3. 5. 2013

Z knihy Kdo se bojí smrti?

Dnes sem fouknu jednu z více než 220 otázek autora Jana van Helsinga, které položil entitě, jíž on sám nazývá Anděl přeměny, a odpověď této entity. Otázky v knize sice na sebe často navazují a k plnému pochopení textu je třeba přečíst knihu celou (některé názvy či slova mohou mít význam odlišný od vašeho současného vnímání), ale toto berte jen jako návnadu na zajímavou publikaci, díky které si lze rozšířit pole možností. Nikoliv nutně pravdivých, nicméně možností.

otázka:
Proto je nesmyslné bojovat proti temnu. Temno nemůže být poraženo, nemůže nijak odejít, tak jako nezmizí tma ve vesmíru, když tu rozsvítím světlo. Pro mé okolí však mohu být malým světýlkem a osvětlit ho ...

odpověď:
Proti síle přírody, proti vesmírné síle, se nedá bojovat. Je zde stejně jako noc. Kdybys s temnou stranou začínal jakékoliv války, nevyhraješ, protože ve válce jsou jen poražení. Vítězství je láska! Život je utkaný tak jemně, že tma se nedá oddělit od světla - jsou jednotou.
Nesmíš dělit, protože když dělíš, například když řekneš, že to či ono je zavrženíhodné, temné, špatné nebo démonické a něco jiného světlé, nebeské, božské a hezké, dělíš život. To, co je dnes pro tebe příjemné a nebesky krásné, může být pro někoho s jiným náboženským názorem, jiným původem nebo zásluhami nedobré a špatné.
Vzpomeň si na svou konverzaci s "Lucim", jak jsi ho nazval. Co tě naučil? Neřekl ti: "Nikdy neříkej nikdy!"? A nevysvětlil ti: "Když někdo na něco řekne nikdy, zaujal stanovisko. Tím určil: Takto je to správné a logické, to jiné je nesprávné. Tím mě přivolal do svého života, protože mým úkolem je přesvědčit ho o opaku."
Například, když řekneš: "Nikdy se nenechám podplatit, nebo nikdy nezabiju," luciferská síla řekne: Vsaďme se, že najdu cestu, abys udělal přesně to, co jsi nikdy udělat nechtěl? Až třeba uplynou léta a ty na svou výpověď už úplně zapomeneš. A tehdy tě dostanu, protože já mám čas, mám nekonečně mnoho času..."
Takto dokáže, což je koneckonců jeho úloha, ukázat a osvětlit člověku, tedy duši, její stinné stránky. To je úkolem nosiče světla, Lucifera, nasměrovat reflektor tam, kde máš stín. Přivede tě k tomu, aby sis své stíny uvědomil, aby sis uvědomil své slabiny, svůj strach a závislosti. Přinutí tě, aby sis jich všimnul.
 
obálka knihy

15 komentářů:

  1. Vážení,
    možná, že kdyby Jenda Helsing stál taky posledních 14 dní u mašinky do který se každejch pár minut musí ručně vysypat 40kg těžkej pytel s maltou ze který se zvedaj oblaka nedejchatelnýho prachu. Ten pytel těsně před tím je nutný zvednout a ještě před tím taky odněkud přestěhovat. A takhle každej den 10 hodin. Pak zblafnout na stojáka zaprášenej chleba se salámem, což dnes na stavbách ani nesmíte zalejt pivem. Celou dobu v uniformě a helmě pod kontrolou anonymního cizáka, kterej ti milostivě dal tuhle práci. Pak se stavíš ve svý uplivaný putyce a tam doženeš pivní deficit. A někdo tohle musí dělat dokonce celej život, jenom proto, aby se uživil. Není lepší bejt mrtvej? A i kdybys byl tím prachatým cizákem, tak zas musíš ty líný a skoro negramotný šmejdy hlídat, aby se neflákali. Není lepší bejt mrtvej? No a když už seš konečně mrtvej a víš jak to tady chodí, tak na tobě něco chce, aby ses sem dokonce vrátil? Já vím, že to Jenda myslí dobře, ale je tu vůbec něco dobře? Není tohle celý ta nejšílenější kospirace nikdů, niců proti, či vlastně pro NIC? Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebudu se spisovatele zastávat, nicméně řeknu jen to, že každá mince má dvě strany a z blízka vypadá jinak než zdálky, stejně tak pod jiným barevným filtrem.
      Představ si Matěji, že bys nastoupil do supermoderní laboratoře a sledoval nějaký mechtle techtle kvantový pokusy. Věděl bys houby (stejně jako já) a ještě k tomu bez octa. Neměl bys totiž přehled - jinými slovy správný úhle pohledu na to, co se tam děje. Přehled, který by měli(snad) ti, co pokus provádějí.
      To samé může být (jen můj dojem) s naším přehledem o tom, co to život, nebo lépe řečeno vývoj naší existence, vlastně je - se vším všudy. My se na něj díváme jen z pohledu, který vnímáme našimi fyzickými smysly a hlavně tím, co nás Systém naučil.
      Koneckonců nikdo tě nenutí, abys tahal ty pytle. Nutíš se do toho sám - je to sice drsné, ale je to tak. Nutíš se z obavy(strachu), že sebe či rodinu neuživíš. A čím víc se do tohoto zamotáváš, tím více se vzdaluješ od řešení, kterým je "jenom" důvěra. Důvěra? V co? Už to tady i u Iv několikrát zaznělo. :-)

