20. 1. 2016

Výprava do podvědomí a omluva

Diskuze zde na blogu mě přiměly se nad sebou zamyslet hlouběji, než obvykle. Když ne vždy k druhým, tak k sobě se snažím být co nejvíce upřímný, a proto následující text neberte jako hodnocení druhých, nýbrž jen a pouze mě samotného.
Proč bývají tak rozporuplné reakce na témata týkající se jiných možných směrů historie, duchovních záležitostí, ale i alternativních mnohdy futuristicky vypadajících technologií? Upřímně? Jak u druhých nevím, ale u mě mimo jiné i proto:

Proč tu píšu pro někoho bludy o vědomí, snech, síle mysli, nadpřirozených schopnostech, mystických zážitcích, podivuhodných artefaktech popírajících oficiální historii, Darwinovu evoluční teorii nebo fyziku, o UFO, realitách mimo naše vnímání, o myšlenkách, mozku, minulých životech? Proč se zastávám v diskuzích článků od Vlabi o Tartárii, Slovanech, tzv. utajené historii? Proč jsem vůbec založil blog?
Obrátil jsem se na okamžik do sebe, požádal své bujné ego o chvilku strpení a ticha, nasadil maximální možný odstup a objektivitu a vyšlo mi jednoduché vysvětlení. Vše výše zmíněné jednoduše proto, že chci věřit v něco víc, než že jsem hroudou vody, minerálů a chemických prvků, elektrických signálů a vln svištících si to membránami mozkových buněk. Chci věřit, že narozením to nezačalo a smrtí neskončí, protože by můj život byl potom tou největší zbytečností a omylem přírody postrádajícím v oceánu času a prostoru jakýkoli trvanlivý smysl. Když by historie a mezilidské poměry byly takové, jak mi bylo vtlačeno do hlavy. Když by to dění ve světě, a že dnes je to, podívám-li se na to jako nezaujatá bytost, opravdu něco bez hlavy a paty, bylo jen výsledkem základních biologických pudů, oné evoluce a sakra dlouhé šňůry příčin a následků. Když, jak se dle médií zdá, se svět, a teď pardón - v prdel obrací. Když by to tam i snad setrvačností mělo nakonec skončit. Když by moje děti byly součtem chemicko-biologických dat jakýchsi titěrných zkroucených věcí, které nikdy neuvidím a přitom téměř všechna data v nich jsou prý ještě odpadem. Chci věřit v něco víc, a to tak moc, že vyhledávám a vytvářím cokoli, co by mě mohlo v této víře podpořit.
Takže proč? Vlastně těžko říci. Je to touha? Touha věřit ve víc? Nebo je to strach? Strach, že by naopak nic víc nebylo? Že jsem prach a v prach se obrátím? Pravděpodobně od všeho kousek, protože sám před sebou musím, mám-li být objektivní, prohlásit, že v tuto chvíli nemám žádný pro mě nezvratný opakovatelný důkaz. Jistě, psal jsem tu v minulosti o svých osobních důkazech-poznáních, ale čas, i když prý neexistuje, obrou a vybledne vše, včetně vzpomínek coby svědků osobních prožitků. A touha těmto vzpomínkám navrátit jejich původní jasnost a ostrost, je patrně i jedním z důvodů, proč ta kupa článků a proč z tohoto pohledu vlastně nesmyslně reaguji na komentáře, které pro moje vědomí, ale i ego mohou znamenat, že nic víc není. Takže mi vychází, že to nebude projev raněného ega, které bylo vyzváno jiným na pomyslný slovní souboj ve virtuálním světě, nýbrž skrytý výše zmíněný strach a svazovaná touha věřit v něco víc.
Tato pro mě inspirující výprava do sebe sama mi umožnila objevit, že moje ego, stejně jako je tomu v případě snů, zkresleně a symbolicky navenek v reálném světě odráží to, co se děje pod jeho neprůhlednou slupkou - v podvědomí. V podvědomí, ke kterému se lze dostat bez hypnózy, meditace či houbiček.
Tímto bych se rád omluvil všem, kterým jsem v minulosti jakkoli oponoval a kterým v budoucnu oponovat budu. Uvědomil jsem si, že vám ve skutečnosti nevědomě vnucuji programy z mého podvědomí - svoje touhy, svá přání, svoje vidění světa a zároveň programy strachu, že bych byl jen hrouda hmoty poháněná dočasným vědomím tvořeným po mozku bloudícími elektrickými signály.
MichalB



