějak srovnávat. Aleppo je milionová metropole (před válkou 1,8 milionu obyvatel) – Palmýra svou velikostí odpovídá asi tak našemu okresnímu městu. Aleppo přiléhá k úrodnému pobřežnímu pásu – Palmýra stojí uprostřed nehostinné pouště. Aleppo bylo hlavním průmyslovým centrem země, zatímco Palmýra je odkázaná výlučně na turistický ruch.
Na druhou stranu však mají i leccos společného. Obě tato místa patří k nejstarším známým městům na světě a už v dávné minulosti byla významnými křižovatkami obchodních cest. Dnes jsou obě na seznamu světového dědictví UNESCO.
Když si trochu zakonspirujeme, pak si na tomto místě můžeme připomenout malou zmínku z článků o mezikontinentálních starověkých tunelech, kde stálo, že Aleppo leží právě na jednom z nich a my víme, že takováto místa se těší mimořádnému zájmu některých současných struktur.
(Mezi námi – on třeba i ten pahorek uprostřed města, na němž se rozkládá slavná aleppská Citadela, nevypadá zrovna dvakrát přírodně.)


Citadela v Aleppu (před válkou)
A co Palmýra? Není tu také něco, o čem se moc nemluví, co se spíš přímo utajuje, protože to má pro výše zmíněné struktury stejný význam jako přístup k podzemním komunikacím v Aleppu?
Nasvědčoval by tomu zvláštní spěch po osvobození města s jeho odminováním. Sotva utichla střelba a dohořela zničená vojenská technika, už na palmýrském letišti přistávalo letadlo s ruskými ženisty, perfektně vybavenými tou nejmodernější technikou pro vyhledávání výbušnin. A v těsném závěsu za nimi tu byli také odborníci z petrohradské Ermitáže. Nejsme zvyklí, aby věci tak „odsejpaly“, a tak není divu, že po internetu se rozběhlo mnoho spekulací na téma, proč je nutné tak kvapně zasahovat v Palmýře, když se všude ještě bojuje.
No… a něco by tu opravdu bylo.
Abyste viděli, že nevařím z vody, uvádím na tomto místě rozhovor s profesorem katedry historie architektury a výstavby měst Moskevského institutu architektury Pjotrem Panuchinem na téma možností obnovy palmýrského areálu, který v březnu 2016 odvysílala TV Rossia24:




Video je sice rusky, ale nás zajímá především jeden jeho krátký úsek. Zhruba v 11. minutě se moderátorka svého hosta ptá, zda jsou nějaké památky také v palmýrském podzemí. A profesor Panuchin odpovídá:
„Jistě. Jsou, jsou. V Palmýře je obrovské podzemní město...“
Tak a máme to tu!
Jak je možné, že se o tom v žádném průvodci nepíše? Přitom je zřejmé, že v odborných kruzích se o tom dobře ví a věděli o tom i islamisté, kteří se v Palmýře celých deset měsíců drželi a podzemí velmi intenzívně využívali. Jistě není náhodou, že za sebou odpálili několik pohřebních věží na nekropoli antického města, kde jsou, jak se dočteme i v průvodcích, četné sklepy určené k ukládání mrtvých. Nejsou snad právě tato místa ideální pro vstupy do podzemního města? A jistě není bez zajímavosti, že zatímco fotografií zničených památek je na internetu velké množství, tak najít jediný snímek islamisty odstřelené pohřební věže se mi nepodařilo. Nejspíš nebylo žádoucí, aby se tu nějaký fotograf motal.


Vstup do hrobky „Tří bratrů“ (před válkou)
Hypogeum objevené po náhodném sesuvu
Pátrejme tedy tímto směrem. Zajímavou verzi předkládá blogger vystupující pod jménem Sergej MK, založenou na výsledcích své expedice a také na zjištěních svých krajanů – Z. R. Chabibullina a nikoho menšího než K. E. Ciolkovského.

