6. 5. 2013

Úvaha - je osud neměnný?

Téma osudu a svobodné volby se táhne dějinami lidstva i životem téměř každého člověka, ať to veřejně přizná nebo ne. Patří to mezi nejzákladnější otázky, které si každý alespoň jednou v životě položí. Někdo jen tak a často, jiný ve chvílích velkého zklamání či nepříjemných okolností (těžká nemoc, zranění, nehody aj). Otázky jako: Co je život? Co je po smrti - pokud vůbec něco? Jsme ve vesmíru jediní? Existují náhody? Máme každý svůj osud? Pokud ano, lze ho měnit? A jistě mnoho dalších významných otázek. Já bych se pokusil nastínit svoji momentální představu o tom, jak to s osudem může, ale pochopitelně ani nemusí, být. 
Přiznám se, že do včerejška byl můj náhled směrován o pár stupňů jinam, ale díky "lehčímu" popostrčení od přítele, mi zapadlo několik částí puzzle do sebe a dnes to vidím zase trošku jinak - lehčeji a veseleji. Jsem si téměř jist, že i tento nový náhled bude v budoucnu ještě několikrát upřesňován či poopravován, ale i to má své plusy - několikrát se mohu radovat z nových poznatků. Asi stejně jako sklerotik, který se denně dozvídá stále nové a nové věci :-)
Takže Osud. Je či není? Co se mě týče, tak jednoznačně ano. Je tu však několik ale.

Naprosto vše se buď vyvíjí, nebo zaniká. Ale i zánik je svým způsobem vývoj, protože to, co se přestalo vyvíjet, již dále ve vývoji nebrzdí. To je možné vidět v přírodě, kdy zánik jednoho organismu nebo struktury organismů dává možnost vývoje jiným organismům.
To samé ale podle mne nekončí hranicemi přírodního koloběhu na naší planetě, ale ve stejném duchu pokračuje v celém Univerzu. A možná to překvapí, nevztahuje se to jen na živou část, ale i na "neživou", která je neživou pouze označována z důvodu neschopnosti nadhledu z větších měřítek a z egocentrismu tvora, který sám sebe označuje za pána tvorstva.
Tento vývoj je podstatou a, suše řečeno, účelem Univerza. 
A co vývoj člověka? Člověk je bytost v čase pomíjivá. Ovšem jeho některé části nefyzické podstaty nikoliv. Ano, míním tím Duši. Duše jako nedílná součást Univerza touží po vývoji a tomu přizpůsobuje i svoje bytí v sekvencích, kterými jsme zrovna my a jimž říkáme člověk. Aby vývoj Duše v těchto sekvencích měl nějaký řád, strukturu a aby nedocházelo k jeho stagnaci, má život člověka dán - možná Duší samotnou, možná jinými Dohlížiteli/Rádci - základní plán, což je onen Osud. Tohoto plánu se člověk bude vždy řídit, ať chce nebo ne, a to i nevědomě. Vše díky zákonitostem a mechanismům Univerza. Rychlost plnění plánu však již záleží na člověku samotném. Jestli část Osudu určenou pro konkrétní život splní v tomto životě nebo až za vícero inkarnací, je na člověku. Aby to mělo výukový a díky tomu trvalý význam, je obdařen svobodnou volbou. Právě díky svobodné volbě dochází k učení člověka, což je synonymum pro vývoj Duše, potažmo Univerza. 
Osud je v tomto případě podle mne jakási pojistka nebo pojistná zpětná klapka Univerza, aby byl zajištěn vývoj kupředu za všech situací. Aby i nevědomý člověk, kterému je v životě jedno, zda se vyvíjí či nikoliv (konzumní typ) nenarušil vzestupnou tendenci vývoje celého Univerza. K tomu Univerzum používá právě mechanismus zvaný Osud. Pokud se nevědomý člověk svými rozhodnutími začne vzdalovat od plnění plánu, nastoupí Osud, jak ho známe z některých "sci-fi" filmů a příběhů. Například už jednou zde zmíněný film Strážci osudu, který neberte doslovně, ale jako velmi hrubý nástřel. 
i v té nejmenší částici může být obsaženo vše
Nyní již mimo uvedený film. Dalo by se říci, že pro člověka nevědomého nebo lhostejného ke svému vývoji a tím zákonitostem a principům, je Osud neměnný - pevně daný. Opět připomenu, že ne nutně musí jít o jeden jediný život, což je důvod, proč se to může někomu zdát velmi těžké pochopit. Pokud nedojde k naplnění plánu v jednom životě, je umožněno projít potřebným množstvím životů dalších, což každé Duši a tím samotnému Univerzu zaručuje vývoj dopředu.
Je tu však i možnost mnohem rychlejšího vývoje, než který umožňuje (zajišťuje) Osud. Člověk, jenž pozná, přijme a hlavně do svého života začlení vědomosti o jemnějších strukturách Univerza, nejde proti plánu, ale naopak svými rozhodnutími tento plán v souladu s vývojem předčí, pak je od Osudu oproštěn. Je to jako s třemi plavci. První, který se bude snažit plavat proti proudu, dlouho nevydrží a nakonec stejně po vysílení poplave s proudem. Bude mít největší zpoždění oproti zbylým. Druhý plavec se bez hnutí nechá unášet. A třetí s malým vynaložením sil poplave po proudu, přičemž dosáhne nejvyšší rychlosti. Všichni sice skončí na stejném místě, ale každému to bude trvat jinou dobu. Pochopitelně ten, který dorazí první, má čas na další aktivity a díky rychlosti bude hlavně mít v proudu řeky manévrovací schopnost, což první dva nemají.
Takový člověk, je potom sám tvůrcem svého osudu díky manévrovatelnosti získané plaváním po proudu.
Jemnějšími strukturami Univerza danými člověku mám na mysli intuici, empatii, svědomí, osobní Sílu, Průvodce a spoustu dalších názvů v podstatě pro jedno a to samé, které není třeba pojmenovávat. Jen je potřebné to cítit, důvěřovat a řídit se tím. Pokud toto dokážete, máte našlápnuto k tomu, být pány a tvořiteli svého vlastního Osudu.
A svobodná volba? Jelikož ta je protikladem Osudu, pak z výše předhozeného to vypadá, že není dána každému. Lze jí získat poznáním, což vyžaduje zájem o život a snahu u jeho pochopení.

