30. 10. 2014

Karma - vidíme jen to, co vidět chceme?

Už se takovým článkům skoro ze zásady vyhýbám, ale nedá mi, abych nehodil na plac malou úvahu.
Jistě to znáte. Ve zdrojích zabývajících se duchovnem a ezoterikou je karma jedním z nejvíce omílaných témat. Její princip se dá z oněch textů shrnout asi do:


pomůžeš - bude ti pomoženo

ublížíš - bude ti ublíženo


Často je k tomu ještě důrazně tučným písmem připomenuto, že se vše vrací x-krát znásobeno. Cožpak o to, myšlenka je to hezká a snadno pochopitelná - tedy pro ty, kteří si tyto něčí poznatky přečtou, nepřemýšlejí nad nimi a automaticky je převezmou za své. Jenže ať se snažím sebevíc, mně v této jednoduché rovnici stále vystupuje jedna neznámá, která je z mého úhlu pohledu klíčová. 


Oč jde?
Těch rovnic, jako jsou dvě výše uvedené, je přehršel (zajímavé slovo). Jen namátkou:
miluj a budeš milován,
obdaruj a budeš obdarován,
proklej a budeš proklet atd. atd.
Není vám něco na těch přirovnáních podezřelé? Opravdu ne? Ani to, že jsou vždy "jednosměrné"? Proč je nikdy nikde nikdo nenapsal (aspoň jsem si toho nevšiml) obráceně:  jsi milován - budeš milovat, případně byl jsi obdarován - obdaruj?
Pro zjednodušení a hlavně proto, že na to člověk lépe slyší (ze strachu?), vezmu jako příklad "zákonitost" ublížíš - bude ti ublíženo (pochopitelně x-krát více). Nezabývali jste se někdy palčivou otázkou, kde se tedy hergot vzalo to první ublížení? Kdo komu ublížil v důsledku karmy, když před prvním ublížením žádné jiné nebylo (co bylo dřív - vejce nebo slepice)? Ha!
Najednou se tu jako ze sna objeví svobodná volba. Ano, ta je tou nejjednodušší a nejefektivnější odpovědí. Jenže přijmeme-li svobodnou vůli jako možnost, která z logického úhlu pohledu nutně musela stát jako základní pilíř pro onu karmu, vyvstává tu okamžitě další logický důsledek jejího obecného pojetí - nutně vše, co se nám děje, by se muselo exponenciálně množit s každým naším činem a myšlenkou po celou existenci Duše. Po těch miléniích by již čas a prostor neumožňovaly naplňování karmy v duchu ublížils - bude ti mockrát ublíženo, protože tím vším násobením by na to prostě nebyl čas. Jen co bychom se narodili, karma by s námi musela mlátit o zeď 24 hodin denně po několik let. Nebo stovek let? Není třeba si dělat iluze, že zrovna vy jste nikdy nikomu neublížili. Kdo měl možnost nakouknout do minulých životů, ten mě pochopí. A rozhodně nyní nejde o "podle sebe, soudím tebe", protože přiznávám, že já jsem toho podělal více, než si leckdo umí představit
Pokud by karma fungovala na strohém zabij - budeš zabit (několikrát), celý vývoj by se v jistý okamžik musel zhroutit. Tudíž je-li něco jako karma, z mého pohledu zcela nepochybně bude stát na jiných zákonitostech.
Tvrzení, že vše, co nám život přinese, jsou důsledky našeho předchozího konání, jsou podle mne jen jednou částí celku. Další částí bude i konání lidí, s kterými přijdeme do kontaktu (ne nutně fyzického i vědomého), konání, která byla a jsou projevem svobodné volby těchto lidí kolem nás. Tudíž, že za vše dobré i zlé nemusí nutně zodpovídat daný jedinec a jeho karma, ale svobodné rozhodnutí lidí druhých.