      Vymazat
    2. ajajaj, Mateji, ste odvážny a zaujímavý. Rypkáme a hovoríme tú najskrytejšiu pravdu. Jedna z ostatných kníh čo som čítala bola od E.Froma , Budete jako bohové.
      To čo ste napísali o taťkovi Bohu je dobrá pripomienka ku jeho robote. Nič-to myslím, že máme právo a nik nám nebráni sa vzoprieť takému NIC. A možno náš otec stvoriteľ sa už vytešuje, že ho jeho deti predskakujú a sú ešte väčší rebeli ako je ON. A ak ho to neteší, tak to nie je normáľny otec. /podľa mňa/.
      Súdiac čo mne, rebelke bez príčiny, poslal odkazov a darčekov má takúto hru rád.

      Be :-)

      Vymazat
    3. Muzu s tebou o necem mluvit? H

      Vymazat
    4. H:
      Jde o to s kým :-)
      Se mnou klidně.

      Vymazat
  2. JO, jo důvěra,
    ale v co? Jedině v sebe a jsou situace, kdy já namyšlenej jí často ztrácím. A co ONI? Oni totiž vůbec nevědí, co to je ona důvěra v sebe! Oni důvěřujou pouze tomu, čemu je Systém důvěřovat naučil!!!
    Já sice můžu s tou prací seknout, protože ji dělat nemusím! Ale co ti lidé, kteří jí dělat musej? Mě to opět jenom uvedlo na pohled z jiný, tedy "jejich" perspektivy. Nic víc a nic míň! Proto přeci nepřestanu mít Jendu rád, nebo se na něj dokonce a netuším proč zlobit? Matěj