„...Kde se v Palmýře vzala voda? Ruský badatel a vojenský historik Z. R. Chabibullin dokázal na tyto otázky odpovědět už v roce 2010. Poté, co se zúčastnil několika samostatných výprav do Sýrie a Libanonu, navázal tu kontakty s místními regionalisty a starými duchovními. Získal si jejich důvěru a oni ho zavedli do podzemí starověké Palmýry.
(Připomínám, že v té době Palmýra ještě nebyla obsazena a nacházela se poměrně daleko od zóny bojů).
Podle jeho sdělení celá Palmýra stojí na rozlehlých krasových jeskyních, které tvoří složitou podzemní krajinu skládající se z obrovských prostor pod celým městem a sahajících daleko za jeho hranice. Na rozdíl od nadzemní části, kde výstavba a neustálé přestavby probíhaly v průběhu několika posledních tisíců let, podzemní část zůstala nedotčená. V ní jsou stále podzemní chrámy, domy i mechanismy v původním stavu. Existují tu například zařízení na zvedání vody z podzemních nádrží do horního města, přičemž jeho princip nám není jasný. Obrovská čerpadla totiž nemají žádné pohyblivé části, přitom některá pracují dosud a nepřetržitě zvedají vodu do nádrží na povrchu, odkud ji celé město čerpá po celý den. Zbytky takových zařízení jsme viděli na Kypru, i tam byla starověká čerpací stanice, která vyzvedávala vodu zpod země na vrchol kopce, odkud se pak kamenným potrubím rozváděla do celého města a přilehlých vesnic. Ale nadzemní část kyperské čerpací stanice se zachovala ve velmi špatném stavu.
Umístění podzemních chrámů Palmýry odpovídá poloze chrámů nadzemních, jsou tu viditelné šachty spojující podzemní stavby s těmi nadzemními a také je vidět, že militanti se velmi pilně snažili je zničit.“

 
Takže je vám asi jasné, proč bylo třeba rychle zasáhnout. Odminovat vstupy do podzemí, zjistit jejich stav i situaci v celém podzemním areálu a zároveň vchody nějak zajistit před kýmkoli nevítaným, kdo by je mohl náhodně objevit. A to všechno dříve než…
Dříve než dorazí Američané a zástupci UNESCO.
Tyto informace nám také vysvětlí určité rozpaky, se kterým je nyní projednávána otázka, zda rozvaliny nadzemních chrámů jen zakonzervovat, anebo se pokusit budovy znova sestavit.
A když budu konspirovat ještě víc, pak by asi bylo na místě připomenout sem tam roztroušené náznaky, že v podzemí tohoto města nejsou jen krasové jeskyně s obrovskými zásobami vody, ale nachází se tu také jedna z mnoha tajných základen. Čí?
V knize Michaela Hesemanna „Tajná věc UFO“ si můžeme přečíst dost zvláštní dobové svědectví, kdy v roce 268 n. l. (to je období vlády Odeanata a později Zenobie) došlo nad městem Palmýra k podivné události. Zmiňuje ji italský historik Alberto Fenogila: 


„...dvě velké ohnivé koule, které rotovaly těsně u sebe, se najednou oddělily a při tom kolem sebe metaly dlouhé světelné blesky. Jedna z koulí, jako by sama cítila, že je v nebezpečí, sestoupila a bleskovou rychlostí přeletěla město, takže teplota náhle stoupla a mnohé palmy uschly. Boj nějaký čas pokračoval stíháním a střílením blesků, až se jedna koule přeměnila v mohutný mrak, z něhož do písku padaly kameny a kusy zničeného objektu, zatímco druhá koule zmizela vysoko na obloze...“ 

