13. 6. 2013

Ve hře je totiž daleko víc ...


Přišlo mi mailem…





Co k tomu dodat...
S Romy to nikdy nebylo jednoduché soužití. Ale v době před nějakými dvaceti lety, kdy si ještě říkali cikáni a nestyděli se za to, většinou pracovali a jejich děti chodily do školy a prospívaly tam. Sem tam samozřejmě byly spory, ale nebylo to nic světaborného. Od té doby se však situace razantně změnila. 
Proč o tom tady píšu? Aby nebylo mýlky, není mým cílem se tu zabývat rasismem. Ve hře je totiž daleko víc.
Ve společnosti, a to bez ohledu na barvu pleti, totiž geometrickou řadou narůstá nespokojenost se současnou situací u nás i ve světě a jednoho krásného dne by se mohlo stát, že by ta nespokojenost vyvřela v podobě nebezpečného, nezvladatelného vzteku vůči vládnoucí třídě.
Jistě by od ní nebylo prozíravé, aby čekala, až k tomu dojde. A nejlepší metoda, jak zneškodnit nebezpečný blesk, je svést ho jinam. A tak když už lidi jsou tak zoufalí, že potřebují někoho zmlátit, není chytřejší to zařídit tak, aby se mlátili mezi sebou? Co třeba jednu - nejlépe problémovou - skupinu začít nápadně a viditelně zvýhodňovat? Přídavky na děti, přídavky na bydlení, dávky ve hmotné nouzi atd. atd. Vždy, okamžitě a v neuvěřitelné výši. To všechno samozřejmě bez práce a bez poděkování.
Pak už stačí jen počkat na nějakou vhodnou situaci – co já vím třeba… třeba povodeň nebo tak – a už to pojede…
Vlabi

6 komentářů:

  1. Vlabi:
    Nějakou dobu jsem žil v domě, kde v bytě s nahlášenými čtyřmi osobami k trvalému pobytu, přebývalo dvacet i více individuí, která močila na vchodové dveře a po stěnách společné chodby. Vedlejší vchod domu byl vchodem pro sociální úřad, takže před barákem se nám často shromažďovalo kde co. Že někteří jezdili pro sociální dávky v BMW, ověšení tlustými zlatými řetězy kolem krku, oblečení ve značkovém oblečení, jsem nechápal už z důvodu v čem jsem bydlel já, v čem jsem jezdil, co jsem si oblékal a hlavně kolik jsem se i na to málo, musel nadřít. V té době, kdy jsem si v zaměstnání vydělával kolem 8000,- čistého, si běžná rodina užívala s 25 a více tisíci - bez práce a s jistotou (samozřejmě plus to, co "legálně" zastavili v zastavárnách).
    Celkově bych s nimi byl jako zákonodárce s absolutní mocí rychle hotový. A stejně tak s těmi, kdo jim toto umožňují. Nejraději bych obě skupiny viděl pohromadě na jednom ostrově uprostřed ničeho - aby se osobně navzájem pěkně přátelsky poznali a žili hezky pospolu. To by byly boží mlýny dle mého gusta.

    Co se tohoto tématu týče, již bohužel nedokážu být nezaujatý - příliš mnoho vzpomínek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdysi se mnou na základku chodili i cikáni. Jolanka i Irena byly premiantky a fajn kamarádky, Dežik byl sice rváč, ale jinak férový kluk. Nikdo se k nim nechoval, jako by byli z Marsu, protože ani oni se jak Marťani nechovali. Bylo to asi tím, že ve vsi žily jen dvě cikánské rodiny - jedna na jednom konci vesnice a druhá na druhém.
      A krom toho v tom šerém dávnověku platila povinnost pracovat...

      Vymazat
    2. Tak i dnes se potkávám s jedním - Jožkou. Taky bydlí samostatně a pracuje jako čert. Za ostatní "soukmenovce" se stydí. Vím i o dalších, kteří se svému etniku vyhýbají a nechtějí s nimi mít cokoliv společného. Takové samozřejmě neházím do pytle s těmi z článku. Ono není těžké z několika málo vteřin odhadnout, co jsou zač. Jestli se chovají a pohybují jako by byli středem vesmíru, nebo jsou decentní a nikterak neupoutávají pozornost. Kdo zná, ten ví, jak to myslím.
      To jen abych tu nebyl za rasistu (oblíbená věta méně přizpůsobivých):-)

      PS: Manželka nějaký čas prodávala v malém koloniálu v krajském městě uprostřed ghetta. Kdybych sem napsal, co mi navyprávěla "veselých příhod z natáčení", pak by případ z článku z Ústí nad Labem byl slabým čajíčkem. Ale to už bych nahrával záměru vyšších kruhů a to rozhodně nechci, protože jde o důsledek, nikoliv příčinu.