(©)2016 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

21 komentářů:

  1. ahoj Michale ... človek pokiaľ nepadne v živote na hubu, tak sa nezačne pozerať na svet ináč ... ľudia ešte nevedia, že je aj svet mimo nášho svetelného spektra (aj pod aj nad) ... keby ho videli, tak by padli na prdel ... fandím ti

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Každý jav má dve podstaty:
      Tú, ktorá sa odhalí pomocou správneho vnímania
      A tú, ktorá sa vyvolá klamlivým vnímaním.
      Objektom správneho vnímania je prapôvodná skutočnosť,
      Objektom klamlivého vnímania je zjavná, konvenčná realita.

      Madhjamakávatára, VI, 23

      Vymazat
  2. No teda, Michale!
    Právě teď jsi do blogu pustil něco velmi mimořádnýho. Tedy ono hodně odvážný - hop za binární ohrádku s pokorným přijmutím toho, že v ní furt bezradně a zmateně bloudíme. A vlastně proč?
    Cituju:
    Takže mi vychází, že to nebude projev raněného ega, které bylo vyzváno jiným na pomyslný slovní souboj ve virtuálním světě, nýbrž skrytý výše zmíněný strach a svazovaná touha věřit v něco víc.
    Místo věřit by se mi tam líbilo ... odvážit se a přijmout, nebo ještě spíš chňapnout něco víc. My totiž furt a furt překračujeme rozlitou vodu. A to i když už dávno vyschla. Řekl bych, že to "víc", který pořád chápeme jako drzost - je jedinou naší bariérou a zároveň i nadějí. Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji,
      na vědomé úrovni jsem již dávno měl tu drzost emigrovat z "odvážit se přijmout" do "věřit" (proto tento blog), ale je dost pravděpodobné, že na podvědomé úrovni budou nějaká bojácná ALE ještě číhat.
      Na druhou stranu může klidně v budoucnu nastat druhá, možná ještě těžší etapa "odvážit se přijmout" při překročení hranice země Věřit do země Vědět :-)

      Vymazat
    2. Jo,
      tak nějak. Tohle jsou všechno formulace "toho" rozostřenýho v mlze. Ale jistá úroveň zdravý lidský drzosti, jež se samozřejmě nenachází v oblasti fyzickýho a není ani ve většině násilí mentálního... bude asi třeba, ne? Ono to, čemu říkáme bůh a "tak všelijak" to možná očekává. Co myslíš?
      Je ale fakt, že formulovat tohle vzhledem k vědoucím výšinám slušně, důrazně a na úrovni bude asi tím největším problémem lidstva, hm? Matěj

      Vymazat
    3. Souhlas. Ten druh drzosti, o které píšeš, určitě bude krom kupy dalšího tím, co by ony myšlené "vědoucí výšiny" rády u nás viděly. Při směru vývoje dnešní společnosti to dost možná ani dál bez takové drzosti nepůjde :-)

