19. 11. 2013

Stopař


Dnes, když jsem jel od zákazníka, jsem v tom sychravém, pod svetr zalézajícím počasí nabral stopaře. Byl to kluk asi v mých letech (manželka teda tvrdí, že v mých letech už nemám nárok si říkat kluk). I postavou se ode mne příliš neodlišoval (kdo zná, ten ví :-) ). Jeho stopující gesto (ruka držící užmoulané "kolečko") bylo směsicí emocí, které snad ani nejdou všechny vyjmenovat. V druhé ruce objemnou tašku a přes docela lehkou bundičku přehozenou reflexní vestu. Šlo o málo frekventovanou cestu, takže si už určitě pěkný kus odšlapal. Celkové moje okamžité pocity zavelely "ZASTAV MU!"
Ve zpětném zrcátku jsem jasně uviděl, že ke směsici emocí, které vyzařoval, se přidala další - nazval bych ji "štěstí v neštěstí". Nasedl a já se ho zeptal, kam to jako bude. Nejprve všelijak drmolil a já si už začal říkat, jestli jsem nešlápl vedle. Prý někam na Chrudim a Pardubice. Tak jsem se usmál a s pocitem, že mu určitě udělám radost, jsem mu řekl, že jedu tím směrem. Sice ne až tam, ale flák cesty mu tím zkrátím. Nikterak na to radostněji nezareagoval.
 