      Vymazat
  2. ...

    pohádky smutný jak slzy a dlouhý jako zimní noc
    vyprávěl mi starej cikán a já byl mrňavej moc
    utkaný ze samých snů v osnově z živýho masa
    cítíš v nich oheň a koně a nad tím vším je ženská krása

    taky bych je teď chtěl vypravovat jsou slaný jak rybářský sítě
    taky bych je teď chtěl vypravovat příběh se vytratil
    zbyly jen pot a krev lidu jež kočoval co světem je svět ...

    ale jen potud dokud kočoval pohádky krásný vypravoval
    ale když ho zavřeli do města starosti začal mít starosta
    a tak to bude do konce světa chodit - když zlomíš básníka začne krást a škodit

    taky vzpomínal na dětství světa
    kde z pohádek pán Bůh k nám šeptá ...

    ale jen potud dokud kočoval pohádky krásný vypravoval
    dlouho do noci snil a tančil zpíval a skládal
    druhej den se těžko - hrozně těžko probouzel
    slunce daleko na západě a když ho dohnat chtěl
    zaplatil krásou svých žen a dětí za ten svůj dávnej sen

    jak ráno brzo vstát a pomalounku jít
    a na konci světa v tichu zastavit
    tam kde slunce do červánků před temnou nocí padá
    odevzdat svou duši Bobu dokud je čistá a mladá
    d o k u d j e č i s t á a m l a d á ...

    epilog

    kolik je to dnů a let co ten zvláštní lid
    odešel z údolí sedmi řek novej svět si objevit
    a dokud šel a bylo kam tak pořád za sluncem
    vždycky po svým si objevoval každou tu další novou zem
    ale pak narazil na tu naši studenou zeď
    kterou už ani my ve vyhřátým džípu nedokážem obejet
    a zdá se že už ani není kudy - kam a proč?
    když ten jejich temnej vzdor berou do svatejch rukou takový
    j a k o s t a ř e c z h o r y ...

    pohádky smutný jak slzy !!!

    Tuhle mojí písničku někdy z konce sedmdesátých let připomínám, jenom proto, aby bylo o tomhle etniku řečeno o malinko víc, než se zatím objevilo v komentářích.
    On totiž "n ě k d o" jejich přirozenej koloběh života zastavil tím, že zavřel hranice. Tím zrušil jejich tradiční řemesla a hodně poničil jejich odarování. Tedy muzikálnost, fantazii, svobodomyslnost, která sahala hodně daleko za hranice fyzickejch těl. Takže, když o NICH někdy uslyšíte špatně mluvit, zkuste si připomenout i tuhle jednu z mnoha příčin jejich současnýho stavu a duchovní i tělesný bídy. Myslím, že to naše " etnikum " čeká něco velmi podobnýho. Matěj

    OdpovědětVymazat
  3. Matěji, zaspievajte :-) B

    OdpovědětVymazat
  4. Som nenapraviteľný helper, tak som pre biedákov Rómov založila charitnú zberňu odevov. Najprv sme im dávali plné vrecia a zadarmo. Keď som išla venčiť psíka okolo potoka, ležali tam rozhádzané veci a tu som sa naštvala.
    Prijala som do zamestnania Rómku - ruku do ohňa by som za ňu dala. Poctivá, čistotná,mtá slušne súkmeňovcom dokázala "zdôvodniť" prečo si nemá kúpiť dve fľaše čuča /Vína/ ale kúpiť decku oblečenie. Od nej to prijali. Bohužial zomrela a ja som išla robiť projekty do mesta. Ale charitná zberňa funguje doteraz.
    Oni Rómovia, keď im pomôžete si to dlho pamätajú, dodnes ma zdravia, sú slušní. A poviem , že keď som pracovala na obecnom úrade, na soc. úseku, kde som ich mala na starosti vytmavili sme si vec, ale nikdy ma Róm fyzicky nenapadol. Zato gadžo / biely/ áno.
    B

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.