15. 10. 2014

Osobní postřehy 1# - Duše lidí vs Duše zvířat


Nahoře po poslední serpentině sjel ze silnice, z kufru vypustil psa a šel se pokochat pohledem do údolí. Když se nahnul přes zábradlí, stalo se to. Silnice, po které právě přijel, zmizela v houštinách, zmizely i domky na úbočí a jen sem tam mezi vzrostlými stromy a skalními výstupky probleskovala úzká, kamenitá cesta. V oblacích prachu po ní odjížděl kočár.
Srdce se mu náhle sevřelo nevýslovným žalem. Už nikdy ji neuvidí!!
V zoufalství stiskl v dlani jílec meče a celým tělem se mu rozléval bezbřehý smutek.
Ale zároveň s ním si velice živě a bezprostředně uvědomil i blízkost svého psa.
„Betmene, kde jsi chlupáči!“

Na cestě za vzdalujícím se kočárem se mihl černý stín.
„Pozor, Betmene!! Kočár!!“
Z okénka vyklouzla úzká bílá ruka, zamávala a kočár definitivně zmizel za poslední zatáčkou. Souběžně s tím zaslechl kdesi daleko v louce za sebou vítězoslavné psí vyštěkávání. Betmen právě nalezl zkratku do Austrálie!
Protřel si oči a znovu pohlédl do údolí. V odpoledním slunci se zase matně leskla úzká asfaltka. Možná se na ní rozplýval maličký zbytek oblaku prachu. Anebo možná ne. S naprostou jistotou však cítil, že se vrátila.
Když odjížděli, pes s úplnou samozřejmostí, jako by tomu tak bylo odnepaměti, naskočil na sedadlo spolujezdce.
 
Vlabi




Občas sem fouknu nějaké poznatky, v kterých již mám definitivně jasno. Nikoli díky internetu či alternativním médiím, nýbrž více či méně díky osobním poznání.
Často asi půjde o informace, jejichž platnost je v duchovně či ezotericky (jak se kdo cítí) založených zdrojích často přímo protikladná. To znamená, že guru A tvrdí "ANO", kdežto guru "B" zásadně "NE". O případné slovní blitky (nejde o překlep) mezi nimi není nouze, stejně jako o dohady, kdo z nich má větší pravdu nebo nos a kdo z nich je ještě větší duchovní pako, než jsme doufali.

Nepředkládám je jako obecnou pravdu ani jako patent na ni, nýbrž jako pravdu v mé osobní realitě. Zdůrazňuji to proto, že nabývám dojmu, že reality se mohou vzájemně lišit, byť lidé obývají tentýž prostor - jak podivné, milý Watsone, že?
Jde o moji malinkou soukromou pravdičku, pro kterou již nemusím nutně nikde hledat nějaké důkazy.

Jak to poberete vy, záleží čistě na vás :-)


Takže poznatek numero 1:


Duše inkarnovaná jednou coby člověk, se klíďopíďo může - a stává se to - v dalším pozemském životě inkarnovat jako zvíře.



Abych to upřesnil a nepaušalizoval:
- nevím, zda jako jakékoli zvíře, ale jako savec v blízkosti člověka ano;

- nevím, zda to platí i opačně - že Duše inkarnovaná jako zvíře se v následných životech může inkarnovat jako člověk. 

- a ani nevím, zda v případě inkarnace do člověka a pak do zvířete, je v této bytosti obsažena Duše v téže celistvosti, ale každopádně lze takovou Duši vtělenou do člověka a následně do zvířete rozpoznat jako jednu a tutéž (což může být v počátcích matoucí).


Nehodlám v tomto tématu spekulovat na téma karmického vyrovnání, výuky apod. Vlastně snad poprvé v tomto blogu uvádím něco, co pro mne nejsou domněnky. Možná časem získám další upřesňující či rozšiřující informace, ale nyní disponuji pouze tímto.
 

(©)2014 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

22 komentářů:

  1. S tím naprosto souhlasím. A má to i logiku - třeba takový řezník se jednou klidně může narodit jako prase a tím dochází i k naplnění zákona zachování energie :-) Ale vážně, vnímám to podobně. Ona vůbec reinkarnace byla i v Bibli, až do 2. Vatikánského koncilu, ale pak se to jaksi církvi nehodilo do krámu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, přesně tak. A proč se jim to nehodilo? No protože bez jakékoliv zmínky o (re)inkarnaci je církevní ovečka přesvědčená o tom, že žije jen jednou, a je pak krásně ovladatelná, když ani neví, co přijde po smrti a co bylo před narozením ...