Chvilku bylo ticho. Aby řeč nestála, zeptal jsem se ho, odkud jede, kam a proč míří. A pak to začlo!Hned jsem si uvědomil, že to drmolení bylo způsobeno silným ruským přízvukem. 
"Jédu z Polné a potřebuji se dostat do Polska. Tam snad chytnu stopem nějakého kamioňáka k nám dómu - do ČELJABINSKU."
Málem mě kleplo.
"Do Čeljabinsku? A stopem?" ptám se ho a druhým dechem dodávám, že je to přece nějakých pár tisíc kilometrů daleko. 
"Da, najel jsem iz dóma do Polné skoro 6000 kilométrov".
"A co že pěšky na Ural?" nedalo mi.
Sklesly mu trošku ruce i hlava. Jako by kapituloval. Ale bylo vidět, že se už aspoň trošku prohřál a rozpovídal se.
Je povoláním řidič kamiónu a do Česka vozí zboží pravidelně. Teď naposledy vezl nějaké součástky do nejmenovaného polenského závodu zabývajícího se nábytkovým a stavebním kováním. Do Čech dorazil dnes ráno. Před poslední povinnou pauzou to jako vždy bral přes Polsko. Tam ho na výjezdu z dálnice včera zastavila policie s tím, že nemá uhrazené mýtné a že má vysolit 2500 zlotých. Přitom jeho zaměstnavatel se při posledním hovoru dušoval, že jeho "krabička" je dobitá. Starou belu! Tak policisty požádal, aby mu vystavili na pokutu složenku adresovanou na zaměstnavatele a majitele vozidla. Ti ovšem nechtěli o něčem podobném ani slyšet a že zaplaťte 2500 zlotých. Doslova vyškrábal ze všech přihrádek vše, co měl, (už měl natankováno, takže měl u sebe jen své kapesné) a z českých korun, eura a zlotých dal do kupy částku 1800 zlotých. Policajti však nechtěli slyšet ani o nižší částce a ani o ničem jiném, než o zlotých. Dali ultimatum - složit 2500 zlotých do šesti hodin, jinak bude kamión odstaven. Po několika hodinách se mu podařilo přeměnit vše, co měl, na potřebnou měnu a stopnout nějaký ruský kamión, jehož řidič byl natolik ochotný, že mu zbylých 700 zlotých půjčil s tím, že mu to bude po návratu vráceno složenkou. Mému stopaři zbyly 2 Kč...
Dnes dorazil do cílové firmy a už se těšil, jak vyrazí domů. Jenže! Firma celnímu úřadu odmítla proplatit clo (prý z důvodu momentální nesolventnosti). 
(Stopař se rozpovídal, jak je tato finta zneužívána, odpusťte mi ten výraz, vychcanými podnikateli. Představte si, že podnikáte třeba v oboru prodeje stavebnin a přijede vám kamión ze země mimo EU s drahým zbožím, které zrovna jako na potvoru nemáte kam složit. Tak jednoduše řeknete, že momentálně nemáte na zaplacení cla. To ve výsledku znamená, že kamión zůstane zapečetěný a zboží se nesmí vyložit. Dodavateli se nevyplatí hnát naložený kamión zpět, a tak šoférovi nezbude nic jiného, než tam buď čekat, nebo se dostat domů jiným způsobem. Vy ale máte zadarmo a bez práce k dispozici skladiště v podobě kamiónu. V běžném reálu prý zcela normální jev!!)
Můj ruský spolucestující tedy zavolal svému zaměstnavateli, jak se věci mají, a požádal ho, ať mu zajistí nějakou dopravu domů. Ten ho však odpálkoval, že na takové blbiny nemá čas a ať si jede domů třeba stopem. Že to není jeho starost.
Tak se tedy klučina sbalil, zamkl kamión, vzal tašku s věcmi a vyrazil pěšky na cestu dlouhou 5200 km - bez jídla a s dvěma českými korunami v kapse. Podotýkám, že den předtím za svého zaměstnavatele zaplatil v Polsku nemalou pokutu.Když jsem si v tu chvíli představil sám sebe tisíce kilometrů daleko v jeho situaci a bez pomoci, přejel mně mráz po zádech.
Chvíli jsme se bavili, jak bychom toho prachatého debílka - v tu chvíli se možná kaviárem nacpávajícího někde pod Uralem - za to zmlátili, co by se do něho vešlo, a o dalších "prkotinách". (Mimo jiné ze stopaře vylezlo, že je očitým svědkem pádu letošního únorového čeljabinského meteoritu.)
Pak už začal trošku pragmaticky. Stopem do Polska to v dnešním počasí (mlha, že by se dala krájet) nemá význam, tak se ptal na nějaké nádraží v okolí, odkud by se mohl dostat vlakem do Hradce Králové a pak už snad stopem přes Jaroměř do Polska. Jen si tiše, spíše sám pro sebe, posteskl, jak má danou situaci zvládnout - bez jídla a financí. Pak napůl jako vítěz řekl, že nastoupí do vlaku, zaleze na záchod a zamkne se tam. Pokutu potom když tak zaplatí z domu.
Měl jsem docela dost času si o tomto člověku udělat obrázek a vyšel mi z toho mladý tatík rodiny, který si nemůže vybírat práci, jíž bude živit rodinu, a tak dělal, co dělal. Pravděpodobně se mu po někom stýskalo, protože několikrát během hovoru zmiňoval, jak se těší domů.
Ta mohutná směsice vzteku, bezmocnosti danou situaci nějak výrazně měnit (paralela s mým v minulém článku nastíněným snem?), ale i povinnosti k těm, ke kterým domů směřoval, mě pomohla se vcítit do jeho emocí už jen proto, že se náturou jevil mně hodně podobný.
Když jsme se na nádraží loučili, připadalo mi to, jako bychom se znali už delší dobu. Pro mě to byl těžko zapomenutelný zážitek a budu přemýšlet, proč jsme se potkali i proč za právě takových okolností.

12 komentářů:

  1. Hmm, kdepak asi teď je...
    Jestlipak si šéfové z podniků (MIVOKOR s.r.o.nebo TEAK, spol. s r.o.? - nedalo mi musela jsem si na internetu najít, o který polenský podnik se jedná) dokážou představit, že cestují sami, úplně bez peněz, zamčení na záchodě, hladoví, že stopují někde na mrazivé výpadovce, v lehké bundě, zabalení jen do reflexní vesty... tisíce kilometrů...
    Fuj tajbl, máme to ale podnikatele! Hnus!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já doufám, že nikde nemrzne. Nějaká protiopatření jsem udělal.
      Šlo o podnik TKZ Polná. Mě (ale i stopaře) tolik nenakrklo chování této české firmy, i když její "taktika" je krajně nemorální, nýbrž chování zaměstnavatele stopaře. Ten ho prostě nechal na holičkách a bylo mu jedno jak a zda vůbec se jeho zaměstnanec dostane zpět k rodině. Když by mu totiž před tím nelhal a netvrdil, že krabička na mýtné je předplacená, tak by stopařovi alespoň zůstalo v peněžence dost financí, aby se nějakým alespoň trošku důstojným způsobem dostal domů (hlavně by měl na jídlo a nemusel kvůli takové základní věci přizpůsobovat naprosto vše - klidně i překračovat zákon). Takto vše do poslední své koruny použil k zaplacení pokuty patřící ve skutečnosti jeho zaměstnavateli, za kterou nemohl.
      Měl vlastně jen tento výběr - čekat v kamionu (klidně i týdny), než se TKZ Polná rozhodne, že už nepotřebuje skladiště (kamión) a zaplatí za zboží clo (s čímž snad logicky museli počítat při objednání zboží) a přitom nemít co jíst a vegetit v kabině tahače nebo udělat co udělal - vyrazit domů pěšky a doufat, že ho nabere nějaký kolega jedoucí tím směrem. Ale i tak musel vědět, že pár dní to potrvá a mít na pár dní 2kč není zrovna terno.
      Upřímně - nechtěl bych být v kůži toho zaměstnavatele až se "stopař" objeví ve dveřích jeho domu nebo kanceláře.
      No a na otázku, zda si konkrétní podnikatelé dokáží představit, co případně řidič odstaveného kamiónu může zakusit, mohu s klidným svědomím odpovědět, že ne - nedokáží. Ono je totiž ani nenapadne se zabývat jakoukoli druhou bytostí. Podle nich každý kope sám za sebe (tento postoj budou hájit až do chvíle, kdy na to kopání sám za sebe budou mít. Až když by tuto "výsadu" neměli, teprve potom by se oháněli morálkou a žádali by ohledy)

      Vymazat
  2. Ťažký chlebík si odrába šofér.
    Michale, mám otázku, prosto sa pýtam a nerýpem - dal si mu nejaké peniaze na cestu ? B

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bed,
      psal jsem, že jsem učinil "nějaká opatření" :-)
      Pro článek samotný to nebylo důležité.

      Vymazat
    2. Dík za "nějaká opatření" Michalku.
      Mám ťa o to viac rada, B

      Vymazat
  3. Zdravím tě Michale i ostatní zase po čase. Téměř se vším, co jsi napsal s Tebou souhlasím, ale je tu jedno ALE. Ten jak ty říkáš sklad na týdny, by se firmě setsakramentsky nemusel vyplatit - jelikož každé čekání by museli zaplatit. Zase tak jednoduché to není. Je fakt, že se někteří zaměstnavatelé chovají k lidem jak k onucím a nějaký lidský přístup je jim naprosto cizí. Hlavní je pro ně zisk a tady je právě ten problém. Kamion se musí otáčet aby vydělával - téměř všechny jsou na nějaký leasing nebo úvěr - pokud to nejsou starší a už dávno zaplacené auta. Taky jsou nasmlouvané další přepravy, termíny atd. a penále bývají dost vysoké. Hlavně ztráta smlouvy a konkurence číhá... Takže tam si musel být ještě nějaký jiný důvod proč to bylo jak bylo. Ty pokuty - to bývá běžné, kluci kolikrát jezdí jak já říkám za pár kilo jablek, ale kola se musí točit. Naopak bývají nucení porušovat povinné přestávky, různé zákazy atd... Honem honem...! Takže s největší pravděpodobností k tomu kamionu už míří jiný řidič a chudák hrdina z tvého zážitku bude mít asi jiné starosti. Jelikož tohle prostředí trochu znám, solidarita mezi kamioňáky pořád existuje, tak věřím, že se brzy dostane tam, kam potřebuje. Jednou před lety jsem se v německu s takovým jedním trosečníkem setkal - kamion (Liazku nad hrobem) měl svoji - vezl 25tun nějakých železných odlitků - cestou měl nějaké defekty, tak byl bez rezerv jak na tahači, tak na návěsu, zastavili ho policajti někde u Dortmundu a zatáhli ho na TUV (stk) zjistili spoustu závad, tak mu sebrali SPZ a nechali ho stát na parkovišti. Servis by tam tenkrát byl pomalu dražší jak celý auto, tak sháněl někoho od nás, nakonec to po 14 dnech nějak dali do pořádku, zaplatil mastnou pokutu a co dělá dnes... těžko říct. Je dobře, že tento klučina (taky mám tendenci stejně jako ty se netitulovat starší pán atd... :) narazil na Tebe. Držím mu palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj chlape, rád tě zase "slyším" :-)
      Šlo o 16 let starou Volvošunku s 1,8 mega km za sebou. U takového auta (záleží jistě ještě na dalších okolnostech) je pomalu finančně lepší už ani nejezdit, přece jen to obnáší ujet bezmála 12 tisíc kilometrů a minimálně dva lidi (pokud jak říkáš majitel mezitím nevypravil dalšího budoucího nešťastníka pro auto. Ale nikde není psáno, kdy bude auto vyskladněno - šlo o auto mimo "shengen").
      Volant je moje taky druhé já a mám dost známých, co točili východní Rusko apod. Ty historky, které tam zažili (únosy, vykrádání aut za jízdy, půlroční nucené zaměstnávání mafií atd.) jsou často nepublikovatelné nebo přinejmenším pro běžného člověka neuvěřitelné, ale to asi víš :-)