      Vymazat
  3. Čas od času treba urobiť inventúru, aby sa mohlo ísť ďalej a lepšie. Chápem, fandím Vám a držím Vám palce! :-))
    F.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj F,
      ale ono dneska fakt nestačí chápat, fandit a držet palce, co myslíš?
      Chce to aspoň najít nějakou, či jakoukoli aktivitu, jíž ta osobní inventura jistě je. Ale po ní, co vlastně po ní bude? Nic? Lidský nic je blbý slovo, co? Ale to kvantový NIC, tedy to, že jsme všichni a všechno se vším propojeni - je ovšem pecka! Něco jako možnost budoucího velmi velkýho TŘESKU. Možná, že se pak vzbudí dokonce i ten "homo-sapi-2x zaneprázdněnej prací" na přiblblejch technologiích všeho druhu. Jo a na vydělávání chechtáčků, jež mu nabeton znehodnotí a rozhází Systém. Matěj

      Vymazat
    2. Ahoj Matej.
      Teraz to je Michalova osobná záležitosť, cez ktorú musí prejsť. Vie, čo chce. Chápať, fandiť a držať palce - to je dosť dobrý začiatok, aby sa rýchlo odvážil "prijať" pri prekročení hranice "vedieť". Nič nevytvárame, len si vyberáme z možností, ktoré sú dané v kvantovom poli ( V.Zeland - Priestor variant/možností) - tak mu želám, aby si zvolil tú správnu dráhu :-)
      F.

      Vymazat
    3. Z mého úhlu pohledu by bylo velmi smutné, když bychom nikdy nic nevytvářeli. Kreativita by byla pouhým bludištěm, kde si duše-myš vybírá vpravo-vlevo a ten, kdo myšky do bludiště hodil jim přál, aby si zvolily z pevně daných možností tu správnou.
      Pak vidím paradox - když by nebyla možnost cokoli vytvořit, nemohlo by být vytvořeno ani to kvantové pole možností, ne?
      Ono kvantové pole podle mne je dynamické, měnící se. Je zároveň příčinou, ale i důsledkem každé události, každé myšlenky, protože je zpětnovazební.
      Ale přesně podle myšlenky v článku - je to zřejmě jen moje přání :-)

      Vymazat
    4. Sme - myšky - v bludišti myšlienok. Odkial však tieto myšlienky prichádzajú? Kvantové pole variant/možností aspon mne na to dáva celkom zrozumitelné vysvetlenie. Transsurfing je o tom, aby sme sa naučili myšlienky VEDOME riadit a VEDOME si vyberat tie správme možnosti. Až potom, ked sa duša a rozum zosúladia, sa nám otvoria možnosti VEDOMEJ KREATIVITY. Ale to je už iný level. Tento krok - vedomé riadenie svojich myšlienok - sa jednoducho preskočit nedá. Preto je svet tam, kde je...
      F.

      Vymazat
  4. Ahoj Michal B.

    Za prvé chcem povedat, ze nikomu nic nevnucujes. Kazdý kto klikne na túto stránku to urobil dobrovolne a úplne dobrovolne cíta tvoje postoje, postrehy a názory!

    Prirodzenostou bytia je bezpodmienecná láska. Bytie tu je v kazdom z nás a vo vsetkom prejavenom, vytvorenom, ako aj v tom co pokladáme z násho uhla pohladu za prázdnotu. Bytie chce zazívat a preto vytvorilo prejavený materiálny svet ktorý zodpovedá 0,000001 % zo vsetkého co je! 99,999999 % vôbec nevnímame ak nemáme schopnost íst do svojho vnútra za nase myslienky a hluch ktorý ten prejavený materiálny svet spôsobuje.

    Ak si zoberieme kameru a postavíme ju niekde zapnutú, tak bude snímat VSETKO co je v jej zornom uhly. Keby ste tam postavili cloveka, aby urobil to isté, tak väcsinu dianí co kamera zachytí sa nedostane do jeho vedomej pozornosti, pretoze clovek má predstavy, predsudky a ”vie” ako svet vyzerá.

    Pozorovat vedome bez zaujatia a bez ocakávaní, bez nauceného scenáru je to co obohacuje zivot.