(©)2014 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

29 komentářů:

  1. Přemýšlíš zajímavě, ale nebereš vůbec v úvahu to, že každým okamžikem proplouváme téměř nekonečným množstvím alternativních realit, takže existuje obrovskej prostor pro jakýsi aplikování tý karmy. "Přepínáme" se mezi nimi na základě toho, jak zaměřujeme svou pozornost. Vem v úvahu tenhle fakt a začne to dávat velkej a hlubokej smysl. :)

    P.S. to Tebou zmíněné "Jsi milován -> budeš milovat" přece taky platí. Musíš se na to ale dívat v rozpětí celoživotním, tzn. nesmíš si říkat něco jako ... "no, někomu jsem ublížil, ale ještě mi na základě toho nijak ublíženo nebylo, je to nějaký divný" ... ono na každýho opravdu jednou dojde ... :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, články o karmě také neberou v úvahu boží milost. Jako kdyby platilo vždy jen oko za oko a zub za zub. Taky přemýšlím o tom, jak velkou máme zodpovědnost za své činy. Například ubližuji v minulém životě a teď se za trest narodím jako týrané dítě. V důsledku týrání se moje psychika tak poškodí, že už nejsem schopen řešit věci normálně, ale uchyluji se jen k chybným řešením. Jak velká je tedy v tomto případě moje svobodná vůle? Velmi malá. Nesu tedy zodpovědnost za své činy? Řekla bych, že v této situaci už ne. Iris

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Svobonou vůli máš - můžeš si dělat skutečně cokoliv Tě napadne. Ale kdyby k tomu neexistovala žádná protiváha (=karma), něco, díky čemu bychom měli možnost pochopit, co naším konáním způsobíme, tak by tu byl takovej chaos, že si to radši ani nepředstavuju. Tzn. - můžeš dělat cokoliv, ale musíš počítat s jakýmikoliv následky :-) ... A oko za oko neplatí ... neexistuje, že když někomu vypíchneš oko, tak někdo vypíchne oko Tobě. Za vypíchnuté oko můžeš třeba přijít o práci, nebo můžeš nabourat v autě. Vesmír je vynalézavej :P

      Vymazat
  3. Iris,
    já karmu nechápu jako trest, ale jako způsob permanentního nastolování rovnováhy Universem. Duše - ve své základní snaze poznat všechny aspekty bytí - se samy rozhodují, v jaké podobě a do jakého prostředí se příště inkarnují, aby měly možnost vždy prožít určitou konkrétní variantu. Když to hodně zjednoduším, tak si třeba říká: "Teď jsem si prožila, jaké to je být trýznitelem, ale abych tuto roli pochopila v celé šíři, inkarnuji se přiště jako objekt trýznění. Teprve pak bude mé poznání prožitku trýznitel x trýzněný úplné a budu se moci posunout dál, k prozkoumání dalších prožitků".
    Takhle tomu rozumím já.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to je výbornej pohled na věc. Souhlasím beze zbytku :-)

      Vymazat
    2. Vla Bi
      to zní rozumně, ale jste vy konkrétně v tomto životě v pozici trýzněného? Já mám totiž taky pocit, že toto vysvětlení předkládají často lidé, kteří jsou na tom dobře. Být v pozici trýzněného je peklo, protože ten dotyčný z toho nemůže ven - často stačí jen vhodně zvolená slova, aby změnil svůj pohled nebo se naučil jinak myslet a zlepšil svůj osud. Myslím, že slova, že si za to může sám (obzvlášt dobře to zní u trýzněných dětí) a že si to vybral, ještě nikdy nikomu nepomohla.

      Vymazat
    3. Zapomněla jsem se podepsat. Iris

      Vymazat
    4. Iris,
      pokud nebude vadit, nabídl bych Vám svůj poznatek. Opakuji svůj, to znamená, že nemusí platit univerzálně.
      V mém světě to není ani jak píše Vlabi ani jak píšete Vy. Názory vás obou vidím jako dvě strany téže mince, přičemž mince jako celek je něco jiného. Vlastně názory vás obou (a teď mě klidně čtenáři mohou ukamenovat) jsou přesně jako symbol jin-jang - jsou zacykleny do bludného kruhu a pokud si to nikdo neuvědomí, nemůže z něho ven.

      S názorem Vlabi se nemohu ztotožnit z důvodu, že bych si JÁ, tak jak sebe v tomto životě vnímám, musel nutně připadat jako zvíře, které má mozek napadený cizopasníkem, jenž řídí chování svého "hostitele". Bude to znít hnusně, ale tím cizopasníkem by pak byla naše Duše, která by nebrala ohledy na naše pocity a nejenom fyzické bolesti osudem, který by pro nás (potažmo sebe) připravila. My jako lidská bytost jsme více, než Duše. Ta je sice možná tou nejdůležitější, nic méně jen součástí celku a uplatňování práva veta z pohledu většiny na úkor menšiny je taktéž egoistická vlastnost.

