17. 5. 2014

Fraktálnost jednovaječných dvojčat Pravdy a Nepravdy

Kolikrát je až zarážející, jak se nad jednou a toutéž věcí či situací neshodnou nejenom dva, ale i několik lidí a přitom se dívají na totéž. Že se neshodnou, je jedna věc a myslím, že i správná, protože víc očí, víc vidí, ale že jsou schopní si i vyškubat vlasy a naplivat do polívky jen proto, aby dokázali, že ten či onen vidí přece lépe, než ostatní, to už tak super není. A to ještě nevědí, že stačí tak málo a všichni budou ze studu jen rozpačitě šoupat nohou a tvářit se provinile, protože zjistí, že vše je ještě jinak, než si mysleli dohromady.
Nehodlám tu sesmolit literární veledílo, takže se omezím na jeden názorný a doufám, že pro všechny pochopitelný příklad.

Představme si hypotetickou skupinu lidí, kteří budou mít za úkol říci, co vidí, přičemž všichni se budou dívat na totéž, ovšem nikoli ze stejného místa. Nebudou mít však přehled o tom, odkud se kdo dívá (a pro hnidopichy budou vybavení vysílačkami, aby se mohli spolu hádat)
Karel s deseti dioptriemi po chvíli namáhání pochopí, nač se dívá a hrdě prohlásí, že je to jasné a že vítězem se stává on, protože on vidí tmavý flek.





Pepa se ironicky zasměje, odplivne si a pálí od boku (vidí totiž na výbornou): "Prdlajs flek, je to tmavý obdélník!" a zaleje to tuplákem dobře chlazený plzně.



Petr už už chce do éteru alespoň slovně poplácat Pepu za skvělý odhad, když se zarazí, udělá krok stranou a náhle mu pocit vítězství stoupne až do konečku vlasů: "Pánové, běžte se bodnout, tohle je nade vší pochybnost tmavý kulatý disk!"





Honza se podrbe levou rukou na pravé lopatce, chvilku přešlapuje, a protože se mu stále nezdá, co vidí, udělá ještě pár kroků na druhou stranu a zapne turbozrak. Zakoulí očima, pustí lopatku a začne tancovat futrováka (pro neznalé tanec z filmu Alenka v říši divů) a k tomu do rytmu rapuje: "Houby flek, houby obdélník, houby disk. Tohle je přece tmavý kuželník!"




Máňa si o předchozích hádačích myslí svoje, a protože na geometrii byla ve škole poleno, tak sedla na kolo a zajela ještě kousek blíž k předmětu. Čím byla blíže, tím více se jí ten kužel nějak nezdál. Jelikož to bylo dost do kopce, nechtělo se jí dál šlapat a navíc už věděla, co potřebovala, ale pro jistotu si to napsala propiskou na předloktí. Když se vrátila k vysílačce, kterou nechala v kabelce se šminkami, s úšklebkem na adresu pánů tvorstva pronesla: "Jak z té pohádky Dlouhý, Široký, Bystrozraký a Ožralý. To je samej hrdina a přitom nepoznáte ani tmavý válec!"




Franta, místní vynálezce, kutil a koumák v jedné osobě, začal něco větřit, ale nechtěl se unáhlit, a proto si skočil do své vytuněné Škody 105GLS pro nimrodský dalekohled. Chvíli zaostřoval, přešlapoval z místa na místo a užuž chtěl s obdivem na adresu Máni vystřihnout poklonu - když tu mu vítězoslavně škublo v koutku. Chvíli se kochal svojí genialitou, po svém vzoru Einsteinovi na ostatní do aparátu vyplázl jazyk a pak hodně nadřazeně prohlásil: "Vy slepejšové, to nepoznáte prachobyčejnou trubku? Válec má dno, tohle žádné nemá. Jsem z vás jasně nejlepší"




Nebudu to dále protahovat. Každý, kdo by se podíval blíž a blíž, by mohl donekonečna zjišťovat více a více detailů toho, nač se dívá. Další by mohl zjistit, že jde o drát svinutý do tvaru válce, jiný by konstatoval, že není tmavý, ale hnědý, další že je třeba z plastu a z ještě bližšího pohledu by nešlo o drát, ale o do řady seřazené, naštvané, na hnědo nastříkané lední medvídky. 
Ale to není vše, kdo má hodně velkou fantazii, mohl by se naopak vzdalovat a vidět tak prostor z perspektivy, kterou si ti před ním tolik uvědomovat nemohou.


A co jako z toho?
Každý ze zúčastněných byl ze svého vlastního momentálního poznání skálopevně přesvědčený o tom, že ví, nač se dívá. A nutno podotknout, že z jejich úhlu pohledu měli pravdu, nemohli totiž ani vidět nic jiného.
Zkusme se tedy společně zamyslet nad tím, kdy můžeme zodpovědně o sobě říci, že máme takový úhel pohledu (stupeň poznání), abychom mohli svůj názor považovat za správnější, než názory druhých?