20 komentářů:

  1. Ahoj michal..mozno si len opet trosku nerozumieme a budeme mysliet to iste. Ja si myslim ze niektore body osudu su stanovene tak ze ich tazko dosiahnes bez splnenia urcitych podmienou ktore obcas suvisia i z vekom. Nevravim ze sa nemozem mylit.Teda skratka Univerzum,sila ci dusa zariadi to aby ked je v tvojom bode osudu prezit niektore veci-napriklad ze prides o dom-aby sa to nestalo skor nez v urcitom case ked uz budes splnat dalsie podmienky dusevne alebo fyzicke,ci ked uz budes mat partnera,deti atd.. Iste chapes. Mame i slobodnu volu.Ked si nieco moc prajes,ked sa o nieco snazis a neodporuje to nejakemu vaznemu bodu tvojho osudu tak ti to dusa pomoze ziskat. Skratka ked bude vhodna doba a tvoja cesta pojde okolo alebo budes mat nadbehnute tak ti da znamenie ze si mozes spravit odbocku a malou zajizdku(respektive ta k tej odbocke-k tomu co si prajes povedie)..az pride cas ist dalej tak ta znej sama dusa zas vyvedie na cestu osudu. Ak ale nepockas na znamenie alebo pojdes priamo proti osudu(nasilu-chcem a hotovo nech to stoji co to stoji) tak to zacne zrazu na tej ceste drncat.. mozno to co si chcel dosiahnes ale nebude to mat dlheho trvania.Prides oto a este aj skoncis tam kde si bol pred tym(v tom lepsom pripade).No a potom su tu i veci z ktorych mas moznost vybrat si za odmenu a robit si snimy co chces-pretoze nijak tvoj osud neovplivnia.Mozes snimy robit co budes chiet(pokial ovsem neporusis iste pravidla)-tiez slobodna vola. ..Mailo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mailo:
      Přiznám se, že do nedávna jsem měl stejný názor, který jsi předestřel ve svém komentáři. Nicméně mi tam stále něco vrzalo mezi Osudem a svobodnou volbou. A jakmile, byť je to sebeméně, něco v soukolí vrže, znamená to, že je něco špatně. Měl jsem to štěstí, že mi byla předložena představa, která toto vrzání nejenom odstranila, ale zároveň celý Osud i svobodnou volbu postavila do mnohem dynamičtějšího světla.
      V mnohém se spolu shodneme. Například v tom, že pokud plyneš s proudem (jsi v aktivním spojení s osobní Sílou) - osvojil sis některá Poznání, jde všechno jednodušeji a hlavně radostněji. Jako bonus k tomu je možnost osvobození se od Osudu (lépe řečeno nabytí schopnosti si svůj osud tvořit za pochodu) ať je jakýkoliv právě z důvodu, že plynutí s proudem tvůj vývoj urychluje ještě více než splnění původního Osudu, což je v souladu se záměrem Univerzem a proto jsi od Osudu oproštěn. Jednoduše řečeno, žiješ svůj život ještě lépe, než v co tvoje Duše při spolupráci na osudu doufala. Moje předchozí představa byla s nového pohledu kostnatá a nepřizpůsobivá, což Univerzum rozhodně není - je dynamické = měnící se.