      S Vaším názorem Iris se zase neztotožním, protože už vím, že štěstíčku je potřeba jít naproti a svalovat vinu na celý svět, univerzum a klidně i podělaný osud, že patřím mezi ty, kteří se nemají dobře, rozhodně nepovede k lepšímu stavu. Netvrdím, že se to nutně vždy musí povést, ale jak se říká - kdo nehraje, nevyhraje.

      Vymazat
    5. Michale,
      pokud bychom o tom měli diskutovat, bylo by asi na místě si vyjasnit pojmy, protože k nedorozumění tu nejspíš dochází proto, že každý pod pojmem Duše chápeme něco jiného. Pro mě ten, jak ty říkáš "cizopasník v mozku" není Duše, ale Ego a není cizopasníkem, ale nositelem naší svobodné volby. Jak to vidíš ty?

      Vymazat
    6. Iris,
      já to cítím tak, že každý tu jsme sám za sebe a neměli bychom čekat na to, že nám někdo bude pomáhat. Ale je mi jasné, že když člověk spadne do průšvihu až po uši, ztěží ho napadne právě tohle a bude zoufale čekat na nějaké pofoukání bebínka. Ale tady je ten hrozně zrádný okamžik, kdy se sám zbavuje možnosti svobodné volby, protože pak automaticky přejímá volbu někoho jiného. V okamžiku, kdy si tohle všechno dokáže srovnat v hlavě, je na začátku cesty vzhůru.

      Vymazat
    7. Vlabi,
      rozumím. Dá se na to takto dívat z obou směrů.
      Jenže Ego fyzického těla bude podle mne něco, co není na rozdíl od Duše nesmrtelné. Jeho životnost je dána jednou jedinou inkarnací - rolí, kterou si Duše vybrala (alespoň můj nedávný zážitek se "posmrtnými pocity" tomu nasvědčoval). Určitě i Duše má něco na způsob ega, ale pod náš pojem Ego dávám to smrtelné. A právě, aby toto Ego bylo opravdu nositelem svobodné vůle, pak by asi ono přání Duše "Teď jsem si prožila, jaké to je být trýznitelem, ale abych tuto roli pochopila v celé šíři, inkarnuji se přiště jako objekt trýznění." mohlo akceptovat. Naše fyzické ego nemá ten nadhled, jako má Duše. Navíc například fyzickou bolest bude prožívat určitě tak říkajíc na vlastní kůži narozdíl od Duše, která to má od Ega zprostředkovaně.
      Aby to bylo celé férové - z mého pohledu, mělo by být Ego obeznámeno s přáním Duše a pak by se opravdu jednalo o svobodnou vůli v plném slova smyslu, zda se domluví či nikoli.

      Rozumím lidem, kteří jsou pro, abychom si nepamatovali chyby i poznatky z minulých životů, protože by nás to ovlivňovalo, nicméně já jsem zastáncem toho, abychom v okamžicích svého života, kdy máme již potenciál se ze svých minulých chyb poučit a pochopit je, abychom k těmto vzpomínkám měli přístup. A o tom je ta spolupráce Ega a Duše z mého úhlu pohledu. A tu občas postrádám. Možná je to chyba Ega, možná vnějších vlivů, možná Duše, možná všeho zároveň.

      Oním cizopasníkem by Duše podle mne byla (možná i nevědomě), když by byl osud více méně
      pevně dán. Momentálně v hlavě rozvíjím hódně odvážnou teorii, která s tímto úzce souvisí. Pokud jí dám nějaký ucelený a hlavně pro druhé srozumitelný hábit, hodím to na plac.

      Vymazat
    8. Michale,
      a byla by tu ještě svobodná volba, kdybychom předem věděli (my - naše Ego), že máme v životě udělat to a to a chovat se tak a tak?
      Svým způsobem plán duše přece "známe": když budeme zkoumat, jaké předpoklady jsme geneticky dostali, do jakého okolí se narodili, k čemu přirozeně tíhneme, co nás baví a naplňuje...