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím,
    že fenomén Helsing nepotřebuje v našich řadách zastání. Jen mi není jasný, co míníš slovem důvěra a hlavně tedy v co? Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji,
      koukám, že něco včera neklapalo dle tvých představ a i přes hezký den, jsi lehce propadl pesimismu :-)
      Mohl bych tu psát o tom v co důvěřovat v dalších deseti článcích, ale bohužel právě toto je taková ta delikátně jemná záležitost, kterou nelze předávat jako třeba tajný rodinný recept na chleba. Na tu je třeba přijít sám. Buď jak surfař. Vlastním úsilím doplav dále od břehu, lehni si na prkno a čekej. Až se bude blížit vlna, pomoz si tím, že si udělíš stejný směr jako ona a trochu i rychlost a pak už se jen snaž nejít proti ní. Budeš zrychlovat bez námahy a pofrčíš si jako pán.
      O název, jméno, slovo tu vůbec nejde, ty se v Univerzu nenosí.
      Další věc - nikdo nic nemusí, ovšem krom osobní účasti na své smrti :-) Pokud jsi uvěřil tomu, že něco musíš, znamená to, že vyvíjíš energii jdoucí proti vlně. Vlnu nepřepereš, ta převrátí loď, smete barák, zaplaví pole, ale i ten nejsilnější surfař jí v tom ani v nejmenším nezabrání. Jenom se vysílí a ztrácí možnost "vézt se na vlně".
      Jsou tu ještě další možnosti, o kterých se psalo u Iv v článku a následně v komentářích o osudu a svobodné volbě. Pamatuješ, tak jak visel klempíř ze střechy dolů?
      Je podle mne pravděpodobné, že někdo bude mít v životě mnoho možností volby a přitom každá z nich by nakonec vždy vedla k tomu zaprášenýmu pytli. Když to vezmu hodně zkráceně, někdo prostě tu práci má v osudu a ten se jí nevyhne a je pouze na něm, kterou z variant si zvolí a zda i tak ho život bude bavit a možná i ta práce. Někdo jiný má ve vymezených možnostech osudu tuto práci dělat i nedělat a opět záleží na tom, kam se svými rozhodnutími během života dostane.
      Ony možnosti (energetické body) ber jako korálky. Konkrétní složení všech korálků je tvůj osud. Svobodnou vůli máš k tomu, aby sis mohl vybrat v rámci osudu (korálků). Možnosti mimo korálky nemáš. Svobodná vůle je pro tebe jako člověka. Osud zase pro Duši. Bohužel ty jako člověk nemáš možnost přehledu celé situace jako Duše a proto velice často člověk svůj osud nechápe (jako když jsem psal o tom kvantovým pokusu) a mnohdy ani chápat nechce. Přitom samotné omezení poštu korálků je také svobodnou volbou Duše, protože to ona v souladu s Univerzem si korálky pro sebe sama vybírá.
      A z tohoto vzniká podle mne dilema jak je to s osudem a možností svobodné volby.
      Snad abych nemusel psát další články o tom, v co mít důvěru, prolistuj blog u Iv a zaměř se na pojmy jako je třeba osobní Síla. Já ještě nejsem ve stádiu, kdy bych o ní srozumitelně napsal sám.
      I když je neděle ráno, mastím do práce. Nemusím, ale chci, protože mě baví. A trvalo mi, než jsem se k tomu dopracoval a měl jsem často i strach, že přijdu o barák. Teď už ne.

      Vymazat
  4. Michale,
    možná, že jsem ty články pouze a jenom blbě napsal, ale je v nich (samozřejmě jen asi jen dle mě) silnej sociální podtext a to je důvodem proč jsem ta témata zrovna takhle pojal, byť možná dle tebe na nevhodným místě. Ale to je právě vono. Na žádným příbuzným blogu jsem si nevšiml ani náznaku zájmu o tohle téma. Já jsem v tom začal hrát roli pouze proto, že když kluci potřebovali s těma pytlíkama pomoct a nikdo jinej nebyl, tak jsem se znovu dostal a myslím, že důvodně a cíleně opět do prostředí na který už jsem dávno zapoměl, nebo si ho nejspíš ani nikdy ve svým životě nebyl donucen všimnout! A v tom prostředí jsem potkal lidi s NAPROSTO VYHASLEJMA OČIMA. My dva, tři, nebo padesát tady řešíme věci, který se vztahujou pouze na velmi omezenej okruh našich osob. Proto mně ten social. náraz docela smetl. My dva jsme individualsti a nikdy jsme nebyli donuceni tohle prostředí, který zrovna teď v mým věku na mě udělalo tak obrovskej dojem akceptovat! Tihle lidé neřešej nějakej osud, svobodnou vůli, systém, filosofii, téma smrt, literaturu, stou opici a jiný vznešený tento ... oni maj jen vyhaslý a mrtvý oči. Myslím, že ty, když děláš svojí práci jež tě baví, naplňuje a k tomu kočíruješ blog, kterej je rovněž pouze pro individuality, tak nemáš možnost si tohoto jevu vůbec všimnout. A já docela těm zaprášenejm pytlům za tuhle lekci děkuju. Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji,
      oba jsme dělali nezajímavou práci pro ten ubohej "podnik" dole pod kopcem a v tu dobu jsme to dělali, protože jsme žili v tom, že musíme a není možnost si vybírat. Mám i nějaké zákazníky, kteří mají nejenom vyhaslé oči, ale jsou vyhořelí celí. Stačí jen abych jim zvedl telefon a slyšel první slovo a nemít na tyhle věci přirozenou obranu, tak mám z nich okamžitě depku a jdu se na půdu oběsit, zastřelit a utopit (na pořadí nezáleží). Je to jejich volba, nic víc.
      Myslím, že v tomto nejsem mimo realitu. Jen si zrovna takovouto realitu již nepouštím k tělu.
      Celé je to strašně zajímavé a obsáhlé téma. Vlastně se to jako všechno točí právě kolem tématu osud vs. svobodná vůle. A to jak ve sféře nás "v něco věřících", tak i těch bez víry v cokoliv - suchých systémem vyrobených materialistů.
      Dokud se bude člověk na svůj život koukat jen a pouze ze své (Systémem naimplantované) fyzikálně materialistické pozice, nemá šanci se z toho vyhrabat (krom výjimečných případů, ale to by bylo zase na delší vysvětlování). Zakončím to začátkem afirmace od Roberta Monroa - "Jsem více než fyzické tělo, protože jsem více než fyzická hmota..."
      A nezapomínat na to, co je v záhlaví - jde tu jen o moje domněnky a myšlenky a to včetně vysvětlení skutečných uváděných faktů. :-)
      Svobodná volba je, ale ve zcela jiných měřítkách.

