10. 11. 2013

Výlet za humna

Ležím v posteli a spím.
Spím?
Vždyť nad tím přemýšlím, což ve snu nedělám.
Hmm. Je to jedno.
Oči jsou zavřené a přece si prohlížím modrý strop.
Je to divné, vždyť je tma jak v pytli, k tomu ty zavřené oči a přece ho vidím. Támhle to zedníci odfklákli. A tu pavučinu zítra vysa....fííííííííííííí!
Co to?
Kde je strop?
A pavučina s vycuclou mumíí mouchy?
To, to, to je ..... Slunce!

Fííííííííí!
Houby Slunce, celé miriády sluncí a se svými planetami, jejich měsíci, asteroidy, kometami i vším vesmírným prachem.
Fíííííí.
Protahuje se mi obličej. Celá se prodlužuji a trošičku to tlačí.
To je nádhera! To jsou galaxie a mlhoviny, jak je snímá Hubbl. Jenže těch barev je víc. Mnohem víc. Jak se ty barvy jmenují? Nemají pojmenování. A toho světla kolem!
Fíííííííí.
A jsou fuč. A další a další. Uvědomuji si, že vidím všechno kolem sebe naráz, jako bych se dívala na jedno jediné místo, ale přitom tak vidím vše. A dokonale zaostřené. Není nic jako nejasné či rozmazané a přitom ta rychlost je neuvěřitelná. Jak ve Star Treku, když zapnuli superpohon. Jen žádné protáhlé šmouhy, ale ostré body. Jistě zatraceně větší než rychlost světla. A snad i rychlejší než čas, protože čas je ..... Čas není!
Jsem už někde na druhé straně vesmíru, jen nevím kterého. Nezajímá mě to. Přitom zcela přesně vím, kde mám tělo. Vím, stačí se jen ohlédnout dolů. Ale ještě nechci, protože je to nádh......fííííííííí.
Už zase koukám na odfouklou omítku.
Co to bylo?
Nejúžasnější zážitek!


související články: Jak asi vědomí vidí?

16 komentářů:

  1. Práve pred asi 3mi dňami som si uvedomila, že do dospelosti som nemala epické sny. Len mlhoviny, abstrakcie, farby, šmouhy :-) . Že mi to došlo až teraz ? Hmm, a čo zvuk ?
    B

    OdpovědětVymazat
  2. Tak a teď mi řekni, jakým způsobem se ti podařilo astrálně odcestovat tak daleko. Šup. :D Pokud to tedy je založené na pravdě. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Kdo tu mluvil o astrálu? V řádcích vidím slova Slunce, hvězdy, galaxie, vesmír, Hubbl. Ani písmenko o astrálu. Navíc text byl psán v ženském rodu a šlo alespoň podle štítku o povídku. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, ženská ? Tak to môže ZALÁSKOVANIE - túžba byť so všetkým, byť LÁSKOU.
      Kdepak astrál - normáľna súčasnosť, presvetlená LED lampou, takže vidíš ďalej, si ďalej. Nespíš a čumíš na tu krásu. :-D B . Raz to potká každého.

      Vymazat
  4. Paráda, slušnej začátek :). Čím víc těchto snů bude, tím dřív si na to člověk zvykne a ustálí se to jako norma. Pak přijde na řadu krůček dál a to uvědomění si úkolů, co všechno chci udělat a kam se podívat (to co jsem si stanovil předem ve fyzický slupce).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem ti měl nějak tušení, že se ozveš :-)
      Mít takovéto volnomyšlenkářské "sny", tak už teď vím, že by pro mě bylo asi dost těžké se vracet zpět. Znám se. Jak mě něco chytne a baví mě to a obzvlášť pokud je možnost získávat odpovědi na nekonečné otázky, pak nevím, kdy přestat.
      Pamatuji si již přes dvacet let jeden sen, kdy jsem byl (pravděpodobně) nějakým velkým ptákem - orel, jestřáb nebo tak něco. Kroužil jsem vysoko nad obrovským listnatým stromem, samostatně stojícím na pahorku uprostřed krajiny pozdního léta. Svítilo slunce a cítil jsem proudící vzduch kolem mého těla. Ten pocit lehkosti a volnosti - fyzické i mentální, který jsem přitom měl, se v reálu dosáhnout nedá. Zažívat to tak alespoň minutu denně! Jenže to bych asi celý den nemyslel na nic jiného a život by proklouzával mezi prsty.

      Vymazat
    2. Prajem ti to Michale. B

      Vymazat
  5. Hm, to je holka odvážná, před pár týdny jsem si lehla do postele, zavřela oči a najednou, pod srdcem takové rozrušení a viděla jsem tmu a začaly vyplouvat hvězdy a jako bych se k tomu přibližovala, pak jsem to zabrzdila, chyběla mi odvaha. Bylo to, jako tenkrát, když mi bylo 8 a vystoupala jsem na koupališti po schůdcích na velkou kloužačku a pak se bála ten nádherný let dolů uskutečnit a potupně jsem se prodírala mezi ostatními dětmi zase dolů po schůdcích. . . . . jo, Michale, lítací sny jsem měla dost často v pubertě, bavila jsem se o tom s ostatními a potvrdilo mi to dost lidí, v té době. Moje lítací sny byly dvojí, bud jsem byla tryskorychlým nevím čím, ale lítala jsem neuvěřitelně rychle nad skalami a pevninou, pak jsem mívala ty strašidlácký, jako, že mě někdo honí a já lítám. No a jeden byl , to bylo asi v 17 letech, tak ten byl motýlí. Louka, plná kopretin, možná to byl i heřmánek, bylo to všechno jako film, já byla motýl , teda, byla jsem to já, ale s křídly a byl to sen zamilovanej. Prožívala jsem svou první lásku, tak to bylo asi tím:)))) IVA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo,
      lítací sny jsou ty jedny z nej, teda alespoň pro mě. Nejde ani o ten let samotný, ale ty pocity, hlavně ta lehkost, nevázanost. Bohužel jich je poskromnu, což se nedá říci o těch "brzdících", kdy pohyb (chůze, běh, jízda) je neobvykle těžký a namáhavý - vždy síla působící proti pohybu.
      Možná sem někdy vyprsknu další povídky - "průzkumnické sny", kdy se scéna neodehrává světelné roky daleko, ale jen pár desítek cm od ležícího těla. Taky dost zajímavé na to, aby to materiálně založené mozky hodně pobouřilo. :-)