 
Asi vás nyní nepřekvapí, že ona základna nejspíš nepatří(la) Palmýřanům, ale jedná se o jakýsi kosmodrom v poušti. Pokud si snad nyní někteří čtenáři začali ťukat na čelo, pak musím upozornit, že to není něco zase až tak neobvyklého, protože analogický objekt se nachází i vysoko v horách Bhútánu, podobné zařízení bylo členy sdružení Kosmopoisk (Mezinárodní vědecko-výzkumné sdružení) nalezeno v Dagestánu. Analogické objekty jsou i na území Mezoameriky a v dalších místech planety. 
Je tu však také celá řada zaznamenaných pozorování neznámých objektů v průběhu syrské války, a to především právě v oblasti Palmýry. Za všechna jmenujme zážitek syrských pilotů, kolem jejichž letadel v průběhu plnění bojového úkolu proletěly dva neznámé objekty sférického tvaru. Podle jejich sdělení se letadla v tu chvíli stala zcela neovladatelná a zároveň zmizela i z radarů na zemi. Když objekty zmizely, stroje se po minutě umoudřily a oba piloti v pořádku přistáli. Při následné kontrole záznamů z černé skříňky bylo zjištěno, že všechna data byla zcela vymazána. Analytici dospěli k závěru, že letouny byly napadeny silným elektromagnetickým paprskem neznámého původu. 
V tomto regionu však k podobné kolizi rozhodně nedošlo poprvé. Jen během této války byly neznámé objekty pozorovány nejčastěji nad Damaškem, ale také nad Golanskými výšinami a v blízkosti syrsko-izraelské hranice. Do probíhajících bojů nijak nezasahovaly, vzbuzovaly dojem, že pouze sledují situaci.
Místa častého výskytu UFO, jakým je právě okolí Palmýry, byla vědecky předpovězena K. E. Ciolkovským na začátku 20. století. Jeho výpočty sice byly utajeny, přesto v době rozpadu SSSR unikly do tisku. Vyvrátit se je za celou dobu nepodařilo a nepochybuji o tom, že určité skupiny "specialistů" je velmi pečlivě studují a s tímto materiálem pracují.
Takže představa, že tu jsou cizí civilizace, které nás tiše (někdy i méně tiše) pozorují a v kritických chvílích možná i pomáhají korigovat naši historii, nebude mnohým čtenářům zase až tak úplně proti mysli.
V průběhu celé historie se příslušníci těchto civilizací pravděpodobně kontaktují s klíčovými osobnostmi našeho světa. Co třeba s Petrem I., údajně Velikým? Nebo snad je náhodná neuvěřitelná podobnost architektury Petrohradu s antickým městem v poušti? 

A není snad Petrohrad někdy nazýván Severní Palmýrou?
Členové sdružení Kosmopoisk poněkud tajemně uvádějí, že mají dobrý důvod se domnívat, že právě v petrohradské Ermitáži jsou dodnes uložena mimozemská technologická zařízení.
A tak možná právě proto to byli specialisté z Ermitáže, kdo vstoupil do prostoru antických ruin v Palmýře v těsném sledu za ruskými sapery.


Důvody velkého úsilí vynaloženého k osvobození Palmýry a spěchu s jejím obnovením však mohou být i úplně jiné. Možná na první pohled méně fantastické, než co tu bylo právě popsáno, ale o to nebezpečnější...



zdroje:
http://www.kramola.info/blogs/protivostoyanie/eshche-odna-zagadka-palmiry
http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=141910
https://www.youtube.com/watch?v=IbipSfd_w0Y 
http://ukrday.com/kriminal/novosti.php?id=162468
https://www.ok.ru/letoslav/topic/66143226309440 

(©)2016 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

8 komentářů:

  1. Dobrý den, opět vynikající článek. A když je zmiňován ten Petrohrad jako Severní Palmýra tak právě nedávno uvedl pan Věličko v Hovorech o životě 4, že Petrohrad byl účelně postaven tam kde dnes stojí, aby se zakryly zbytky obrovského starověkého města. Anna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zrejme odtiaľ potom Romanovci hádzali atomovky na Tartariu.

      Vymazat
  2. Jsem moc zvědavý, jak se na tento druh informací budeme dívat tak za 5-10 let.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Michale,
      něco mi říká, že z poklidné dřímoty možná budeme drsně probuzeni i dříve. :-)

      Vymazat
    2. Vlabi,
      já si to právě myslím také. Jen drsné to bude pouze pro někoho. Já se například těším jako malej Jarda :-)

      Vymazat
  3. Zajímavý článek a myslím, že v něm bude poměrně dost pravdy. díky

    OdpovědětVymazat
  4. Vlabi, děkuji moc za článek. Při čtení mě napadaly myšlenky, které vzápětí byly vyřčeny i v článku (např. vstupy do podzemního světa).

    Možná v tom bude i cosi mimozemského, ale já mám poslední dobou pocit, že je to spíše kvůli důkazům o našem původu, pravda o naších předcích a kdo vlastně doopravdy jsme a pak kvůli vodě.

    A ta čerpadla - to je husté, to je v podstatě perpetuum mobile. To by bylo, aby o to nebyl zájem.

    Horší je, že podle posledních zpráv jsou islamisti zase v Palmýře :-(

    OdpovědětVymazat
  5. Vlabi, souhlasím s Michalem, taky se strašně těším. Víc než na Vánoce :-D

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.