19. 11. 2016

PALMÝRA 3


Kolonáda královny Zenobie
Mezi nejznámější stavby palmýrského areálu rozhodně patří kolonáda kolem ústřední silnice. Lemovalo ji v délce více jak jednoho kilometru několik set jedenáctimetrových sloupů s jemně zdobenými korintskými hlavicemi. Každý z těchto sloupů byl sestaven z několika otesaných (vysoustružených? odlévaných?) kamenných bloků, které nejsou zrovna nejmenší, jak si můžeme odvodit z následující fotografie.


(Tak mě napadá, odkud vůbec onen kámen stavitelé Palmýry brali, když nikde není jediná zmínku o jakémkoli kamenolomu v blízkém nebo i vzdálenějším okolí. A že by musel být při množství spotřebovaného kamene na stavbu tak velkého města rozhodně nepřehlédnutelný!) 

Dnes tu těch sloupů napočítáme sotva 150: většinu odnesl čas, několik jich pak bylo zničeno v roce 2013, kdy se tu při prvním pokusu o obsazení města střetla z islamisty syrská armáda. Další tři sloupy pak odstřelili islamisté o dva roky později. Bohužel i s připoutanými zajatci...
Ještě v 18. století hlavní palmýrskou ulici lemovalo těch sloupů daleko víc. Pokud bychom následující kresbu porovnali se satelitními snímky z roku 2014, zjistili bychom, že celá červeně vyrámovaná část tu v současnosti už chybí.


Tato kresba v porovnání s následující fotografií také svědčí o tom, kolik muselo být odstraněno nánosů, aby byly obnaženy patky sloupů a bylo tak dosaženo původní úrovně ulice.


Kolonáda byla poškozena jen málo. Na snímku z dronu vidíme, že tři islamisty odstřelené sloupy bude možné znova postavit, protože jejich základní elementy zůstaly většinou neporušené:


Ale pojďme dál.

Triumfální oblouk
Kolonáda, která se začala stavět za vlády královny Zenobie a protínala celé město od chrámového komplexu boha Baala směrem na severozápad až k palmýrským hrobkám, začínala Triumfálním obloukem, stavbou, která bývá zobrazována jako symbol celé antické Palmýry. Protože ani ona nepřežila řádění islamistů, nabízím pár obrázků z její historie.
Podle toho, co zde našli první objevitelé v roce 1785 a co s pomocí fantazie dotvořili, vypadala původně nějak takto:


Dost nepodobné tomu, co dnes známe z barevných reklam cestovních kanceláří! Však také v onom 18. století na prvním známém zachycení - tehdy ještě kreslířském – už vypadala takto:


Času odolala jen její zadní stěna a z celého průčelí jen dva postranní oblouky. Díky autorovi obrázku však máme možnost si uvědomit, jak bohatě byla původně zdobená.
To tedy bylo ještě 18. století. První známá fotografie je patrně tato - to už se psal rok 1864:


Celé bohatě zdobené průčelí vzalo za své, z pravého průchodu už zbyla jen kostra zadní části, vrchol středního oblouku hrozí sesutím. 

A o pár let později:


Na počátku 20. století byla brána značně poškozena – jak jinak než v důsledku bojů – a tak, aby zbytky tohoto architektonického skvostu nezanikly zcela, bylo přistoupeno k radikálním opravám. Na následujícím snímku pořízeném někdy po I. světové válce si můžeme všimnout, že tu vznikal nový zadní trakt pravé části brány:


Ve třicátých letech byla rozsáhlá rekonstrukce a také dostavba dokončena a celá stavba získala podobu, jak ji už známe z mnoha současných fotografií. Jistě si všimnete, že byla odstraněna dvoumetrová vrstva písku, za doplněnou pravou stranou se znovu objevily i sloupy, které byly po odstranění nánosů objeveny v písku. Výsledek, jak jej ještě před pár lety mohli turisté obdivovat, je zde:


Ale dnes byste v těchto místech našli jen hromadu kamení...