      Vymazat
    2. Ahoj Petře,
      rád Tě po dlouhé době "vidím" :-)
      Tebou uvedený příklad řezník vs prase má svoje opodstatnění, ale momentálně to vnímám jen jako takovou malou berličku, jako okrajový příklad. Těch možností může být bezpočet. Když to vezmu ryze pragmaticky, proč se poté, co jsem byl řezníkem, narodit jako prase (z pohledu ezoterika jeho oběť)? Čemu tím jako prospěju? Tomu původnímu praseti? Těžko. Sobě? Minimálně, protože si jako prase s největší pravděpodobností nebudu vědom své řeznické minulosti :-) Naučím se tím něco jiného, krom případně prožité bolesti a strachu z řezníka? Asi moc ne. Nebylo by třeba prospěšnější narodit se třeba jako veterinář? Napadá mě kupa možností, které by všechny zúčastněné posunuly více kupředu. Bolesti a strachu, mám silný pocit, jsme si v minulých životech užili více než dost. Tak proč ty případné disharmonie v energiích nevyrovnat konstruktivněji? :-)
      Vztaženo (jen pro obraznost) na naší civilizaci - jak bude spravedlivě odsouzený vězeň pro své okolí prospěšnější a co jemu a dalším dá více? Jako flákající se darmožrout bez svobody nebo pro veřejnost pracující člověk?

      Vymazat
    3. Ahoj Michale, to prase bylo skutečně uvedeno jen jako příklad. Je ovšem těžké polemizovat o něčem, o čem můžeme hovořit pouze v teoretické rovině, byť na různém stupni poznání a empatie. A proto - nechejme se překvapit a žijme tak, aby to překvapení bylo radostné :-)

      Vymazat
  2. Jo, je to tak, máš pravdu. A klidně Tě doplním, protože tohle téma je moc zajímavé a chtě nechtě ho budeme po smrti řešit naprosto všichni ... :-)

    I duše inkarnované ve zvířatech se mohou - a jednou dokonce musí - inkarnovat do lidského těla. Takhle postupují z takových zvířat, která žijí v blízkosti člověka, mají s ním dobré zkušenosti a prožijí přirozenou smrt. Pokud zemřou násilně, vtělí se znova do zvířete. Je to součást přirozené evoluce duše - ta si projde postupně vše, od říše minerálů přes říše rostlin a zvířat, až po člověka a následně ještě výš, tam, kde by se to dalo nazvat "vyšší dimenze". Člověkem se totiž zdaleka nekončí. Například i Země, Slunce a třeba i celá naše Galaxie - to jsou všechno živé bytosti. I tam se můžeme dostat ...

    Jinak, Tvá základní pravda jde ještě doplnit tímhle způsobem - nejen, že lidská duše může inkarnačně "degradovat" do zvířecí, ale může taky jít úplně na začátek, do říše nerostů. Musí pro to ale splnit jisté podmínky, například chovat se celý život jako opravdu velké hovado. Tím zaručíš, že Ti duše nejen neroste, ale nabízíš se jako potrava pro temné potvůrky ... a to postupem výš rozhodně neskončí.

    Pokud se někdo třeba vyžívá ve vraždění zvířat, třeba řezníci na jatkách, hezky si pak prožijí třeba v prasečím těle s plným vědomím stejně hrůznou smrt, jakou za lidského života způsobovali oni. A to ne jen jednou. Jak jinak by mohli pochopit, že tím zastavují přirozený vývoj duší? Pokud totiž jakákoliv bytost zemře násilnou smrtí, musí se znovu reinkarnovat, aby prožila zkušenost přirozené smrti.