      Vymazat
  6. Míšo, přesně, no a víš, proč jsou brzdící:) , protože si zamotáš nohy do peřiny a těžko se pak utíká a lítá:)))) IVA

    OdpovědětVymazat
  7. Původně jsem chtěl něco napsat k sobě, ale nemám to ještě domyšlený, aby z toho bylo něco delšího, tak to aspoň shrnu sem do pár vět.
    Po probuzení z řady snů jsem si uvědomil, že když sním, vciťuji se do bytosti, které to prožívají. Ale ne přímo, nýbrž z pohledu třetí osoby. Tzn, nejsem vtělen úplně, ale jen částečně, jakoby vedle a postavu mám možnost částečně ovládat (ikdyž ne moc vědomě), působit na její emoce aby prožívala to samé já. Když mám strach já, předávám to té postavě ve snu a ona má potom strach taky. Když mám radost, předám radost, když chci aby udělala to nebo ono, ona to taky udělá. Uvědomění si sám sebe a toho co chci dělat je jen částečný, odhaduju 20% oproti lucidnímu snu. Celej zakopanej pes je právě v tom, nakolik se dokážu vcucnout do té postavy, podle toho se pak odvíjí i naše možnosti a schopnosti.
    Takže abych to shrnul, sen je částečný vtělení, kdy naše vědomí zůstává vně konající osoby (aspoň u mě to tak je). OOBE je už úplný vtělení do postavy, která si sama sebe uvědomí, dojde k propojení těl a možnosti konat (na té úrovni).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petře,
      určitě to po domyšlení hoď k sobě na "papír".
      Já k tomu mohu jenom z roviny pohledu teoretika - záleží na tom, jak se v dané situaci osoba sebe samu vnímá. Zda sní a uvědomuje si, že sní nebo zda je vzhůru - při plném vědomí. V prvním případě fyzické tělo spí určitě, v tom druhém může taky, ale dost možná taky ani nemusí.
      Reálnost prožitků jak při snovém i bdělém snění při tomto druhu cestování může být shodná, ovšem samotné prostředí-realita, v níž se Vědomí dané osoby nachází bude zcela odlišných charakteristik. Určitě víš, co mám na mysli a proto se těším na tvojí delší a ucelenější představu, která od té mé bude mít něco navíc - nebude čistě teoretická, jako ta moje :-)
      V této mé povídce hlavní (a jediná :-) ) postava nespala, byla při plném vědomí.

      Vymazat
    2. Jsou dva druhy opuštění těla, jedno je při spánku, to jsem si už párkrát vyzkoušel, a druhé je při bdělém stavu. Někomu jde spíš to, někomu zase to druhý. Jsou i lidi, co umí obě, a taky co jim ani jedno nejde (zatím :) ). Tuto informaci mám od člověka, s kterým si píšu už delší dobu (udělám trošku reklamu na jeho ezoterický web lastura.cz - to co tam píše je jedna věc, druhá věc je co všechno ví a co nepíše).

      Vymazat
  8. to síťování mě hrozně baví.. lasturu už jsem shlédla asi před rokem a jsem tam zase :-)
    M.

    OdpovědětVymazat
  9. Wow :O No tak to teda zírám jak čerstvě vyoraná myš. Cestovat takhle rychlostí myšlenky a ještě tak daleko, to se povede jen opravdovým mistrům. Trénuje to autorka nějak, případně povedlo se jí to ještě někdy potom? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Toto konkrétně se zatím neopakovalo. Jiné těžko uvěřitelné zážitky ano, ale o tom snad někdy jindy.
      Co mám vysledováno od lidí, kteří se mi s něčím takovým svěřují, pak to vypadá, že právě takovýto scénář bývá často úvodním vědomým seznámením s mimotělním cestováním (záměrně nyní neuvádím zda astrálním či jiným). Pokud mohu hádat, pak k něčemu takovému dochází spontálně ve chvíli, kdy daná osoba dosáhla potenciálu se s tím popasovat tak, aby její vývoj nebyl narušen, spíše aby byl katapultován vpřed. Samotný scénář takového výletu je podle mne dán někým, kdo je obecně nazýván Průvodce, Anděl strážný, Nadvědomí apod. Sám se zaobírám myšlenkou, že všechno je jedno a to samé - my sami. Ovšem ve zcela jiném stádiu vývoje. Vím, pro naší mysl co se času týče lineárně uvažující a realitu chápající, je to těžké si představit. Vzniká pak v hlavě spousta paradoxů. Ale jak říkám, jde pouze o moje momentální myšlenkové pochody, nic ověřeného a koneckonců asi i těžko ověřitelného :-)

      Vymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.