      Vymazat
    2. Ano Michal..v podstate myslime jedno a to iste.. Kedykolvek ides spravnou cestou sam,tak dusa nezasahuje-ved ani nema preco.Oslobodenie sa od Osudu je viac slobodnej vole. To su vlastne aj tie odbocky na vedlajsiu cestu nachvylku,a pokial sa nepriecis tym osudu(-napriklad bohatnes iked v osude mas zazit chdobu),tak i na odbocke vsetko pojde ako po masle.Az pride cas dusa,syla,sinchronicity ta zas navedie na cestu spet. No a ked uz mas vsetko zvladnute tak sa mozes flakat kadial chces.Osud je tu predca nato aby dusa prezila co si naplanovala,a aby celkovy osud vesmiru niekam smeroval. A preto podla mna od neho nemozes byt oprosten az na mozno par vinimiek ktore ako hovoris napreduju tak rychlo ze sa z obycajneho cloveka za par rokov dostanu na uroven povedzme nadnesene.. Budhu,ci ine pre dusu extremne povznasajuce veci. ..Mailo

      Vymazat
    3. Mailo:
      Kdepak, teď už vidím, že to každý myslíme jinak. Ale rozhodně tím netvrdím, že pravdu mám já :-)

      Vymazat
  2. Michale,
    mohl bys to prosím vylepšit nějakým konkrétním přirovnáním? Někteří méně chápaví, jako třeba já, občas potřebujeme berličku... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlabi:
      to bude těžké. Mám o tom celkem jasné pocity, ale konkrétní představu nikoliv. Zkusím popřemýšlet...
      Snad takto, ale opravdu jen velmi hrubé a v mnohém nepřesné přirovnání (pojem učební osnovy bych musel více rozepsat).
      Osud ber jako pevné státem dané učební osnovy ve škole (jejich použitelnost nech nyní stranou). Tyto osnovy by teoreticky měly zaručit to, že při opuštění ZŠ (i v případě opakování některých ročníků) bude každý umět jakž takž číst, psát a počítat - to je onen Vývoj. Pokud někdo bude nadaný a tomuto nadání se bude věnovat (bude se učit způsobem, který vyhovuje jeho nadání a potřebám - viz článek o Paměti, kde jsem uvedl, že někdo si lépe pamatuje mluvené slovo, jiný to musí vidět atd.), může ty samé schopnosti zvládnout za kratší dobu a mnohem lépe. Jeho vývoj půjde rychleji a pravděpodobně i dál, než u těch, co se budou řídit osnovou. Za ono nadání si dosaď, což nebude těžké, osobní Sílu. A schopnost najít vhodný způsob výuky by bylo následování Síly - ono jít s proudem.
      Pokud to není vhodné přirovnání řekni a já zkusím popřemýšlet o lepším.

