13. 5. 2013

ÚVAHA NAD KNIHOU JILL BOLTEOVÉ TAYLOROVÉ: MŮJ OKAMŽIK PROZŘENÍ



Přišlo mi od Vlabi a velmi rád hodím do placu:

Americká neuroanatomka (Lékařská fakulta při Harvardově univerzitě) prodělala v sedmatřiceti letech mozkovou mrtvici. Jako lékařka podrobně popisuje, jak člověk průběh ataku vnímá a jak poté následně bojuje s jeho následky. Kniha je obrovským přínosem, protože okem odborníka a zároveň nemocného mapuje oblast, o níž máme jen mlhavé představy.

V úvodu knihy autorka nabízí přístupnou formou pojatá vysvětlení základních funkcí mozku. Tyto kapitoly mne zaujaly v souvislosti se zde nedávno zmiňovanými otázkami kolem disharmonického rozvíjení mozkových hemisfér, kterého je – dost možná – vědomě a účelově využíváno k snadnějšímu ovládání lidstva.



Úryvek z knihy:

Pravá hemisféra (ovládá levou polovinu těla) funguje jako jakýsi paralelní prostor. Všemi smyslovými systémy najednou nám do mozku pronikají nezávislé toky informací. S každým dalším okamžikem vytváří naše pravá hemisféra mistrovskou koláž, obraz zachycující, jak přítomný okamžik vypadá, jak zní, chutná, voní, jaký je na dotek. Takto zpracované informace nám umožňují udělat si okamžitě přehled o prostoru kolem nás a o našem vztahu k němu.

Pro pravou hemisféru neexistuje nic než přítomný okamžik, a každý ten okamžik překypuje smyslovými vjemy. V přítomném okamžiku jsou zahrnuty život i smrt. Jeho součástí je také prožitek radosti. K přítomnému okamžiku se váže i náš prožitek a vnímání propojenosti s něčím, co je větší než my. Pro naši pravou hemisféru je prožitek, který vnímáme jako teď, časově neomezený, věčný.

V pravé hemisféře chybí všechna ta pravidla a ponaučení, která byla už předtím definována jako správný způsob, jak něco dělat. Není svázaná, může přemýšlet intuitivně a originálně, tvořivě zkoumá možnosti, jež s sebou každý nový okamžik přináší. Je spontánní, bezstarostná a nápaditá. Umožňuje našim „uměleckým šťávám“ volně proudit bez toho, aby jim v tom něco bránilo nebo aby se jim do cesty stavěl logický úsudek.

Přítomný okamžik je časový úsek, v němž jsou spojeni všichni a všechno a dohromady tvoří jednotu. Proto naše pravá hemisféra vnímá každého z nás jako rovnoprávného člena lidské rodiny. Všímá si podobností a uznává náš vzájemný vztah s planetou. Naše schopnost do někoho se vcítit, vžít se do jeho situace a uvědomit si, jaké má asi pocity, je výsledkem činnosti mozkové kůry v čelní části pravé hemisféry.

Naopak naše levá hemisféra zachází s informacemi úplně jinak. Zpracovává všechny barvité a komplexní přítomné okamžiky, které vytváří pravá hemisféra, a spojuje je do časové posloupnosti. Tím, že podrobnosti uspořádává do lineárního a metodického systému, vnáší do našeho myšlení koncept času. Levá hemisféra nám poskytuje schopnost deduktivního myšlení, můžeme si odvodit, že pokud A je větší než B a B je větší než C, musí být také A větší než C.

V přímém protikladu k tomu, jak naše pravá hemisféra myslí v obrazech a vnímá velkou koláž přítomného okamžiku jako celek, levá se naopak zaměřuje na podrobnosti a na podrobnosti o podrobnostech. Vědomí levé hemisféry je zaměřené na činnost, vědomí pravé hemisféry na bytí.

Řečová centra v levé hemisféře používají slova, s jejich pomocí komunikují a všechno popisují, definují, kategorizují. Tříští celistvé vnímání přítomného okamžiku na zvládnutelné a porovnatelné informace, o kterých lze mluvit. Vyniká v akademických disciplínách, a dává tak najevo určitou autoritu nad podrobnostmi, které ovládá.

Prostřednictvím řečových center v levé hemisféře na nás naše mysl neustále mluví, já tomu říkám „švitoření mozku“. Prostřednictvím „švitoření“ vám mozek pořád dokola opakuje podrobnosti z vašeho života. Jedním z úkolů těchto center je definovat naše , říci „já jsem“.