      Pracuji i s několika Ukrajinci tady u nás a jejich historky "spolupráce" s mafií (jejich praví "zaměstnavatelé") jsem chtěl sepsat a plácnout na blog, ale věřte mi, že z mnohých by vám doslova stydla krev v žilách. Ty rádoby zajímavé samozvaně kontroverzní filmy dotované televizí Nova o politickém či trestním zákulisí jsou jen slabým čajíčkem proti holé skutečnosti. Mě bylo opravdu u některých na zvracení a podlamovaly se mi kolena jen při představě být svědkem něčeho, o čem mi vypravovali. A rozhodně nešlo o lidi, kteří by měli v povaze se vytahovat nebo zveličovat. Koneckonců často, když s nimi dělám, mají takové "příjemné" návštěvy nebo alespoň telefonáty.

      Vymazat
    2. No tak např. termín - "ukrajinský pravník", má (nejen) mezi místními Ukrajinci docela váhu.
      Nezabředával bych víc do hloubky... ;) asi to nemá ani smysl....
      Trochu mimo téma: Narazil jsem na "zajímavou stránku" http://www.worldometers.info/cz/ při představě nepředstavitelného - co ta čísla tam znamenají, mě napadají taky myšlenky o čemkoli - (musím parafrázovat název Tvýho blogu)

      Vymazat
  4. Hm, to je mi jasný, žes mu dal, co jsi měl, ještě, se divím, žes ho neodvezl domů:))))))) jsi klasická ryba, my to přitahujeme, víš co se říká, když je Ti zle, jdi za rybou a když tě odmítne, jdi znovu a ona ti pomůže. . . . . jinak článek opravdu poučný a pěkně mě to vytáčelo. . . . kdepak jsou ty boží mlýny, doufám, že se panu podnikateli ucpou tím kaviárem cévy. . . . iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak domů zrovna ne, ale přemýšlel jsem kam až bych ho hodil, jenže bych nestihnul vyzvednout děti ze školy :-)
      Navíc pro můj uchrchlaný "vlčí vůz" by to mohlo znamenat konečnou. Né že bychom si na to spolu netroufli, ale svá nejsilnější léta máme už patrně za sebou :-)

      Vymazat
  5. A to prej, Vážení,
    tady žijem v právním světě. Když český firmě je fuk, co se s tím člověkem stane. Protože to hnusný, nepřehledný křoví pokroucených paragrafů, neobsahuje nic ve smyslu pomoci člověku v nouzi. My ten zavšiveně účelovej porost rovněž na nic nepotřebujem. Jsou to pouze miliony mustrů pro manipulaci člověka do kouta, kde se může bránit už jen jako zvíře. A to co má předcházet za rozumný peníze před tím, než se tohle stane ... je dostupný pouze za velký prachy a jen pro určitej druh lidí. Což je samozřejmě podobnej druh, kterej už nelze nazvat lidskými bytostmi. Matěj

    OdpovědětVymazat
  6. No a vidíš Matěji, nakonec se ze zatáčky vyhoupne auto nějakýho Michala a ten pomůže , to je ten rozdíl, mezi lidmi a těmi nelidskými bytostmi, které zminuješ:) ONI BY SE POŽRALI, KDYBY MĚLI ŽÍT V CHUDOBĚ, JAKO VĚTŠINA LIDÍ:), znají jen chamtivost a ta se jim stane nakonec osudná, na to vem jed:)))IVA

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.