      Vymazat
    2. Michale,
      tenhle rámcový pohled mi je samozřejmě jasný. Ale potřebuju do tohoto rámce zakomponovat i řadu dalších skutečností. A tak chtě nechtě opět oprašuju myšlenku Osud x osud

      Vymazat
    3. Vlabi:
      Rozumím. Já už rozdíl mezi Osudem a osudem nevidím. Je to jedno a totéž. Tehdy jsem si to rozdělil právě z důvodu, že mi několik věcí haprovalo mezi osudem a svobodnou volbou. Nyní to již není potřeba.
      Snad pokud máš na mysli něco konkrétního, pak zkus nastínit a popřemýšlíme nad tím.

      Vymazat
    4. Michale,
      popřemýšlela jsem při loupání brambor a vidím to například následovně: to, čemu ty říkáš "vývoj", já nazývám Osudem (velké „O“). Výraz "vývoj" mi totiž moc nesedí, protože vývoj může jít kterýmkoli směrem, třeba i do kytek. Víc by mi na tomto místě vyhovovalo třeba „zvyšování vibrací“ – protože to je to, k čemu asi jsme bezpardonu vedeni. Může nám to trvat deset životů, nebo tisíce – to už záleží na tom, jak umíme vycítit a poslechnout Sílu (to je taky slovo, které toho ženské u plotny moc neřekne, ale momentálně mě nenapadá jiné), ale prostě – je to náš Osud (velké O).
      Tahle cesta zvyšování vibrací se realizuje skrze sérii dílčích úloh, takových domácích úkolů, v podobě zhruba monotemtických zadání. Například – máš se naučit asertivitě. Dušička si tedy naplánuje/přijme osud (malé o) ženy, která se narodí přísným rodičům, projde školu s nekompromisními učiteli a završí to svatbou s dominantním mužem. Že při výběru zaměstnání jako napotvoru vždy kápne na šéfa-dusiče, je ti doufám jasné. A co kamarádky? Všechny jsou krásnější, štíhlejší a všechny její neprůbojnost bezostyšně zneužívají. Tak tedy vypadá osudová úloha a nyní záleží na oné ženě, jak ji zvládne: projde životem tak, že všem - na úkor sebe - vyhoví, aby neměla zle? Anebo využije práva svobodné volby a začne se prosazovat? A jak hodně? Najde tu správnou míru – tedy objeví v sobě to signální světýlko, které vždy včas řekne teď ano a teď ne, a nyní zlehounka a teď přitlač na pilu?
      Zkrátka: svobodnou volbu podle mne máme pouze v případě osudu, na ní je dokonce postaven. V případě Osudu už něco takového vůbec nepřichází v úvahu.
      Tak a teď mi vymluv, jak zcestně uvažuju! :-))

      Vymazat
    5. Vlabi,
      ano dá se říci, že pod tvůj Osud napereme ten můj Vývoj. Nesouhlasím však s tím, že právě tento Vývoj/Osud může jít směrem do kytek. K tomu jsou "mechanismy" = zákonitosti Univerza, které to prostě nedovolí (Univerzum přece nebude degenerovat samo sebe). Do kytek může dočasně směřovat jen osud (ale i tak ho vždy nakonec splníš), podle toho, jak využiješ svobodnou volbu (v předem vymezených mezích) k tomu, zda v těchto mezích zůstaneš nebo Poznáním (souhrou s osobní Sílou) osud splníš předčasně a jsi od této chvíle v dané inkarnaci volná a dostaneš možnost si další osud tvořit za pochodu s tím, že svobodná volba bude již opravdu svobodná (za podmínek dodržení Záměru = Vývoje = Osudu).

