21. 8. 2014

O nesmrtelnosti chrousta

Dlouho jsem si pohrával s myšlenkou, že napíšu článek, nebo hned několik, o minulých životech, a to buď formou povídek nebo jen holým sdělením.
Proč?
Protože díky dvěma skvělým lidem jsem měl tu možnost poznat základní rysy několika desítek svých relativně nedávných, ale naopak i až neuvěřitelně dávných inkarnací. A ve všech případech také příčiny jejich téměř výhradně nedobrovolných a často fyzicky i mentálně brutálních ukončení. Přiznávám, že některé z nich mě dost vykolejily, protože poznání jaká rozhodnutí jsem v minulosti učinil a co všechno mě k nim vedlo, je kalibr, za který by se nemuselo stydět ani pero Ernesta Hemingwaye či sourozenců Wachowskich. Jenže nakonec po napsání několika odstavců jsem dospěl k názoru, že nikoho vlastně možná nebude zajímat, co dělal nějaký MichalB před sto, statisíci nebo snad i ještě více lety. A opět otázka proč? Protože každý, kdo tu jsme, jsme si v minulých životech prošli hodně podobnými nebo totožnými událostmi i životními rozcestími. Je na každém z nás, zda nás zvědavost nebo jiný motor dožene v čase i prostoru k lidem či událostem, kdy nám tyto informace budou více či méně odkryty. Kdo si něčím takovým prošel nebo snad i v tuto chvíli prochází, ten ví, jakou taková zjištění mají váhu pro naše současná chápání toho, co a jak se kolem nás i nám samotným děje.

Na základě toho, co mi bylo zjeveno o mých minulých životech, si nyní naléhavě pokládám některé otázky. Které?
V dnešní době je nejenom na internetu v ezotericky či duchovně pojatých sférách hodně zmiňován pojem bezpodmínečná láska ke všemu a všem a to s takovým důrazem a způsobem, až by jeden pojal podezření, že jde o univerzální a jedinou možnost, jak "JÁ" každého z nás mohou i nadále pokračovat ve svém dalším vývoji. Že bez bezpodmínečné lásky nás čeká už jen pro někoho dlouhý, pro jiného naopak kratičký pád do horoucích pekel a věčného zatracení - k neutichající a škodolibé radosti někdy rohatého, jindy plazovitého nebo potemnělého individua, které se vymklo kontrole svých rodičů.
Lze se dozvědět, že veškeré naše konání je založeno jen na dvou základních citech - lásce a strachu. Pochopitelně láska je ten vznešený díl, kdežto strach slizsce nízký a vlastně ve skutečnosti cit založený na neexistující iluzi. Kdo jedná na základě bezpodmínečné lásky, ten dojde osvícení, a naopak - kdo jedná ze strachu, ten si nezaslouží ničí odpuštění a bude litovat do konce věků.
Když si toto představím v reálu, jsem zmaten. Když tedy nějaký magor bude chtít ublížit mému dítěti, mám se chovat jak? Mám nasadit široký úsměv s nepodmíněnou láskou v srdci k..... Ke komu vlastně? K mému dítěti? K magorovi? K oběma?
Nepodmíněná láska je - prostě bez podmínek. Tudíž kladení podmínky, že magora budu obdarovávat svojí láskou, jen když nebude ubližovat druhým, anuluje lásku bezpodmínečnou. Pokud tedy budu chtít pomoct svému dítěti, zcela logicky pak přece nekonám z lásky k synovi či dceři, nýbrž ze strachu o ně, a protože strach je cit neslučující se s mým vytouženým vývojem, neboť je to cit hanebný, mohu si vybrat. Buď budu bezpodmínečně milovat magora mordujícího mé dítě, stejně tak jako jeho oběť, ponechaje je svým osudům, a pak se mohu jen těšit, jak za odměnu převibruji (co to asi je?) do zasloužené vyšší dimenze, nebo ze strachu o život milovaného dítěte se pokusím eliminovat magora jakýmkoli v tu chvíli možným způsobem. Pak ale adié můj vývoji, protože jsem ve spárech hanebného strachu!
Varianta, že i s bezpodmínečnou láskou v srdci umlátím magora kamenem, sekerou nebo čímkoli, co bude po ruce, mi přijde stejně neuskutečnitelná jako možnost, že magora láskyplně pohladím po tváří, on zjihne a od svého záměru nejprve se studem a pak s hlubokým pochopením ustoupí. Každopádně v danou chvíli mám jen jeden jediný pokus a rozhodně bych neexperimentoval.
Další představa, jak mě někdo bije do ciferníku, až ze mě crčí krev, a já pochopitelně, abych jednal v souladu s bezpodmínečnou láskou, se na útočníka vřele usmívám (vždyť ho přece miluji bez podmínek), je mi stejně absurdní. Jistě, mnozí by mohli namítnout, že jde třeba o vyrovnání karmy, kdy jsem naopak já v minulosti bil hlava nehlava tohoto útočníka, což nevylučuji a i tohoto poznání mi bylo z odkrytí minulých životů hojně umožněno. Apropo film Atlas mraků pro mě díky tomu dostal skvostnou patinu. Pak by tu ale zcela chyběl faktor svobodné vůle a vše by nutně muselo být dáno předem do posledního pohybu atomu. A proč bychom se tu pak lopotili, když by bylo vše dopředu dáno?
Špatné (ale i dobré) věci se podle mne dějí nejenom jako důsledky předcházejících činů, ale také jako rozhodnutí naše a druhých na základě svobodné volby.
Podle toho, co mi bylo umožněno zjistit, to v případě, že to chápu správně, vypadá tak, že tu jedou vedle sebe dva vzájemně propojení činitelé. Jedním z nich jsou zákonitosti, které nazvěme jako Vesmírné (karma apod.) a naše možnost svobodné volby. Pochopitelně následky této svobodné volby podléhají Vesmírným zákonitostem. Fungování naší reality jen na základě oné bezpodmínečné lásky by bylo možné jen v případě neexistence druhého zmíněného činitele. Ten tu však díkybohu je. A my musíme prostě chca nechca pracovat s tím, co je - tedy s oběma.
Je myslím velká škoda (podle mne jde ale o čísi úmysl), že v drtivé většině případů nemá člověk možnost na svůj současný život vědomě pohlížet s nadhledem daným zkušenostmi získanými v minulých životech, protože ty s tím, jak probíhá náš současný život, velmi úzce souvisejí. Netvrdím, že by to bylo jednoduché či snad dokonce vždy příjemné, ale rozhodně si stojím za tím, že náš vývoj by šel kupředu mnohem rychleji a méně bolestivě.

(©)2014 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

28 komentářů:

  1. Jo, krásný pohled na téma "ráje" a "pekla" nabízí knížka Život po smrti - B. Jakoby. Asi jsi četl. Spíš jde o to, jak na sebe nahlížíme sami a jak se vypořádáme s tím, že sebe nebo někoho blízkého bráníme. Bezpodmínečná láska je prima, ale bránit se člověk musí, že? Další zajímavý pohled na toto téma nabízí Bert Hellinger. Láska má různé podoby. Za každým chováním hledej lásku.... jeho pohled nelze vměstnat do jednoho komentáře, doporučuju přečíst pár jeho knih.
    A teď si představ situaci, kdy Ti někdo fakt ubližuje, a protože je to člověk, kterého miluješ, ledacos mu odpustíš a on si z toho začne dělat prdel. To se chca nechca v člověku probudí mrcha. Koloběh na prd. M.

    OdpovědětVymazat
  2. Zdravim Michal. Ono si treba zadefinovat co pre mna,teda kazdeho z nas ta bezpodmienecna laska znamena. Neznamena to aspon pre mna byt automaticky k niekomu dobry i ked mi ublizuje ale prijat ho takeho aky je a rozhodnut sa ci mu chceme venovat svoju pozornost,a ci mu kludne i z tej bezpodmienecnej lasky je potrebne udelit lekciu..no nie z trucu,oko za oko ci podobne Udelit mu lekciu pre to aby sa polepsil,ci pre ochranu inych pripadne nas samotnych..no a pokial ho bezpodmienecne milujete aky je tak ta lekcia bude spravna a nie prehnane drasticka ci neadekvatna-v tom je ta bezpodmienecna laska.. Mailo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zní to krásně, ale jeden těžko pozná, co je pro druhého adekvátní. Něco podobného hlásá jeden ezoterik, Ránu oplatit menší ránou. Dětem čtu knihu o tom samém a závěr je takový... já dám ránu, ty dáš ránu, ale kde se to zastaví? M.

      Vymazat
    2. http://www.galerie-ne.cz/profily/detail/id/124/tatjana-a-pavel-koprivovi-tresty-davaji-rany-nasi-sebeucte

      Vymazat
    3. Pre M. Myslim ze kazdy vie co je adekvatne..pocuvajte srdce nie urazene EGO..ci staci nechat to tak a vyhnut sa agresorovi,dohovorit mu,venovat sa mu dobrym slovom alebo treba dat tu ranu.Ak ste pozorne citali ja som pisal ze nie oplacat..ziadne oko za oko...citujem Ránu oplatit menší ránou -som povedal ze nie!! Mailo:-)

      Vymazat
    4. Ok, oko za oko ne, to je jasné. Nevím, co si představit pod tou lekcí :-) M.

      Vymazat
  3. K té bezpodmínečné lásce, se vší upřímností - máš to špatně, protože ji přeanalyzováváš. Nenadávej prvoplánově na už od pohledu klamné esoterické směry a podívej se na to hlouběji.

    Magora, který bude ohrožovat Tvé dítě, můžeš zabít bez jakéhokoliv karmického následku JEN tehdy, pokud při tom nebudeš cítit hněv, zlobu a další nízké emoce. Ty ho totiž můžeš zneškodnit či zabít s vědomím, že mu zabraňuješ v konání zla, protože miluješ tuhle Zemi a lidstvo na ní. Tím ho v podstatě zachráníš od jím nezamýšlených důsledků, stejně jako zachráníš svou rodinu. A ve svém srdci můžeš stále mít bezpodmínečnou lásku ke všem zúčastněným.

    Ano, je to těžké, je to šíleně těžké něco takového v praxi provést a vžaduje to vysoký stupeň uvědomění a vyspělosti. Ale není to nemožné. Bezpodmínečná láska není kec, není to nějaký výmysl, jen se musí správně pochopit.

    Pokud někdo zabíjí z touhy zabíjet nebo proto, že chce ubližovat, ten se následkům nevyhne. Ale pokud bráníš svůj rod nebo planetu Zemi a podobně, zabít můžeš - při zachování výše popsaného vnitřního stavu. To se s bezpodmínečnou láskou nijak nevylučuje a Tebe to ušetří mnoha trápení v budoucnu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže psychopat, který nemá výčitky svědomí, usmívá se, když zabíjí a důvod jistě má - viz jedna story o debilovi, kterej zabil, dotyčného skladoval v lednici, aby dlouho vydržel a pak z něho vařil guláš, dával to sousedům a měl radost, že jim chutná, je v pořádku??

      Vymazat
    2. Když jsi nepochopil, o čem jsem psal, tak se do toho nenavážej a nezlehčuj to. Případ Tebou popsaný s tím nemá absolutně nic společného. Nebudeš psychopat spíše Ty?

      Vymazat
    3. taky nechápeš

      Vymazat
    4. Nehodlám se zastávat toho či tamtoho, ale v případě anonyma nemám pocit, že šlo o zlehčování ani že se do někoho navážel. Naopak. Šlo o dobře mířenou otázku podpořenou konkrétním případem.

      Zrovna jsem měl rozepsaný komentář, kde jsem mimo jiné zmiňoval můj včerejší mimořádně živý sen. Asi ne náhodou se týkal právě anonymem zmíněnou situací. Ještě teď se mi kroutí střeva při vzpomínce na mimořádně naturalisticky ztvárněné podříznutí hrdla (včetně zvukové stopy )člověku, který ohrožoval skupinu lidí. Osobně jsem byl ve snu pouze pozorovatel. Oč šlo? O lhostejnost. O zabití člověka člověkem v podstatě bez emocí. Nešlo o hněv, pomstu, vztek ani strach. Tedy o žádnou negativně vnímanou emoci. Teď aspoň vím, proč se mi to zdálo.

      A Spíííídy, tady nejsme na AC24 a podobných stránkách. Pro zkoušku dospělosti čtenářů jsem otevřel volnou diskuzi. Použití osobního zájmena s velkým počátečním písmenem a následné veřejné nazvání stejného diskutujícího psychopatem mi přijde .... nedospělé.

      Tudíž diskutovat (výměna názorů na téma) ano, ale bez hodnocení mentálního a psychického stavu diskutujících. Ať to nemusím zase moderovat.

      Vymazat
    5. Pro anonyma:
      Poslední koment již přesáhl únosnou mez, proto jsem ho smazal. Předchozí nechám jen jako ukázku, jak tady diskuze probíhat nadále nebude.

      Vymazat
    6. Znamená to tedy, Spiiiidy, že bychom si snad měli takových vrahů a psychopatů vážit? M.

      Vymazat
    7. Pokud někdo zabije jen tak, ze lhostejnosti, je to to samé, jako když zabije v záchvatu vzteku nebo hněvu. Bude to pro něj mít velmi špatné následky. To samé platí pro psychopaty a další vyšinuté jedince, kteří zabíjejí např. proto, že se jim to líbí. Všechno uvedené je špatně. Dotyčný se s následky takové vraždy seznámí však až po smrti, což dává (zatím) prostor různým nevědomým rozumbradům, bohužel.

      Proto nechápu, proč anonym dal do souvislosti
      a) zabití člověka psychopatem, který jím nebyl nijak ohrožen,
      b) zabití život ohrožujícího agresora duševně a duchovně vyspělým člověkem, který se brání.

      To tam vážně nejde vidět ta do očí bijící odlišnost?

      To je jako porovnávat hrušky s jablkama. Z mého komentáře nijak nevyplývá, že bychom si měli bezcitných vrahů nebo psychopatů vážit, taková reakce vyplývá pouze z nevědomosti dotyčného. Z mé strany konec diskuse. :)

      Vymazat
    8. Anonym upozorňoval na něco docela jiného, jeho komentář byl ale bohužel smazán.

      Vymazat
  4. Tak naposled - diskutovat o tématech a názorech ano. Diskutovat o druhých diskutujících - posuzovat je - nikoli.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak smaž i uzážku Spiiiiiiiiiiiiiiidyho. Taky naposled. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. urážku
      :-)
      ale emočně jsem se u toho komentáře přímo vznášela, tak nevím, v čem je problém - pozn. pro Spiiiiiiiiiiidyho, pokud by si to stihl přečíst

      Vymazat
    2. Jestli ne, stačí napsat, napíšu to znovu :-)

      Vymazat
  6. Můj názor:
    Bezpodmínečná láska je blud, fikce, ezoterický balast, který má ale svoje místo ve vývoji, nicméně brzo bude nahrazen poznáním skutečnosti.
    Po delším studiu KOBu (ruská koncepce spravedlivé společnosti - viz leva--net) docházím k přesvědčení, že (stejně tak jako je v SAV) je nejdůležitější svědomí a rozhodnutí daného momentu na jeho základě, a nikoliv proti tomuto, je správné, ať už se jedná o cokoliv. Pokud jednáme na nižších prioritách,, např. pouze pod vlivem vidiny zisku, či msty, tak je to už problém.
    Kdo nepotírá zlo na základě svědomí a možností, stává se jeho podporovatelem se všemi důsledky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S bezpodmíneční láskou je to tak jako se vším v lidském živote, pro ti lidi co ji ve svém živote nepoznali bude vždy jenom bludem. Je my hrozne lito jejích pokrevních potomků.

      Vymazat
    2. Petr skvelo ste to vyjadril... Mailo

      Vymazat
  7. Anonymní: Pokud jsi myslel na to, že když dělám věci, za které nic nechci, jen cítím, že je dobré je dělat (pro blaho někoho nebo něčeho jiného než mě), tak souhlasím. Ale definice, kterou prezentuje soušasný ezoterizmus prostě nezkousnu. Snažím se jít životem tak, aby měl smysl především z globálního charakteru, ne z osobního. Tz. pracuji více pro společnost než pro sebe.
    V KOBu se píše: „Každý mírou svého chápání pracuje na sebe, mírou svého nechápání na toho, kdo chápe víc.“ Tato věta se zapíše brzy do všech důležitých učebnic a skript...
    Vzhledem k tomu, že jseme někde uprostřed chápání, je víc než 100%, že pracujeme v zájmech našich "páníčků" manipulátorů a definice bezpodmínečné lásky je silně nepochopená.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. oprava: ne nepochopená, ale nejasná, neúplná, zmanipulovaná, zavádějící .. totiž při špatném výkladu může být smrtelná.

      Vymazat
    2. Petře,
      já bych si dovolil tvrdit, že lze dělat věci i pro svoje blaho, pokud to tedy není na úkor druhých bytostí a přitom to nebude tak říkajíc nic proti něčemu.
      A s tím svědomím to taky nebude až tak jednoduché. Když se v dané situaci dva různí lidé zachovají dle svého svědomí, zdaleka ne vždy budou jednat ve stejném smyslu. Troufám si tvrdit, že leckdy to budou i protichůdná rozhodnutí. V danou chvíli totiž půjde o konkrétní úhel pohledu a především stupeň nadhledu (souhrn informací) k dané situaci. Právě osvojené informace (včetně nabytých životních zkušeností) budou hrát hlavní roli v tom, co bude člověku svědomí našeptávat. Vím, že s tím nebude mnoho ezotericky založených lidí souhlasit, protože se tvrdí, že svědomí je napojení se na neomylnou Duši (leckdy uváděné jako rozhodování pravé - intuitivní hemisféry), která by onen nadhled měla teoreticky mít. Jenže podle mne jsou ve hře ještě "vnější vlivové" :-), kteří buď záměrně nebo shodou okolností budou onen nadhled Duše zkreslovat (případně zcela zastírat a měnit). Jak to v současné době vnímám, tak to vypadá, že Duše není všemocná a leckdy sedne jiným na lep. Dokonce si myslím, že někdy jedná i proti svému dalšímu vývoji z celkem až lidských pohnutek - z obavy, nechuti si znovu projít něčím traumatickým, možná i pohodlnosti, emocionální bolesti ad.

      Každopádně v daný okamžik nemáme asi nic lepšího, než ono svědomí a jednat dle něho ve valné části případů může našemu dalšímu vývoji prospět (záměrně nepíšu, že se nám to v tu chvíli může líbit).

      Vymazat
    3. Tak věci se začínají hýbat správným směrem, tudíž k maximálně možnému chápání na úrovni člověk.
      Podle KOBu by měla být asi tato postoupnout: fyzické smysly -> intuice -> svědomí.
      Na úrovni smyslů je manipulace nejjednodušší, ovládá ji v podstatě každý už od batoletího věku.
      Na úrovni intuice už je to složitější, někteří ji špatně zaměňují za svědomí, jde o vnímání smysly a rozhodování se nejen na základě nasbíraných zkušeností, ale i mimosmyslovém vnímání (čerpá se z podvědomí, ...)
      Na úrovni svědomí dochází jak k čerpání z poddružných zdrojů informací, tak ještě z té nejdůležitější a to ze záměru nejvyššího tvůrce (HNR, vis major, ..) s naší osobou ..

      Máme tedy možnost se svobodně rozhodnout, ale pokud se dostaneme mimo pole dopuštění HNR, budeme odstraněni. Člověk, který je v SOULADU SE ZÁMĚREM daným HNR, bude naplněn a šťasten. Možná někoho napadne, že je to podobné, jako to hlásají různá náboženství, ale je tam jedna sice ne tak na první pohled zřejmá úprava, ale v důsledku je to obrovský krok kupředu. Nevěřím v tvůrce, ale věřím tvůrci. Tím pádem nepotřebuji žádného prostředníka.

      Vymazat
    4. Na téhle postupnosti: fyzické smysly -> intuice -> svědomí jak píšeš mi něco nesedí. Intuice je o informacích které nevíme vysvětlit (nevíme vysvětlit proč je to tak ale víme že je to tak) a zdroj těchto informací pochází z prostředí mimo nás kdežto svědomí je o informacích které se opírají o naše vlastní poznáni (víme proč je to co děláme nebo chceme udělat zly nebo dobrý) tj. zdroj těchto informací vychází z nás.

      Vymazat
    5. Ono se to ani nějak nedá vysvětlit pár větama. Pokud bys rád pronikl do podstaty, doporučuji jít přímo ke zdroji celé koncepce, část překladů tady: http://leva-net.webnode.cz/koncepce-socialni-bezpecnosti/
      Je to v podstatě sbírka různých analýz, teorií, studií a různých myšlenek, které dohromady dávají dostatečně velký smysl, aby se z lidí stali Lidé. Ono je to hodně složité čtivo a není v silách jednotlivce si téma nastudovat hned, je to spíše na roky čtení a přemýšlení... sám jsem teprve v začátcích a i přesto už cítím ten rozdíl ve vnímání světa před a teď.
      Můžeme jít vlastní cestou a číst vše co nám přijde důležité, ale to nás jen zahltí a odstaví od reality. Pokud se toho zhostí velké množství lidí, a vybere jen to nejdůležitější, pak to projde přes různá síta a znova se vybere to nejdůležitější, výsledkem je právě taková koncepce.
      Je to souhrn podstatných věcí, které by měl Člověk (rozdíl od člověka) vědět, aby se během relativně krátké doby dokázal zorientovat v procesech, které se dějí kolem nás, sám začal chápat procesy, naučil se metodologii poznávání.
      Jedině když budeme všichni stoupat vzhůru společně, můžeme mluvit o evoluci. Současný stav ale stále jede v režii biblické koncepce, tj. otrokářské (úzká elita + nic neumící a netušící dav biorobotů).
      Ale to jsem odbočil. Intuice je stav, který mají i zvířata, jde o nasbírané zkušenosti uložené řekněme do nějakého biopole, které je fyzicky fixováno v DNA. Svědomí je tlak shora, něco jako pole dopuštění, kdy když se odchylujeme od záměru, tak nás to tlačí zpět. Nechápeme proč, biopole taky neříká nic, ale tlak je. Ten záměr nepochází od nás, tak jako intuice, ael shora, tj. od HNR - nejvyššího tvůrce.

      Vymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.