Co ví sedmileté dítě a co nám uniká

Tak ještě jednou - dotřetice - Jan van Helsing. A opět z úplně jiného soudku, ovšem neméně inspirativní.

Vlabi

Před několika lety můj život nabral zcela jiný směr. Navštívila mě známá se sedmiletou dcerou, kterou znám od narození. Když byly na odchodu, děvče projevilo přání zůstat u mě. Celé odpoledne jsme strávili na zahradě, hráli si a večer jsem ji zavezl domů. Na druhý den chtěla přijít zase a nakonec u mě pobyla skoro celé léto.

Všiml jsem si u ní něčeho velmi zvláštního: trávili jsme hodně času v přírodě a ona hodně vyprávěla o květinách nebo o stromech a o tom, co se v nich odehrává. Velmi pozorně jsem jí naslouchal.

Jednou mi líčila, jakou funkci mají v přírodě léčivé byliny. Říkala jim voničky a pořád nějaké hledala. Znal jsem místo, kde rostou, a zavedl ji tam. Vzala si například šalvěj, přivoněla k ní a pak prohlásila, že zbavuje člověka bolesti. Z rozmarýnu vyčetla, že pomáhá lidem, když ztrácejí půdu pod nohama – propůjčuje jim tedy určitou stabilitu. Vyjadřovala se samozřejmě v dětských obratech, ale vždy bylo jasné, co tím myslí. Tymián pro ni byla bylinka, která se užívá před zkouškou odvahy, tedy když má člověk překonat něco, co je spojeno s určitým rizikem.

O léčivých bylinách mi toho napovídala hodně. Díval jsem se pak do lóžové literatury i lékařských knih, abych zjistil, jestli to odpovídá realitě, a hodně mě překvapilo, že ano. Husí kůži jsem dostal, když jsem si pak pouštěl píseň Scarborough Fair, neboť v refrénu se vyskytují čtyři bylinky: šalvěj, tymián, rozmarýn a petržel. (http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/simon-garfunkel/scarborough-fair-183580) Přesně o nich mi dívka vyprávěla. O této písni, která je navíc v angličtině, neměla tušení. Je známá od 15. století a má poměrně nezvyklý text. Od toho okamžiku jsem jí pak naslouchal ještě pozorněji.

Dostala mě i její teorie o tom, že energie, z níž je člověk živ, nepřichází shora – z nebe nebo od Boha – ale ze země. Zdůraznila přitom, že přímo ze země nebo ze vzduchu by ji člověk nemohl přijmout, ale dostává se k němu v poživatelném stavu skrze rostliny. Popisovala mi, že rostlina tuto energii přijímá kořeny a skrze listy ji zase odvádí ven. Teprve pak je nám k dispozici a může nás léčit nebo nám jinak pomáhat. Jednou jsem se jí zeptal, co tato energie je. Odpověděla mi, že to je „slovo boží“! A to s takovým přesvědčením, že to se mnou otřáslo.Vždyť jí bylo teprve sedm let!
Celé léto jsem jí pečlivě naslouchal a po té sepsal všechno, co řekla. Zhruba za rok, během nějž jsme se neviděli, své schopnosti víceméně ztratila. Dnes je jí deset let a na nic z toho, co mi předtím povídala, si už nevzpomněla.

Co na to říkáte? Napsal jste přece knihu o dětech se zvláštními schopnostmi,

Ano, s touto problematikou jsem velmi dobře obeznámen. Většina takto nadaných dětí své schopnosti ztratí s nástupem do školy. Do té doby se jejich mozek vyvíjí harmonicky, protože dělají, co se jim zrovna zachce – následují svůj pocit. Když začnou chodit do školy, musí vstávat v určitou dobu, přestože se jim nechce, sedí vedle někoho, koho nemají rádi, musí zkrátka dělat věci, které se jim nelíbí, což narušuje rovnováhu mezi myšlením a emocemi. Rozum se dostává do popředí a zvláštní schopnosti se vytrácejí.

Energie, jíž označila jako „slovo boží“, se podle ní vsákne do země, tam se kumuluje a skrze rostliny se zase vrací zpět do atmosféry, kde je dostupná pro lidi. Pokud si člověk dokáže tuto energii v podzemní říši představit a pak se na ni dostatečně koncentrovat, energie se zahustí a zviditelní a nabere formu jeho představy.

 

Je tedy možné představit si či „vymyslet“ energetickou podstatu čili elementární bytosti každé rostliny. Pokud se například zdržujete v blízkosti kvetoucí rostliny, vyšlete koncentrované přání, aby se z ní zhmotnila elementární bytost. Uvedete tím do pohybu skutečný proces, kdy energie putuje přes kořeny na povrch země a na ní se vám zjeví bytost v podobě, v jaké jste si ji představovali. S těmito přírodními bytostmi můžete pracovat, dokud je energie zhuštěná natolik, že si udržuje stabilní formu.

Poznal jsem velmi mnoho lidí, kteří mi vyprávěli, že zažili podobné věci. Viděli tyto bytosti jako třpytivé body nebo jako lidem podobné bytosti nejrůznějších typů; vždy to byly elementární bytosti přírody a měly v sobě jakousi zvláštní lehkost. Dnes už dovedu najít místa, kde se tato „lehkost bytí“ dá vyvolat a kde je možné se s těmito duchovními bytostmi setkat nebo je pomocí představivosti materializovat či zviditelnit.