A ještě pohled z druhé strany - směrem k Baalovu chrámu - před a po:


Zničení Triumfálního oblouku zvedlo ve světě vlnu rozhořčení snad ještě větší, než jak tomu bylo v případě zániku dvou chrámů. A tak se objevily různé návrhy a také nabídky pomoci. Za všechny uvedu alespoň jeden poněkud zvláštní - nápad zaměstnanců italského Ústavu digitální archeologie, na jehož činnosti se podílí i univerzity v Oxfordu, Harvardu a dubajského Muzea budoucnosti. Ti použili 3D technologii a zmenšenou, jen šestimetrovou repliku střední části původní dvacetimetrové triumfální brány vyrobili z egyptského mramoru na - 3D tiskárně! (Zajímavé video, jak taková "výroba" antické brány vypadá, naleznete v článku zde).
Jak jednoduché, milý Watsone!
Výrobek byl pak postupně vystaven na významných prostranstvích některých světových metropolí. Takhle například vypadalo slavností odhalení na Trafalgarském náměstí v Londýně (Pro představu – skutečná brána byla více než třikrát vyšší!):


Replika byla následně nabídnuta Palmýře, nicméně kolegium odborníků po dlouhém zvažování složité situace rozhodlo, že při obnově areálu nebudou použity žádné nové technologie.
Mohli bychom zmínit ještě další památky, které za přítomnosti islamistů utrpěly. Odstřelena byla například velká část středověké pevnosti tyčící se nad městem, zcela vyrabováno a téměř zničeno bylo i muzeum přiléhající k historickému areálu. Barbaři rovněž odstřelili dvě nejzachovalejší zcela unikátní hrobky na palmýrské nekropoli. To vše nyní čeká na starostlivé posouzení odborníků a rozhodnutí, co bude dál.

Divadlo
Ještě však alespoň jednu památku v palmýrském areálu je třeba připomenout. Islamisté ji celou zaminovali a čekal ji stejný osud jako chrámy a Triumfální bránu, ale díky včasnému zásahu syrských vojáků už ji nestihli odpálit. Antické divadlo. Je to nejzachovalejší část celého rozsáhlého areálu, protože se mu dostalo v minulém století nejen důkladné restaurace, ale také významné dostavby, takže může i po dvou tisíciletích sloužit při různých kulturních akcích.
Když byly v prvních desetiletích 20. století postupně odstraněny obrovské vrstvy písku, archeologové pod nimi nalezli tohle:


Chyběla celá vrchní část jeviště, takže v pozadí jsou vidět sloupy Zenobiiny kolonády, k níž divadlo těsně přiléhá. Na této stavbě antických ruin bylo odpracováno nejvíc, a tak to zde vypadá nyní:


Stavba sice byla ušetřena, ale stín tragédie zůstane v jejích stěnách zakletý navždy: bojovníci islámského státu je scénu používali k veřejným popravám zajatých syrských vojáků…



divadlo po druhém osvobození Palmýry v březnu 2017
Po dlouho připravované ofenzívě dne 27. března 2016 však syrská armáda a její spolubojovníci z lidové domobrany, z libanonského Hizballahu, íránští vojáci a Rusové – ti všichni společnými silami vytlačili teroristy IS z Palmýry. Po více jak deseti měsících islámské hrůzovlády a po závěrečných bojích tu však zůstalo jen pusté, prakticky zcela zničené moderní město a v jeho útrobách masové hroby několika set jeho obyvatel a velké množství padlých v boji – vojáků i bojovníků Islámského státu...
Nebudu sem vkládat tak depresívní snímky, i když i ty existují; co dokáže udělat válka s nádhernou zemí, jakou bývala Sýrie, se můžete podívat například zde nebo zde. Jednou se ale může klidně stát, že i ten četník z druhé polokoule, co měl pocit, že tu uprostřed pouště někdo ohrožuje jeho výsostné národní zájmy, sám stane v troskách své rezidence nad těly svých nejbližších. Jsou totiž i jiné soudy než ten haagský...