V levé hemisféře sídlí centrum ega, které vám přináší vědomí toho, jak se jmenujete, co jste zač a kde bydlíte.

Spolu s myšlením prostřednictvím jazyka dokáže levá hemisféra také reagovat na přicházející stimulaci na základě ustálených vzorců. Díky fungování opakujících se okruhů vytváří to, čemu říkáme „smyčky vzorců myšlení“, má úžasnou schopnost předvídat, co si budeme myslet, jak budeme jednat či jak se budeme cítit v budoucnosti. Tak například já miluju červenou barvu. Mám v mozku vytvořený nervový obvod, který červená barva nabudí, kdykoli se v mém okolí objeví. Z čistě neurologického hlediska však mám červenou v oblibě proto, že mi neurony v levé hemisféře říkají, že mám ráda červenou.

(úryvek z knihy Jill Bolteové Tylorové Můj okamžik prozření, IKAR, 2010)





Základním cílem výchovy a vzdělání, jak se učí studenti na pedagogických fakultách, je „všestranně rozvinutá harmonická osobnost“. Porovnejme tedy poznatky, které zde uvádí autorka, s tím, jak s ohledem na rozvoj mozkové činnosti žáků vzdělávání ve školách vypadá.

Základem školní práce je soutěživost, tedy protiklad k posilování vědomí jednoty, rovnosti, empatie. Děti nejsou programově vedeny k tomu, aby si pomáhaly, napovídání se trestá a všichni chtějí být první. (Rozděl a panuj.)

Učení není založeno na tvořivosti, na tom, co je dítěti od narození vlastní – na objevování. Místo toho jsou mu předkládány hotové, nezpochybnitelné informace jako něco, o čem se prostě nediskutuje. Dítě přestává být objevitelem, mění se na nemyslícího konzumenta. (Konzum – náš cíl.)

V souvislosti s tím si všimněme i razantního integrování prvku času do dětského permanentního „teď“. 45 minut práce, 10 minut přestávka... Kdo jste kdy pozoroval dítě při hře, nemohl jste přehlédnout, že je schopno hlubokého ponoru do svého světa, v němž vidí, co my ne, a prožívá netušené. Na násilné vytržení ze hry reaguje často rozladěním. A co ho čeká ve škole? Chvíli počítá jablíčka, pak rychlý střih na abecedu, sotva se v ní začíná orientovat další střih na písničku… Učitelé se domnívají, že děti potřebují stále zaměstnávat, což je sice pravda, ale přitom je třeba podporovat spíš vytrvalost a co nejintenzivnější ponor do jedné činnosti, nikoliv rychlé střídání různorodých aktivit, které vede k povrchnosti a k postupné ztrátě schopnosti hlubšího soustředění. (Hlavně nepřemýšlet, nepátrat!)

Učitel má vždy pravdu. I kdyby ji neměl. (Říkali to přece v televizi...)

Za úhelné kameny vzdělání jsou pokládány předměty jako matematika a jazyky – tedy předměty, na nichž se posiluje v drtivé většině jen levá hemisféra. Mateřštinu pro děti překrývá hrůza z diktátů, místo zážitku s knihou se zkouší přehledy a data spisovatelů. Cizí jazyk se učí šprtáním slovíček a gramatiky, bez využití sluchu, tedy pravé hemisféry, což je jediný opravdu fungující způsob. Jazyku žáci nenaslouchají, ale učí se o něm. (Neefektivita výuky – strávit ve škole co nejvíce času s co nejmenším ziskem poznatků.)

Co fyzika nebo chemie? Opět hromadění podrobností, bohužel navíc často zastaralých. (Pro mnoho stromů neuvidí les.)

Přírodopis – druhy, čeledi, podčeledi,… Děti v praxi neprožijí, jak důležitá je žabka v záhonech, ale zato se ji naučí ve škole pitvat. (Přirozenou empatii nahrazuje hrubost a násilí.)

Zeměpis? Popis, popis, popis. (Tuší vůbec učitelé, že Země je bytost jako my?)

Tak snad alespoň ve výchovách bude dominovat práce pravé hemisféry? Nic není dál: v hudební výchově se píší písemky z not a žáci se biflují seznamy oper; ve výtvarné výchově je běžné, že se dle návodu učí jak správně nakreslit postavu, kdo byl Leonardo, vyjmenovat doplňkové barvy.