      Vymazat
    9. Mně je jasné, že není možné jen sedět a čekat, že nám někdo pomůže a je třeba udělat alespoň první krok, ale pokud by byla pravda to, co píše Vla Bi, že tím ,že nám někdo pomůže, tak se zbavujeme své svobodné vůle, tak by práce veškerých terapeutů a dokonce i jakákoliv pomoc postrádala druhému postrádala smysl. Obzvláště u některých lidí - třeba duševně chorých, kteří si opravdu nemohou pomoct sami, je ta pomoc nevyhnutelná. Navíc jsem se nedávno setkala s tím, že správně zvolenými slovy je možné člověka "nakopnout" a dostat zpět na správnou cestu. Je to lepší než mu říkat můžeš si za to sám, tak si to vyřeš. Tím druhého ještě víc srazíme dolů. Kam to pak vede? K bezcitnosti vůči nemocným, egoismu a snaze hrát si jen na vlastním písečku. Iris

      Vymazat
    10. Iris,
      myslím, že není třeba brát všechno takto doslovně. Ono je pomoci a pomoci.
      Ne nadarmo jedno japonské přísloví říká: "Vidíš - li chudáka, co má hlad a chce rybu - nedávej mu ji, ale nauč ho ryby chytat"

      Vymazat
    11. Iris,
      naprosto správně píšete o onom "nakopnutí", které může člověka dostat na správnou cestu. A tady je to místečko, kde si asi nerozumíme. Nakopnutím rozumím krátkodobou, nejspíš jednorázovou pomoc. Pochvala, uznání, projevení empatie v pravou chvíli, případně naznačení možného řešení a... dost. Z vyššího pohledu totiž - každý průšvih, do kterého se dostaneme, byl nejspíš naplánován, abychom měli možnost se učit. A pokud nás někdo bude z louže pracně a usilovně vytahovat, o tuto možnost nás nejspíš připraví. Výsledkem bude, že stejný problém musí nastávat znova a znova, tak dlouho, dokud se s ním nenaučíme vypořádat sami.
      A co se týče přímo terapií pro tzv. duševně nemocné, to bych tu vůbec nechtěla řešit. Už proto, že je otázka, kde končí "zdravý rozum" a začíná farmaceutický byznys.

      Vymazat
    12. Vlabi,
      tvůj komentář je přesně v duchu mnoha dalších textů (ne tvých, ale vůbec všech dotýkajících se se onoho nekonečného dilema osud vs. svobodná volba), které mi prostě vrtají hlavou.
      Na jednu stranu to vypadá, že vše je přesně tak, jak má být - z vyššího pohledu, jak píšeš.
      A nakonec zase, že do práce Univerza fušují ztemnalé bytosti, které si právě ono "vše je tak, jak má být" vytvářejí k obrazu svému - na úkor druhých. Jde to sice elegantně vysvětlit vzájemnou dohodou Duší ještě přes samotnou inkarnací, pak se ale zase vracíme zpět k otázce, je-li potom pro Ego možnost svobodné volby.
      Celé mi to nyní vybavilo jednu scénu z filmu Matrix, tuším druhého dílu. Nedokážu pár větami vysvětlit celou pointu, ale budu doufat, že si tu scénu vybavíš. Tam se jeden odpadlík kladných hrdinů přidává na stranu padouchů. Dobrovolně chce svojí mysl vrátit do iluzorního světa (stát se baterií pro stroje). Výměnou za přístupové kódy do systému mateřské lodi chce vymazat svojí paměť a stát se v matrixu nějakou bohatou a uznávanou celebritou. Sedí u stolu s padouchem, pojídá virtuální steak a říká:

      "Vím, že ten steak neexistuje. Když ho strčím do pusy, Matrix řekne mému mozku, že je šťavnatý a lahodný. Víte, co si uvědomuju po těch devíti letech? Sladká nevědomost!"

      V tomto okamžiku šlo ještě o svobodnou vůli, jeho mysl byla vědomá v obou úrovních - jak ve skutečném světě, tak ve světě matrixu.
      Jak by to ale se svobodnou vůlí bylo, když vědomá mysl ve skutečném světě je potlačena byť na jeho vlastní přání? Myslím, že až sem je to tak, jak to vidíš ty. Koneckonců v tomtéž filmu zaznělo z úst Vědmy: "Ty už ses rozhodl. Tady jsi proto, abys pochopil, proč ses tak rozhodl."