      Pokud použiju tvůj příklad s osudem(lekcí), kdy se Dušička má naučit asertivitě, pak pokud daná osůbka pochopí komunikaci její osobní Síly a začne jí konstruktivně využívat, pak pravděpodobně svůj osud vyplní mnohem dříve, než vyprší předpokládaná doba její inkarnace. Možná tu je i možnost inkarnaci v tu chvíli ukončit a vrhnout se do dalšího úkolu, ale Univerzum tu z důvodu právě rychlejšího postupu při učení umožňuje inkarnaci dokončit s tím, že si daný človíček po zbytek života tvoří osud sám. V takovémto stavu Poznání totiž jde výuka mnohem efektivněji, což je v souladu s Vývojem/Osudem a proto je to Univerzem umožněno.
      Už si rozumíme? :-)

      Vymazat
    6. Michale,
      obávám se, že bychom sklouzli do slovíčkaření. Slovo "vývoj" samozřejmě chápu v jeho obecném smyslu, tedy jako soustavnou změnu, během níž dochází ke blíže nespecifikované změně, tedy jakékoli. Není tím míněn vývoj Univerza. V tom si myslím rozumíme a náš náhled na věc je tedy vpodstatě stejný, jen ho každý oblékáme do jiné sady výraziva.
      Daleko zajímavější se mi nyní ale jeví otázka, jak zjistit hlavní úkol pro stávající inkarnaci. Týbrďo, víš, jak by se nám usnadnilo "cestování" osudem? :-))
      Ale to bych toho asi chtěla příliš. Ach jo...

      Vymazat
    7. Vlabi:
      Myslím si, že pokud je člověk vnímavý, sleduje svoje okolí s otevřenou a nezaujatou hlavou, zapojí oboje hemisféry (logickou i citovou část), pak by mu zjištění hlavních rysů osudu nemělo trvat celý život. A v tom je ten fígl. Pokud poznáš výše zmíněné, pak máš volné pole působnosti a to v mnoha ohledech včetně režie osudu. Ale ber to jen jako momentální pohled na věc, ne jako "hotofku" :-)

      Vymazat
  3. Vážení,
    je všude kolem nás, včetně nás život? Já si na to odpovídám, jo. A tenhle stav, tedy bytí někdo nazývá univerzum, bůh, hmota, energie a to už jsou první velký abstrace (diaballein), který jsme odloupli z toho, co je na úrovni našeho vnímání a vědomí zřejmý. A ona výsledná zřejmost je opět zase jenom život. Zrovna tak pojmy jako smrt, osud, svobodná vůle a dosaďte si další a další jsou jenom pitva něčeho, co bylo a je nezávisle na našem postupu stále živoucí. A čím jdeme dál a dál do jednotlivostí, tak se vlastně zaplétáme a vzdalujem tomu co jsme. Ťedy život. My přeci v tomto smyslu nemusíme nic hledat, protože tím jsme. Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matěji:
      Je mi líto, ale opět jeden komentář, kterému vůbec nerozumím. Jednak umístěním - já jsem zde nerozebíral ani nehledal život, ale náhled na jeden "mechanismus" zajišťující vývoj Univerza. A za druhé tvoje sloučení všeho do jednoho jediného šuplíku je dle mého názoru, který jsem i v článku napsal důvodem, proč by zrovna pro tebe mohl být Osud pevný a neměnný (ztratíš možnost opravdové svobodné volby i když budeš si budeš volit i nadále, ale jen z předem daného okruhu možností, což nebudeš vědět) a pak tě mohou potkávat kotrmelce, které nepříjemně zaskočí, nicméně se jim nevyhneš - jak jsem psal Vlabi pojedeš podle učebních osnov.
      Ono jak tomu říkáš pitvání není nic jiného, než zvědavost a snaha o pochopení a to je podle mne skrytý hnací motor k tvorbě vlastního Osudu. Pokud ti stačí vědět, jak vypadá krabice jen zvenku jako jeden předmět, pak budiž. Já patřím mezi ty, které zajímá i co je uvnitř té krabice a k tomu je třeba jí otevřít a prošmejdit její obsah.
      Takže možná to bude znít tvrdě, ale podle mne nepitvat = být pasivní = pomalý vývoj. Proč si myslíš, že je člověk obdařen zvědavostí?
      Ještě jeden konkrétní příklad.
      Představ si, jak by to asi dopadlo, když byste s taťkou a Králem při stavbě Baghíry (zde synonymum pro tebou označený Život) nevěděli, jak funguje motor, převodovka, řízení atd. (synonymum pro bůh, hmota, osud, svobodnou vůli atd.) Určitě každou součástku označit pojmem "auto" by bylo nekonstruktivní.
      Čím více a lépe budeš znát celek v jednotlivostech, tím lépe. Slovo pitvat je krajně zavádějící a účelové. Lépe vyhovující by podle mě bylo poznávat.
      Opět to ber jen jako snaha o konstruktivní dialog. Pochlebováním a plácáním se po ramenou se na nic kloudného nikdy nepřijde :-)