Tak co třeba tělesná výchova? Bohužel - žáci jsou hodnoceni podle výkonů: rychleji, výš, dál. Ale co ti, co na to nemají? Radost z pohybu, okouzlení při hudebním zážitku, prožitek před obrazem – to všechno jsou skutečnosti, které nelze oznámkovat. A tak ve škole prakticky nemají místo. (Cenu má jen to, co má finanční efekt.)

Na programu výuky je třeba i sexuální výchova, ale nikdo děti nenaučí relaxovat, nikdy neuslyší slovo meditace, jen vzácně se dozvědí něco o skutečném zdravém životním stylu. Naučí se zásady první pomoci, ale nikdo jim neřekne o léčivých účincích bylin a některých potravin, které mají prakticky vždy po ruce. (Člověk, který nepotřebuje farmaka, je obtížně manipulovatelný.)

A pracovní výchova? Nuda s motykou v ruce. Pozemky škol jsou nedostatečné nebo chybí úplně, a pokud snad na nich děti pracují, pak jen jako nemyslící námezdní síly, kterým naprosto uniká podstata věci. (Šikovný, soběstačný člověk – nepřítel Systému.)

Jak zoufale šedivá, nezajímavá a nudná musí škola připadat dítěti, které do ní přichází ze svého světa fantazie! A jak účinně mu tenhle svět fantazie „vytlučou“ z hlavy slovy jako „Neopisuj!“, „Dávej pozor!“ „Opakuj!“, „Spěchej!“, „Seď!“, „Pomalu!“, „!“, „!!“...



Při pohledu na tento výčet je zřejmé, že západní vzdělání klade důraz pouze na rozvoj levé mozkové hemisféry. Zatímco příroda vytvořila mozek tak, aby fungoval v rovnovážném propojení obou hemisfér, pravá je nápadně znevýhodňována. Závěry nechť si čtenář vyvodí sám.
Vlabi


15 komentářů:

  1. Vlabi:
    Velmi dobrá úvaha! Nejenom poslední odstavec by měl ideálně v obrázkovém písmu viset v každé školní sborovně a kabinetu místo prezidenta!

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, jo, jo ...
    Akorát v tom jejím velmi osvíceným textu mě docela překvapilo to nepřímý podcenění sexualní výchovy. Možná to tak blbě vyznělo pouze překladem, nebo tím, že ona tak vyjádříla ironickej postoj k tomu, jak pitomě se v západním světě sex-výchova provádí. J.B.TaylorM

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji,
      když by byla výuka založená na vyváženosti rozvoje obou hemisfér, pak nějaká sexuální výchova nebude třeba, protože intuice by byla na nesrovnatelně vyšší úrovni.
      Stačí změnit základní kameny, zbytek se změní automaticky sám.

      Vymazat
    2. Matěji,
      musím to uvést na pravou míru: nad nevyvážeností výchovy se nepozastavuje paní Taylorová, ale já. Její text byl pro mě k této úvaze pouze inspirací. V samotné knize se neřeší sex, ale průběh mozkové mrtvice a následná rekonvalescence.
      A mé výhrady k sexuální výchově na školách? Ty přece víš, že v pohlavním aktu jde o daleko daleko víc, než o tělesnou aktivitu. Vykládat dětem "technologii" sexu v situaci, kdy se jim zamlčí také duchovní a energetická stránka věci, je spolehlivě svádí na scestí a minimálně k povrchnosti a promiskuitě. Proč myslíš, že žijeme v době, kdy na nás ze všech stran sex doslova útočí? Je to taková vařená nudle, na které se dají oblbnout davy a děti jsou první na ráně. Degradace sexu výrazně přispívá i k degradaci lidstva. A o to tady jde. :-(

      Vymazat
  3. Vlabi,
    a proč bychom jim měli zamlčovat onen energetickej a duchovní přesah. Máme snad žáčky za blbce?
    A Michale, kdy a kdo hodlá začít onu vyváženou výuku? Tady rozhodně nikdo. A Tantra, která to dělá předlouhá staletí už od matristního řádu je znevažována a nazývána oplzlou. Matěj