    Clovek vkladá vela energie do toho aby niecim bol, do toho aby sa v spolocnosti uplatnil za podmienok aké mu spolocnost ponúka! Zrazu ked sa objaví v jeho zivote nieco co by ohrozovalo jeho pozíciu tak sa bráni. Mávne rukou a povie si ze to je blbost! Cloveka ktorý nemá pevne vystavané rámy a ktorý pozoruje zivot slobodnejsie okamzite napadne. Celý tento boj nie je o názoroch, ale o tom, aby nebola ohrozená pozícia cloveka, ktorý vsadil nesmierne vela energie do pozície vo svete a do svojho vlastného náhladu o tom ako svet funguje. Takému cloveku tazko vysvetlíte ze o 99,999999 % reality nevie vôbec nic, pretoze pre neho budet to 0,000001 % sto percentnou realitou!

    Pokial sa clovek naucil pouzívat svoje ego ako nieco co mu dáva moznost zazívat túto realitu, pokial je ego nástrojom pre dusu tak je vsetko v poriadku. Dusa tvori a cez telo a ego dostáva spätnú väzbu co je potrebné pre dalsie kroky dopredu.

    Ak sa vsak u cloveka stáva ego dusou, ak clovek koná len z pozície hmoty – telesnej schránky tak ubíja svoju dusu. Ak nieco ohrozuje tento hierarchický poriadok u takého cloveka, tak zacne slepo kopat okolo seba.

    Správna miera je harmónia v trojici. Duch – dusa – telo. Vôla – viera – láska.

    OdpovědětVymazat
  5. Michale, ja som ťa podozrievala krátko, že chceš "zapadnúť" do Matrixu2001. - ale aj tak sa mi zdá, že nezapadneš. A to je dobre :-D TY si MichalB.
    BE

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bed,
      práce J. Chvátala si moc považuji a obdivuji jeho rozhled a pamatováka.
      Neumím informace systematicky vyhledávat a třídit. Tím jsem "odsouzen" se zabývat bádáním především uvnitř :-)

      Vymazat
    2. To je to pravé u Teba. Na p. Chvátala mám svoj názor , liší sa i neliší od Tvojho. Proste mi tam čosi nesedí. Prachy, prachy... Nedávno som zaznamenala pojem mozaikové myslenie a kaleidoskopické myslenie /vedomie/. Ktoré myslíš máš, ha :-D ?
      BED

      ftípek : už sa ma jeden pán na to pýtal, že či BED ako posteľ či inak. Vravím aj inak . Veď Robo Grigorov spieva : "Všetci sa zídeme, raz v jednej posteli ..." Čauky, BED

      Vymazat
    3. Bed,
      s těmi "prachy, prachy..." jsem byl na tom kdysi stejně. Býval jsem přesvědčen, že předávání informací, ale i služeb v oblasti duchovna - vývoje lidské bytosti by měly být předávány bezplatně a bezpodmínečně. Že člověk, který má dar třeba léčit, nacházet ztracené lidi, jejich problémy apod. má své "božské" nadání proto, aby ho vykonával a ne aby ho živilo.
      Jenže takový člověk narozdíl od většiny jen dělá to, k čemu má vlohy, proč tu vlastně je a sám se zasloužil o to, že jeho nadání či koníček (ideálně obojí) se stalo jeho prací - cestou životem. Když by si na svojí existenci musel vydělávat někde u pásu v továrně Bosch, nezbývalo by mu času a energie toto svoje nadání používat pro dobro druhých. I takoví však jsou - přes den makaj v rachotě, která je nebaví, po nocích léčí a časem padnou na hubu nebo se jim rozpadne rodina, případně oboje zároveň. Tím se z mého úhlu pohledu vlastně i staví proti své cestě životem, kvůli které tu jsou.
      V mém případě šlo o závist, že také nemám takové schopnosti a proto jsem sám sebe přesvědčoval, že kdo tyto schopnosti má, měl by je lidstvu dávat zadáčo. Pak jsem si ale uvědomil, že vlastně dělám přesně to samé. Můj koníček, moje nadání používám při své práci a dobře živí mě i rodinu. Můj koníček je mi prací, práce koníčkem a zbývá mi moře času i energie k bytí.
      Imaginární rozdíl je jen v tom, že své nadání jsem nepovažoval za tolik exotické, mystické jako třeba umět léčit člověka dotekem.
      V případě, o kterém tu je řeč, nejde v principu o nic jiného. Vyhledávání, zpracování a předávání informací za úplatu je stejně záslužné a potřebné, jako léčit nebo jak psala Vlabi péci chleba a prodávat ho. Ne nadarmo se říká, že nejen jídlem je člověk živ :-)