      Ale i když je o tom všude kupa zaručených pravd i teorií, lze se spoléhat na to, že když už jsme tady (svým způsobem v matrixu), že nebudeme využíváni někým, kdo má nad touto iluzí nějaký dohled nebo ví, jak s touto iluzí nakládat či manipulovat - upravovat si jí? A je to opravdu vždycky někdo/něco, co to s námi myslí dobře?

      Vymazat
    13. Michale,
      zatím jen v bodech:
      - rozumím,co se ti honí hlavou. A vůbec nepopírám, že to tak může být. Jenže není v mých silách se o skutečnosti přesvědčit (asi? zatím?), proto mi nezbývá než se řídit tím, co mi v mé situaci nejspíš zapadá do vzorce mého uvažování.
      - Přiznám se, že Matrix II jsem neviděla. I jedničku jsem shlédla jen na počítači, abych mohla rychle přetáčet akční scény, které z duše nesnáším. Věřím, že ten film přináší silné poselství, ale pro mě je oblečené do jen obtížně skousnutelného kabátku. Tolik k filmu.
      - Zkus ještě popřemýšlet o variantě, kterou nabízí Amenti. I tam se sděluje, že naše putování inkarnacemi není tak selankovitě jednoznačné, jak nám ho překládá "popezoterika".
      - A co se týče mé odpovědi Iris, vycházela jsem z toho, že člověk by se měl pokud možno vždycky a za každé okolnosti snažit se svými nesnázemi vyrovnávat sám a k tomu by měl odmalička vést i své děti. Asi znáš takové ty typy, kterým já sama pro sebe říkám "přísavky". Vyžadují pomoc a než se naděješ, jejich problém máš na krku ty - což v žádném případě neprospěje ani jedné straně (v malém tu vlastně probíhá stále stejný vzorec o vykrádání energie, které ty tušíš na úrovni o několik levelů výš). A prosím, nechápejte mě jako "bezcitného egoistu" jen proto, že se snažím vidět i za následující roh.

      Vymazat
    14. Vlabi,
      jo, myslím, že už si rozumíme :-) Film beru jako vše, včetně textů Tajemství Amenty, z nemalé části manipulací diváka/čtenáře. Zase nás přesvědčuje, že problémy většiny, né-li celého lidstva vyřeší jeden spasitel a zbytek k osvobození přijde tak nějak jako slepý k houslím. Matrix jsem zmínil jen kvůli těm dialogům, které mají něco do sebe a taky že jeho režiséři a scénáristé v jednom si u mě hodně šplhli Atlasem mraků :-)
      Termínem "popezoterika" jsi dokonale vystihla to, co já tu potím v sáhodlouhých a krkolomných komentářích :-)

      Vymazat
  4. Tohle jsou jen alibistický kecy pro ty, kdo se mají dobře.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonyme,
      možná mi to nebudete věřit, ale rozumím a chápu Váš pohled na věc. V případě zájmu bychom mohli soukromě pokecat a jeden druhému i třeba nabídnout jiný pohled na věc. Kontakt na mě je v pravé liště.
      Přeji Vám mnoho štěstí

      Vymazat
  5. Uděláš-li něco špatnýho a škrtneš to (umíš to, víš jak se to dělá, proč a jak to funguje), tak se ti nic nestane. Karma nefunguje. Poymyslíš-li na něco špatnýho dostatečně intenzivně, tak ač jsi nic nespáchal, bude ti naloženo v souvislosti s tou špatnou myšlenkou.
    Přání se plní... a ten¨/to, co to plní, nezná zápory, nechápe naše pohnutky... je mu předán obraz a podle různých kritérií je plněn.