    OdpovědětVymazat
  4. Matěji,
    ptáš se dobře, ale na špatné adrese. Bohužel já nerozhoduju o náplni osnov školy a zároveň mám dost zkušeností s dětmi, abych je v žádném případě nepovažovala za blbce. Tolik k tvé otázce.
    Jinak pokud budeš víc do hloubky sledovat cvrkot ve světě, jistě si všimneš možných spojitostí třeba mezi umístěním sexuální výchovy do škol, zprávami o pedofilech i na nejvyšších postech a třeba juvenilní justicí.
    A pak si v té spojitosti představ některého z těch blonďatých trpaslíků, co se ti proháněj před chalupou...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlabi:
      Jak to vypadá, když se děti věnují něčemu, co je baví a pravá hemisféra se může blejsknout:-)
      https://www.facebook.com/photo.php?v=521382777907611&set=vb.100001076813962&type=2&theater

      Vymazat
    2. Michale,
      to je ovšem špica!!! Nějaký čas jsem vyučovala tanec a tak vím, co některé děti dokážou, ale tohle?! :-O

      Vymazat
    3. Pohybově byli dokonalí. Ale jinak ta choreografie u tak malých dětí se mi prostě nelíbí (slušně řečeno).

      Vymazat
    4. Matěji, pro mě je to nejlépe vysvětlené zde http://www.tartaria.sk/vedy-a-viera/kony-rita/kony-rita-a-naa-mlade

      Vymazat
  5. Vlabi,
    v těch pár ještě příliš civilizací neovlivněnejch ostrůvcích Tantry neexistujou systémy, který by se pokoušely cokoli ovlivnit. Vše je tam založeno na přirozenosti zúčastněnejch v jako facka prostým, přírodním procesu. Což je jedinej a nejdokonalejší vzor, tedy fungování planety. A tenhle mustr nevyrábí z přírodního hlediska nefunkční jevy. Jako třeba pedofily, pornografii, náboženství, výchovný, školní a jiný systémy, tak jak je chápem my, co jsme jimi v jakýkoli funkci a stavu prošli. Takže ani nepotřebujou juvenilní, ani jakoukoli jinou justici. A protože neznají a ani nemají žádný vysoký ani nízký posty, kde by se zdržovali tento, potentáti, chudáci a tak! Proto to tam funguje bez našich zbytečnejch problémů, jež tak rádi a ve velkým vyrábíme! Dítě, matka, muž, zvířátka, rostliny a zase atd., jsou tam to čemu my říkáme nástroje univerza, nebo boží. Ale my, naší civilizací osvícení chytráci necháme tu pakáž vyhubit. Mocní z důvodu jejich špatnýho příkladu a my protože jsme zbabělý ignoranti, který se abstraktně oháněj nefungujícímy paragrafy, politiky a pol. stranama a vším tím srandovním, civilizačním svinstvem, který plodí, jen to co umí. A to co umí je pouze to, co tam máš tučně vytištěno, ale bohužel je toho mnohem a mnohem víc! Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji,
      máš pravdu, na těch "civilizací neovlivněných ostrůvcích Tantry" je bezpochyby krásně... Ale my jsme tady, teď, parametry našeho života jsou dané a jsou bohužel od ostrovních rájů dost odlišné. Uvažujme tedy, co a jak můžeme ovlivnit. Třeba už jenom tím, že konkrétní záludnosti budeme hledat a jasně pojmenovávat.
      A to je to, o co se kromě jiného tento článek snažil. Ber proto tuto úvahu jako konstruktivní pokus o orientaci v tom, jak ty říkáš, "civilizačním svinstvu". Naše další diskuze bude mít smysl jen tehdy, když budeme společně hledat reálná a realizovatelná východiska. Teoretizovat o tom, jak jinde se maj, a jací my jsme blbci mi fakt nestačí.

      Vymazat
  6. Vlabi,
    pokud se u nich nepoučíme, tak naše reálno je pouhá výmluva a my jsme pak už jenom opravdoví ..... M

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji. Po dlouhé době čtu článek, kde je zmínka o školství s takto rozumným pohledem. Bohužel, nejde než souhlasit, protože bohužel, vidím to na svých dětech. Např. před nástupem do školky byly obě děti schopné si hrát hodinu dvě v kuse, nepotřebovaly mě.
    A dobré je to i to, s čím přišla nedávno dcera ze školy, kde měli přednášku - nemá se hlásit, protože se hlásí pořád. Nevím, jak to mám uchopit. :-((

    OdpovědětVymazat
  8. Jinak knihu mám doma, objednala jsem si ji asi před dvěma, hned, jak jsem viděla video na youtubu.

    OdpovědětVymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.