      Perfektně to shrnula Vlabi v diskuzi pod článkem o umělé inteligenci.

      Vymazat
  6. Dlho som rozmyslal ci pridat kometar alebo nie ale skusim to napisat takto . Sadnut si v samote a ostat sam so sebou je ta najlepsia vec co moze clovek pre svoje zdravie , a pre svoju put zivotom urobit . Ludia sa naucili na vrcanie , hucanie , buchanie atd ale sam so sebou uz clovek nedokaze vydrzat . Citame knihy , pocuvame radia ,tv, medialne kolotoce kazdy den a okolie nas vyformuje do toho co sme ,a potom prideme na to ze ani nevieme kto sme . Ludia hladaju stale navod na zivot ,preto tolko knih ako zit ako sa spravat atd .To znamena ze ludia prezivaju v nejakom pohotovostnom rezime ,umyt sa , najest sa , robit a spat kolobeh otroka . Ked sa ocitnu o samote zacne fungovat vedomie a podvedomie a nemusime hladat knihy a prednasky filmy ako zit ale otvarame vlastnu knihu zivota ktoru nosime v sebe , vsetko mame nic netreba hladat len ostat sam so sebou a svet uvidime uplne inak .

    asgard

    OdpovědětVymazat
  7. Michale, poviem inak - keď niečo vydrieš svojou snahou, učením, sám si zaplatil atp., dávaj si platiť.
    Keď niečo dostaneš ako Dar - Daruj.
    Tak je to s mojim rodinným priateľom.
    Nemá cenník, kto čo dá, dá... Vždy vraví "ja toľko antěnka".
    Si predstav , furt mu ľudia dávajú :-) a fut má dosť.
    BE

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bed,
      někdo má dar léčit, jinému roste lepší zelenina a někdo proveze bezpečně auto i po té nejledovatější ledovatce. To všechno jsou věci, které se sice dají trochu naučit, ale především to člověku musí být dáno. A čím dál víc si myslím, že dobrý řidič a skvělý zahradník jsou stejně důležití a stejně mimořádní jako dobrý léčitel. Já opravdu nedokážu najít jediný důvod, proč někdo by za dobře provedenou práci, ke které má navíc ještě talent, měl dostat zaplaceno a jiný ne.
      (Navíc mám takové skryté podezření, že všechny ty ezoterické hlášky o tom, že opravdový léčitel se pozná podle toho, že léčí zadarmo, jsou jen chytrým manévrem kohosi za oponou, který tak rukama nemocných likviduje konkurenci diplomovaných lékařů. Ale to si tu dumám jen tak pro sebe.)

      Vymazat
    2. Michale, niekto lepšie riadi auto, a lepšie pestuje zeleninu, či píše na stroji ... to sú vlohy, tzv talent, dané a sebou vypestované. Výsledok - zručnosti. Ale to čo opisujem ja, je že, niekto je 30 rokov "neznaboh", elektrikár, a v troch týždňoch je to inak. Potom až zažiješ porozumieš.
      Brániš akési mantinely - nuž bráň si ich.
      BE

      Vymazat
  8. To není touha
    nebo jen přání
    je to ten schůdek před poznáním
    duše ví a přesně cítí:
    jsem krásná, věčná
    já neskončím v řiti.

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.