      Ještě jedna varianta. Právě ti s vyhaslýma očima klidně mohou být ve svém vývoji mnohem dál, než my. A právě kvůli tomu dostali (si vybrali?) těžší podmínky, těžší zkoušky. To jen aby někdo ezotericky neprohlásil, jak je nyní v módě, že jde o stále ještě spící ovce (to označení nemám rád).

      Vymazat
    2. Matěji:
      I kvůli tobě jsem napsal úvahu o ne/měnnosti Osudu. Aby jsi pochopil, že můj postoj k oněm "vyhaslým" nebyl myšlen nikterak opovrhlivě, vložil jsem do úvahy i vysvětlení. Snad to v tom najdeš. Pomáhat ano, ale odsuď podsuď. Nezapomeň na Lauřin výrok "Páchání dobra", který to dvěma slovy taky pěkně vystihuje, jen je třeba zvolit vícero měřítek náhledu na věc.

      Vymazat
  5. Páchaní dobra?
    Páchání dobra je furt lepší než ... jsem já vůbec schopnej pochopit. M

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji:
      No to je právě oříšek. Udělej krok stranou a koukni se na sebe jako někdo jiný, nezaujatý. Myslíš si, že jsi schopen určit a to ve všech myslitelných i nemyslitelných důsledcích, co je dobro? Když zaujmeš tak radikální stanovisko, jak jsi napsal, uvědom si, že tím si vytváříš domněnku, že znáš všechny příčiny a jsi schopen rozhodnout, že pro někoho děláš dobro.
      Budeš-li mít dítě s cukrovkou a poprosí tě s krásným neodolatelným úsměvem o bonbón, dáš mu ho? Pokud bys mu ho dal v případě, že o cukrovce nevíš, je to páchání dobra. Už mi rozumíš?
      Nikdo nejsme v pozici, kdy můžeme bezchybně rozhodnout, jaký čin by byl dobrý či špatný. Jediná možnost je, mít vypěstovanou intuici, na kterou se již můžeš spolehnout a opačně i ona na tebe. Ta by ti napověděla, o jaký čin půjde. A to je přesně i ten případ, o kterém je článek o osvobození se z "nadvlády osudu".
      Ty víš, že to budu myslet upřímně a dobře - v tomto mi připadáš příliš paličatý, bereš v potaz jen a pouze svoje vlastní poznatky a jen hodně ztuha jsi ochotný uznat, že něco může být i jinak. Tvojí poslední větu bych poopravil na "...nejsem já vůbec ochotnej pochopit"

      Vymazat
    2. ajajaj, chlapci, nechajte to koňovi, ten má väčšiu Hlavu. :-) B

      Se mi zdá, že treba zoštelovať zrkadlá...

      Vymazat
    3. Môj drahý lekár hovoril :
      "pani Boženka , dobrého nie je nikdy dosť." Takže kým niečo dobré vyparatím, vnímam, pýtam sa, či to chcem urobiť naozaj na 100 percent, odpoveď príde často v podobe situácie, kedy som si ozaj istá. B

      Vymazat

Podmínky pro publikování komentářů