      Vymazat
  4. Michale,
    pro mně je život ... ŽIVOT? Život, tedy živé, nepotřebuje vřazovat tahle témata do svejch struktur. ON a ONO prostě je! A nášim problémem se mně zdá bejt hlavně to, že se pokoušíme s binární výbavou tato témata řešit. A to je podle mně, něco jako např. vyrábět tu zbytečnou fůru technologií, což asi považujem za kulturní. Já naprosto nevím a nikdy mě nijak moc nezajímalo to, jak funguje převodovka a motor. Prostě jsme ho tam vložili. Kdyby tu motor a převodovka nebyly, určitě bychom se nenudili. My přeci víme, že ten náš rámec pobytu tady je obrovsky omezenej. A navíc si ho ještě zužujem zbytečnou výrobou mentálních a materiálních technologií. Kdyby jsme nebyli namyšlení omezenci /viz. Popeta/, tak by tu nebyla tahle nabubuřelá a zcestná civilizace. Mohlo tu bejt na zeměkouli pár tisíc, možná milionů štastnejch lidí, válejících se pod banánovníky někde blízko moře, nebo dle svejch představ. Jenomže představy jistejch lidí nabraly neblahej kurz. Já, nebo ty bychom tu sice třeba nebyli, ale byli bychom určitě jinde a jinak. My přeci uvnitř víme, co je uvnitř tý krabice, ale neumíme si to vybavit jenom díky našemu počínání v jejímž důsledku byla ta zbytečná krabice vytvořena. Na blogu furt meleme o duchovnu, duši a tak, ale ony v této civilizaci a díky jí pouze vegetujou ve škarpě u dálnice. Ještě se omlouvám za možnou nesrozumitelnost minulýho článku, hlavně díky umístění čárek, nebo jak se tomu zatra.... říká. Matěj

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Matej,ak by sme neboli zvedavy stale by sme behali z figovym listom..alebo kaktusovim ako Fantoci. Je to nasa sucast a preto je lepsie chapat ju a vediet sa podla toho i zariadit,pouzivat ju tak ako ine casti tela.To je vsak len moj osobny nazor a nechcem otom niekoho presviecat. ..Mailo

      Vymazat
  5. Mailo,
    zvědavost mi naprosto nevadí a dokonce si namlouvám, že ji i chápu. Ale s jednou, jedinou výhradou, "že nevede rovnou do sraček". Můžeš namítnout, že zvědavost nám může pomoci nalézt cestu mimo žumpu. A tak to myslím míní i Michal s Vlabi? No, a já s touhle její formou budu vřele a vždy souhlasit. Ale nezlob se na mně a ostatní taky, že tuto formu zvědavosti jsem v historii a ani v současnosti a dokonce ani ve svým nejbujnějším snu ... nikdy nezahlíd. Ona totiž ta správně pochopená zvědavost (alespoň pro mně), je v syntéze, která se díky většinově postulátnímu myšlení, jaksi nenosí! Matěj

    OdpovědětVymazat
  6. Michal ja suhlasim.. ..Mailo

    OdpovědětVymazat
  7. Já věřím v osud a v to, že je všechno přesně dané, takže co se má stát se stane a my s tím stejně nic neuděláme. Přesně na mě sedí numerologie ohledně data narození. Této oblasti se věnuji dopodrobna. Člověk se tak o sobě dozví zajímavé věci a v mnoha ohledech mi to už i pomohlo. Také jsem nedávno narazila na zajímavý článek na rodné číslo žen , což je také hodně zajímavé :-) .

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů