4. 5. 2014

Supermegagiga vulkán - vysvětlení

Vážení komentující čtenáři.
Ani nevíte, jak velké jste mi včera svými příspěvky u předchozího článku nasadili dilema! Mám pocit, jako bych hodil gumovým medvídkem a ten se mi vrátil jako nabroušený bumerang.
Hned na začátek musím říci, že minulý článek vznikl ze dvou důvodů. Prvním byl pokus o vylouzení úsměvu u čtenáře, protože poslední dobou se stejně jako v jiných médiích, tak i na internetu zcela vytrácí humor. Ne že by to podle mne bylo dáno přívalem nehumorných informací, ale protože opravdu lidé postupně méně a méně věnují svůj čas i pozornost těm veselým.
Druhým důvodem byl pokus ukázat, proč jsem tak výrazně zvolnil v tvorbě článků a zároveň jsem dost omezil vyhledávání informací.

První důvod pro napsání parodie, jak je vidno, se mi nepovedlo naplnit. Přitom jsem přesvědčen o tom, že ještě před pár lety by byl takový článek samovolně rozpoznán jako sranda. Druhý důvod sice taktéž nebyl naplněn tak, jak jsem zamýšlel, zato odkryl problém o dost hlubší povahy.


Omlouvám se všem, kteří článek brali vážně a sypu si popel na hlavu. Na druhou stranu jsem ale rád za upřímný a bouřlivý smích, který vyvolal před mýma očima u jiných čtenářů. Chybu beru celou na sebe a rozhodně nechci, aby se někdo cítil jako napálený, zneužitý nebo jako oběť něčeho na způsob skryté kamery či soukromého výzkumu. Komentáře k minulému článku jsem smazal. Pouze v případě souhlasu komentujících je vrátím zpět.

Upřímně řečeno, očekával jsem, že se najde i někdo, kdo článek vezme vážně, ale doufal jsem, věřil jsem, že více bude těch, kteří pochopí jeho povahu a společně se alespoň na chvilku usmějeme. Já se tedy při psaní rozhodně bavil. Ještě se o pochopení pokusila Vlabi (aspoň tak jsem to vnímal) svým komentářem, ale její nápověda byla přehlídnuta. I proto jsem v článku použil několik vět, o kterých jsem si myslel, že ani nejdou brát jinak, než jako vtip nebo parodie.
Nedalo mi a hledal jsem toho všeho příčinu. Když přeskočím mou vlastní vinu, která je nepopiratelná, pak si myslím, že tu jde o touhu nás všech, aby se už konečně něco zásadního stalo, něco, co by mohlo způsobit, že se ledy ve společnosti dají do pohybu tím správným směrem, byť spouštěč nemusí být pro nikoho příjemný.

Člověk ve své přirozenosti touží po harmonii a mentální spokojenosti. Jsme ale programovaní k tomu, abychom přednostně přijímali určitý druh zpráv (negativní nebo ve skutečnosti nepodstatné) a tím svoji pozornost odklonili od zpráv, po kterých naše skutečné JÁ tolik prahne. Dále jsme programováni různými náboženstvími od nepaměti k tomu, abychom se spokojili s tím, že nám bude stačit VĚŘIT a nebudeme chtít VĚDĚT a následně pak vše, v co takto věříme, automaticky považovali za VĚDOMOST. Získání vědění je vždy podmíněno osobním prožitím daného vědění a nelze ho žádným způsobem předat dál jinak, než jen jako víru. A právě celkové, a buďme upřímní, zlenošení civilizace rádo slyší na cokoli, u čeho nemusí hnout zadkem a stačí si jen něco přečíst a přijmout to jako získané vědění.
Za formu náboženství můžeme dnes klidně považovat jakékoli získávání informací z vnějšího prostředí zprostředkované jiným člověkem. A je zcela jedno, zda jde o náboženství v běžném smyslu slova - televizi, internet, školu, vědu a dokonce i výchovu rodičů. Stále jde o jedno a totéž - šíření názoru od jednoho člověka k druhému. Předávání představ o světě.
Dnes se už ve společnosti skoro smazala hranice mezi VĚŘIT a VĚDĚT a v tom vidím to nedorozumění, které vzniklo v minulém článku. Dnes máme (a já nejsem výjimka) silně vyvinutou tendenci sami sebe přesvědčovat o tom, že náš světonázor je souhrn toho, co VÍME, a vše, co toto naše "vědění" jakkoli nabourává, záměrně přehlížíme, hledáme cokoli, co ho podpoří, a jsme pro to schopní i podvědomého překrucování a upravování všech informací, které k nám proudí. Vidíme flek tam, kde není, a naopak skutečné fleky záměrně nevidíme. Dospěli jsme do stavu, kdy jsme se nechali Systémem natolik ochočit, že jsme již schopní ochočovat dále sami sebe.

Proto čtenářům doporučuji, aby nejenom zde na blogu, ale naprosto vždy, když získávají informace, je podrobili alespoň základní logické i intuitivní analýze, než na nich začnou stavět své světonázory.


“Ale pokud prezident Zeman nepojídá malé děti, jaký má můj život vůbec smysl?"
(Pro ty, které by zajímaly skutečnosti z článku. Ano, stalo se - datum byl překlep, skutečnost byla 1. 5. - že veliké stádo ne příliš domestifikovaného skotu probouralo ohrady a mašírovalo si to po státovce. Ono když proti vám jde přes 200 krav se špičatými rohy o rozpětí i přes 2 metry, krav, pro které je člověk jen drobná překážka, o kterou si ušpiní paznehty, pak fotit je to poslední, co vás zajímá. Obzvlášť, když se každou chvíli zpoza zatáčky vyřítí nějaký dárce orgánů na mašině a mastí si to rozhodně rychleji než povolených max. 80 km/h.)

A právě ta jediná fotka mně vnukla nápad napsat něco na pobavení i trošičku toho poučení. Zda se mi to nakonec, byť s pomocí tohoto vysvětlení, podařilo nebo ne, již nechám na vás.

PS: V žádném případě si nedělám prdelky z Přírody. Věřím, že by nás, to jako lidstvo, dokázala spláchnout, vypálit, odfouknout a ozářit najednou a to vše, než by řekl švec prašivec. (to jen na okraj, aby někdo neměl nějaký pocit :-)  )


(©)2014 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

25 komentářů:

  1. I ty jeden filuto :-D. Požičial si si Yelowston muster a vyšlo to elegantne. Netušila som, že si taký sranďák. Ja mám práve obdobie chechtotu, každú jar, tak ťa úplne, ale úplne chápem.:-) B

    OdpovědětVymazat
  2. Hezký, zajímaly mě komentáře k minulému článku... škoda, že zmizely. Objeví se?
    M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak napsal Michal - pouze budou-li si to jejich autoři přát.

      Vymazat
  3. Michale,
    ani v nejmenším nezpochybňuju tvoji základní myšlenku, že při přejímání informací je nutná co největší obezřetnost a nevěřit kdečemu. Je to i můj názor.
    Co mi ale potom vrtá hlavou, je - co to je vlastně VĚDĚT ?
    Píšeš, že "získání vědění je vždy podmíněno osobním prožitím daného vědění". Přeložím-li to do lidštiny, pak je to ono "co vidím na vlastní oči, co slyším na vlastní uši, na co si sáhnu...", tedy to, o čem se přesvědčím vlastními smysly. Jenže i ty jsou krajně nespolehlivé: vidíš Petra, slyšíš Petra, jsi přesvědčen, že je to Petr, a ono je to jeho dvojče Pavel. Vidíš UFO, a on je to hologram. Cítíš na tváři teplo, ale to, že je od slunce, "víš" jen proto, že tě to tak naučili. Že lze blokovat vybrané chuťové buňky a přesvědčit tak jedlíka, že citron je sladký, je také známé. Určitou událost "vidí" očitý svědek stojící vpravo jinak, než ten, který ji sleduje zleva. A i emoce lze uměle modifikovat, aniž by o tom člověk věděl.
    Takže - co vlastně VÍŠ?
    Jenom jedno, ale na to přišel už Sókrates.
    (Takže jsme zase tam, kde jsme byli :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlabi, myslím si, že když člověk prokoukne ty síly, které modifikují, dá se tomu vyvarovat - to už tu bylo napsáno někde asi před rokem. Člověk to může přijmout a taky nemusí. Emoce + rozum = vědění??? M.

      Vymazat
    2. Vlabi
      Rozumím tomu, co jsi chtěla říci a nelze jinak než souhlasit.
      Nicméně v článku pojem Vědět má (alespoň pro mne) zcela jiný nádech, než ten, o kterém jsi psala ty. Nebylo to o nějaké absolutní pravdě, té se v mnoha případech nemáme šanci dobrat, protože nám už z podstaty hmoty, prostoru a linearity času chybí patřičný nadhled. Tedy jsou lidi, kteří toto umělé omezení dokáží překonat, ale konkrétně mě se to tedy netýká :-)
      Pojmy Vědět a Věřit jsem bral ryze ze subjektivního pohledu. Dejme tomu, že vezmeme příklad toho Petra alias Pavla. Představ si situaci, kdy sedíš u stolu s Petrem (ve skutečnosti Pavel). Zavolá ti například Iva. Ty jí do telefonu řekneš, že před tebou sedí Petr. Pro tebe osobně je tato informace Věděním, protože ty ho vidíš, jsi s ním. Ale Ivě, nezbývá nic jiného, než "jen" tomu věřit. Proč? Protože tam není. Z mého tohoto konkrétního pohledu je nepodstatné, že ve skutečnosti tam sedí Pavel. Ty VÍŠ, Iva VĚŘÍ. Aby Iva mohla vědět, musela by přijít a Petra/Pavla uvidět. Jedině tímto osobním prožitím události můžeš vědět, případně změnit dosavadní věření ve vědění.

      Je tu ale jeden problém - a to ochota sám sobě přiznat, co je moje skutečné osobní vědění a co iluze vědění, které je ve skutečnosti "jen" věřením (vírou). A právě toto je především problém Ega. To je příčinou všech neshod, hádek, zklamání, odtrhnutí se od hledání informací vně, atd. Z výše uvedeného příkladu veškeré informace, které se kde dočteme, doslechneme jsou jen a pouze vírou, protože my v ně věříme. Můžeme je převést ve vědění, ale pouze za předpokladu osobního prožití-účasti. Jako dítě jsem měl načteno, že moře je slané. Z mého pohledu nešlo o vědění, nýbrž o to, že jsem tomu plně věřil. Slanost mořské vody pro mě byla vírou až do okamžiku, kdy jsem poprvé mořskou vodu olíznul. Konkrétně z tohoto příkladu mořské vody i z příkladu telefonátu Ivy jsi lze domyslet, že bude mnoho stupnů (pevnosti, neotřesitelnosti) víry. Myslím, že by bylo zbytečné, abych to ukazoval i na příkladech některých věděckých "vědění", která se časem ukázala jako omyl. Viz žáci, kteří se je učili a věřili jim. Nikdy však neměli možnost je převést na vědomost. Nicméně je celý život pokládali za vědomost.
      O tom byl tento článek jako celek.

      Vědění z pohledu jak jsi ho naznačila ty, může být buď absolutní nebo vrstevnaté, což znamená, že z různých pohledů, situací, časových či vědomostních úseků se může měnit a to klidně i o pomyslných 180°. Na první pohled to vypadá jako totéž co příklad s žáky a zbořeným vědeckým věděním, ale pro mě to není totéž. :-)

      Vymazat
    3. Teď mě napadl nad slunce jasnější příklad, kterému zajisté porozumíš -
      Posmrtný život.

      Lidé, kteří prošli např. tzv. zážitkem blízkým smrti (např. klinická smrt), ale i dalšími zážitky tvrdí, že od toho osudového okamžiku VÍ, že život smrtí fyzického těla nekončí. Mohou o tom napsat milión knih, které jedním dechem zhltneme, milión filmů, mohou nám to dokonce říkat z očí do očí.
      Jenže. Ty i já tomu "pouze" věříme. Ale (já si to už přiznal) já tomu věřil a věřím natolik, že mám tendence sám sobě tvrdit, že to vím (pak mám tendence vyhledávat jen takovou literaturu, která to potvrzuje a tendence nevěřit všemu, co tvrdí opak). Pokud jsem pak k sobě upřímný, musím si přiznat, že však nevím (na vědomé úrovni), zda nějaký život po životě opravdu existuje. Věřím, ale moc rád bych to věděl.

      Vymazat
  4. Ahoj Michale a vůbec všichni,

    sice na to nemám žádný důkaz, páč jsem nakonec včera nekomentoval, ale jak jsem to včera zběžně zkouknul, hned jsem si řek "aha". :-)) Samozřejmě je ve mně i ta stránka "ale co když si Michal nedělá srandu!", ale rácio zvítězilo!

    P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdar Patriku!
      Už jsem myslel, že jsi odfrčel do té slavné 5D, když poslední Tvoje virtuální stopa už skoro vychladla :-)
      Díky za echo. Příště se pokusím pokus o srandu ještě více zprůhlednit, aby nebylo potřeba přemýšlet, zda se smát či nikoli. :-)

      Vymazat
  5. cení se kvalita humoru, IQ nad 140 :))
    M.

    OdpovědětVymazat
  6. BTW : depeše pre Matěja cez postofice MIchalB, stop, ostatný Templár je fasa, stop, stop, stop, ... :-) B:
    -

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Bed,
      tu depeši mi má Michal poslat? Nebo si ji mám vyžádat? Opět, jako skoro vždy jsem mimo mísu. Matěj

      Vymazat
    2. Matěji,
      viac ako obyčajne sa mi páčili ostatní Templáři, tak som zvolila túto stránku coby "poštový úrad Michal" . :-D Dopletená som teraz ja, B

      Vymazat
  7. Nadzvukovou rychlostí nabízím orgány
    vrhám se střemhlav do fata morgány

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ustaly boje proti anonymom ?


      Vymazat
    2. Bed,
      ne vždy je nepodepsaný komentář anonymní.

      Vymazat
    3. Ouky , škoda, že je anonymný, je navýsost vtipný. Rehlím sa od večera do rána.. tralalá... B

      Vymazat
  8. Tenhle článek mi pořád nedá spát. Taky se mnohdy snažím být vtipná, udělat si legraci sama ze sebe, myslet něco vtipně a často to bývá nepochopeno, jako třeba neúcta k sobě nebo druhým atd.... pomalu mi přijde, že bych si měla papulu zalepit a už proboha nikam nic nepsat. A pak si říkám, tak co.. ať si tam každý najde, co chce... taky si sypu popel na hlavu a doufám, že to tady na té naší krásné Zemi budu moct ještě nějak doklepat...možná i šťastně... třeba se i zázraky dějí. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. M.,
      tvá poslední věta ani trochu nesvědčí o tom, že by ses na svět dívala s humorem. Slova "doklepat" - "šťastně" - "zázraky" mi netvoří logickou a už vůbec ne veselou skupinu.
      Já to vidím takhle: když si člověk ujasní priority a opravdu na nich (tedy na sobě) zapracuje, pak se ty zázraky začnou dít. Musí mít přitom jen na paměti, že dle vesmírných zákonů může ovlivňovat pouze sám sebe (a maximálně ještě život svých malých dětí) a nezasahovat do života druhých.
      Je to jednoduché, ne? (To byl vtip!) :-)))

      Vymazat
    2. Tak stačí odolat náporu lidí bez smyslu pro humor a všechno bude dobrý :-)) M.

      Vymazat
    3. Jak to říkala jedna moje známá.. až když spolykala prášky a chtěla život ukončit, uvědomila si, že záleží na tom, s kterými lidmi ten život tráví. Dnes je šťastná. M.

      Vymazat
    4. Milá Mirko, neboj nič, to je len prechodný stav. Tak ako ja som sa do včera smiala v kuse, tak zas prišlo niečo iné .... Hele, tak koukej na ten hrnek z jiný strany, jo ? muak, SAWABONA, B

      Vymazat
  9. Ha, dobrý, pěkně jsem se chytil :D Ale když dnešní člověk je unavený z neustálého vyhodnocování co je pravda a co ne, že mu to prostě občas vypne, no. Kor když se ten článek objeví na důvěryhodném webu, jako je ten tvůj. Ale dobře jsi to napsal :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spiiiidy,
      právě proto, že i já sám sebe už mockrát nachytal na švestkách, když jsem něco četl na důvěryhodných (alespoň pro mne) serverech, jsem sesmolil tyto dva články. Pokud pomohou zvýšit obezřetnost čtenářů při získávání informací, pak to splnilo účel :-)

      Vymazat
    2. Jo, u mě to účel doufám splnilo. Díky :)

      Vymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.