    OdpovědětVymazat
  6. Zkrátka, zjistil jsem, že i "vesmír" má svůj dorozumívací jazyk. Žádná karma a pod... všecko směřuje k tomu, yby se srovnaly energetický potenciály. Když vytvoříme dostatečně silnou myšlenku, existuje tendence ji srovnat právě tím vyplněním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chvilku jsem s touhle koncepcí vnitřně bojoval, ale nakonec přiznávám, že má svojí logiku.
      Pokud není karma (tak jak se nyní prezentuje) umělého původu, bude asi založena na automatickém přirozeném vyrovnávání energetických rozdílů. Ale jelikož jsem přesvědčen, že základním elementem všeho není energie, nýbrž informace - Vědomí, které dává energii účel, pak zcela logicky z toho vychází, že pokud je i lidské Vědomí schopno modulovat energie (což dle všeho je), tak tu je jistá možnost i modulovat právě ty energie, na jejichž základě je ona karma vyplňována. Hodně zjednodušeně řečeno. Mohou tu být pojistné prvky znemožňující modulaci "uzamknutých" informací.
      Pak by ono škrtnutí nebylo možno činit mentálně, ale zůstala by tu určitě možnost ho škrtnout fyzickým konáním, čili tzv. negativní energii vyrovnat pozitivním konáním (a nebo naopak). Tato možnost je určitě pro fyzickou úroveň bytí lidského Vědomí primární - možná samotná podstata toho, proč se Vědomí (duchovní čiže informační povahy) inkarnuje do fyzična. Kdyby Vědomí mělo v úmyslu si cestu vývoje zjednodušit, nevtělovalo by se do fyzických těl, nýbrž by tvořilo čistě na úrovni mysli přesně tak, jak jsi to popsal.
      A nebo je to všechno jinak :-)

      Vymazat
    2. A ještě dodatek.
      Mám pocit, že se stále zapomíná na to, že ne každá špatná zkušenost, životní neúspěch, tragédie apod. musí být nutně v režii karmy. Vlastně to podporuje i Petrova myšlenka. Zapomíná se na takové faktory, jako jsou například černá magie nebo magie vůbec (ne nutně vedená člověkem). Pak by totiž chápání toho, co se člověku přihodí, bylo vedeno špatným směrem. Tedy jen v případě, že by se daný člověk pídil po příčinách toho či onoho, což ale zase v tak moc případech nehrozí :-)

      Vymazat
    3. .. a jsme zpátky u KOBu ... materie / informace / míra .. :)
      ono na tom něco bude

      Vymazat
  7. Jezisi nojo... to me nikdy nenapadlo, ale mas pravdu. Melo by to byt i obracene a navic s tim zabitim... wow, prave jsem dosla prozreni :D

    OdpovědětVymazat
  8. V existenci universa není užita lidská logika ! Tuším , že lidské je pouze lidské . Stvořeno lidmi , je pouze stvořeno lidmi. Vypozorováno lidmi , je pouze vypozorováno lidmi . Konstrukce lidská je pouze konstrukcí lidskou . Spekulace lidská , byť dotažená do detailů , je opět spekulací pouze lidskou ! ( Může sloužit k mnoha účelům !!!) Mimo lidi není nic lidské . Zdroj je obsažen ve všem , ale není sám o sobě člověčí .

    OdpovědětVymazat
  9. Ještě dodám, ubližujeme všichni v zájmu zachování se . To ubližujeme je v uvozovkách ! ---Vemte si tašku a jeďte se podívat a žít do míst, která životu a lidství moc nepřejí , do míst zmítaných válkou , nemocemi , chudobou a bolestí . Až uvidíte ( a zůčastníte se ) bolest , strach , hlad , beznaděj a smrt v mnoha svých podobách , pak se vraťte a hovořte o duchovních zákonech . Budete možná hovořit o tom samém , ale úplně jinak !!! ( Nebo nebudete hovořit vůbec ! ) A k té magii . Magicky vědomě , či nevědomě jednáme v mnoha případech také všichni !!! A pokud jde o ezoteriku a pod..--- Tak, v čem jsou asi základy a z čeho se vzaly ?! No, a v čem jsou tedy obsaženy ?! Vše je jedno a jedno je vše !!!

    OdpovědětVymazat
  10. nedávno bylo sděleno,že karma je vynález ARCHONU na kolotoč reinkarnací..Zejména se to týká nevšdomých lidí,kteří nemají páru o harmonizaci EGA a ZDROJE v člověku...Proto Pjakin s oblibou mluví o mluvících zbraních a o ČLOVĚKU s velkým Č..Filmy,jako Náš domov,Neumírej, dokud mi neřekneš,kam jdeš a zejména A život pokračuje..Tam se v metavědomí lidé pohybují nedaleko Země a MUSÍ zase zpět..Kdopak asi se z toho dostane..? Vysocí mystikové,co mají naprosto harmonické soužití EGO A TAO...

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů