Občas sem fouknu úryvky z publikací, které mě něčím zaujaly. Prvním je kousek z knihy Nepřítel z Atlantídy od Alexeje Pludka. Nejenom pro tuto veršovanou část bych doporučil si tento příběh přečíst. Kniha je sice zařazena v kategorii sci-fi, ale pokud se jen na vteřinku zamyslíte nad významem veršů, jistě vám neunikne, že o fantazii nejde. A co teprve samotný příběh!
Jde o velmi (alespoň pro mne) poutavý příběh atlantského kronikáře Hera, který zpočátku dohlížel na stavby na Východě (Egypt) a poté, když se musel zodpovídat z obranného manévu proti místním kmenům, se snažil zachránit "bájnou" Atlantídu nejenom od morálního úpadku. Mě zaujalo velice živě popisované prostředí tohoto kontinentu. A to včetně architektury do posledního okrasného kamínku a barevné rybky v zahradních jezírkách. A proč to bylo pro mne zajímavé? Mimo jiné tím, že o tom, co je v knize, jsem doma nikomu nic neříkal, a jednoho dne mi moje manželka vyprávěla vlastní sen (o legendu Atlantídy se vůbec nezajímá, spíše bych tipoval napůl skeptický postoj), v kterém žila v překrásném domě s velkou zahradou. Ještě dodám, že manželka již měla možnost vidět útržky z desítek svých minulých životů. Notnou chvíli mi jak dům, zahrady i okolí na sen až neuvěřitelně barvitě popisovala. Téměř jsem se neubránil pár slzičkám, když jsem si uvědomil, že její popis "vysněného" domu je naprosto totožný s popisem od spisovatele této knihy. Jako náhodu jsem to vyloučil. Vím, že pro člověka s otevřenou myslí je tu několik možností od přenosu mých vzpomínek na knihu do jejího spícího podvědomí až po možnost, že ona sama ve snu viděla .....