    K otázce - "a ani nevím, zda v případě inkarnace do člověka a pak do zvířete, je v této bytosti obsažena Duše v téže celistvosti" ... je to tak, že Duše má určitou "velikost". Odtud pochází třeba rčení "má malinkou dušičku" apod. Čím výš je duše inkarnovaná, tím je větší a rozvinutější. Je to logické - pokud je duše v nějaké jednoduché rostlině, není to taková makačka, jako v lidském těle, kde toho musí zvládat mnohem víc. A i za lidského života roste, pokud se jí neživí nějaké temné potvory. Na tom, jak se duše stihne duše v lidském těle za život vyvinout, závisí další postup po smrti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Honzo,
      co jsi napsal, všechno vím, nebo lépe řečeno mám načteno. A domnívám se, že Tebou uvedené informace budou asi z převážné většiny pravdivé, ale podtrhuji slovo "domnívám se". Ono to "domnívat se" lze, pokud budu přísně sebekritický, zaměnit i za "chci věřit".
      Ale o načtených vědomostech alias věcech, v které chci věřit, tento nový seriál na rozdíl od celého blogu není :-) Tedy alespoň pro mne.
      Pro upřesnění - v článku mnou použité pojmy "nevím" jsou totožné s pojmy "věřím" a "myslím si". Všude u pojmů "nevím" mohu na téma diskutovat a vymýšlet teorie, ale to je v přesném kontrastu s tím, co měl článek říci. A právě proto tam ty možnosti s "nevím" jsou - jako kontrastem podtržení úmyslu, s kterým byl článek napsán.

      Nevylučuji, že co jsi napsal, jsou zase Tvoje osobní poznání.

      Nejpikantnější na tom vše je, že takovýto druh poznání-pravdy je nepředejný druhému člověku. Ten tomu může JEN maximálně 100% věřit :-)

      Vymazat
    2. Oukej, rozumím :-) Smím se zeptat, jak jsi vlastně došel k tomu, že jsi plně poznal/prožil tuhle pravdu uvedenou v článku?

      A k tomu, co jsem napsal. Ano, mám to převážně vyčtené. Ale poznal jsem skvělý a jednoduchý způsob, jak si perfektně ověřit, jestli to, co vyčteš, je skutečně pravda nebo ne. Všichni máme něco, co nazývám genetická nebo rodová paměť. Jsou to zkrátka vědomosti, prožitky a moudrost našich předků, lidí, díky kterým tu můžeme dneska žít. Ukládají se "tam nahoře" natrvalo a každý k nim má přístup, podle toho, jak si umí naladit anténu (mozek). Jasně, dneska ještě moc neumíme k těmhle informacím přistupovat, ale ...
      ... stává se mi, někdy častěji, někdy méně často, že při seznámení se s jistými informacemi to ve mně vnitřně zarezonuje, mívám záblesky, které se tváří jak kdyby byly z nějakého mého minulého života, ale přitom nejsou. To je rodová paměť, která se mi (a komukoliv jinému) dočasně zpřístupní ... na emocionální úrovni je to takové to nadšené "AHA!", kdy prostě víš a nepotřebuješ další důkazy. I Anastasia mluví o poznávání skrz emoce, a tohle je jeden z konkrétních projevů takového poznávání. Je to skvělý :-)

      Ale chápu, co myslíš tou nepředejností. Dokud to člověk neokusí na vlastní kůži, tak je to jenom second-hand informace :))) :D

      Vymazat
    3. Ještě k tématu - nepatří to sice již pod kolonku "osobní postřehy", nicméně z mé strany se to tomu blíží asi tak z 95%. Jde o zprostředkování minulých životů. Vzpomněl jsem si na jeden z nich. Z něho vyplynulo, že by měla platit i opačná varianta. A to ta, že Duše inkarnovaná do těla zvířete (tentokrát opět savce v blízkosti člověka) se následně může inkarnovat do těla člověka. V mém případě jde o některé rodinné příslušníky :-)
      I v tomto konkrétním případě je pro mne patrno, že zákon karmy (nebo jak se to nazývá) nefunguje přímočaře a bipolárně ve smyslu ublížil jsi - bude ti ublíženo, pomohl jsi - bude ti pomoženo apod.. Ale o tom možná někdy jindy :-)

      Vymazat
    4. To je přece jasný. Když to jde jedním směrem, jde to i druhým.

      Vymazat
    5. Si zabil Jene :-) , veď rozprávky o tom hovoria. B
      .... ááá zas mi tu podsúva nejakú robotickú hádanku pre pridanie komentu, ja nie som robot a ten druhý nech si myslí svoje.

      Vymazat
    6. Bed,
      jakou hádanku? Ověřování obrázkem proti spamu mám na blogu vypnuté.