Ale pokračujme.

Město však dlouho pusté nezůstalo. Téměř okamžitě přiletěli ruští specialisté na odstraňování výbušných zařízení, kterých tu prchající džihádisté zanechali mnoho tisíc. Na ulicích, v ruinách domů, v antickém areálu, dokonce i zalité v asfaltu cest. Všude. Přiletěli nejen ženisté, ale i speciálně cvičení psi a ženijní roboty. Nastalo dlouhé a nesmírně vyčerpávající hledání pod žhavým pouštním sluncem. 


Do postupně odminovávaných částí města se pak pomalu začali vracet obyvatelé, aby se pokusili obnovit své domovy. Co je čekalo? V celém městě nezůstal snad jediný nepoškozený dům, ulice zavalené troskami, spálené polámané stromy. Současnou Palmýru nalezli mrtvější než byla ta antická. Jak však míjely dny, obraz se pomalu měnil. Byly zprůjezdněny komunikace, alespoň provizorně byla obnovena dodávka elektřiny a vody.
Začátkem května pyrotechnici zneškodnili poslední nalezené miny (celkem jich zlikvidovali 17 tisíc!). S nimi alespoň pro toto město odešla válka a příští letadlo, které přistálo na palmýrském letišti, přivezlo už zcela jiné specialisty: členy orchestru Mariinského divadla v Petrohradě.
5. května se tak opět zaplnilo antické divadlo v Palmýře. Tentokrát však tu vládla zcela jiná atmosféra. Stupně hlediště zaplnili ti, kdo se už do svého města statečně vrátili a pracovali na jeho obnově a vedle nich pak vojáci, kteří se na jeho osvobození podíleli.
A pak se v podvečerním slunci prostorem, kde se ještě před několika málo týdny ozývala divoká střelba, rozezněla - „Modlitba pro Palmýru“.
Bach, Prokofjev, Ščedrin.
Bez sentimentu a pěkně od podlahy...
 





- pokračování -

 


zdroje:
http://ru.euronews.com/2016/03/29/demining-palmyra-scores-of-bombs-feared-hidden-in-the-historic-city
http://ru.euronews.com/2016/04/02/palmyra-s-past-not-beyond-repair
http://tass.ru/info/1984591
http://ru.delfi.lt/abroad/global/v-londone-otkryli-kopiyu-unichtozhennoj-triumfalnoj-arki-palmiry.d?id=71037486
https://ria.ru/syria/20160721/1472513448.html
http://blog.wellcomelibrary.org/2016/04/witness-to-palmyra-louis-francois-cassas/
https://img-fotki.yandex.ru/get/5502/32225563.ed/0_d4dc0_1e1d478d_orig


(©)2016 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

2 komentáře:

  1. Vlabi, děkuji moc. Je to moc zajímavé. A neuvěřitelné zároveň. A před těma fotkama před a po válce varuji - moc smutná podívaná. Neumím si představit, že to, co znám, kudy chodím, by takhle vypadalo.

    Hodně by mě zajímalo, z čeho teda stavěli. Jako naprostý laik na chemii a fyziku se ptám, jestli je možné, aby použili písek do forem a nějak tepelně zahřáli, spojili.... (červenající se smajlík).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alexandrie,
      v Palmýře se stavělo z celé řady materiálů, ale především ze žlutého syrského vápence. Ale například Triumfální brána byla údajně postavena z mramoru, egyptské žuly a dokonce bazaltu.
      Co se týče umělého kamene, viděla jsem takový na bosenských pyramidách, takže tato technologie je už hodně stará, a tak bych se vůbec nedivila, kdyby byla zjištěna i zde.

      Vymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.