Jste si opravdu jistí, že máte dostatečný nadhled k pochopení toho, co zrovna vidíte, čemu věříte?
Závěrečná scéna z filmu Muži v černém:



(©)2014 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

11 komentářů:

  1. Osvícení z toho asi nebude :) M.

    OdpovědětVymazat
  2. M.:
    Tak to rozhodně nebude :-) Tento blog žádná vodítka k osvícení nenabízí, ale po širém internetovém světě jich najdeš více než dost. Tam tě osvítěj rafinovanými metodami, že se budeš divit.
    Já nemám ani ponětí, co se pod pojmem osvícení může schovávat. Ty ano? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si pod tím představuju hlavně konec, ale každý ať si tam dosadí, co chce

      Vymazat
    2. ajajaj, osvícení na nete ??? B

      Vymazat
    3. anebo baterkou do očí, to by šlo :-)))

      Vymazat
    4. Když to nebude dělat dopravní hlídka po změření radarem při projížďce nočním městem, tak proč ne :-)

      Vymazat
    5. Anebo možná že je to tunel Blanka v Praze... vééééélký tunel :-)) M.

      Vymazat
  3. Michale,
    myslím, žes tímhle článkem pěkně trefil hřebíčkem do hlavičky. Názorně a jednoduše je tu vidět, jak jsme zakopaní na svých pozicích, které nám nedovolují nahlížet problémy i z pohledu druhých. Důsledkem je pak hašteření a nesnášenlivost – od konspirativců a ezoteriků až po vládce tohoto světa. Soudíme, posuzujeme, vynášíme hodnocení, aniž bychom udělali těch pár kroků stranou a zjistili, že ten druhý to vlastně může vidět jinak. Pro obhájení toho svého černého obdélníku se klidně uchýlíme i k nečestnostem (pro příklad ani nemusíme chodit daleko, že), jen abychom měli pravdu jen my, my a nikdo jiný.
    Škoda, takhle se klidně může stát, že tam, kde je báječná trubka plná naštvaných ledních medvídků nikdy neuvidíme nic jiného než černý flek.

    OdpovědětVymazat
  4. Nojo, pravda. I kdybychom měli všichni stejně kvalitní smysly (což ani zdaleka nemáme), pořád by tu bylo tolik interpretací, že by se v tom málokdo vyznal. Co když jsou tu takové rozdíly právě proto, že ten skutečně správný obraz skutečnosti se složí až ze všech pohledů všech lidí? Něco jako u mouchy, která má tisíce očí. Každé vidí trochu něco jiného a dohromady dávají výsledný obraz. To je podle mě už dobrá motivace k vzájemné spolupráci.

    A navíc, tahle realita je tak plastická, ohebná a proměnlivá, že ani ten samý člověk při pohledu na stejné místo kolikrát ani nevidí to samé. Jak pak máme věřit, čemu vidíme? Já o tom přinejmenším dost pochybuju. Vždyť např. zrak je tak šíleně nedokonalý, a jeho interpretace mozkem taktéž. Kdyby byl, neexistovaly by optické klamy. A pak se do toho ještě zamíchá třetí oko a je z toho prvotřídní guláš. Někdo jím vidí auru, někdo další bytosti z přilehlých dimenzí a realit ... jen společně můžeme ten obraz složit. Jinak to asi nepůjde ... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Spiiiidy,
      tak článek nebyl ani tak o šálivosti našeho zraku, jako o lidském momentálním poznání. Byl to pokus o zamyšlení se nad tím, jak má člověk tendence neustále posuzovat své okolí i ostatní. Posuzovat stylem srovnáváním se sebou samotným, přičemž sebe bere jako bernou minci. Vše, co se odlišuje od této ideální předlohy, pak zcela automaticky považuje za mylné a nesprávné a co hůř, často jako opovrženíhodné. Pro dokázání jedinečnosti své pravdy je ochotný přehlížet nebo dokonce manipulovat s názory druhých jen proto, aby nemusel pracovat (vyvíjet ho) na tom svém. Nelpění na svém momentálním poznání a tolerování názorů druhých je pak možnou vstupenkou k poznáním dalším. Nikde není psáno, že další poznání je nutně správné, nicméně bez neochota přijímat změny vede vždy nutně k zastavení vývoje. Co se nemění, to se nevyvíjí (nepřizpůsobuje) a dříve či později je odsouzeno k zániku nahrazením něčím jiným, co se vyvíjí. Vše ve Vesmíru a v Přírodě je dynamické, tedy proměnlivé a co se nehodlá této dynamice přizpůsobit, nutně zaniká.

      Vymazat
    2. Jo, to je mi jasné, však jsem mluvil jednak o vidění očima a pak taky o tom druhém "vidění" = celkovém vnímání okolí, názorů, lidí, širšího hlediska atd. V tom, cos napsal, s tebou souhlasím :-)

      Vymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.