      Pro Honzu:
      Píšeš, že ta obousměrnost je jasná. Ale ve zdrojích, z kterých jsi čerpal ohledně té posloupnosti a teď Tě cituji: "...součást přirozené evoluce duše - ta si projde postupně vše, od říše minerálů přes říše rostlin a zvířat, až po člověka a následně ještě výš..." to zase až tak jasně nevyplývá. Vývoj je podle mne dění směrem kupředu, nikoli zpět. A je jedno zda jde o vývoj vzestupný či sestupný. Když bych vycházel z S-A Véd (podle mne jeden ze zdrojů, z kterých jsi vycházel), pak bych si musel myslet, že je v nich cosi shnilého, protože proč nabírat znovu zkušenosti zvířete, když podle oné posloupnosti, jsem již zvířetem byl, když jsem nyní člověk, že? A Duše nezapomíná jako člověk, ta má přístup ke všemu, čím si prošla. Někdy možná stejně jako člověk si sice dočasně nechce vzpomenout či se dokonce chová jako že některé její zkušenosti je třeba vymazat a dělá, že k nim nikdy nedošlo, ale přístup k nim má online.
      Ono za mě ta obousměrnost je skutečná, ale na informace z jakýchkoli zdrojů typu S-A Véd a dalších přistupuji již s hodně velkou obezřetností (diplomaticky řečeno), protože s časovou prodlevou v nich vidím více děr, než v ementálu. Důvody toho jsou pro mě osobně více než zřejmé :-)
      Takže já osobně ve všem, co nemám osobně prožito, se snažím vyvarovávat pojmů, jako že je to jasné či že jsou to holá fakta apod., protože spoléhat na důvěryhodnost informací nabraných zvenčí, je velmi pohodlné :-)

      Vymazat
    7. Díra v nich není ani jedna, musíš je totiž mít prostudovány několikrát celé od začátku do konce, nic nevynechávat, nad vším se zamýšlet a spojovat souvislosti. :-)

      Krátce vysvětlím, proč tu shnilost vidíš jen na základě toho, že neznáš komplexní obraz a chybí ti dílky do skládanky.
      1) Ten vývoj dál probíhá POUZE po prožití přirozené smrti. Může se vyvíjet dál např. kočka, která byla utýraná k smrti? Ne.
      2) Pokud se za života někdo chová jak hovado a dává tím najevo, že si neváží být člověkem, tak letí zpátky do zvířátka a nebo rovnou do kamene. Použij zdravý selský rozum a řekni mi, jestli by ti přišlo fér, že by se do vyšších světů (pro nás božských) mohl vyvíjet kriminálník, který okrade a zabije za svůj život sto lidí? Nebo řezník, který zabije tisíce zvířat, které se pak musí opakovaně inkarnovat, aby mohly prožít přirozenou smrt a jít dál ..:? Přišlo by Ti fajn, kdyby někdo takový mohl být například planetou, na které žiješ, nebo vyšší astrální bytostí s vlivem na tuhle realitu? ...

      "Vývoj je podle mne dění směrem kupředu, nikoli zpět." // Ano, to je pravda, ale Ty jakožto člověk máš svobodnou volbu si ten vývoj zastavit. A že ji dnes využívá obrovské množství lidí. Že někdo nezná zákonitosti, podle kterých se dá jednoznačně rozlišit, že si vývoj zastavuje ... jó, co si kdo nadrobil ... Vidíš jen jednu stranu věci, proto ten nesprávný závěr. Nic víc.

      Vymazat
    8. Jene,
      nejsem si jistá, jestli TAM platí náš selský rozum, naše "spravedlnost" a naše logika.

      Vymazat
    9. Jen obrazně ve zkratce:
      Dostaneš třeba zánět slepáku (příčiny nechme stranou) nebo budeš mít bouračku v autě a budeš dolámaný a hrozilo by ti ochrnutí nebo ještě lépe, ať je to emotivnější - když se stane něco vážného člověku, který ti je nejbližší. Chtěl bys, aby byl operován doktorem, který nikdy neviděl a nezažil nemoci či zranění? Doktorem, který vše zná jen z učebnice a slov vyučujícího? Nebo doktorem, který si již prošel bezpočtem marastu krve, nemocí a utrpení? Doktorem, který zná obě strany mince z vlastních zkušeností? Ze zkušeností, které mu ukázaly, co správné je, ale i zkušeností, které ukázaly, čemu se rozhodně vyvarovat?
      A i když dnes už nemám to sebevědomí tvrdit, že co píšu, je či není pravda, tak mě vždy překvapí, když to někdo tvrdí o druhých, byť je v životě nikdy ani nepotkal. Proto mě dost zarazila první a poslední věta posledního komentáře. Ale je tu alespoň jeden člověk, který s jistotou ví, kdo činí správné závěry a kdo ne.

