14. 1. 2014

ZABERE VÁM TO POUZE MINUTU ČTENÍ, A MOŽNÁ VÁS PŘIVEDE K JINÉMU MYŠLENÍ

Už dlouho jsem tu nedával nic přejatého. Dnes rád udělám výjimku.

MichalB


Dva muži, oba těžce nemocní, sdíleli stejný nemocniční pokoj.
Jeden z nich si směl každé odpoledne na hodinu sednout, aby napomohl vysávání tekutin z plic. Jeho postel stála hned vedle jediného okna v místnosti.
Druhý muž musel celé dny strávit ležením na zádech. Oba si spolu povídali celé hodiny. Vyprávěli si o svých ženách a rodinách, domovech, pracích, o svých zážitcích z vojny, o svých dovolených…
Každé odpoledne, když se jeden z nich mohl posadit, trávil čas popisováním svému spolubydlícímu všechno, co vidí venku.
Muž na druhé posteli začal postupně žít pro ty hodinové úseky dne, kdy se jeho svět mohl rozšířit a oživit o všechno dění a barvy venkovního prostředí.
Okno skýtalo pohled na nádherné jezero. Kachny a labutě pluly po vodě, zatímco děti si hrály s modely lodí. Mladí milenci kráčeli ruku v ruce mezi květinami a v dáli se rozprostíral pohled na panorama města.
Během popisování všech podrobností zavíral muž dál od okna oči a představoval si celou scenérii.
Jednoho hřejivého odpoledne popsal muž u okna kolemjdoucí průvod. Přestože jeho spolubydlící nemohl slyšet kapelu – mohl ji pozorovat zrakem své mysli, díky společníkovi u okna a jeho pestrému popisu.
Ubíhaly dny, týdny, měsíce. Jednoho rána zdravotní sestra přinesla do pokoje vodu na umytí obou pacientů. Nalezla však tělo bez života, tělo muže na posteli u okna, jenž zemřel poklidně ve spánku. Zavolala pomocníky, aby tělo odnesli.
Tak brzy, jak jen už se to zdálo přijatelné, zeptal se druhý muž, zda by mohl být posunut na postel u okna. Zdravotní sestra s radostí zařídila výměnu, a když se ujistila, že sedí pohodlně, nechala ho na pokoji o samotě.
Pomalu a bolestivě se opřel o jeden loket, aby se poprvé za svůj pobyt podíval na opravdový svět venku. Všemi silami se předklonil pro nejlepší výhled.
Okno čelilo jenom holé zdi.
Muž se zeptal zdravotní sestry, co vedlo jeho zesnulého spolubydlícího k popisu tak nádherného venkovního světa.
Sestra odpověděla, že muž byl slepý a nemohl vidět ani tu zeď.
Řekla: „Možná vás chtěl jenom povzbudit“.

EPILOG:
Je to obrovská radost činit šťastnými ostatní, nezávisle na naší vlastní situaci. Sdílený zármutek je polovina trápení, ale když se sdílí štěstí, tak se násobí. Pokud se chcete cítit bohatí, spočítejte si všechny vaše věci, které si za peníze nekoupíte.

„Today is a gift, that is why it is called The Present.“
(Dnešek je dar, proto se také nazývá „present“ – znamená dvě slova, za prvé „přítomnost“, za druhé „dárek“)
zdroj:ac24.cz

6 komentářů:

  1. Něco tak povzbudivého a pozitivního jsem již dlouho nečetla.
    A myslím si, že právě slepota toho muže, který vše popisoval, přispěla k tomu, že ony popisy byly tolik barvité a přesné x).

    OdpovědětVymazat
  2. "Starajúc sa o šťastie iných, nachádzame vlastné" bol m:.-)ôj prvý vpis do charitnej kroniky :-) Bolo to dávno a stále to platí.
    Ako i inde pribúda úprimných výpovedí ľudí, že sa čosi deje,že sa cítia inak a inak konajú, mám teraz dni krásy.
    Ďakujem Michale, :-) B

    OdpovědětVymazat
  3. To je teda něco, dík a kam na to chodíš? Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli to bylo na mě, tak na poslední řádek v textu s označením "zdroj" :-)))

      Vymazat
  4. Krásný. Po přečtení jsem se dlouho usmíval. A víte mimo jiné proč? Došlo mi, kolik takových podobně úžasných lidí mezi námi žije. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Úžasný, fakt. O tomhle je opravdový Život!

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.