30. 10. 2014

Karma - vidíme jen to, co vidět chceme?

Už se takovým článkům skoro ze zásady vyhýbám, ale nedá mi, abych nehodil na plac malou úvahu.
Jistě to znáte. Ve zdrojích zabývajících se duchovnem a ezoterikou je karma jedním z nejvíce omílaných témat. Její princip se dá z oněch textů shrnout asi do:


pomůžeš - bude ti pomoženo

ublížíš - bude ti ublíženo


Často je k tomu ještě důrazně tučným písmem připomenuto, že se vše vrací x-krát znásobeno. Cožpak o to, myšlenka je to hezká a snadno pochopitelná - tedy pro ty, kteří si tyto něčí poznatky přečtou, nepřemýšlejí nad nimi a automaticky je převezmou za své. Jenže ať se snažím sebevíc, mně v této jednoduché rovnici stále vystupuje jedna neznámá, která je z mého úhlu pohledu klíčová. 


Oč jde?

15. 10. 2014

Osobní postřehy 1# - Duše lidí vs Duše zvířat


Nahoře po poslední serpentině sjel ze silnice, z kufru vypustil psa a šel se pokochat pohledem do údolí. Když se nahnul přes zábradlí, stalo se to. Silnice, po které právě přijel, zmizela v houštinách, zmizely i domky na úbočí a jen sem tam mezi vzrostlými stromy a skalními výstupky probleskovala úzká, kamenitá cesta. V oblacích prachu po ní odjížděl kočár.
Srdce se mu náhle sevřelo nevýslovným žalem. Už nikdy ji neuvidí!!
V zoufalství stiskl v dlani jílec meče a celým tělem se mu rozléval bezbřehý smutek.
Ale zároveň s ním si velice živě a bezprostředně uvědomil i blízkost svého psa.
„Betmene, kde jsi chlupáči!“

Na cestě za vzdalujícím se kočárem se mihl černý stín.
„Pozor, Betmene!! Kočár!!“
Z okénka vyklouzla úzká bílá ruka, zamávala a kočár definitivně zmizel za poslední zatáčkou. Souběžně s tím zaslechl kdesi daleko v louce za sebou vítězoslavné psí vyštěkávání. Betmen právě nalezl zkratku do Austrálie!
Protřel si oči a znovu pohlédl do údolí. V odpoledním slunci se zase matně leskla úzká asfaltka. Možná se na ní rozplýval maličký zbytek oblaku prachu. Anebo možná ne. S naprostou jistotou však cítil, že se vrátila.
Když odjížděli, pes s úplnou samozřejmostí, jako by tomu tak bylo odnepaměti, naskočil na sedadlo spolujezdce.
 
Vlabi

9. 10. 2014

Zase jsme o něco zbohatli

Změna výpočtu ukazatele hrubého domácího produktu byla u nás doprovázena určitým údivem. Některým lidem se nezdá, že do našeho bohatství jsou nově započítávány kupříkladu služby lehkých děv a provozování vykřičených domů. 
Nechtějí pochopit, že ukazatel typu HDP funguje podobně jako rychloměr. Ukazuje rychlost jízdy, nikoliv její směr.
Ideálem tržní ekonomiky je zpoplatnit veškeré služby, které si lidé poskytují. Pouze v případě, že každý člověk musí za všechno platit, společnost jako celek bohatne.
Vezměme banální příklad. Pokud manželé žijí spokojeně a vzorně se starají o své děti a rodiče, hrubý domácí produkt to nezaregistruje. Jestliže navíc ještě konzumují ovoce a zeleniny z vlastní zahrádky a léto tráví na dece u blízké říčky, naše bohatství nijak nevzroste.