      Vymazat
  3. Práve mám ďalšiu kamarátku, ktorá vlastní 9 koňov, žije s nimi a dá ostatné gate aby oni žili. Zrovna ako iný kamoš má 7 vlčkov. A nie a nie ich prestať milovať :-D Obaja sú si vedomi, že ich to preválcováva, až sklapnú , možno docela. Počuť ich vyznanie je akoby spomienka na bývalé prežitky v takom zvieracom tele. Hm, v rozprávkach ale bolo normálne, že človek mal,prebral, podobu zvieraťa ... Raz som sa pýtala šamanky, na svoj vrúcny vzťah ku psom, hlavne tým väčším. Ako by som bola jedným z nich Ona povedala, že "Vy ste psom nikdy nebola". - Čiže ja nie, ale iný človek tak môže ... BE

    OdpovědětVymazat
  4. Rinie sa mi tu na teba vcelku "brnivá" otázočka, jak je možne že tvoja kamarátka kone vlastní a tvoj kamarát vlčiakov má? Tiež mám nie prvého hafana (ten súčasný je mojím súputníkom 14-tým rokom) no nikdy a to ani v náznaku mi nepreblislo hlavou že ktoréhokoľvek z ních by som bol kedy vlasníl. Žeby s koňmi tomu v našom "JA" bolo v skutku ináč? Jakub

    OdpovědětVymazat
  5. Když už si člověk, tak se stát/ narodit , zvířetem nemůžeš, na 99 % ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonyme,
      to je osobní zkušenost, anebo zas jenom vyčtené?

      Vymazat
  6. Z vlastní a potvrzené zkušenosti vím, že se člověk může znovu narodit jako zvíře a to i několikrát. I jako rostlina. I, že se "vyšší bytost" doposud ctnostá, může stát pěkným zmr...i na jiné planetě, než bylo její působení. Někdy za trest, někdy co si vybere.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikdy, ake nikdy nie je reinkarnacia za trest, to si treba uvedomit. Clovek po smrti sa dostava do inej dimenzie vnimania a chapania zmyslu vtelovania sa. Nikto nikoho nesudi a preto ani nemoze byt sudeny. Zalezi na konkretnej dusi, ake pokracovanie, smerovanie alebo ak chcete napredovanie si vybere pre dalsie vtelenie. Telo je len forma a ako niektori hovoria, karma je dopredu dana a dusa ktora sa opat vteluje si svoju karmu vybera vopred pre svoj duchovny vyvoj a rast.

      Vymazat
  7. Nechci vám brát iluze a imaginárně zasvěcené hovory !

    OdpovědětVymazat
  8. Vážení, některým zde jde o zkušenosti a ne o načtené vědomosti. Moje zkušenost (a nevnucuji ji jako pravdivou ostatním) s rostlinami a se zvířaty mi říkají, že inkarnovat se člověk do zvířete a zvíře do člověka nemůže. Vede mě k tomu vícero indícií, pozorování a komunikace s nimi. Ale hlavní věcí je, že zvířata a rostliny mají zcela odlišný původ (v jiných nebesích) a také zcela odlišný úkol zde na zemi než my lidé. Proto nejen že člověk nemůže být ve zvířecím těle, ale ani k tomu nemá důvod. Každé tělo totiž přesně odpovídá duši (nositeli těla) a nelze si představovat, že si přeskakujeme libovolně z jednoho těla do druhého...
    Jenže něco jiného je inkarnace a něco jiného je projekce vědomí a empatie (někteří lidé zažívají během změněných stavů vědomí vzpomínky na svůj "minulý život" ve formě zvířete apod.). Existuje tu obecně mezi lidmi velmi mnoho nejasností. Podle mne nejsme svým rozumem schopni přehlédnout všechny děje, ke kterým v tomto ohledu dochází. Například duše po smrti se velmi často přimkne k objektu své touhy nebo záliby během života. Považujte mě třeba za žvanila, ale hospody jsou plné duší bývalých ochmelků a bordely jsou plné zemřelých cizoložníků. Mnohá vdova má u sebe jednoho i více svých bývalých mužů atd. Když se lidská duše po smrti přimkne ke zvířeti, to zvíře se nechá do jisté míry ovlivnit nebo i "posednout". Pak jim může snadno společné prožívání a posléze vzpomínky do značné míry splývat. Ovšem inkarnace to není. - RS

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.